homeo náspořádámeodkazytréninkyareál pevných kontrolarchivfoto ›

ČSOS na Twitteru


Archiv příspěvků





VOJTĚCH BARTOŠ POMOHL ŠTAFETĚ K PÁTÉMU MÍSTU VE FINSKU

V první polovině února proběhla ve finské Imantře monstrózní sportovní akce za účasti několika borců ze západu Čech, mezi nimiž byl také Vojtěch Bartoš z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Šetřit se musí, řekli si činovníci IOF, a tak na severu Evropy uspořádali najednou hned čtyři šampionáty v lyžařském orientačním běhu: ME dospělých, MS juniorů, ME dorostu a MS veteránů. Účastnilo se jich přes tisíc závodníků ze dvaceti zemí.

Bartoš nebyl na vrcholné akci poprvé, loni v rakouském Obertilliachu si odbyl reprezentační premiéru v dorostenecké kategorii a obsadil pěknou čtrnáctou příčku na krátké trati. Letos však postoupil mezi juniory.

O tom, jak je to mezi staršími daleko těžší, se přesvědčil hned v úvodním sprintu. Stačily dvě chyby v součtu za tři minuty, jež se nedaly dohnat a odsoudily lázeňského lyžaře na 33. příčku.

Další disciplínou byl závod na klasické trati. Na jeho průběhu se podepsal jak osmnáctistupňový mráz, tak i hromadný start. Pořadatelé zvolili model se společným startem všech kategorií, vyjma veteránů, a do relativně malého prostoru natěsnali závod s několika okruhy. O divoké situace tak nebyla nouze. Davy závodníků se často potkávaly v protisměru a v plné rychlosti docházelo ke karambolům. Tu se válely se zlomené hůlky, jinde rovnou celé lyže nebo alespoň vázání či mapníky. V závěru závodu se Vojtěch Bartoš po čelním střetu s nepozornou Ruskou ocitl i s ní v závějích mezi stromečky. Zkrátka masakr. Do cíle dojel nespokojený na 34. místě. Při vstupu do české buňky však viděl, že, co se týká zdravotní stránky, nedopadl až tak nejhůř. Kolegové z reprezentace chladili naražená zápěstí, monokly pod očima, snažili se rozmrznout u topení, o sčítání zničených lyží nebo hůlek ani nemluvě.

Nedařilo se mu pak ani v mapově nejnáročnějším závodu na krátké trati s mnoha kontrolami, v němž dojel dvacátý osmý. Terén byl plný drobných kopců a propadlin, v prudkých sjezdech a výjezdech v úzkých stopách mezi stromy bylo při plné rychlosti těžké vyčíst všechny informace z mapy.

Posledním závodem byly tradičně tříčlenné štafety. Na start juniorské kategorie se postavily týmy ze 12 zemí. Silné státy nasazují dvě štafety, do konečných výsledků se však počítá jen lepší z nich. Štafetu rozjížděl Ondřej Hlaváč z Brna a předával jako desátý s více jak čtyřminutovou ztrátou na čelo. Bartoš na druhém úseku zajel tentokrát výborně, předjel na trati několik soupeřů a dojel na pátém místě. Úkolem Ondřeje Starého z Vrchlabí bylo udržet skvělé umístění, což se podařilo.

O to, že Češi neodjížděli z Finska s prázdnou, se druhým místem na krátké trati postaral dorostenec Jan Hašek ze Slávie VŠ Plzeň. Ten navíc finišoval ve štafetě, kde běžel na prvním úseku jeho oddílový kamarád Ondřej Hasman. Společně Josefem Nagyem z Jablonce společně vybojovali vynikající bronz. Výbornou formu potvrdil Hašek i v dalších disciplínách: 5. na klasické trati a 7. ve sprintu.

Západočeskou oblast reprezentovaly na této akci ještě juniorka Veronika Kubínová z Karlových Varů (nejl. 7. ve štafetách) a dorostenka Regina Tokárová z Nejdku (nejl. 6. ve štafetách). Účastí ve veteránských kategoriích se prezentovali také manželé Luděk a Jana Bartošovi, již přijeli hlavně podpořit svého syna a jimž o nějaké výsledky až tolik nešlo.

PM, 19. 2.2017




VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI TĚCHTO STRÁNEK, ORIENŤÁCI VŠECH VELIKOSTÍ, BAREV A NÁRODNOSTÍ, JE TO TADY! CO? NO PŘECE ROZPIS NA 32. ROČNÍK VÍCEDENNÍCH ZÁVODŮ JARNÍ TROJÚHELNÍK, KTERÝ NAJDETE V RUBRICE "POŘÁDÁME". VZHLEDEM K TOMU, ŽE SE V TERMÍNU 29. 4. - 1. 5. 2017 V PODSTATĚ NIKDE NIC KLOUDNÉHO NEKONÁ, TAK NIKOMU NIC NEBRÁNÍ SE PŘIHLÁSIT. NEVÁHEJTE, BUDE TO STÁT ZA TO! ZÁVODY BUDOU ČTYŘETAPOVÉ A POBĚŽÍ SE V POŘADÍ MĚSTSKÝ SPRINT, ZAJÍMAVÝ MIDDLE, VÝŽIVNÁ KLASIKA A - POSLEDNÍ ROKY VŠEOBECNĚ OPOMÍJENÝ - NEVYZPYTATELNÝ HENDIKEP. MLOCI SE NA VÁS VELMI TĚŠÍ. ELDORÁDO BUDE OTEVŘENÉ PO VŠECHNY DNY A ZPÍVAJÍCÍ FONTÁNA TAKÉ FUNGUJE.

PM, 17. 2. 2017




MLOKci na vyhlášení nejlepších sportovců města Mariánské Lázně

Sobota 11.3.2017 Continental Mariánské Lázně - Ples sportovců
Vyhlášeni budou:
Dospělí - jednotlivci: Josef Milota
Družstva: Miturová, Fišák, Opavová, Milota
Mládež - jednotlivci: Vojtěch Bartoš
Sportovní legenda: Jan Sklenář

MLOKci na vyhlášení nejlepších sportovců Chebska

Sobota 1.4.2017 v 18 hodin v Chebu - Galavečer
Vyhlášeni budou:
Masters - jednotlivci: Josef Milota
Masters - družstva: Miturová, Fišák, Opavová, Milota
Mládež - jednotlivci: Vojtěch Bartoš



NA ZÁVODECH V REJVÍZU PŘIŠLY VHOD "PRÁSKAČKY"

Poslední lednový víkend pokračovala letošní LOBácká sezóna. Závody na severní části Jeseníků s centrem v Rejvízu, kde bylo sněhu mnohem méně než na poslední akci, uspořádal oddíl ze Zlatých Hor za účasti dvou stovek závodníků. Mariánskolázeňský oddíl reprezentovali čtyři členové rodiny Bartošových.

Občas se jezdilo i mezi krtinci, a tak lyže dostaly pořádně zabrat. Kdo neměl před startem lyže „práskačky“ či „kameňačky“, tak už je teď určitě má. Sluníčko s dobrým zázemím shromaždiště to ale všem účastníkům zpříjemnilo. Sobotní Mistrovství ČR na krátké trati bylo zajímavé na volbu postupů jen místy, rozhodovaly spíš běžecká dovednost a odvaha při zkracování stop i na sjezdech mezi stromy.

Nedělní klasika ztratila i poslední známky orientační náročnosti . V mládežnických kategoriích byly trasy jednoznačné s kontrolami hned vedle cesty. V podstatě "hlaďařina" bez větších mapových problémů. Výjimku tvořily pouze elitní kategorie, se kterými si stavitel více pohrál. O výsledcích v mnoha kategoriích rozhodovaly vteřiny, a to jak na stupních vítězů, tak v zadních pozicích. Na konečné pořadí měly vliv i drobné pády nebo delší zírání do mapy.

Velmi slušně zajela Maruška v kategorii D14 (6. a 5.). Jana doběhla v sobotním M ČR v D21 na desáté příčce a o den později si vyzkoušela start v elitní kategorii (6.).

Vašek se mezi dorostenci v H17 držel statečně (12. a 16.). Luďkovo turistické pojetí klasickým stylem nemohlo na nejlepší v kategorii H45 stačit (9. a 11.).

PM, 2.2.2017




LYŽAŘI S MAPOU ZÁVODILI V NĚMECKU

Sněhové podmínky jsou tuto zimu výborné, a tak příznivci lyžařského orientačního běhu věří, že se celostátní závody konečně uskuteční v naplánovaném rozsahu.

Ty první se odehrály třetí lednový víkend v německém Klingenthalu, což je z Kraslic, co by sněhovou koulí dohodil. Nechyběli na nich závodníci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Program začal v sobotu dopoledne sprintem. Kategorie byly pouze dvě – muži a ženy Elita. Na věk a výkonnost se nehledělo. Jednalo se o závod zařazený do světového žebříčku – World Ranking Event. Odvaha rozhodně nechyběla čtrnáctileté Kateřině Černé, jež mezi 33 soupeřkami obsadila dvacáté místo.

64 tříčlenných týmů startovalo odpoledne v otevřeném mistrovství České republiky ve štafetách. Skvěle zaběhly Černá, Regina Tokárová (Nejdek) a Rozálie Kuchařová (Jičín), které vyhrály kategorii dorostenek. Na mistrovský titul však nedosáhly, nebyly totiž ze stejného oddílu.

Stejně dopadli Radim Tokár (Nejdek), Jonáš Černý (Mar. Lázně) a Marek Štěrba (K. Vary), již doběhli druzí v kategorii žáků.

V nedělním závodě českého poháru na klasické trati zaznamenali "mloci" další pěkné výsledky. Stříbrné příčky patřily Janě Bartošové (kat. D35), bronz vyběhl Černý (kat. H14) a šestá skončila Černá (kat. D17).

Do stopy se během víkendu vydali ještě Luděk, Vašek a Maruška Bartošovi a také Lukáš Pivec se synem Honzou. V jejich případě šlo spíše o účast na významné akci či o získávání zkušeností.

PM, 25.1.2017




Konečně pořádné LOBy!

První letošní české LOBy se konaly v Německu. Sněhové podmínky u Klingenthalu byly ideální, mráz odpovídající, počasí slunečné. Kdo přijel, byl spokojen.
Sprint: Úvodní závod běžela jen Káťa - 20.místo mezi ženami.
Štafety: MČR štafet bylo tentokrát pro mloky bez nároku na zisk medaile. Škoda, že jsme aspoň jednu žákovskou nebo dorosteneckou štafetu MLOK nedokázali postavit - šlo by to. Mloci se tak rozprchli po různých štafetách s různými kamarády. Nejlíp jela Káťa, která v dorostenkách na 1.úseku předávala na 1.místě. Své slušné i méně dobré výkony předvedli Maruška (4.čas v D14), Jonáš (H14), Vašek (disk), které ve sněžení zmateně doplnili Jana v H18 a Luděk v D14 :-).
Klasika: Nejhezčí závod víkendu. Závod na klasické trati se v zahraničí nazývá long a Němci ukázali, co je tím slovem myšleno. Délky tratí nedělního závodu, ale i nutné převýšení, prověřily každého závodníka. Pěkná klasika! Tratě byly mapově náročné, na některých postupech byly i tři zajímavé volby. Dalo se jet výborně i klasickým stylem (myslím, že to byla výhoda) i bruslením (kdo na to má, tak si máknul). Pěkné výkony MLOKů - dvě umístění na bedně:
D14 disk Maruška (ztratila čip) (18 závodnic)
H14 3. Jonáš, 16. Honza (19)
D17 6. Káťa (24)
H17 22. Vašek (25)
D35 2. Jana (10)
H45 20. Luděk, 24. Lukáš (28)
Luděk Bartoš, 23.1.2017


Lyžařský Běh kolem mariánskolázeňských pramenů

proběhl v sobotu 14.1.2017 (skejt) a 15.1.2017 (klasika) za ostudné mikroúčasti MLOKů.
V sobotním závodě MLOKci alespoň vyrovnali počet pořadatelů z řad orienťáků,ale v neděli běželi jen dva. A to se zúčastnili i O-běžci z Plzně a Nejdku.
Naše nejlepší byla Káťa Černá, která oba své závody vyhrála. Diplom obdržel i Fišák za 1. místo v kategorii juniorek nad 70. Žádná jiná juniorka se nezúčastnila a nikdo nad 70 také ne. Celkově byl, způsobem start - cíl, poslední.
JF 15.1.2017
2016



PŘÍJEMNÉ SVÁTKY A MNOHO SPORTOVNÍCH ÚSPĚCHŮ V ROCE 2017 VŠEM MLOKŮM!




V SEKCI FOTO PŘIBYL SOUBOR ZA ROK 2016. JEŠTĚ TAM BUDE ALE DOPLNĚNO PÁR FOTEK Z KONCE ROKU




NĚKOLIK DOSPĚLÝCH MLOKŮ SE ZAČÁTKEM PROSINCE SEŠLO V KLUBOVNĚ NA PLOCHÉ DRÁZE NA VÝROČNÍ SCHŮZI. TROCHU SE HODNOTILO, TROCHU SE SLAVILO, TROCHU SE PLÁNOVALO.




PEPA MILOTA DOBĚHL TŘETÍ NA ZÁVODECH V ITÁLII

V první polovině listopadu se v Itálii konaly tříetapové sprintové závody Meeting Orientamento Venezia 2016. Těch se účastnilo 650 běžců z 26 zemí. Mezi nimi také Pepa Milota z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK a exmlok Jan Michalec (nyní Radioelektronika Cheb), již startovali v kategorii M55 pod hlavičkou moravského oddílu Haná orienteering.

Prolog obstaral městský závod v (této době) téměř liduprázdných ulicích přímořského letoviska Lido di Jesolo.

Druhou etapou byl 35. ročník běhu Benátkami. Už poněkolikáté se konal až za tmy, ke slovu proto přišla čelová svítidla na hlavách závodníků.

Milota, jenž byl v Benátkách už potřetí, si nevedl špatně. V konkurenci třiceti soupeřů doběhl na 2,5 km dlouhé trati se sedmnácti kontrolami čtvrtý. Na bronz mu chybělo osm sekund.

Víkend končil závodem v další turistické destinaci - Eraclea Mare. Běhalo se z větší části v parkovém lesíku po cestách. I tam se ale daly dělat chyby.

V součtu tří etap obsadil Milota pěkné třetí místo. Prvenství patřilo Rusu Borachenkovi, stříbro bral Švéd Kristensen. Michalec byl hodnocen na třinácté příčce.

Oba borci pak svými body také přispěli k zisku trofeje pro nejúspěšnější družstvo - Haná orienteering, jehož byli pro tuto příležitost členy.

PM, 24.12.2016




Výsledky dospělých členů oddílu orientačního běhu MLOK TJ Lokomotiva Mariánské Lázně v roce 2016.

Uvedeny jsou výsledky v mistrovských závodech do 6. místa a výsledky dlouhodobých soutěží.

Západočeský oblastní žebříček (Karlovarský + Plzeňský kraj):
D21 Markéta Pluháčková 4.
D35 Hana Fišáková 1.
D45 Martina Kamarytová 2.
D55 Stanislava Opavová 5.
H35 Josef Milota 2.
H65 Jan Fišák 2. Jan Sklenář 5.

Mistrovství Západočeské oblasti – sprint:
D35 Hana Fišáková 2. Monika Černá 5.
D45 Martina Kamarytová 1.
D55 Stanislava Opavová 1.
H35 Josef Milota 2.
H45 Miloš Kamaryt 4. Libor Černý 5. Petr Novák 6.
H65 Jan Fišák 2.

Mistrovství Západočeské oblasti – krátká trať – dospělí závod pořádali.

Mistrovství Západočeské oblasti – klasická trať:
D35 Jana Bartošová 5.
D45 Martina Kamarytová 2.
D50 Helena Tenglerová 2.
D60 Stanislava Opavová 1.
H21 Jan Macura 6.
H45 Libor Černý 4. Miloš Kamaryt 5.
H55 Josef Milota 1.
H70 Jan Fišák 1. Jan Sklenář 2.

Žebříček B Čechy
D60 Stanislava Opavová 1.
H55 Josef Milota 2.
H70 Jan Fišák 4.

Mistrovství ČR – sprint:
H55 Josef Milota 1.
H70 Jan Fišák 5.

Mistrovství ČR – krátká trať
H55 Josef Milota 6.
H70 Jan Fišák 6.

Mistrovství ČR – sprintové štafety:
Miturová, Fišák, Opavová, Milota 1.

Výsledky mládežnických kategorií budou nahoře ve zprávách a fotkách ze života žactva
JF 13.12.2016


Samuel zářil na Kuncovic běhu

Kuncovi, zívajíce na podzim nudou, založili před několika lety tradici přespolních běhů Mikulášské trojice v Tachově.
Letošního ročníku se 3.12.2016 zúčastnila i skromná výpravička MLOKů.
Bezkonkurenčně zazářil Samuel, který zvítězil v kategorii 2005-6. Výborně běžela i Káťa, která byla třetí v hlavní kategorii žen. Libor, Fišák a migrant Raška skončili kdesi v druhé polovině výsledkové listiny svých kategorií.
JF 3.12.2016


Zpráva z Konstantinových Lázní.

V pátek 18.11. mi zavolal Pavel Tuháček, že má v sobotu 19.11. místo v autě do Konstantinových Lázní na Lázeňskou osmičku. Doma mi řekli, ať vypadnu, aspoň bude klid.
V Konstantinkách celý den pršelo. Z Mariánek se zúčastnil Pavel Tuháček, Jirka Blažek a já. Oba zaběhli výborně, a náležitě mi napráskali. Ale byli trochu zklamaní - nebyli na bedně. Já jo.
Běželo se kus po asfaltu, kus blátem v lese, tři stejné okruhy.
Naštěstí pořadatelé nevydali celkové výsledky bez ohledu na kategorie, ale asi deset lenochů doběhlo ještě za mnou. Zajímavostí byla tři druhá místa orientačních běžců:
Ž do 29 let – 2. Marie Březinová KOS Plzeň
M do 39 let – 2. Tomáš Kamaryt KOS Plzeň
M nad 70 – 2. Fišák MLOK
JF 27.11.2016



Po roce opět MLOKci v kopci.

Ve Velké Kunratické naše holky vynikající! Stáňa po operaci kolena podala opět výborný výkon. Vzhledem k počtu startujících v kategorii byly nejlepší Jana Bartošová a Lucka Fišáková:
Mladší dívky:
Lucka 16. ze 191 závodnic, čas 1.33
Mladší žákyně:
Maruška Bartošová 112 z 209, čas 4.00
Ženy:
Do 49 Bartošová 7. z 88, čas 10.12
Do 59 Miturová 8. z 31, čas 11.30
Nad 60 Opavová 5. ze 17, čas 13.21
Starší žáci:
Vašek Bartoš 22. z 58, čas 9.09
Muži:
Vítěz (Jan Janů) 1. z 1983, čas 11.35
Nad 70 Fišák 18. z 76, čas 23.45
JF 14.11.2016



Sladkokyselý závěr sezóny.

Za velmi hnusného počasí a v netypicky skalnatém terénu proběhlo u České Kamenice MČR štafet a družstev. Nebýt nekonečných front u záchodů, tak bylo pořadatelsky velmi vydařené.
Výsledky MLOKů byly různorodé. Nepopiratelným kladem byly rozhodující příspěvky našich žáků k výborným výsledkům štafet a družstev Západočeské oblasti. Jméno MLOKu drželi tentokrát na vysoké úrovni zcela jednoznačně mladí. Dospělé nemáme. A dřívější naše elita – veteráni – se ztratili pod průměrem nebo zcela propadli.
Oporou svých mančaftů byli Jonáš, Samuel, Maruška, Mikuláš, Břeťa, Adélka i Káťa. Projevilo se i to, že vynikající závodník(ce), nemusí být vždy přínosem pro štafetu nebo družstvo.
Mladí veteráni zaběhli štafety (D135, H135) i družstva (DH225) podle svého očekávání – průměrně.
Staří veteráni – podle výsledků minulých let favorité – zcela zklamali. Staříci Fišák a Sklenář ve štafetě samozřejmě nestačili na šedesátileté mladíčky a finišman Pepa startoval do posledního úseku v čase, kdy vítězové již byli v cíli.
V družstvech se vcelku dobře podařilo nahradit pauzírující dámské opory Martinou a Helenou, avšak již zmiňovaní staříci dokázali na svých úsecích nasbírat společně třičtvrtěhodinovou ztrátu. Dámy a finišman Pepa pak statečným výkonem dokázali družstvo vytáhnout pouze na předposlední místo – pokud neberu v úvahu diskvalifikovaná družstva.
Výsledky jsou na internetu.
JF 10.10.2016



Káťa Černá si vyběhla licenci "A"

Maruška Bartošová, Jonáš Černý a Samuel Janoch si vyběhli licenci "B"




Podzimní zpráva z MČR a České veteraniády v Pusté Rybné.

Pořadatelé postavili nečekaně lehké, ale dlouhé trati, které MLOKům kupodivu nevyhovovaly.
Různá zranění, choroby a nemohoucnosti způsobily, že máme jediné umolousané umístění v první desítce veteránů a slušné patnácté místo Káti Černé v nadupané kategorii D16.
D16 Káťa 15./z 68 závodnic
H21 Honza Macura 113/117
D50 Miturová 15/43, Tenglerová 31/43
H55 Milota 18/51, Jarda Macura 45/51
H70 Fišák 8/25, Sklenář nedokončil pro zraněný kotník
JF 3.10.2016

Aktualizace

Podle oficiálních konečných výsledků

D16 Káťa 13./z 62 závodnic
H21 Honza Macura 98/105
D50 Miturová 15/43, Tenglerová 27/43
H55 Milota 18/51, Jarda Macura 45/51
H70 Fišák 8/23
4. října 2016 -jmac-


Výsledky posledního oblastního orienťáckého víkendu jsou na ORISu i na webu závodů. Nezapomeňte naše závody ohodnotit!

27. září 2016



Luďkův podivný výmysl skončil jako nevídaný festival západočeského orientačního běhu.

O minulém víkendu se konal poslední dvojzávod Západočeského oblastního žebříčku.
V sobotu U Březího vlka ve Valech u Mariánských Lázní se běžela klasika a stavitel Honza Macura vytvořil náročný a kvalitní závod.
V neděli na hřišti u Drmoulu vymyslel Luděk Bartoš závod jednotlivců, který neumím pojmenovat.
Jednotlivé kategorie startovaly hromadně, avšak farstování a výměna mapy v polovině trati prakticky znemožnily zavěšování. Vznikl tak divácky velmi zajímavý závod, neboť běžci probíhali cílovým prostorem 2x a další vlna kategorií vystartovala až po doběhu nejlepších z předchozí vlny.
Svižný komentář plzeňského Hasmana s dobře vybraným hudebním doprovodem dokázal vytvořit závodu výbornou kulisu.
To vše a nádherné babí léto způsobily, že spokojení závodníci se předháněli v projevech nadšení.
JF 25.9.2016



Na stránkách posledních letošních závodů byly zveřejněny pokyny a startovka na sobotu.

22. září 2016


K dispozici jsou parametry tratí posledních dvou kol oblastního žebříčku 2016. Více na stránkách závodů.

20. září 2016


Skončil Český žebříček B 2016. Stáňa opět nejlepší!

Stanislava Opavová ve své kategorii opět ovládla celoroční český seriál béčkových závodů v OB. Josefu Milotovi uniklo vítězství o pouhých 6 bodů (vítěz 519, Pepa 513)
D14 7./z 59 soutěžících Katka
D50 16./25 Helena
D60 1./10 Stáňa
H55 2./23 Pepa
H70 4./11 Fišák, 7.Sklenář
Výsledky jsou v ORISU.

JF 12.9.2016




Zpráva z Hrabětic

Minulý víkend se poměrně velká výprava MLOKů zúčastnila posledních dvou závodů českého žebříčku A. Závody se konaly v nádherné krajině na vrcholech Jizerských hor v okolí chaty Slovanka.
Pořadatelé předem varovali před tím, že velmi balvanitý a skalnatý terén bylo možno zmapovat pouze za použití značné generalizace, což se projevilo tím, že mnoho drobnějších útvarů (například metrové balvany) v mapě chyběly. Mně osobně zklamalo zakreslení hranic porostů, kterému jsem naprosto neporozuměl.
Za nádherného letního počasí byly závody velmi náročné velkým převýšením, obtížně postavenými tratěmi a metr vysokým borůvčím.
Raškův středeční trenink, zaměřený právě na generalizaci v kamenech, zanechal stopy pouze v Pepovi (1. a 3. místo) a Honzovi Sklenářovi (4. a 5.). Matný výkon obvyklých opor - rodiny Černých - trochu napravil v neděli Jonáš třetím místem. Zbývající MLOKci (Kamaryti, Helena, Radka, Lucka a Fišák) zaběhli alespoň jeden den nad hranicí průměru.
Výsledky jsou v ORISU.

JF 11.9.2016




Zpráva z Bodenu

Za krásného podzimního počasí se konal závod oblastního žebříčku.... švédského kraje Norrbotten. Místní obdobu našeho OŽ uspořádal v sobotu 3. 9. klub Bodens BK v laponském Bodenu. Zúčastnili se ho i dva MLOKové – Jan Macura a Vojtěch Bartoš. Vojta je ještě pořád členem MLOKu pro LOB! Zde ale závodil v barvách klubu Begnäsets AIK ze švédské Luley.

Start.

V brzkém odpoledni byl na programu sprint po čtvrti Björknäs, tj. pár ulic, zimní stadion, atletický stadion, škola a kostel. Honza se v konkurenci místních borců umístil na 5. místě ze 7, Vojta doběhl ve své kategorii H18 třetí.

Vojta dobíhá do cíle na stadionu Björknäs.

V noci se pak v blízkosti Bodenu konal závod v nočním OB, toho se už ale Honza nezúčastnil, neboť musel do roboty. Vojta v něm skončil opět třetí, víc o tom píše na svém blogu. Výsledky jsou v Eventoru.

9. září 2016 -jmac-


Kde leží Uppsala?

Jestliže v Älvsbynu mají perfektně připravený areál prevných kontrol (jak jsem psal dříve), oproti Uppsale vypadají Älvsbynští orienťáci jako žabaři. V Uppsalském infocentru je zdarma k dostání skládací mapa Uppsaly a okolí ve formátu běžných turistických map v měřítku 1:12 500. Má ambiciozní název "Nejlepší mapa Uppsaly" (Uppsalas bästa karta).

Nejlepší mapa Uppsaly

Na ploše mapy je rozmístěno dohromady 114 pevných kontrol, přičemž jsou do terénu přidávány postupně. Při vydání mapy v květnu byly kontroly rozmístěny především v centru města a urbanizovaných oblastech a bylo jich "jen" 65. Od června do září je pak každý měsíc přidáno do terénu dalších 12 kontrol. A jedna další byla přidána 11. května během akce World Orienteering Day.

Seznam kontrol

Samozřejmostí je i losování o ceny pro úspěšné nálezce. V celkové výši 40 000 SEK!

Kontrola s číslem 115 připevněná během WOD2016. A kde je kód 114?

S touhle mapou už je snad všem jasné, kde leží Uppsala.

8. září 2016 -jmac-


Zpráva z Kašperku

Pár pořadatelů žijících v Kašperských Horách uspořádalo minulý víkend dva závody Západočeského oblastního žebříčku.
Nebýt jedné, nepřesně postavené kontroly, byly to závody naprosto perfektní. A vzhledem k tomu, že jury se – proti našem protestu – postavila na stranu pořadatele, závody to bezchybné byly.
MLOKci se zúčastnili v hojném počtu. Chyběli snad jen Macurovi, Černých a Stáňa.
Oporou byli tentokrát Chodové: Hanka (D35) dvakrát druhá a Mikuláš (H10) dvakrát třetí. Kromě nich jsme získali i dvě první místa – Fišák (H70) v sobotu a Adélka Postránská (D12) v neděli. Výborně běhal Luděk (H45) 2. a 3. Místo a Pepa – v sobotu třetí v H35, tedy se soupeři o 20 let mladšími.
Výsledky jsou v ORISU.

JF 5.9.2016




Zpráva z Vysoké Jedle: MLOKci neúspěšní.

Po všech stránkách dobré závody uspořádali Nejdečtí ve Vysoké Jedli nad Nejdkem.
Obzvlášť první etapa na mapě Mokrá cesta byla postavena jako několikakilometrový běh metrovým borůvčím a hlavně bažinami o hloubce 10 až 60 cm. (Ašský Honza Choťas tvrdil, že tam byl po pás a nemohl ven, ale myslím, že spíš zabloudil a proto tam byl déle).
Všechno, včetně svižného vyhlašování proběhlo tak, jak mělo.
O vloženém NOB bohužel nic nevím, v noci do lesa nelezu.
Zúčastnili se Bartošovi, Milotovi, Sklenář, Fišák a Helena. Poslední etapu si zaběhli i Postránští.
Bez hlavních opor (Černých, Janochů a Stáni) byly výsledky MLOKů tristní – jedno moje druhé místo.
Výsledky jsou na ORISU.

JF 30.8.2016




Zpráva z Ráje.

Na Pěkných Prázdninách v Českém Ráji jsem byl jediným MLOKem. Škoda. Jsem přesvědčen, že nic zajímavějšího v Česku pro OB nemáme.
Pořadatelé v okolí Malé Skály vypustili všech 1363 závodníků do několika skalních měst, kde se i zkušení borci dokázali ztrácet na desítky minut. Běžci si moc nezaběhali, zatímco mapaři si zamapovali. Metrové borůvčí bylo modré borůvkami a všichni jsme měli v cíli fialové boty a tkaničky. Nekecám!
Město Malá Skála přímo chrlí zábavné programy – půjčovna raftů, kánojí, koloběžek, cyklostezky, trati pro sebevrahy na kolech downhill a desítky turistických tras procházejících skalními městy. Tomu je přizpůsobena i síť hospod, a tak ani moc nevadilo, že v centru závodů byla kromě párků v rohlíku pouze vegetariánská jídelna.
Pokud jde o moje celkově třetí místo z přihlášených dvaceti sedmdesátiletých staříků, tak mi ho uvolnil rychlonohý Jaromír Pospíšil čtyřicetiminutovým zásekem na kontrole č.5 ve druhé etapě. Obtížnost ilustruje i to, že jsem tři etapy se součtem délek asi 6,5 km „běžel“ 160 minut (vítěz 135 a poslední 382 minut – tj. prosím 58min/km!)
Příští rok už to neprošvihněte.

JF 21.8.2016




Zpráva z Kanady - Sam první!

S centrem ve Zvůli se ve fantastických balvano-borovicových lesích mezi Landštejnem a Kunžakem konaly pětidenní závody v OB Česká Kanada 2016.
MLOKci ve slušném počtu 15 borců získali skvělé čtyři pozice na bedně.
Od nejlepších:
H12B – Sam 1./z 25 závodníků. Samuel Janoch nebyl v žádné etapě horší než druhý
H55A – Pepa 2./33 Poté, co nebyl nikdy horší než 6. udržel 2. místo.
T2 – Michal Kamaryt 2. Obával se asi přílišné náročnosti „svých“ jednadvacítek. Myslím, že si moc nepomohl, ale druhý by pravděpodobně nebyl.
D35B – Hanka 3./39 Hana Fišáková si poradila i v tak nabité kategorii
H70 – Fišák 5. Sklenář 9./20 Mezi celkovým třetím a šestým místem jsou jen neuvěřitelné čtyři vteřiny. Zatímco Jaromír Pospíšil, přestože je také z této planety, vyhrál před druhým o 40!!minut.
D50B – Sklenářová 9./20. Miturové nepípla v první etapě jedna kontrola – disk. Má přitom v dalších etapách na kontě jen samá 3. a 4. místa.
H10 – Mik 13./48 Mikuláš Janoch má v této vrtkavé kategorii na kontě i etapové 2. a 4. místo. Všimněte si co jich bylo.
H14A – Břeťa 25/33. Břetislav Milota běhal celkem slušně, ovšem jeho ambiciózní fotr ho přihlásil do ďábelských H14A, ve kterých ani on sám by neměl mnoho šancí na špičkové umístění.
D21B – Markéta Pluháčková absolvovala jen tři etapy
T1 absolvovala Radka Jelínková
HDR s doprovodem Samuela nebo Fišáka zvládly společně Fišačky Leonka a Lucka.
Výsledky už jsou na internetu.

JF 15.8.2016




Pidlooký Fišák mezi šesti přisleplými dědoušky králem.

Čtyřetapové Rumcajsovy míle 2016 se konaly 5. + 6. + 7.8. u Zápudova v Českém Ráji. Terény i mapy byly přímo úžasné. Kameny, šutry, balvany, skalky, skály, věže, jeskyně a skalní srázy se vyskytovaly v nepřeberném množství. Mapy byly nečekaně čitelné a názorné, snad s výjimkou vrstevnic, které napovídaly nepříliš strmé svahy, zatímco v závodě se prakticky neběhalo, pouze lezlo po čtyřech skalními průchody nahoru a po zádi klouzalo dolů.
Časy tak, zvláště ve stařeckém provedení, nabývaly absurdních hodnot. (Například „sprint“ na 1,1 km, jsem vyhrál časem 29 minut, zatímco „klasiku“ na 2,4 km za 56 minut).
Výsledky jsou na http://oris.orientacnisporty.cz/Vysledky?id=3460&club=MLA
MLOKci se zúčastnili v komorní sestavě – Fišák (1.), Opavová (6.) a Bartošovi. Jo a Lucka, se kterou jsem před každou svou etapou běhal HDR, což byly tratě delší než moje H70.
Pozoruhodné bylo ještě druhé místo exMLOKa Vojty v H18

JF 7.8.2016




Inspirace Skandinávií

Zatímco část MLOKů kličkovala mezi kupkami Jáchymovského Eduardu, a zatímco celá orientační Skandinávie se brodila v bažinách letošního O-Ringenu, já jsem si ještě o 500 km severněji vyzkoušel, jak taky může vypadat areál pevných kontrol.

Vše, co dostanete za 60 švédských korun.

Nacházím se v malém, typicky severském městečku Älvsbyn, kde si můžete v místním sportu koupit za 60 SEK (~180 Kč) mapu na orientační běh s názvem Naturpasset 2016. Kromě mapy velikosti A3 s 22 kontrolami je do igelitu vložena ještě průkazka, slovní popis kontrol, jednostránkový popis "co je to orientační běh" a třístránkový rozbor postupů na jednotlivé kontroly, kde je vyznačeno, odkud je najít danou kontrolu nejjednodušší pro začátečníky, a odkud naopak to mohou zkusit zkušenější borci.

Popis kontroly: "mezi velkými kupkami".

Bonusem je, že kdo obejde alespoň 15 kontrol (čas se něměří, je lhostejno, zda na jeden zátah nebo na 15 samostatných výletů), může vyplněnou průkazku hodit do schránky na uvedenou adresu a bude v září zařazen do losování o tombolu. Kontroly jsou v lese rozmístěny od června do září, což je vzhledem k místním sněhovým podmínkám vcelku pochopitelné. Každý rok se prostor tohoto areálu "polopevných" kontrol mění a vydává se mapa nová.

Popis kontroly: "pramen".
3. srpna 2016 -jmac-


Zpráva z Eduardu.

Třídenních závodů se ve dnech 29. + 30. + 31.7.2016 zúčastnil nečekaně skrovný počet MLOKů. Vzhledem k relativní blízkosti závodního prostoru je to s podivem.
Libor s Káťou neběželi všechny etapy, Kamaryti a Milotovi kromě Pepy byli nevýrazní.
Tři veteránská umístění na stupních vítězů působí lichotivě. Pepa Milota suverénním způsobem zvítězil a Helena Tenglerová skvělým výkonem potvrdila třetí místo. Honza Fišák ovšem ostudným způsobem neudržel osmiminutový náskok na druhém místě a skončil třetí.
Výsledky jsou na ORISu.

JF 31.7.2016




ODDÍLOVÉ SOUSTŘEDĚNÍ

Poslední předprázdninový trénink proběhl stejně jako loni na zahradě u Bartošových. Konalo se několik závodů se spoustou záludných kontrol.

A jak to tak bývá, vyhráli všichni.

Tedy hlavně mládež.

Dospělí byli z předních příček diskvalifikováni, což někteří nesli těžce.

Časem se s tím ale vyrovnali.

PM, 24.7.2016




CHROMAJZL A VOŽUNGR DOBĚHLI SEDMÍ V ORLICKÝCH HORÁCH

Letošní mistrovství České republiky v rogainingu – orientační závod dvou až pětičlenných týmů na 24 hodin – se odehrálo 2. – 3. července na česko-polském pomezí v Orlických horách a Gorach Bystrzyckie pod pořadatelskou taktovkou oddílu KOB Dobruška.

Tuto událost si nemohl nechat ujít člen Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK Michal Škroch, jenž startoval jako obvykle se svým kamarádem Vojtěchem Šrejberem z Mladé Boleslavi pod názvem Chromajzl a Vožungr. Tentokrát vzali do party i třetího. Tím byl další mladoboleslavský vytrvalec Vladimír Hamáček.

Les v nadmořské výšce od 450 do 1115 m. n. m. nabízel liduprázdnou a zcela zalesněnou oblast na polské straně, směrem do Čech pak závodníky čekal hlavní hřeben Orlických hor s nádhernými výhledy.

Dosti však romantiky, na speciální mapě v měřítku 1 : 50 000 se nalézalo téměř sedm desítek kontrol ohodnocených třiceti až devadesáti body. Z centra závodu v Orlickém Záhoří vyrazilo v sobotu hodinu po poledni pět desítek týmů. Většina počítala i s nočním pochodem, a tak si připravila do batohu i nezbytná čelová svítidla.

Trojice Škroch, Hamáček a Šrejber (zleva)

nakonec skončila v hlavní kategorii MO (muži open) na pěkném sedmém místě se ziskem 1830 bodů. Vítězi se stali Ondřej Skripnik z Prahy a Radovan Čech z Brna, již nasbírali 2850 bodů.

PM, 24.7.2016




MLOKci ovládli žákovské kategorie ve SPA RUNu,
Káťa Černá byla fantastická.

Čtvrtého ročníku lázeňského běhu SPA RUN se zúčastnil slušný houf MLOKů.

V žácích zvítězil Sam Janoch před mladším bratrem Mikulášem a všechny žačky porazila Adéla Postránská.

V dalších kategoriích běželi i Břeťa Milota, Adam Postránský a Leona Fišáková.

I Klaudie a Fanda Kováčovi byli ve svých kategoriích na stupních vítězů.

V dospělých běžela fantasticky Káťa Černá, která ve svých čtrnácti letech obsadila v ženské kategorii 4. místo a porazila 67 dospělých atletek. Své matce nadělila 2,5 minuty.

V kategorii mužů běžel Ondra Postránský, Borek Urbanec a já.

Pokud jde o mne, tak všichni, se kterými jsem chtěl závodit, mi utekli. Již třicet let běhám rok od roku pomaleji a vůbec nechápu, čím to může být.

Vyhlášení výsledků doprovázel krásný koncert na harfu. Skvělé harfenici i pořadatelům děkuji za neobyčejný zážitek.

Výsledky už by mohly být na FB a na internetu.

Jan Fišák.




ORIENTAČNÍ PRÁZDNINY ZAČALY V ŠINDELOVÉ

Prázdniny jsou obdobím, jež vítají nejen ti, kdo mají něco společného se školstvím. Neméně se na ně těší i orientační běžci. Každý červencový a srpnový víkend se někde v Česku konají víceetapové závody. Nabídka je široká. Pro členy Mariánskolázeňského orientačního klub MLOK byla volba na úvod prázdnin jasná - třídenní závody v Šindelové u Kraslic.

Pořadatelé z KOB Sokolov nabídli všem dobře známý terén v okolí zámečku Favorit nedaleko od fotbalového hřiště u rybníka Tajch, kde bylo centrum akce. V rozpisu stálo, že se jedná o bažinatý, zarostlý, místy kamenitý les s hustší sítí komunikací, zkrátka seversky šindelovský. Nač tedy jezdit za orientačním dobrodružstvím do Skandinávie, když jej lze nalézt takříkajíc za humny.

Převýšení nehrálo tentokrát žádnou roli. Stavitelé si zato dali pozor, aby běžci nemohli příliš využívat cest. Největším problémem nebylo vykoumat ideální postup, ale zrealizovat ho. V některých porostech se nedalo prakticky ani hnout.

Ze třinácti mariánskolázeňských závodníků mělo pouze pět zaběhnuto všechny tři etapy. Jediné medailové umístění zaznamenal Jan Fišák (kat. H65), jenž obsadil druhou příčku. Pátý v téže kategorii doběhl Jan Sklenář. Devátí skončili Břetislav Milota (kat. H14) a Kathrin Bínová (kat. D35)

a desáté místo patřilo Pavlu Bínovi (kat. H45).

PM, 24.7.2016




Zpráva ze Šindelové, kde se o víkendu již po čtyřicáté konal slavný, třídenní závod o Štít města Sokolova

Pořadatelé na tradičním shromaždišti a tradičně dobré mapě postavili těžké závody s jednou špatně postavenou kontrolou v E2. Běhalo se v hrbolatých lesích a po podmáčených pasekách s metr a půl vysokou trávou, v níž se skrývaly padlé stromy. Vložené štafety proběhly v lijáku.

MLOKci tyto závody, pořádané poměrně blízko překvapivě téměř ignorovali. Takže mohu, se skromností sobě vlastní, opět po dlouhé době prohlásit, že největší mločí hvězdou byl celkově druhý Fišák.

D35  9.   Kathrin Bínová
H14  9.   Břeťa Milota
H45  10.  Pavel Bína
H65  2.   Fišák, 5. Sklenář
H35 Pepa Milota odmítl se zúčastnit rojnice, hledající problematickou kontrolu a pokračoval bez ní – disk.
Všechny etapy neabsolvovali:
D45 Jana Sklenářová, Jana Macurová a Radka Jelínková
H21 Michal Kamaryt, Jan Macura a  Vít Macura
H45 Jarda Macura
Migrant Raška pozbyl v novém klubu špičkovou výkonnost a skončil v H45 až pátý.

4.7.2016 Jan Fišák




O TITULY SE BOJOVALO V KAMENÍ

V současnosti hojně frekventovaný obrat „užít si“ může mít nejrůznější podobu: rekreace u moře, návštěva koncertu oblíbeného interpreta nebo třeba bujará oslava. Příkladů by se našlo mnoho.

Orientační běžci jsou trochu jiná odrůda lidí, ti si nejvíce užívají v těch nejkrkolomnějších terénech, kde se jedná hlavně o to, kdo dorazí do cíle pokud možno bez zlomené nohy.

Ve druhé polovině června se v Novohradských horách kousek od hranic s Rakouskem odehrálo mistrovství České republiky na krátké trati. Do Hojné Vody, kde bylo centrum akce, přijelo cca 1300 běžců, včetně veteránských závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Sobotní kvalifikace se chodila – o běhu nemohlo být skoro řeči – ve svazích vrchu Vysoká, v nedělním finále se pak klopýtalo v protilehlých svazích Kraví a Kuní hory. Oba závody situovali stavitelé do těch nejkamenitějších částí prostoru. Že kontroly byly jen u kamenů a skalek je nabíledni. Nic jiného k mání ani nebylo.

Kvalifikačním sítem, když do finále postupovala ta lepší polovina startovního pole, prošli úspěšně Jan Fišák (kat. H70), Stanislava Opavová (kat. D60) i Josef Milota (kat. H55).

Po nestejných výkonech vyběhli všichni tři prakticky stejné umístění. Šestí skončili Milota a Fišák, sedmou příčku obsadila Opavová. První jmenovaný šel mapově celkem čistě, ale limitovalo ho svalové zranění, takže loňský bronz neobhájil. Fišák a Opavová nebyli kvůli velkým chybám přesahujícím více jak deset minut se svými výkony spokojeni.

PM, 10.7.2016




Zpráva z Novohradských hor, kde se v Hojné vodě konalo MČR v OB na krátké trati

Turisticky nádherný prostor zmapovaný pro MČR na KT byl nad síly zúčastněných MLOKů. Fišák H70 a Pepa H55 byli šestí, Stáňa sedmá. Všichni ve finále A. Sklenář a Helena svoji účast na poslední chvíli moudře zrušili. Libor a Káťa běželi něco příchozího.

Zmapovaný prostor byl plný mohutných kopců. Svahy byly porostlé vysokým lesem a pokryté omšelými balvany o velikosti 0,5 až 5 m. Balvanová pole byla na mnoha místech hustě porostlá dvoumetrovými smrčky. Rozeznat, který z kamenů je nakreslen v mapě a který nikoli bylo dost obtížné a určit kde je v houští šutr se správnou kontrolou velmi zavánělo náhodným procesem. S výjimkou několika vyvolených kouzelníků většina borců kupila několikaminutové chyby, bloudila ve svazích mezi kameny a svolávala se ke kontrolám.

Přiznávám se, že jsem tak mapově těžký závod ještě neběžel. Kdybych byl v tom lese sám, a nemohl sledovat, kam se závodníci sbíhají, měl bych časy ještě mnohem delší. Udržet správný směr šlo při obíhání balvanů těžko a krokování bylo zbytečné. Tvar terénu v hustém podrostu s balvany rovněž zanikal a cesty byly jen ojedinělé.

V cílovém výpisu byl i údaj o průměrném čase na 1 km. V sobotu jsem tam měl napsáno 17,36 min/km (přesto jsem postoupil do finále A), v neděli asi 23min/km. Můj výsledek byl ze zúčastněných MLOKů nejslabší, neboť jsem byl ve finále A předposlední.

Zůstali jsme bez medaile, ale vzhledem k trojnásobné účasti ve finále A lze asi říci, že se nejednalo o neúspěch. A velkou událostí bylo i kompletní smetení úplně všech klubových stanů vichřicí ve 21 hodin. Několik tunelů, které zůstaly stát položili pořadatelé, neboť hrozilo jejich rozlámání.

JF
26.6.2016




IZRAELŠTÍ ORIENTAČNÍ BĚŽCI NAVŠTÍVILI MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

Že si občas nějací sportovci vyberou Mariánské Lázně za místo ke svému soustředění, není neobvyklá věc. V případě padesáti orientačních běžců z Izraele se však jedná o zvláštnost. Týdenní orientační pobyt jim v Mariánských Lázních uspořádal olomoucký oddíl Haná orienteering. Hlavní organizátor Robert Zdráhal – bývalý reprezentant – zodpověděl při této příležitosti několik otázek.

Zleva Josef Milota (MLA), sekretář izraelského svazu OB Ziv Noiman a Robert Zdráhal
Proč právě Mariánské Lázně?
Jednoduše proto, že zdejší terény patří k těm nejlepším v České republice. Je to jedna z mála oblastí, kde jsou opravdu krásné, neporušené lesy v tak těsné blízkosti města. Jsem si jistý, že návštěvníci z Izraele toto vše ocenili a byli zde spokojeni.
Jak vůbec vznikl nápad oslovit s OB tak vzdálenou destinaci, kde tento sport nemá vůbec žádnou tradici?
V podstatě proto, že oni oslovili nás. Někdy v roce 2000 poslali na náš prázdninový Silva O´camp asi 25 dětí se dvěma vedoucími. Od té doby započala pravidelná spolupráce – oni v létě k nám, my v zimě k nim. K tomu se později přidala i výprava dospělých běžců, kteří přijeli letos už počtvrté. V předchozích letech jsme pro ně pořádali tréninkové kempy v Jeseníkách, na Vysočině a v Českém ráji.
Není to pro vás z Olomouce trochu z ruky?
Ani ne. Z hlediska cestování jsou Mariánky stejně daleko jako Tel Aviv. Obojí představuje asi šest hodin cestování.
Jaká je základna v Izraeli, kolik oddílů, kolik aktivních závodníků?
Orientační běh patří mezi sporty, které se v Izraeli bouřlivě rozvíjejí, zejména posledních zhruba 15 let. Členská základna představuje přibližně tisícovku registrovaných běžců. K tomu je nutné připočítat další stovky závodníků v MTBO (orientační závody na horském kole), který je zde velmi populární. Oddíly můžeme najít prakticky v každém větším městě, samozřejmě spíše na severu země, kde jsou podmínky pro OB vhodnější. Největší základny jsou v Tel Avivu, Modinu a Haifě, v letošním roce byl založen velký universitní klub i v Jeruzalémě.
Jsou to jenom "hobíci", nebo jsou mezi nimi i ti, kdo pravidelně a systematicky trénují?
Převážnou část členské základny tvoří rekreační běžci. Jsou mezi nimi ale i závodní běžci – sice ne profesionálové, ale výkonnostní atleti, kteří se snaží dostat mezi světovou elitu. Na právě uplynulém Mistrovství Evropy byl již Izrael zastoupen třemi reprezentanty, prozatím jenom v kategorii mužů.
Věnují se také mládeži?
Mládeži je v izraelském orientačním běhu věnována prvořadá pozornost. Zdejší asociace organizuje náborové závody ve školách, připravuje celostátní školní přebory a podchycuje tak zájemce o tento sport již od útlého věku. Příkladem dobré práce s mládeží je i každoroční účast na mezinárodním tréninkovém soustředění Silva O´camp, které probíhá v České republice a kterého se zúčastní více jak 200 mladých běžců z mnoha zemí celého světa. Izraelská výprava patří vždy mezi největší.
Eli Saranga
Jaká je struktura tamních soutěží? Kolik závodů ročně se v Izraeli odehraje?
Podobně jako ve všech orientačně vyspělých zemích se každý týden pořádají i v Izraeli po dobu hlavní sezóny celostátní soutěže. Jedná se o cca 60 závodů za sezónu. Jedna zvláštnost tu ale přece jen je – sezóna v Izraeli je od listopadu do března, tedy přesně opačně než u nás. Příčina je jasná – počasí. Počátkem dubna je v Izraeli už obvykle více než 35 stupňů a během léta se opravdu běhat nedá, teploty dosahující až k 50 stupňům se hodí spíše na plavání.
V jakých terénech se běhá?
V Izraeli najdeme překvapivě hodně pěkných zalesněných terénů. Především se jedná o souvislý pás lesů mezi Tel Avivem a Jeruzalémem. V tomto případě se jedná o uměle osázené, převážně borovicové porosty s velkým množstvím kamenů, skalek a dalších orientačně zajímavých detailů. Lesy jsou pro zdejší obyvatele velice vzácná věc, a podle toho se k nim chovají. Dodržování základních pravidel chování v lese je samozřejmostí. O víkendech jsou lesy plné trénujících běžců a cyklistů. Na jihu jsme již několikrát závodili v Negevské poušti. I to je velký zážitek.
Měla vaše "misionářská" činnost nějaký vliv na popularizaci tohoto sportu?
Myslím si, že určitě. Jezdíme do Izraele každoročně více jak 15 let. Skupina běžců startující pod hlavičkou Haná Orienteering se pravidelně účastní otevřeného Mistrovství Izraele, a stejně tak izraelští běžci jezdí pro zkušenosti do České republiky. Častá spolupráce přináší své výsledky jak po sportovní, tak po společenské stránce, což ocenil například i český velvyslanec v Izraeli pan Ivo Schwarz.
Jsou mezi Izraelci nějací běžci - lhostejno v jaké kategorii -, kteří by byli konkurenceschopní třeba na české úrovni?
V současné době jsou borci jako Nitsan Yasur, Guy Sabo nebo Itay Manor schopni obstát v konkurenci průměrných evropských závodníků, u nás by se řadili na nějaké třicáté místo celostátního žebříčku.
Jak hodnotí Izraelci úroveň českých terénů oproti jiným v Evropě?
Všichni orientační běžci z Izraele oceňují naše terény velice kladně, především se jim líbí jejich různorodost. Snažíme se jim ukázat všechny typy lesa.

PM, 27.6.2016




V HOTELU KRAKONOŠ ZAZNĚLA IZRAELSKÁ LIDOVÁ HUDBA

Týdenní program až na výjimky veteránských orientačních běžců z Izraele začal hned v pondělí odpoledne tréninkem na mapě Pottovo údolí se startem a cílem před hotelem Krakonoš, kde byla celá výprava ubytována.

Moshe Ravid a Yuval Mishli

Už napoprvé se ukázalo, že sychravé počasí, místy bažinatá podložka či těžko průchodné husté porosty v nejvyšším stupni vegetace izraelské hosty nijak nevyplaší.

Následovaly další tréninky v Maršových Chodech na Tachovsku (dvakrát), na Lazech (rovněž dvakrát), u obce Krásné

Lisa Mishli

a na Polomu. Končilo se v pátek dopoledne v lijáku okolo Balbínova a Medvědího pramene.

Na jiné aktivity díky nabitému orientačnímu programu sice moc času nezbylo, přesto si Izraelci stačili Mariánské Lázně prohlédnout. Navštívili také Karlovy Vary, prošli se po naučné stezce na Kladské a před odletem probrouzdali Prahu. Podle orientační mapy. Jak jinak.

Dva večery pak hotelem Krakonoš zněla izraelská lidová hudba. To si hosté nechali od organizátorů sehnat akordeon a jeden z nich – mimochodem velmi dobrý hráč – zásoboval pokaždé několik hodin posluchače svojí produkcí. Pro zaměstnance hotelu i pro další hosty určitě nezapomenutelný zážitek.

Izraelci se, co se týká orientačního běhu, ukázali jako velmi snaživí žáci. V trénincích občas potrápili domácí borce, již se v rámci možností ukázali na odpoledních akcích, a následně startovali i na víkendovém dvojzávodu B žebříčku Čechy u Žihle, kde někteří dosáhli velmi zajímavých výsledků.

Dalia Ravid

Například šestadvacetiletý Asaf Avner dvakrát zvítězil v kategorii H21B. Dobrou výkonnost pak prokázali sekretář izraelského svazu OB Ziv Noiman,Ori Dvash, Itzik Amar, Uzi Avner nebo Pavel Yofe v kategoriích veteránů.

S celým pobytem byli Izraelci velmi spokojeni. To, že panovalo spíše deštivé počasí, jim vůbec nevadilo. Určitě lepší než padesát ve stínu. Kam se podívají za rok, ještě neví. Organizátoři z Haná Orienteering ale určitě něco zajímavého vyberou.

PM, 27.6.2016




KATEŘINA ČERNÁ VYBOJOVALA OBLASTNÍ TITUL NA KLASICKÉ TRATI

Pátým a šestým kolem pokračoval B žebříček Čechy v orientačním běhu, jehož se u Chvojkovského mlýna pár kilometrů východně od Žihle účastnilo téměř 1300 sportovců, včetně dvacetičlenné výpravy běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Na rozdíl od většiny jiných závodů pořádaných letos na západě Čech se jednalo spíš o jednodušší typ zvlněného terénu, který určitě ocenili milovníci rychlého plynulého běhu a azimutových postupů. Po oba dny se končilo asi v jediné méně přehledné pasáži plné různých hustníků a bažin.

Sobotní klasická trať byla zároveň přeborem západočeské oblasti na klasické trati. Na muže v hlavní kategorii H21A čekalo předlouhých 17 kilometrů. Jenom celkový vítěz Jiří Valeš z Plzně dokázal stlačit čas pod sto minut (99,39). Mariánskolázeňský Jan Macura, jenž dostal možnost se poměřit s českou špičkou, skončil na 49. místě (148,19).

Výborně běžela Kateřina Černá v kategorii D14B. Ta byla pátá v šedesátičlenném startovním poli a brala zlato za prvenství v oblastním přeboru.

Dobře si vedli lázeňští veteráni Stanislava Opavová (1. v kat. D60) a Josef Milota (2. v kat. H55), šestý skončil Jan Fišák v kategorii H70.

O den později byla na programu krátká trať. Černá si polepšila na stříbrnou příčku, umístění ze soboty si zopakovali Opavová

s Milotou, osmé místo obsadil Jan Sklenář v kategorii H70 a pěkným výsledkem byla desátá příčka Jany Bartošové v kategorii D35.

PM, 23.6.2016




ORIENTAČNÍ BĚŽCI HOUBAŘILI U LETKOVA

Tři oblastní závody během jednoho víkendu uspořádal pro dvě stovky účastníků oddíl orientačního běhu Lokomotiva Plzeň.

Největší míru dobrodružství nabídla zřejmě sobotní krátká trať u Letkova. Stavitel použil pro místa kontrol téměř beze zbytku ty nejzarostlejší části lesa, v nichž se ukrývaly různé jámy nebo jiné terénní tvary.

Ne neprávem se hledání kontrol v takovém prostoru říká houbaření. A stejně jako se houbař upřímně raduje z nalezení dvoukilového hřibu, tak podobně se chová i orientační běžec z mnohdy náhodného objevení kontroly v tak složitém terénu.

Vpodvečer se na Bolevci odehrál závod v městském sprintu. Obvyklá rychlost byla trochu zbrzděna dohledávkami kontrol. Ty se nenalézaly na rozích domů, ale většinou za nějakými hustými porosty, jež znepřehledňovaly orientaci v sídlištní zástavbě. Za zmínku určitě stojí, že Honza Macura zaznamenal premiérové vítězství v kategorii H21.

Nedělní krátká trať u Záluží nabídla, když ne světovou, tak určitě oblastní premiéru. Závod měl jeden fyzický start, dva mapové starty a dva různé cíle. I přes tuto kuriozitu se jednalo o příjemné proběhnutí v mírně zarostlém lese, kde se uplatnily hlavně krátké azimutové postupy mezi kontrolami v jámách a prohlubních.

Do závodů nastoupili také běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu. Kateřina Černá (3., 1., 2. v kat. D16) a Stanislava Opavová (1., 1., 1. v kat. D55, sprint běžela v kat. D45) se dokázaly prosadit třikrát na stupně vítězů.

Ostatní umístění mariánskolázeňských závodníků: sobota - D12 – 1. A. Postránská,

D45 – 1. Kamarytová, 3. Tenglerová, H10 – 1. Janoch, H12 – 3. J.Černý, H35 – 2. Milota, H45 – 3. Kamaryt, 3. Sklenář, sprint - H21 – 1. Macura, H35 – 3. Milota, H45 – 2. L. Černý, neděle - D45 – 2. Kamarytová, H12 – 3. J. Černý, H21 – 3. Macura.

PM, 21.6.2016




MLADÍ „MLOCI“ SE PODÍLELI NA SENZAČNÍM STŘÍBRU Z VYZÝVACÍHO POHÁRU

První červnový víkend se u Brna konaly tři celostátní orientační akce – dva závody Českého poháru štafet a jeden městský sprint.

Díky souběžně pořádanému Vyzývacímu poháru oblastních výběrů žactva se počet účastníků pohyboval kolem jednoho tisíce. Mezi nimi bylo i deset členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Ti postavili jednu kompletní veteránskou štafetu. Mládež – Kateřina a Jonáš Černí, Samuel a Mikuláš Janochovi, Marie Bartošová a Břetislav Milota – pak byla nominována do různě poskládaných tříčlenných západočeských týmů v kategoriích mladšího (D/H12) a staršího (D/H14) žactva.

Oblasti mohly do bojů nasadit libovolný počet družstev, body se však rozdávaly pouze za umístění do desátého místa.

Sobotní štafety se odehrály v kopcovitém terénu u Sentic. Už tam začala západočeská mládežnická reprezentace, jež čítala čtyřicet závodníků, nečekaně dobře – dvě umístění na bedně a tři další do první desítky.

O body šlo rovněž v podvečerním městském sprintu v Ivančicích. Tam se prvenstvím zaskvěla Černá v kategorii D14, jež za sebou nechala osmdesát soupeřek!

Vítězství patřilo také Lukáši Richtrovi ze Slávie VŠ Plzeň (H14). A když se k tomu připočítaly body za další příčky - ve sprintu bodovalo 25 nejlepších -, bylo z toho průběžné druhé místo Západočechů. Na vavřínech se ale nedalo usnout, oblasti na třetím až šestém místě neměly nedostižnou ztrátu.

V nedělním závodě, kdy na všechny čekala v úvodu nejprve vrchařská prémie a pak se nejvíce uplatnily vrstevnicové postupy, však mladí Západočeši nezpanikařili a podobně dobrými výkony jako v sobotu navýšili svůj zisk na celkových 522 bodů.

Jestli loňská těsná třetí příčka zaváněla senzací, tak letošní stříbro mělo nádech výbuchu sopky. „O parník“ podle předpokladů zvítězila - stejně jako loni - favorizovaná východočeská oblast (947 b.), což nebylo žádné překvapení. Třetí Hanáci nasbírali 369 bodů. Týmy na prvních třech místech obdrželi obří dorty s emblémem orientačního znaku.

Na celkovém skóre se nejvíce podíleli členové Slávie VŠ Plzeň, avšak bez dalších bodů, o něž se zasloužili běžci z Mariánských Lázní (Černá, J. Černý, S. Janoch, Bartošová), Ostrova (Oncirk, Kulová), Nejdku (Tokár, Ziebová), Karlových Varů (Štěrba, Řeháková), Sokolova (Vítová) a Kralovic (Fišarová), by to nešlo. Platnými členy byli ale všichni ze západočeského výběru. Čas některých přijde třeba příští rok.

Vědět o sobě dali i dospělí mariánskolázeňští „mloci“. Trio Libor Černý, Jan Fišák a Josef Milota doběhlo druhé a první v kategorii H165

a Jana Bartošová se podílela na nedělní stříbrné příčce ženské štafety Slávie VŠ Plzeň v kategorii D135. Milota navíc vyhrál sprint v Ivančicích v kategorii H55.

PM, 12.6.2016




Zpráva z Ivančic, kde se konal Vyzývací pohár mládeže ČR

MLOKci byli velmi platnými členy západočeského žákovského družstva a přispěli k historickému úspěchu Západočeské oblasti – druhému místu za VČO. Nejvíc bodů získala Káťa Černá účastí ve štafetách a hlavně skvělým vítězstvím ve sprintu jednotlivců, když porazila 80 soupeřek.

Sestavě Káťa, Jonáš, Maruška, Břeťa, Sam a Mikuláš patří velké uznání a poděkování za reprezentaci našeho oddílu.

Ve vložených závodech dospělých zářil Pepa Milota, který dokázal skvělým výkonem eliminovat fatální chyby Honzy a Libora, takže z veteránských štafet máme 2. a 1. místo. No a sprint Pepa samozřejmě rovněž s přehledem vyhrál.

K závodu štafet mám pár připomínek:

Do prvního úseku vždy startovalo kolem padesáti borců. První kontrola je pro všechny společná a docházelo na ní k velkým nepříjemnostem. Ambiciózní jedinci si počínali naprosto nevybíravým způsobem, a ti, kdo dodrželi fair play, odbíhali z první kontroly s více než minutovou ztrátou.

Předávka nebyla pořadateli organizována. Probíhala velmi chaoticky a závodníci, kteří převzali štafetu se museli do lesa probíjet houfem čekajících dětí.

JF




KAMARÁDI FERDY MRAVENCE POTRÁPILI MALÉ ZÁVODNÍKY

Tradiční vícedenní závody Jarní trojúhelník přestěhovali pořadatelé z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK letos zcela mimo katastr města.

Všechny tři etapy 31. ročníku této akce se předposlední květnový víkend odehrály v Novém Sedlišti na Tachovsku. Hlavním důvodem bylo využít rozsáhlý prostor, jenž si „mloci“ nechali zmapovat pro loňské republikové závody.

Program začal v pátek vpodvečer krátkou rychlou etapou v relativně dobře průbežné části lesa. Připravit lehčí závod byl vzhledem k zahájení v 17 hodin úmysl. Někteří účastníci ocenili závěrečné kolečko v hůře prostupných hustnících.

Sobotní etapa, jež byla zároveň oblastním mistrovstvím na krátké trati, se naopak běžela v tom na pohyb i orientaci nejnáročnějším terénu. Ke slovu se přihlásili i stálí obyvatelé lesa – mravenci. Tito malí tvorové mají zřejmě v mraveništi internet, o akci byli dobře informováni. Během ní byli všichni venku, aby si závod jako diváci pořádně užili. Mnoho z nich ale zatoužilo se se zejména mladými běžci seznámit osobně, což tito neocenili a za mohutného ryku setřásali kamarády Ferdy Mravence z celého těla.

Nejdelší etapa zaskočila mnohé už v úvodu. V nepřehledném zaklackovaném svahu se hledání prvních kontrol protáhlo i těm zkušenějším.

Pozdější vítěz hlavní kategorie H21 Jiří Valeš z Lokomotivy Plzeň prokázal, že běhání naboso, jež praktikují některé africké kmeny, je možné. Zhruba v polovině trati se mu na jedné botě udělal „žralok“, jenž se postupem času zvětšoval, až byl normální běh nemožný. Nepoužitelnou botu proto Valeš sundal a poslední kilometr absolvoval jen s ponožkou na noze. I tak měl nejlepší čas v etapě.

První místo mezi ženami vybojovala Dominika Plochová z Kotlářky Praha.

Domácí oddíl reprezentovala až na jednu výjimku, jíž byl předseda oddílu Jan Fišák (6. v kat. H65), pouze mládež. Vítězství v kategorii H10 patřilo Mikuláši Janochovi,

celkově druhý skončil jeho starší bratr Samuel v kategorii H12, umístění v první desítce vyběhli Marie Bartošová (4.), Klaudie Kováčová (8., obě v kat. D12), Kateřina Černá (4. v kat. D16), Jonáš Černý (5. v kat. H12) a Břetislav Milota (9. v kat. H14).

Závody se konaly za podpory města Mariánské Lázně a Karlovarského kraje a byly součástí projektu České unie sportu Sportuj s námi.

PM, 1.6.2016




V RUBRICE FOTO PŘIBYL SOUBOR Z JARNÍHO TROJÚHELNÍKU 2016




Již můžete kreslit svoje postupy z Jarního trojúhelníka (, so, ne). Také se těšíme na vaše hodnocení závodů.

-jmac- 26. května 2016




Na stránkách Jarního trojúhelníka i na ORISu jsou již celkové výsledky, i jednotlivé po etapách. Vítězi 31. ročníku se stali Dominika Plochová (DKP) a Jiří Valeš (LPM). Chybějící mezičasy z E1 (závodníci s novými SI čipy), doplníme co nejdříve. Za komplikace se omlouváme.

-jmac-




OPAVOVÁ A MILOTA ZVÍTĚZILI U SVINAŘ

Ve Svinařích na Berounsku se konalo 3. a 4. kolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu, jež navštívilo 1200 závodníků, včetně čtrnácti borců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Název mapy – Rochota – se dal změnou jednoho písmenka změnit na rachotu. Tomu odpovídalo pojetí sobotního závodu na klasické trati. Téměř všechny kategorie totiž čekalo v úvodu pořádné převýšení. Zřejmě se jednalo o oddělení zrna od plev.

Orientačně nebyl závod nijak záludný, chtělo to mít výdrž a hlavně se vyhýbat kamenitým polím, kde šlo opravdu o nohy.

Nedělní krátká trať nabízela kupodivu daleko pestřejší možnosti volby, i když vzdálenosti mezi kontrolami nebyly nijak veliké.

Na stupně vítězů se podařilo dostat několika "mlokům". Druhou a první příčku vybojovala Stanislava Opavová v kategorii D60B,

vítězství patřilo na sobotní klasické trati Josefu Milotovi v kategorii H55B (v neděli po chybě až devátý)

a bronzová doběhla rovněž v sobotu Kateřina Černá v kategorii D14B, o den později pátá. Za zmínku ještě stojí umístění Jana Fišáka (5. a 12.), Jana Sklenáře (11. a 7., oba v kat. H70B) a Heleny Tenglerové (26. a 10. v kat. D50B).

PM, 25.5.2016




„MLOCI“ DOSPRINTOVALI V UHERSKÉM BRODU KE ZLATU

Dvojnásobný triumf zaznamenali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK na mistrovství ČR ve sprintových disciplínách, jež se odehrály v Uherském Brodu za pořadatelství Slovanu Luhačovice.

Sobotní závod jednotlivců měl shromaždiště a doběh v malém amfiteátru u místní sokolovny. Tratě byly situovány do historické části města. Dílem vedl závod zámeckými parky, kde to bylo díky různým nepřekonatelným zídkám a plotům orientačně nejzapeklitější. Navíc byly některé uličky ve městě uměle přehrazeny.

Šanci na medailové umístění měli všichni čtyři běžci z lázeňského oddílu, ale… Stanislava Opavová (kat. D60) vynechala jednu kontrolu a Radmila Miturová (kat. D50) zlomila kontrolní čip. Obě proto postihla diskvalifikace. Jan Fišák (kat. H70) pro změnu ve spěchu přeběhl jednu z ulic v postupu na druhou kontrolu. To mu vyneslo jednu ztrátovou minutu a umístění až na páté příčce.

Naštěstí alespoň Josef Milota (kat. H55) běžel bez chyby. A když se k tomu přiřadily nečekané chyby v závěru u nejvážnějších soupeřů, bylo z toho vcelku suverénní první místo. Třetí za poslední tři roky.

V neděli, kdy byly na pořadu čtyřčlenné sprintové štafety, se všichni účastníci přestěhovali do jiné části města. Za shromaždiště bylo vybráno náměstí 1. Máje u obchodního domu Máj. Běhalo se ve svažitém terasovitém terénu sídlištní zástavby.

„Mloci“, již dali zapomenout na předchozí nezdary, startovali v kategorii DH240. Miturová na prvním úseku rozběhla štafetu velmi ostře a předávala s přesvědčivým náskokem jako první.

Soupeři na druhých a třetích úsecích, kde za ´Mariánky´ běželi Fišák a Opavová, však neházeli flintu do žita a lázeňské družstvo se pohybovalo tu na třetím, jindy na druhém místě.

Finišman Milota na posledním úseku předvedl obdobný výkon jako v sobotu a do cíle přiběhl první s náskokem téměř čtyř minut před kolektivy ze Zlína a Prostějova. Mariánskolázeňská družstvo vyhrálo ve stejném složení už potřetí za sebou.

PM, 12.5.2016




Jesenická procházka

Robin 33. za 16 hodin 33 minut.
Honza 67. za 20 hodin 27 minut.
Odstartovalo 198, úspěšně dokončilo 134.
Delší report coming soon...
10. května 2016 -jmac-

I když víc vlastně není o čem psát.. Letos už jsme dobře věděli, do čeho jdeme. Noční kilometry byly stejně unavující jako loni; krize přišla nad ránem, stejně jako loni (letos dokonce dřív); stejně jako loni jsem několikrát zabloudil; a stejně jako loni jsem byl nejšťastnější, když jsem se nikam nehnal a z dálkového běhu jsem si udělal dálkový pochod, při kterém jsem mohl zastavit v každé otevřené hospodě a prokecat celou cestu s ostatními "závodníky" ve druhé polovině startovního pole.

A když dorážím do cíle (změna: letos jsem zabloudil 500 metrů před cílem), mám pocit, že bych klidně mohl pokračovat dál (jen k tomu mít spolucestující a další pivo do ztěžklých nohou). Když si ale v tělocvičně sedám k zaslouženému půllitru a kuřecímu vývaru, hlava mi padá sama do talíře. Taková pěkná jarní procházka člověka přeci jen unaví.. Tak za rok na viděnou.

25. července 2016 -jmac-


Pepa dvakrát veteránským mistrem republiky za jeden víkend!

7. a 8.5. 2016 vyrazili čtyři veteráni MLOKu na MČR v orientačních sprintech. V sobotu běželi jednotlivci, v neděli štafety.
V sobotním závodu měly smůlu dámy. Radka Miturová (D50) zlomila čip a přestože zbytek trati razila kleštěmi do mapy, na sběrné kontrole kleště nebyly a v cíli jí nikdo nezměřil čas doběhu, který by byl na medaili. Stáňa Opavová (D60), rovněž z medailové pozice, vynechala kontrolu – disk. Honza Fišák (H70) udělal jednominutovou chybu a na pátém místě zůstal jednu minutu za třetím místem. Vše vynahradil Pepa Milota vítězstvím v H55.
Nedělní závod čtyřčlenných štafet jsme vyhráli. Radka na prvním úseku doběhla první, Honza na druhém se o minutu propadl na druhé místo, Stáňa na třetím ztrátu snížila na 20s a Pepa ve finiši doběhl suverénně první.
Trochu tuto slávu zlehčím konstatováním, že v kategorii HD240 (součet čtyř věků) daly štafetu dvou žen a dvou mužů dohromady jenom tři oddíly. Ale jsme opět mistři.
JF 9.5.2016



PLÁCNUTÍ KOŠTĚTEM POPOHNALO „MLOKY“ K LEPŠÍM VÝKONŮM

Po celostátních závodech u Trutnova se zdá být možné, že si členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK pořídí do výbavy také pořádné koště.

Sobotní závod na klasické trati připadl přesně na datum pálení čarodějnic. Na startu byly proto přiměřeně vystrojené pořadatelky a jedna z nich počastovala každého účastníka, jichž se do podhůří Krkonoš sjelo téměř patnáct set, plácnutím metlou do zadní části těla a pozdravem ´šťastný let´.

A co se nestalo. Stanislava Opavová (kat. D60B) vyhrála,

Josef Milota (H55B), doběhl druhý a Jan Fišák (H70B) obsadil bronzovou příčku.

K této příjemné bilanci je třeba ještě připočítat čtvrté místo Jonáše Černého (H12C), šestou příčku jeho starší sestry Kateřiny (D14B)

a sedmé místo Jana Sklenáře (H70B).

O den později v závodě na krátké trati - to byl 1. Máj, lásky čas – si všichni jmenovaní až na jednu výjimku mírně pohoršili. Zvítězil pouze Milota.

Zda jeho vystoupení předcházelo nějaké láskyplné povzbuzení od pořadatelek, nesdělil.

Ostatní „mloci“ dosáhli na tato umístění: J. Černý (5.), K. Černá (7.), S. Opavová (12.), J. Fišák (4.), J. Sklenář (8.).

PM, 12.5.2016




Zpráva z Trutnova

30.4. a 1.5.2016 absolvovali MLOKci v sestavě Opavová, Sklenář, Fišák, Milota a Jonáš, Katka a Libor Černých další úspěšný zájezd, tentokrát na ŽBČ (+ ŽA).
Vyběhli dvakrát 1. místo, druhé místo, třetí místo a několik dalších výborných umístění pod bednou.
Podívejte se na http://ceskypohar2016.shk-ob.cz/. Pepa určitě nade mne ještě přišpendlí pár zajímavostí.
JF 3.5.2016



AŠSKÉ ORIENTAČNÍ ZÁVODY PROVÁZELY ROZMARY POČASÍ

Od aprílové sportovní akce lze očekávat ledacos. Asi ne to, že se na ní bude mimořádně dařit. Přesně to se přihodilo členům Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK v Aši.

I přes chladné a deštivé počasí si na start dalšího závodu žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, jenž měl shromaždiště u přehrady nedaleko Dolních Pasek, našlo cestu přes dvě stovky účastníků.

Aprílový závod, jak zněl oficiální název prvního ze dvou víkendových běhů, se svým názvem vztahuje k měsíci dubnu a nemá v úmyslu evokovat, že jsou na sportovce přichystány blíže nespecifikované schválnosti. Co je čekalo, byly náročné a na volby postupů zajímavé tratě v kopcovitém terénu.

Mariánskolázeňští závodníci, jichž přijelo téměř třicet, nakonec vybojovali sedm prvních míst. O ta se zasloužili Mikuláš Janoch (H10), Marie Bartošová (D12),

Kateřina Černá (D14), Josef Milota (H35), Hana Fišáková (D35), Helena Tenglerová (D45) a Stanislava Opavová (D55).

Do tuctu zarovnali počet medailových míst Adam Postránský (3. v HDR), Jonáš Černý (2.), Samuel Janoch (3., oba H12), Jan Macura (3. v H21) a Karel Tengler (2. v H55).

O den později v areálu u vrchu Háj, kdy byl na pořadu tradiční Ašský štít, panovalo počasí velmi proměnlivé, tentokrát opravdu aprílové. To se příjemné sluníčko pravidelně střídalo s vydatnou chumelenicí.

Kromě Opavové, jež jako jediná zopakovala první místo ze soboty, si další úspěšní „mloci“ mírně pohoršili nebo naopak polepšili. I tak to byla opět slušná nadílka pozic na stupních vítězů: H. Fišáková (2.), H. Tenglerová (2.), J. Černý (1.), S. Janoch (2.),

J. Milota (2.), J. Fišák (1.) a Jan Sklenář (3. v H65).

PM, 28.4.2016




REPREZENTACE V RADIOVÉM OB MĚLA SOUSTŘEDĚNÍ V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH

Jsou věci tajemné, o nichž se tuší, že možná existují, leč nikdo je zatím nespatřil, například: Bludný Holanďan, yetti, manželka inspektora Colomba, olgoj chorchoj, blaničtí rytíři, lochneská nestvůra, pták Noh, o hejkalovi nebo polednici ani nemluvě.

Do této skupiny se můžou směle zařadit i radioví orientační běžci. Na rozdíl od výše zmíněných bytostí ale mají internetové stránky, kde se dalo dočíst, že širší reprezentační výběry od dorostu po veterány mají ve dnech 14. – 17. dubna soustředění v Mariánských Lázních.

Zasvěcený sportovní fanoušek možná zajásal: ´Taková událost, půjdu se podívat na borce, co vozí z evropských a světových mistrovství ruksaky medailí, jak trénují. Třeba mě to také chytne.´ Zůstalo však jenom u přání. Veškeré informace, a to i směrem k aktérům – čili samotným závodníkům, přicházely na poslední chvíli z neznámých zdrojů a šířily se způsobem téměř konspirativním. Nejčastější odpovědí na místo a čas některého z tréninků bylo ´nevím´ nebo ´to ví Andrej´ (zřejmě krycí jméno).

S odstupem času vyšlo na povrch, že běžecký test na 3 km proběhl na stadionu Viktoria, trénink sprintu v okolí Medvědího pramene, foxoring v Javořině u Dolního Žandova a dvě klasiky u Valů a v oblasti Karkulky. Všichni si pěkně mákli a věří, že je výsledky přiblíží k možnosti startu na letošním šampionátu, který bude začátkem září v bulharské Varně.

Jedinou veřejnou zmínkou o jejich pobytu pak byl náhodně vyslechnutý hovor v jedné z mariánskolázeňských hospod, kde jakýsi host povídá svému spolustolovníkovi: „Hele, v ubytovně na plošce (plochá dráha, pozn.) bydlí nějaký sportovci a oni si mokrý boty vysušujou takovejma těma spirálama, jak se dřív používaly na ohřátí vody místo dnešních varnejch konvic.“

Vzhledem k výše zmíněným faktům se přímo nabízí, že by radisté mohli být personální rezervou Mossadu, CIA nebo jiných zpravodajských služeb. Umí se dobře orientovat v neznámém terénu, nedbají na nepřízeň počasí, mají dobrou fyzickou kondici, činnost vykonávají v režimu přísného utajení a hlavně nic neprozradí.

A kdo nakonec oblékne reprezentační dres na mistrovství světa? No to ví přece Andrej.

PM, 28.4.2016




ORIENTAČNÍ BĚŽCI BĚHALI NA RADYNI

V okolí hradu Radyně se odehrálo čtvrté kolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu. I přesto, že se jednalo o notoricky známý prostor, dokázali pořadatelé ze Slávie VŠ Plzeň postavit v tamním lese, jenž je v podstatě tvořen jediným kopcem, vcelku zajímavé tratě.

Závodníci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jichž byla ve startovním poli při celkovém počtu 289 téměř desetina, tentokrát jen paběrkovali. Na stupně vítězů se podívalo jen pět z nich.

Tři první místa vyběhli Marie Bartošová (kat. D12), Hana Fišáková (D35) a Stanislava Opavová (D55), druhý byl Mikuláš Janoch (kat. H10) a třetí jeho starší bratr Samuel (H12).

PM, 19.4.2016




ORIENTAČNÍ MLÁDEŽ VYBOJOVALA DVĚ MEDAILE

V plzeňských lesích u vrchu Krkavec se odehrálo oblastní mistrovství ve štafetovém orientačním běhu. Mariánskolázeňský orientační klub MLOK nasadil do závodu šest tříčlenných družstev, z toho dvě mládežnická.

O tom, jak je tato kolektivní disciplína mnohdy nevyzpytatelná se přesvědčily skoro všechny kolektivy. U jednotlivce není nutné běžet riskantně na nejlepší čas, při průměrném běhu stačí spolehlivý výkon bez větších výkyvů.

V kategorii mladšího žactva HD12 (8 týmů) rozbíhala štafetu Marie Bartošová. Svoji trať zvládla dobře a předávala jako druhá se ztrátou necelé půlminuty. Na druhém úseku se celý závod vlastně rozhodl. Jonáš Černý letěl snad rychleji než vítr a předával s náskokem dvanácti minut! Že ani takový odstup nemusí znamenat jisté vítězství, poznal Samuel Janoch. Po sedmiminutové chybě na čtvrté kontrole už možná ztrácel naději, nicméně diváckým úsekem probíhal jako první a divil se, že mu všichni hlasitě fandí. Závěrečnou část už zaběhl v pohodě a mohlo se slavit zlato.

Napínavé to bylo i ve starších žácích v kategorii HD14 (10 týmů). Štěpánu Šestákovi se na prvním úseku úplně nedařilo, přesto průběžná čtvrtá příčka byť se ztrátou třinácti minut na čelo závodu neznamenala konec nadějím. S obavami se hledělo na vybíhajícího Břetislava Milotu. Ten určitě nepatřil k favoritům. Všem však pořádně vytřel zrak. Na svém úseku zaběhl vůbec nejlepší čas a posunul tým na druhou příčku. Ztrátu na vedoucí štafetu navíc stáhl o osm minut. Třetí v pořadí Kateřina Černá dokázala téměř nemožné, když diváckým úsekem probíhala s odstupem jedné minuty na prvního. I když v závěru neodolala ataku dvou plzeňských dravců, je konečná třetí příčka skvělou vizitkou. Na první místo chybělo 45 sekund.

Ty nejvyšší ambice mělo A družstvo lázeňských veteránů v kategorii HD105 (11 týmů) ve složení Libor Černý, Stanislava Opavová a Josef Milota, leč chyba na prostředním úseku v podobě oražení jiné kontroly znamenala diskvalifikaci. Ta se nevyhnula ani triu Vít Macura, Michal Kamaryt, Jan Macura v hlavní mužské kategorii H21, kde bylo rozhodnuto už po prvním úseku.

Prapor dospělých podrželi alespoň další veteráni, již měli všechno v pořádku. Solidní pátou příčku obsadili Miloš Kamaryt, Helena Tenglerová a Martina Kamarytová, o dvé příčky hůře pak skončili Jana Bartošová, Monika Černá a Petr Novák.

PM




OBLASTNÍ ŽEBŘÍČEK ZAČAL U RAKOVNÍKA

V Olešné u Rakovníka se konala první dvě kola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o souběžnou akci s pražskou a středočeskou oblastí, byla účast velmi vysoká. Po oba víkendové dny se do lesa vydalo pokaždé kolem devíti set závodníků, na něž čekal rovinatý les s velmi dobrou průběžností.

Orientačně se nejednalo o kdovíjak náročné závody. Obtížností připomínaly spíš azimutový trénink pro dvanáctiletou mládež proložený sprintem po lesních cestách. Jedinou vážnou překážkou byly trnkové keře. Že se jedná o naprosto neprostupné porosty, zjistili běžci až při osobním setkání. Na některých to bylo v cíli vidět.

V nebývale početné konkurenci nezískali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK příliš předních míst, i když v hodnocení čistě mezi Západočechy by to nebylo až tak špatné.

Na stupně vítězů se prosadili pouze sourozenci Černí. V sobotní krátké trati obsadil Jonáš třetí místo v kategorii H12, v nedělní klasické trati doběhla Kateřina druhá v kategorii D16. V další dny jim patřily shodně šesté příčky.

Do první desítky alespoň jednou nahlédli Hana Fišáková (5. a 4. v kat. D35L), Karla Šmejkalová (8. a 11. v kat. D45K), Martina Kamarytová (9. a 15 v kat. D45L), Mikuláš Janoch (7. a 6. v kat. H10), Josef Milota (9. a 12. v kat. H35L) a Jan Fišák (8. a 8. v kat. H65).

PM




MLOCI BYLI OCENĚNI V CHEBU

V sobotu 2. dubna se v chebském kulturním centru Svoboda konalo v pořadí již osmé vyhlášení nejlepších sportovců Chebska. Bylo to za výsledky v roce 2015. Na akci, kterou moderoval Vladimír Hron a kde zapěla zpěvačka Dasha, byli pozváni i orientační běžci z Mariánských Lázní. V kategorii mládeže byl mezi jinými vyhodnocen Vojtěch Bartoš za úspěchy v LOB, dále pak veterán Josef Milota a družstvo HD220 za vítězství ve sprintových štafetách (S. Opavová, J. Fišák, R. Miturová, J. Milota). V programu vystoupili i někteří známí sportovci minulosti - např. A. Panenka, B. Eberman, J. Šilhavý, kteří předávali ceny.

PM




STÁŇA OPAVOVÁ ZVÍTĚZILA VE SKALÁCH

Jednou z prvních orientačních akcí sezóny bývají už tradičně mezinárodní třídenní závody Prague Easter – Pražské Velikonoce.

Slovo Praha neznamená, že se běhá někde v ulicích hlavního města nebo v jeho okolí, ale že pořadatelem je oddíl Kotlářka Praha. Ten letošní akci, jež měla podtitul Velikonoce ve skalách, situoval už poněkolikáté na Českolipsko. A skutečně, skal si všichni užili do sytosti. Letošní účast byla rekordní, počet startujících se vyhoupl na číslo 1500, přičemž třetina z nich byli cizinci. Nejvíce jich přijelo z Německa, Polska a Švédska. Ve startovní listině bylo možné nalézt názvy šestnácti států. Vynechat tyto závody nemohli ani běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. A někteří z nich si nevedli vůbec špatně.

První zkrácená etapa se konala u obce Zahrádky. Malá mapa se spoustou kamenitých detailů a vrstevnicových kudrlinek kladla zvýšené nároky na podrobné čtení mapy. Dvě následné klasické etapy se pak běžely v kopcovitých a skalnatých lesích východně od Doks. Ani několikaminutové ztráty před závěrečným hendikepem neznamenaly konec nadějím. Organizátoři vydrželi při stavě tratí s dechem, a tak závěrečný závod nebyl jen nějakým výklusem. O doběhu od sběrné kontroly do cíle, kdy většině účastníků při zdolávání strmého svahu lezly oči z důlků - a to nejenom obrazně - ani nemluvě. Zakončení to bylo opravdu stylové a rozhodně nezapomenutelné.

Vyrovnanou výkonnost prokázal kvartet zástupců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Potěšitelné je, že se konečně prosadil také někdo jiný než jen stále ambiciózní veteráni. To platí o Kateřině Černé v kategorii D14 (45 účastnic), jež se po dobrých výkonech dokázala prosadit na výborné třetí místo. Na vítěznou Bejvlovou z Mělníka ztratila v součtu tří etap 2 min. a 40 s.

Bronzový skončil rovněž Josef Milota v kategorii H55 (32). Do hendikepu vybíhal prakticky společně s Dikošem z Nového Boru a Švýcarem Aeschlimannem. Nakonec vítězný Švéd Nyberg měl před nimi nedostižný osmiminutový náskok. Bylo jasné, že na jednoho z tria čeká „Černý Petr“ za čtvrté místo. Ten připadl novoborskému běžci, Švýcar volil v závěru lepší volby postupů a bral stříbro.

Dobře vstoupil do sezóny zkušený Jan Fišák v kategorii H70 (17). Ten nestačil pouze na rychlonohého švýcarského běžce Moosbergera, jenž by se se svými běžeckými kvalitami zřejmě neztratil ani v mladších kategoriích. Fišák doběhl do cíle na druhém místě, pět minut před Němcem Wernerem.

Jednou pětiminutovou chybou a čtvrtým místem v první etapě zahájila Pražské Velikonoce Stanislava Opavová v kategorii (D60). Ve druhé už triumfovala, byť s malým náskokem. Chladnou hlavu prokázala na závěr, když své soupeřky doslova převálcovala a do cíle doběhla jako první s neuvěřitelným čtvrthodinovým náskokem.

Ani výsledky některých dalších mariánskolázeňských běžců nebyly špatné: D10L – 5. Lucie Fišáková, D12 – 7. Marie Bartošová, H12 – 8. Jonáš Černý, D40A – 19. Jana Bartošová, H14 – 26. Břetislav Milota.

PM




Prague Easter 2016

Pražské Velikonoce byly tentokrát opravdu ve skalách. První etapa u obce Zahrádky, druhá a třetí v Nové Sklalce u Doks. Počasí se stále lepšilo až do jarního sluníčka, závody – kromě ucpaného startu v posledních hendikepech – výborné. Tratě byly obtížné orientačně i běžecky. Já jsem například v poslední etapě obsadil 3. místo na trati dlouhé 3,3 km časem 63 minut. Západočeši se dostavili v hojném počtu, MLOKů asi 15.
Nejlepší byla spolehlivá Stáňa, na bedně se ještě ocitla Káťa, Pepa a Honza. Uvádím pouze opravdové kategorie. Kompletní výsledky na http://www.stuz.cz/dkp/v3.html.
D10L (18) 5. Lucie Johanka Fišáková
D12 (29) 7. Marie Bartošová
D14 (45!) 3. Kateřina Černá (přišla o desítky vteřin při pořadatelských zmatcích na startu)
D40A (29) 19. Jana Bartošová
D60 (11) 1. Stanislava Opavová
H12(39!) 8. Jonáš Černý
H14 (43!) 26. Břetislav Milota
H55 (32) 3. Josef Milota
H70 (17) 2. Jan Fišák
Vojta, běžící za Pragovku, byl v H18 22. z 50, Vašek za tentýž oddíl v H16 29. z 53.
Řekl bych, že velikonočně napráskáno tentokrát MLOKci nedostali. A pokud trochu, tak spíš kluci než holky.
Pepa určitě ještě dodá nějaké povídání a fotky.

JF




"MLOCI" NECHYBĚLI NA VYHLÁŠENÍ

V sále mariánskolázeňského hotelu Continental se konal sportovní ples, v jehož průběhu byli vyhlášeni nejlepší sportovci města za rok 2015. Mezi tuto vybranou společnost se dostali také někteří orientační běžci. V kategorii mládeže byl oceněn Vojtěch Bartoš za výsledky v lyžařském OB a v kategorii družstev dospělých se této pocty dostalo veteránskému družstvu za vítězství ve sprintových štafetách ve Valašském Meziříčí.

PM




VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI TĚCHTO STRÁNEK:

V RUBRICE "O NÁS" LZE NALÉZT NOVOU STRÁNKU S NEDÁVNO VYTVOŘENOU "STRUČNOU" HISTORII ODDÍLU OD JEHO VZNIKU V ROCE 1975 AŽ PO SOUČASNOST.




ORIENTAČNÍ BĚŽCI ODSTARTOVALI SEZÓNU

V sobotu 19. března se v lesích u Horní Břízy konal 8. ročník navigačního závodu "Skrýše" s podtitulem Kompas kontra GPS.

Poprvé se akce posunula o něco dál na sever od Plzně. Dosud se závodilo jen na severním okraji západočeské metropole. Mapa měla zhruba padesát kilometrů čtverečních a bylo na ní rozmístěno 36 kontrol ohodnocených jedním až šesti body. Úkolem bylo nasbírat během čtyřhodinového limitu co nejvíc bodů.

Na startu se kromě pravověrných orientačních běžců objevují i příznivci geocachingu, již kontroly dohledávají s GPS naváděčkou za pomoci souřadnic. V kategorii Kompas startovali také dva běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Celkem vyběhlo do závodu 122 jedno a vícečlenných formací.

Nejlepší orientační schopnosti a kondici prokázal reprezentant v lyžařském OB Jiří Bouchal ze Slávie VŠ Plzeň, jenž oběhl úplně všechny kontroly (97 bodů) a suverénně zvítězil v kategorii Kompas. Druhé místo obsadil Ondřej Kazda z Jičína (91 b.) a třetí skončil Bouchalův oddílový kolega Tomáš Kamaryt (89 b.).

Na solidní osmé příčce pak byl hodnocen mariánskolázeňský jednočlenný tým Sestry Brožkovy (84 b.), jenž je tvořen Josefem Milotou, a 31. místo obsadil další lázeňský borec Jan Macura (74 b.). Ten se o lepší výsledek připravil pozdním příchodem, za nějž se mu deset bodů odečítalo.

V kategorii GPS zvítězil závodník skrývající se pod přezdívkou Vytrvalec před Janem Kabátem (oba 87 b.) a duem Mokří psi (79 b.).

PM




VOJTĚCH BARTOŠ ZAZNAMENAL PREMIÉRU NA MISTROVSTVÍ SVĚTA

Stejně jako loni předváděl i v letošní zimní sezóně LOBů junior Vojtěch Bartoš dobré výkony, což neuniklo reprezentačním trenérům. Proto se mohl na přelomu února a března podívat poprvé na nějaký světový šampionát i závodník z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Nepočítáme-li pochopitelně hobby veterány.

Při prvním startu sice neprorazil mezi absolutní elitu, výsledkově však úplně nezklamal. Nejvíce se u dařilo v krátkém závodě s hromadným startem, v němž obsadil solidní čtrnáctou příčku ze 45 startujících. V úvodním sprintu doběhl dvacátý čtvrtý a na klasice skončil 27. V závěrečných štafetách se pak podílel na šestém - v neredukovaném pořadí osmém - místě.

PM




JONÁŠ ČERNÝ VYHRÁL POSLEDNÍ LYŽAŘSKÝ OB

Ve Vysočina aréně u Nového Města na Moravě se konala letošní derniéra nepříliš bohaté LOBácké sezóny. Závod byl vyhlášen jako mistrovství na klasické trati, byť ty tratě byly spíše zkrácené. Na start si našla cestu také šestičlenná výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

V prostoru s poměrně hustou sítí stop se startovalo hromadně a běhalo se na několika okruzích.

Jana Bartošová se zapsala neohroženě do hlavního závodu žen v kategorii D21. Bohužel byla ale diskvalifikována. V mistrovské kategorii dorostu H17 dojel Václav Bartošna na páté příčce. Úspěchy zaznamenali "mloci" v nemistrovských kategoriích. První místo obsadil Jonáš Černý v kat. H12, třetí dojela Marie Bartošová v kat. D12, druhou resp. čtvrtou příčku v kat. H45 obsadili Luděk Bartoš a Libor Černý.

PM




Fišákova srabácká Šumava

Letošní Šumavský skimaraton se opět běžel na náhradní trati. Přesto, že na Qildě bylo sněhu asi tolik jako tady za okny, trať byla postavena bez chyby. Přihlásil jsem se srabácky jenom na nedělní klasickou dvacítku. Spali jsme v Kašperkách a bylo kolem nuly. Rozhodl jsem se, že bude-li a) pod nulou, pojedu na hladkých mečúsech, bude-li b) nad nulou, pojedu na atomikách se šupinami.

Na startu bylo a) -3. Vytáhl jsem mečúsy a z vázání mi upadla gumička před špičkou boty. Zpátky nešla, tak bylo rozhodnuto. Šupiny.

První 4 km vedly podél potoka a jelo se soupaž. Moje srabácké šupiny předjelo asi 50 závodníků. Propadl jsem se mezi posunovače. Pak se to zvedlo do kopce, oteplilo se a já byl rázem mezi nimi králem. Zase jsem jich asi 15 dojel a předjížděl i z kopce. Stejně jsem ale dopadl srabácky.

Celkově 199 z 270, v mužích 162 z 220 a v H70 16 z 20. Čas 1:58.(dostal jsem půl hodiny to je ta největší srabárna). Z orienťáků jen pár jednotlivců.

JF




VOJTĚCH BARTOŠ ZÍSKAL TITUL V LYŽAŘSKÉM ORIENTAČNÍM BĚHU

V biatlonovém areálu Eduard nad Jáchymovem se na konci ledna konaly první letošní závody v lyžařském orientačním běhu: Mistrovství ČR na krátké trati a závod Českého poháru na klasické trati. Zda to akce tohoto druhu nebyla zároveň letos poslední, ukáže nadcházející počasí.

Organizátoři z oddílů Stopa Praha a Jiskra Nejdek odvedli při přípravě stop vynikající práci. I když se jim nakonec nepovedlo po předchozím oteplení udržet sjízdný celý předpokládaný prostor, mohly oba závody ke spokojenosti všech proběhnout.

Do Krušných hor zamířilo také jedenáct členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Někteří spíše na zkušenou, jiní měli ambice ty nejvyšší.

To byl případ Vojtěcha Bartoše, jenž od loňska, kdy se mu velmi dařilo, postoupil z kategorie dorostu do juniorů. Ukázal, že je opět dobře připraven a v sobotním mistrovském závodě na krátké trati dokázal porazit všechny své soupeře. V mapově náročném a vyrovnaném závodě, kdy každý udělal nějakou chybu v řádech desítek sekund, zvítězil o čtrnáct sekund resp. minutu před favority Matušem z Vrbna pod Pradědem a Starým z Vrchlabí.

Dobře se na Eduardu předvedla mládež. Druhá místa vybojovali Kateřina Černá (kat. D14) a její mladší bratr Jonáš (kat. H12),

bronz vyběhla Marie Bartošová (kat. D12).

V nedělním závodě na klasické trati se Vojtěch Bartoš potýkal s rozbitým vázáním. I přes tento technický problém dojel mezi juniory na slušné třetí příčce. Sourozenci Černí zopakovali sobotní stříbrný výsledek a Marie Bartošová skončila pátá.

Činili se ale i další, byť hleděli na medailové pozice s odstupem: Štěpán Šesták (12. a diskv. v kat. H14), Václav Bartoš (11. a 10. v kat. H17), Luděk Bartoš (6. a 10.), Libor Černý (16. a 14.), Miloš Kamaryt (18. a 19., vš. kat. H45), Jana Bartošová (23. a 13. v kat. D21), Martina Kamarytová (8. a 10. v kat. D45).

PM




„MLOCI“ SI VEDLI DOBŘE V NĚMECKU NA LYŽÍCH

Z českých hranic je to do německého Oberwiesenthalu co by sněhovou koulí dohodil, tak nebylo divu, že se tam vydala i výprava sportovců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

U západních sousedů se konala druhá série závodů Světového poháru v lyžařském orientačním běhu a Mistrovství světa veteránů. Souběžně pak probíhaly doprovodné závody i pro ostatní kategorie. Centrum bylo ve Sparkasse Skiarena Oberwiesenthal kousek od nejvyššího vrcholu německé části Krušných hor Fichtelberg.

Víkendový program začal sprintem. Po vydatném přídělu sněhu v předchozích dnech se vyjasnilo, a tak povětrnostní podmínky pro závod byly vynikající. Tratě vedly v husté síti lyžařských stop doplněné o několik málo dalších skútrových a také na lyžích vyšlápnutých stop s bohatou volbou postupů. Ze šestice mariánskolázeňských lyžařů se vedlo nejlépe Marii Bartošové (2. v kat. W14), Jonáši Černému (3. v kat. M14) a Vojtěchu Bartošovi (4. v kat. M20). Šestou příčku obsadil Václav Bartoš v kategorii M17 a na osmnáctém místě dojel Luděk Bartoš v kategorii M45. Diskvalifikace z důvodu vynechání jedné kontroly postihla Kateřinu Černou v kategorii W14.

Další den se jela krátká trať. Podmínky byly ale o něco náročnější. Po noční vánici byly některé stopy zafoukané a všude mlha. Zvolit správnou volbu postupu byla kolikrát loterie. Do závodu se vydali pouze tři „mloci“. Kateřina tentokrát žádnou kontrolu nevynechala a hned z toho bylo vítězství. Z něho se radoval rovněž Vojta Bartoš, jehož tříminutová chyba v prvním závodě dost mrzela. Na šestém místě dojel Jonáš.

Víkend končil fyzicky náročným závodem na klasické trati ve velmi kopcovité části prostoru. Některé lyžaře zavedly postupy skoro až na vrchol Fichtelbergu. Prvními místy se opět blýskli Kateřina a Vojta Bartoš, pěknou pátou příčku obsadil Jonáš.

PM

2015



MONIKA ČERNÁ ZVÍTĚZILA V BĚHU NA LESNÝ

Druhou listopadovou neděli se odehrál čtvrtý ročník běhu na Lesný a padly na něm dva rekordy. Jednak byl pokořen nejrychlejší čas 32 min. a 5 s., jehož držitelem byl dosud mariánskolázeňský atlet David Špindler – ten se letos neúčastnil -, a poprvé se návštěva přehoupla přes padesát běžců. Přesně jich bylo 51 a rekrutovali se z Mariánskolázeňska, Sokolovska a Karlovarska. Šest závodníků bylo z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK a vedli si úspěšně.

Pořadatelem byl jako obvykle cyklistický oddíl Sportblažek.cz z Velké Hleďsebi, jenž vyznačil dobře známou sedmikilometrovou trasu od zámku Kynžvart až na nejvyšší vrch Slavkovského lesa Lesný s nadmořskou výškou 983 metrů. Při závodě, kdy se až na zanedbatelné rovinaté úseky pouze stoupá, se překonává převýšení něco přes 400 metrů. Nutno podotknout, že tato akce není určena „hobíkům“, již si jdou „z voleje“ vyzkoušet vlastní schopnosti. I ti ze závěru výsledkové listiny jsou trénovaní sportovci. Všichni, kdo nakonec proběhnou cílovou metu - a takoví jsou každoročně úplně všichni, nikdo dosud nevzdal -, zasluhují uznání.

Při absenci dvojnásobného vítěze Špindlera (2013 – 14) a Jana Sokola ze Sokolova, jenž vyhrál první ročník, bylo jasné, že na první místo přibude nové jméno. K překvapení všech si pro prvenství doběhl nikým neohrožován všem neznámý David Vondrášek z Karlových Varů ve vynikajícím čase 31:35. Rekord byl překonán přesně o půl minuty. Ještě překvapivější bylo zjištění, že se jedná o ani ne sedmnáctiletého borce, jenž se běhům věnuje systematicky asi půl roku. Předtím se realizoval v kopané (!?).

A jak si vedli "mloci"? Nejlepšího ženského času dosáhla Monika Černa (40:22), vítězka kategorie žen nad 40 let,

druhý v kategorii muži nad 50 let skončil Pepa Milota (39:47), jenž si od loňska pohoršil o víc než minutu
a třetí v kategorii žen doběhla Kateřina Černá (49:08).

Nejrychlejší z "mloků" byl Ondra Postránský, 4. v kategorii muži nad 40 let (38:24),

pátý doběhl v téže kategorii Libor Černý (40:19) a osmou příčku obsadil Petr Novák (43:01).

PM




MLOKci v kopci

Ať žije Stáňa – vyhrála Velkou Kunratickou!!

V krásném letním počasí se slavné VK zúčastnilo 7 MLOKů. (Pokud jsem někoho nepřehlédl). Uvedu kategorii – pořadí (počet) – čas (čas vítěze)

D60 1. (14) Stáňa 11.57 (vítěz je Stáňa!)
Ď ml 104. (269) Lucka 1.46 (1.21)
Žy ml 161. (212) Maruška 4.06 (3.03)
Ži st 35. (48) Vašek 9.29 (6.49)
Dci 6. (35) Vojta 7.16 (6.40)
D40 9. (97) Jana 10.10 (8.29)
H70 13. (76) Honza 22.36 (18.52), ovšem celkový vítěz 11.35, mužů 2000.

JF




(Skoro) orientační běh od stromu ke Stromu

Tak dlouho jsem si prohlížel trasu 1. ročníku Strom Ultra Maratonu (zkr. SUM), až jsem uznal, že nejet tam, by byl hřích. A protože Robin uznal, že už dlouho nic nevyhrál, zavolal 2 dny před závodem pořadateli, že přijedeme, a že potřebujeme někde přespat. Hlavní (a prakticky jediný) pořadatel Dušan Koutník z vlastibořického TJ Sokol neváhal a zařídil nám nocleh v místní sokolovně, takže jsme v pátek 16. října večer mohli dorazit do hospody ve vsi Vlastibořice (asi 10 km SZ od Turnova), převzít si klíče od tělocvičny, tašku se startovním číslem, i tričko s logem závodu.

Důvodem vzniku závodu i jeho názvu, je velké množství památných, chráněných, či zkrátka starých nebo zajímavých stromů v okolí obce. Dušan tedy vymyslel trasu, která by jich obešla co nejvíc, a po nultém, soukromém, ročníku, který se odehrál v listopadu 2014, pro nás připravil krásných 50 km vinoucích se po stráních kolem řeky Mohelky.

V sobotu 17. října v 9:00 jsme s dalšími 24 závodníky vyrazili do ranní mlhy. To se z mé strany ukázalo jako velmi odvážné rozhodnutí. Ve startovní tašce totiž nebyla ani mapa závodu, ani itinerář trasy, nic podobného. Trať byla sice dobře značená oranžovým sprejem, ten však zjevně nebyl příliš voděodolný. A ono celou noc pršelo...

Prvních 10 kilometrů jsme s Robinem běželi v čele, pak nás začli dobíhat další závodníci, a pak jsem raději zvolnil, protože znám svojí kondici. To ale přineslo zásadní problém. Na rozdíl od Robina jsem totiž nebyl vybaven ani hodinkami s GPS, ani žádným jiným navigačním přístrojem. A tak brzy za první občerstvovačkou začala třicetikilometrová stopovačka ve hledání stopového množství oranžové barvy kdekoliv.

Vedeme.

Do cíle jsem tak dorazil v čase 6 hodin 24 minut jako téměř poslední, ačkoliv mě přímo na trati závodu předběhli jen 3 závodníci. Dohromady jsem nakufroval asi 3 nebo 4 kilometry, a to nepočítám občasné vracení a ověřování správné cesty.

Naštěstí to byl závod opravdu krásný, kromě značení (a nejspíš nebýt deště i včetně značení) perfektně připravený, a Dušan nás v cíli uplatil finisherskou lahví vína, takže všechny kledby pronesené na trati zůstanou jen v paměti oněch stromů.

Robin nakonec nemohl tohoto výletu nijak litovat, neboť trasou proletěl podstatně rychleji než já, a tak s časem 4:55 vybojoval zasloužené a krásné 2. místo! Ostatně ani já jsem nelitoval – za 200,- Kč startovného jsem dostal pěkný podzimní výlet, exkurzi po pro mě neznámém kraji, leták s informacemi o navštívených místech a lahev vína. No kde jinde to dostanete? :-)

30. října 2015 -jmac-


ORIENTAČNÍ BĚŽCI PROMRZLI NA SAHAŘE

Orientační běh se pořádá v lesích, ve skalách, v parcích i ve městě. Že by se ale konal na Sahaře a ještě při tom účastníci klepali kosu, tak to se může stát snad jen u nás.

Druhý říjnový víkend se u moravského Vracova odehrálo klubové vyvrcholení letošní orientační sezóny – mistrovství České republiky štafet a družstev. Celkem se do moravského městečka, jež leží necelých deset kilometrů východně od Kyjova, sjelo 1500 závodníků.

Po minulých klubových šampionátech, kdy se závodilo ve spíše kopcovitých a tím pádem i orientačně náročnějších terénech, přišel ke slovu čistý běžecký les, jemuž se říká lautr rovina. Ne že by se na mapě nějaká vrstevnice nevyskytovala, ale převýšení na všech tratích bylo tak nepatrné, že ho pořadatelé z SKOB Zlín ani neuváděli.

Jedinými kopečky byly kdysi dávno naváté a dnes již zalesněné písečné duny, kvůli kterým se oblast nazývá Moravská Sahara a mapa, na které se po oba dny běhalo, pak Vracovské duny.

Samotné závody byly jakousi kombinací lesního sprintu a azimutového nebo liniového tréninku pro mládež. Že se v nich dělaly chyby vyplývalo z logicky vyšší rychlosti závodníků. Stačilo neudržet přesný směr nebo přeběhnout kontrolu a úlet byl na světě.

Do Vracova přicestovala také výprava běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jež se představila v kategoriích mládeže a veteránů.

Skvěle rozběhla sobotní tříčlenné štafety Kateřina Černá v kategorii D14. Do cíle přiběhla jako úplně první!

Její kolegyně z týmu západočeské oblasti 2 Markéta Staňková (KOS Plzeň) a Lucie Vítová (KOB Sokolov) už neběžely tak čistě, nicméně osmé místo z devatenácti hodnocených týmů je pěkné. Závod to byl velmi vyrovnaný, stupně vítězů byly vzdáleny necelé tři minuty.

Ve stejné věkové kategorii hochů pomohli ašský Jan Černý a Václav Bartoš družstvu ZČO 2 na jedenáctou příčku.

Ženská veteránská štafeta v kategorii D135 ve složení Radmila Miturová, Stanislava Opavová a Monika Černá byla z důvodu vynechání jedné kontroly na posledním úseku diskvalifikována.

Muži v kategorii H180 (Jan Sklenář,

Jan Fišák, Josef Milota) doběhli po vlažnějším začátku na třináctém místě. Nejenom v jejich případě by nebylo od věci zřízení kategorie s vyšším součtem věků. Takhle neměli proti v průměru mnohem mladším soupeřům moc šancí.

V různých mixovaných štafetách, jež se ale nezapočítávaly, si zaběhli ještě Jonáš Černý, Marie Bartošová, Štěpán Šesták a Jana Bartošová.

Nikdo ale nad výsledky příliš nesmutnil a bral je spíš jako přípravu na mnohem prestižnější nedělní závod smíšených družstev.

Kdo se radoval, a to velmi, byly ženy z oddílu Žabovřesky Brno, jež v hlavní kategorii D21 obsadily všechna místa na stupních vítězů, což se v historii štafetových mistrovství zřejmě ještě nepřihodilo.

Mezi muži (H21) dominovalo trio z OK99 Hradec Králové. To odsunulo na druhou příčku obhájce loňského prvenství z Pragy Praha. Bronz bral tým Žabovřesky Brno 2.

K. Černá a Bartoš

startovali v neděli v západočeském osmičlenném výběru 2 v kategorii žactva (37 družstev) a pomohli mu na solidní dvanácté místo. Ve vyrovnaném závodě se lépe dařilo prvnímu výběru tvořeném zástupci z Plzně, Nejdku a Kralovic, jenž obsadil výbornou pátou příčku. Na medailové pozice chybělo necelých pět minut. Za družstvo ZČO 3, jež skončilo sedmnácté, běželi Jan Černý a Šesták. Vítězem této kategorie se stala východočeská oblast.

Veteránská družstva byla složena z pěti závodníků. V kategorii HD300 začali Mariánskolázeňští pomaleji, leč bez chyb. Miturová na druhém úseku vytáhla tým na sedmou pozici. Tu Fišák i Opavová udrželi. Finišman Milota v nejrychlejším čase pak posunul „mloky“ na přijatelné páté místo.

Boj o titul v hlavní kategorii dospělých (4 muži a 3 ženy) se rozhodl až v posledních desítkách metrů, kdy pardubický Nožka přespurtoval Chromého (Žabovřesky Brno). Pro bronz si za OK99 Hradec Králové doběhl v klidu Kubát.

PM




Staříci Honzové ve zmrzlém Vracově na MČR štafet a družstev nepředvedli vůbec nic pozoruhodného. Chybami a křečovitým poklusem, střídaným topornou chůzí znemožnili Pepovi, který vždy dosahoval nejlepších časů ze všech účastníků kategorie, aby svým výkonem pomohl k medaili.
V sobotu štafeta Sklenář - Fišák - Milota 13.
V neděli družstvo Sklenář - Miturová - Fišák - Opavová - Milota. Radka sice běžela na hranici svých možností, ale Stáňa se svým výkonem ke staříkům přidala a tak Pepa dosprintoval jen pro 5.místo.
Tak trochu ostuda, ještě že aspoň 5.

JF




ZÁPADOČESKÁ ORIENTAČNÍ SEZÓNA KONČILA U KRALOVIC

Derniéra letošního žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se odehrála začátkem října v Kralovicích.

Na programu byly tři různé závody. Získat poslední body do konečného hodnocení přijely také dvě desítky běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

V sobotu dopoledne se odehrál závod na krátké trati. Tratě byly postaveny ve zvlněném terénu s jedním roztáhlým kopcem osázeným rozptýlenými jednotlivými kameny, u nichž se nalézala většina kontrol. Běh ztěžovalo všudypřítomné husté borůvčí.

První místa vyběhli Adéla Postránská (D10), Samuel Janoch (H10) a Stanislava Opavová (D45), druzí byli Václav Bartoš (H16),

Hana Fišáková (D35) a Jan Fišák (H55) a třetí místa obsadili Kateřina Černá (D16) a Jan Fišák (H55).

Zhruba polovina závodníků se účastnila odpoledního městského sprintu přímo v ulicích Kralovic. Tratě byly sice trochu delší, ale to nikomu nevadilo. Díky tomu se chybovalo i v relativně lehčím závěru.

"Mlokům" se podařilo vyběhnout šest umístění na stupních vítězů. Prvními místy se zaskvěli Libor Černý (H45)

a Opavová (D55) a stříbrní skončili Černá,
Bartoš a Josef Milota (H35). Premiéru na stupních vítězů zaznamenal Petr Novák třetí příčkou v kategorii H45.

Čtvrtá místa brali Břetislav Milota (H12) a Monika Černá (D35), již byli bramboroví i v předchozím závodu.

Nedělní klasická trať měla shromaždiště v obci Hradecko. Ke slovu přišly strmé, kamenité svahy proložené pichlavým podrostem a kopřivami, v údolní bažinaté rovině se pak zápasilo s vysokou trávou a v jiných, nepříliš strmých kopcích se museli běžci vypořádat se spoustou hlubokých erozních zářezů, v nichž byly některé kontroly ukryty.

Na nejvyšší příčku nikdo z Mariánskolázeňských nedosáhl, tři druhá - K. Černá, Opavová (D45), Samuel Janoch (H10) - a stejný počet třetích míst - Štěpán Šesták (H12), Bartoš, Miloš Kamaryt (H45) - jsou ale pěknou vizitkou.

PM




OBLŽ 2015

Máme 5 vítězství v Západočeském žebříčku 2015! Za pozornost stojí počet závodnic v D35 (uvedeno vždy za lomítkem) a obsazení čela kategorie H10. Několik borců boduje ve více kategoriích, rekordmanem v tom je Pepa. Nejpotěšitelnější je nástup žactva, nechť vydrží.
D10/ 19 – 1. Adélka
D12/25 – 11. Maruška
D14/16 – 1. Káťa, 8. Eliška
D16/13 – 9. Káťa, 11. Eliška
D21/31 – 7. Markéta, 23. Jana
D35/50 – 1. Hanka, 9. Martina, 12. Radka P, 13. Monika, 15. Jana B, 34. Kathrin
D45/23 – 1. Helena, 7. Jana M., 9. Stáňa, 11. Jana S., 15. Karla, 16. Radka J.
D55/14 – 5. Stáňa
H10/24 – 1. Sam, 2. Jonáš, 9. Mikuláš
H12/27 – 5. Štěpán, 10. Břéťa, 13. Ondra, 26. Jindra
H14/26 – 12. Fanda, 24. Vašek
H16/7 – 3. Vašek
H18/3 – 2. Vít
H21/45 – 12. Honza M, 16. Michal, 26. Pepa, 31. Vít
H35/40 – 11. Libor, 15. Pepa, 33. Luděk, 40. Petr
H45/31 – 5. Jarda, 10. Miloš, 11. Petr, 19. Pepa, 19. Luděk, 25. Libor
H55/21 – 3. Honza F, 18. Raška
H65/13 – 5. Honza F, 7. Honza S
Omlouvám se všem, které jsem přehlédl a které jsem uvedl s chybou. Upozorněte mě, napravím to.

JF




JIRÁSKOVI ŠPLOUCHALA V BOTĚ KREV

Orientační běžci jsou borci, jež nějaká bolístka nerozhodí. To se potvrdilo i na právě skončeném mistrovství České republiky na klasické trati.

Vrchol orientační sezóny se odehrál v podhůří Jeseníků u Klepáčova. Náročná běžecká podložka v nadmořské výšce 700 – 960 m. n. m. donutila každého vydat ze sebe všechny síly.

Pořadatelům z Klubu vytrvalostních sportů Šumperk se prezentovalo 1200 závodníků, a to nejen z Čech a Moravy. Kvalitní konkurencí byl reprezentační výběr Maďarska od dorostu výše nebo běžci z Polska či Slovenska. Ve startovní listině nechyběli ani zástupci ze tří oddílů Chebska.

První polovinu víkendu vyplnila kvalifikace. Úkolem bylo skončit v lepší výsledkové polovině (veteráni) nebo na postupových místech v několika skupinách v kategoriích dorostu, juniorů a dospělých.

To se čtveřici běžců z chebského regionu podařilo. Stačilo si vybrat a správně realizovat orientačně jednoduché postupy v kopcích, kde se to vrstevnicemi jen hemžilo. Do finále A postoupili Jan Sklenář (kat. H70), Josef Milota (kat. H55, oba MLOK Mariánské Lázně), Jaroslav Jirásek (kat. H65, Cheb) a Karel Pilař (kat. H60, KČT Aš). Jan Fišák překročil v kvalifikaci jakýsi bludný kořen a v lese se navíc potloukl. Zbylo na něj finále B, do něhož ale nenastoupil. Šetřil se na další podzimní závody.

Na nedělní start se šlo tři kilometry a většinou do kopce. Tratě byly oproti sobotě o dost zajímavější a na volbu pestřejší. Vyplatilo se udržet si pozornost až do závěrečných zdánlivě jednoduchých kontrol. Několik závodníků atakujících medailové pozice na nich pohřbilo své naděje.

Dařilo se zástupcům mariánskolázeňského oddílu. Sklenář, jenž s postupem do A finále vůbec nepočítal, vyběhl nečekané páté místo.

Pepa Milota po týdnu bez tréninku, kdy se léčil z nachlazení, byl překvapen ze třetího místa, což byl jediný medailový úspěch. Pěkné patnácté místo obsadil Pilař.

Přízvisko „geroj“ zasluhuje Jirásek. Tomu se hned v úvodu finále zapíchl do nártu klacek. Nevěnoval tomu přílišnou pozornost, neboť takových lapálií už zažil víc. Bylo mu pouze divné, že mu v botě cosi šplouchá, ačkoliv žádnou vodou v tu dobu neprobíhal. S bolavou nohou dokončil závod na posledním sedmnáctém místě. Po vyzutí pak zjistil, že v botě neměl vodu ale vlastní krev. Zdravotníci mu nohu bez umrtvení sešili. Zde by byla namístě cena za statečnost.

PM




Zpráva o MČR na klasické trati v Klepáčově. Ať žije Pepa!

Před závodem:
Milota – „Poslední dobou jsem neběhal, teklo mi z nosu a chystal jsem se marodit. Tak nic skvělého nečekám.“
Fišák – „Jedu vyhrát. Ale v nejhorším se spokojím i s místem na bedně.“
Sklenář – „ Nemůžu ani chodit, natož běhat. Jedu tam kvůli tomu, aby Fišák z patnácti účastníků semifinále postoupil i kdyby byl až osmý“ (Postupuje polovina).
Klepáčov se pro cestu autem z Mariánských Lázní nachází v části ČR, pro kterou je těžké nalézt tisknutelné jméno. Po několika kolonách v Praze, HK a ještě někde, jsme dorazili v 9 večer – den před semifinále.
Sobota, semifinále.
Milota – celkem s přehledem se po soustředěném výkonu, kvalifikoval do finále A. 8. místo
Fišák – Po tvrdém stařeckém pádu v kamenitém potoce zvolil na druhou kontrolu postup sice nepříliš dlouhý, avšak nejprve o 22 vrstevnic dolů a potom o 28 vrstevnic nahoru. Při výstupu nahoru pochopil, že je třeba si se Sklenářem role vyměnit. 10. místo, finále B.
Sklenář – Přemohl všechny nepřízně osudu a postoupil – díky účasti Fišáka – do finále A. 8. místo.
Neděle, finále..
Milota po velmi dobrém výkonu třetí. Skvělý výsledek!
Fišák došel k rozhodnutí, že není žádné béčko, nasimuloval nabouranou kyčel a neběžel.
Sklenář po výborném výkonu pátý.
Pro MLOKy úspěšný zájezd. JF



ORIENTAČNÍ BĚŽCE PROVĚŘIL KRUŠNEJ EDA

Na poslední dvojkolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu přicestovalo 250 účastníků do Jáchymova. Tam na ně čekal Krušnej Eda.

Nejednalo se o novou značku piva, přísného šéfa místní policie nebo nevyzpytatelného jáchymovského bezdomovce nýbrž o mapu, v jejímž názvu se mísily Krušné Hory a biatlonový areál Eduard, kde byly po oba dny shromaždiště, starty i cíle.

Do orientačně náročného terénu, v němž se ve druhé polovině června konalo M ČR na krátké trati se vydalo také 33 běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Uspělo ale jen několik jednotlivců.

Sobotní závod na krátké trati se odehrával v části s nadměrným výskytem jam všech velikostí. V nich nebo u nich byly umístěny prakticky všechny kontroly. Na neděli pak byla připravena klasická trať s málo kontrolami zato ale s dlouhými postupy na volbu.

V obou závodech vystoupili na stupně vítězů Adéla Postránská (1. a 3. v kat. D10), Jonáš Černý (1. a 1. v kat. H10), Václav Bartoš (1. a 2. v kat. H16) a Helena Tenglerová (3. a 2. v kat. D45).

Pouze na krátké trati se prosadili Kateřina Černá (1. v kat. D14), Hana Fišáková (2. v kat. D35) a Stanislava Opavová (2. v kat. D45). Umístění na bedně zaznamenali v neděli Jana Sklenářová (3. v kat.) a Jan Fišák (2. v kat. H65).

Za zmínku stojí ještě výkony dvou lázeňských závodnic na klasické trati. Monika Černá, jež se zřídka objevuje v první polovině výsledkové listiny, vyběhla tentokrát v kategorii D35 mezi dvaceti závodnicemi pěkné šesté místo. Pro Vlaďku Šestákovou to zase byla úspěšná orientační premiéra, při níž dokázala najít na kratší tréninkové trati všechny kontroly. Příště už si možná troufne na víc.

PM




Konečný žebříček B Čechy. Ať žije Stáňa!!

1.  D14 SRK 0151 Kosová Tereza A
2.  D14 SJC 0153 Kochová Anna A
3.  D14 NEJ 0151 Tokárová Regina A
22. D14 MLA 0251 Černá Kateřina B
________________________________________
1.  D40 PHK 7051 Chaloupská Pavlína
2.  D40 VAM 7250 Vandasová Markéta
3.  D40 OSN 7557 Nechanická Daniela
10. D40 MLA 7051 Bartošová Jana
________________________________________
1.  D60 MLA 5451 Opavová Stanislava
2.  D60 SCP 5550 Jahnová Helena
3.  D60 PGP 5550 Doležalová Vlasta
________________________________________
1.  H14 PHK 0101 Metelka Ondřej A
2.  H14 KAM 0105 Gajda Jan A
3.  H14 CHC 0101 Švadlena Michal A
40. H14 MLA 0101 Bartoš Václav C
________________________________________
1.  H45 TJN 5901 Zuzánek Zdeněk
2.  H45 VPM 6902 Hašek Ondřej
3.  H45 SJH 7001 Beneš Jan
nehodn. H45 MLA 6701 Bartoš Luděk
________________________________________
1.  H55 HOR 5700 Škorpil Martin
2.  H55 MLA 5801 Milota Josef
3.  H55 BOR 5802 Sucharda Jiří
13. H55 MLA 5701 Michalec Jan
________________________________________
1. H70 FSP 4300 Čadil Jan
2. H70 LPU 4501 Fridrich Jaroslav
3. H70 MLA 4401 Fišák Jan




NA VĚTRNÉ HŮRCE V MARŠOVÝCH CHODECH

Mariánskolázeňský orientační klub MLOK uspořádal za dobu své existence od roku 1975 zhruba sedmnáct desítek akcí převážně oblastního charakteru. Na první zářijový víkend si však na svá bedra naložil dosud největší pořadatelskou zátěž. V lesích šest kilometrů jižně od Tachova připravil pro 1200 běžců dva celostátní žebříčkové závody. Z české špičky přijeli téměř všichni.

Na louce u Maršových Chodů, kde bylo po oba víkendové dny centrum, to vypadalo jako na větrné hůrce. Kdo si přibalil čepici a rukavice, určitě neprohloupil. Prakticky neustálý „fukéř“ byl ale asi jediným negativem.

Start sobotního závodu na klasické trati pojali Mariánskolázeňští trochu jako Tour de France. Osm hlavních kategorií vybíhalo na trať ze shromaždiště z vyvýšené rampy.

Po všech stránkách pestrý kopcovitý les, kde se dobře běhatelné pasáže střídaly s těmi hůře prostupnými a méně přehlednými, dlouhé postupy na volbu i ty krátké na dohledávku a změnu směru, postupně třídil startovní pole ve všech 46 vypsaných kategoriích.

V té hlavní – H21 Elita – zvítězil švýcarský reprezentant Babtiste Rollier běhající v dresu OK 99 Hradec Králové. 16,1 km dlouhou trať s 23 kontrolami zvládl za 1 hodinu, 36 minut a 12 sekund. Pod sto minut se dostal už jen stříbrný Ondřej Semík z Kamenice (1:39:31). Bronz bral Daniel Hájek z SK Žabovřesky Brno (1:40:05).

Ženskou elitu (9,7 km, 16 k.) vyhrála Denisa Kosová (1:08:46, OK 99 Hr. Králové), jež porazila druhou v pořadí Evu Kabáthovou (SK Žabovřesky Brno) o pouhých šest sekund. Třetí doběhla Jana Knapová z Lokomotivy Pardubice (1:10:57).

Nedělní závod na krátké trati – middle – měl společný start pro všechny kategorie. Hned v úvodu čekala na účastníky první zkouška: nalézt ve shluku dvaceti kontrol tu svoji. V porostové změti to nebylo vůbec jednoduché.

Vzhledem k vyššímu počtu kontrol na trati - mužská Elita jich měla na 6,3 km rovných třicet – vyžadovala taktika udržet pozornost a tempo po celou dobu závodu. Kamenité pasáže se střídaly s dobře průběžným lesem i těžko průchodnými hustníky. Téměř všechny kontroly byly umístěny u kamenitých útvarů.

Švýcar Rollier zaběhl opět dobře, neodolal však ataku Jana Petržely (vlevo, 37:35, OK 99 Hr. Králové)

a skončil s odstupem 58 sekund druhý. O třetí místo se ve stejném čase 39 min. a 16 s. podělili Daniel Hájek a Miloš Nykodým (oba SK Žabovřesky Brno).

Sobotní umístění v kategorii D21E (5 km, 22 k.) si zopakovaly Kosová (35:31)

a Kabáthová (36:06), třetí doběhla Iva Rufferová z TJ Turnov (38:15).

Závody to ale nebyly jen pro orientační špičku, co nejlepší výkony se snaží podávat i výkonnostní závodníci. Výborně si v tomto směru vedla nejmladší generace běžců z pořádajícího mariánskolázeňského oddílu. První místo obsadil po oba dny Jonáš Černý a dvakrát druhý byl Samuel Janoch, oba v kategorii H10C. Skvělé čtvrté místo patřilo v sobotu v této kategorii Mikuláši Janochovi, věkem o dva roky mladšímu než většina jeho soupeřů.

Pátá a třetí skončila v kategorii D10C Adéla Postránská a dvakrát desátá byla Marie Bartošová v kategorii D12C.

Špatně neběžel ani Štěpán Šesták (15. a 10. v kat. H12C).

PM




Raška přesvědčil všechny skeptiky z řad českého OB (včetně mne), že vrcholové závody na špičkové úrovni může uspořádat i malý oddíl. Ovšem oddíl, který má k dispozici na funkci ředitele výborného organizátora, jenž si umí vybrat na jednotlivé úseky spolehlivé vedoucí a motivovat všechny organizátory k obětavému a bezchybnému výkonu.

Raška byl geniální. Kdo o tom pochybuje, ať si to někdy zkusí.
Děkuji jemu, i všem ostatním zúčastněným.

JF


Poděkování

Děkuji všem MLOKům, dalším západočeským orienťákům a také našim přátelům a známým, za mobilizaci sil a přístup k pořádání našeho žebříčku "A". Myslím, že jsme přesvědčili ostatní o tom, že i exotika na konci republiky (slova jednoho orienťáka z jiné části republiky) může být zajímavá v kladném slova smyslu a že to "tenkrát na západě" nebyla divoká kovbojka.

JRM




ZABLOUDIT SE DÁ I VE VLASTNÍM MĚSTĚ

Přes pět set účastníků měly třídenní orientační závody WestCup v Nejdku, jež se tentokrát mohly pochlubit i slušnou zahraniční účastí.

Jednu z nejpočetnějších výprav tvořili členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Těch přijelo přesně třicet. Ne všichni však absolvovali plný počet etap.

Pořadatelé nehnali závodníky nikam daleko a všechny etapy uspořádali z jednoho místa. To se nalézalo v kopcích na jižním okraji města.

Úvod obstaral sprintový závod. Svým pojetím se trochu vymykal zažité představě o dvanáctiminutovém proběhnutí městskou zástavbou. Ne, že by se sportovci nedostali do ulic a dvorků, nemálo času ale strávili i v přilehlých lesících a na loukách.

Že znalost domácího prostředí nemusí být vždy výhodou, potvrdila členka mariánskolázeňského oddílu Martina Kamarytová, jež v Nejdku bydlí. Ve sprintu obsadila až 24. místo se ztrátou dvanáct minut na vítěznou Rakušanku Lucii Rothauer. Ta neměla o existenci Nejdku do té doby ani tušení.

Druhou etapou byla lesní klasika. Nebyla nijak záludná, jednalo se spíš o příjemný „běžák“ s občasnou vrchařskou vložkou.

Třešničku na dortu obstaral závěrečný free order, závod s volným pořadím kontrol. Běžci dostali mapu už dvě minuty před startem a mohli vymýšlet a zakreslovat nejlepší postupy přes značné množství kontrol. Třeba muži v hlavní kategorii jich měli 24. Těsně před vyběhnutím se plány narychlo měnily, což se v průběhu závodu ještě několikrát opakovalo. Zkrátka zajímavě postavený závod tohoto typu.

Čtyři mariánskolázeňští „mloci“ se nakonec dokázali prosadit v celkovém pořadí na stupně vítězů. Jediné prvenství patřilo Jonáši Černému (kat. H10),

druzí skončili Kateřina Černá (kat. D14),
Stanislava Opavová (kat. D55)
a Josef Milota (kat. H45).

Do první desítky se ještě prosadili Václav Bartoš (5. v kat. H14), Luděk Bartoš (8. v kat. H45) a Jan Fišák (6. v kat. H65).

PM




KAREL TESAŘ PŘEVZAL ZLATOU ORIENTAČNÍ KOPAČKU

Mariánské Lázně – Ve druhé polovině srpna se na Fit louce u Kamzíku uskutečnil již 31. ročník amatérského orientačního závodu. Letošní setkání bylo v něčem výjimečné: poprvé se na startovní čáru postavil zahraniční účastník a byla předáno ocenění za mimořádnou věrnost.

Od roku 1984 si mariánskolázeňští karatisté, judisté a jejich kamarádi dávají pravidelné dostaveníčko v lese severně od města. Prvotním záměrem bylo sice posezení u ohně spojené s opékáním buřtů a popíjením chmelového extraktu, přesto sportovní náplň tvořila už od počátku vítané zpestření víkendového odpoledne.

Letošní hlavní závod s volným pořadím obsahoval třináct kontrol. Hobby běžci mohli jednu vynechat. Kromě typických orientačních lampionů se na stanovištích nalézaly cedulky s různými psanými úkoly, tentokrát dvojjazyčnými. To kvůli návštěvě Marca Gautiera z Francie, jenž si bez větších zkušeností dal rovnou delší trať určenou pro aktivní závodníky.

V hlavní kategorii rekreačních běžců - skromně nazvané Elita - vyhrál poprvé v historii trenér karate Robert Csekés (vlevo) v čase 85 minut a 51 sekund.

Stříbro bral nováček ve startovním poli Štěpán Klimko (88:54) a bronzový doběhl Petr Škrla (90:18). Na dalších příčkách se umístili Roman Jokel, Radek Malinovský, Karel Tesař, Ivan Korol, Jiří Klimko, Kamil Špindler, Patrik Černý, Jáchym Klimko (plus Adéla Foldynová a Vašek Klimko), Marie Klimková (plus Ladislav Krýgl), Zdeněk Duchek a Vivien Jokelová.

Jaký je rozdíl mezi laiky a aktivním závodníky předvedl člen Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK Libor Černý v kategorii Profi (vlevo).

Trasu dlouhou zhruba pět kilometrů bez nadsázky prolétl za 43 minut a 28 sekund. Místa za ním obsadili Miloš Kamaryt, Martina Kamarytová, Radomíra Jelínková a Marc Gautier. V závodě mládeže na šest kontrol zvítězil Břetislav Milota.

Většina návštěvníků zkusila ještě štěstí v krátkém závodě Camel OB, jenž se odehrál pouze na louce. Kontroly byly dost blízko u sebe, bylo tedy nutné číst pozorně mapu. Pouze šest zúčastněných absolvovalo tento zdánlivě jednoduchý závod bez jediné chyby. Byli to: 1. Miloš Kamaryt (6 min.), 2. Jáchym Klimko ((6:39), 3. Petr Škrla (6:55), 4. Martina Kamarytová (7:39), 5. Jonáš Černý (10:30), a malá Adélka (17:30) na šestém místě. Dalších třináct běžců mělo jednu a více chyb.

Při závěrečném rozdílení cen – dostalo se na všechny, což je na Kamzíku samozřejmé – převzal Karel Tesař z oddílu juda ´Zlatou orientační kopačku´ za třicet (!) účastí v tomto závodě.

V této souvislosti je nutné zmínit, že také někteří další, byť jim do té třicítky ještě pár návštěv chybí, patří už od počátku mezi neodmyslitelný inventář této akce a rovněž hlavní organizátor je pořád stejný.

Až za tmy se dostalo na čtení psaných úkolů, kdy měli závodníci ukázat své znalosti nebo projevit určitou dávku fantazie a pohotovosti. Jen pět osob třeba vědělo, kdo napsal slova k české hymně (J. K. Tyl). Padala jména jako: Borovský, Hrubín, Hynais, Antonín Dvořák, Karel Gott nebo Fredy Mercury. Také vynálezce střídavého proudu Nikola Tesla je pro mnohé neznámou osobou. Většina se klonila ke Křižíkovi, Voltovi, Ampérovi, Faradyovi nebo Edisonovi. Úplným fiaskem bylo jméno albánského prezidenta (Bujar Nishani) nebo hlavní město amerického státu Illinois (Springfield). A kromě jednoho nikdo nedokázal přeložit do maďarštiny přísloví ´pes, který štěká, nekouše´. Nejvtipnější překlad zněl: Dog hot nem tudom ištém fuck. Nejvíc se pak všichni literárně realizovali na složení básně o jubilantovi Karlovi Tesařovi. Zde je jeden všeshrnující výtvor: 30 let už Karel běží a je svěží stále svěží.

PM




ČEŠTÍ RADISTÉ OVLÁDLI EVROPSKÝ ŠAMPIONÁT V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH

Ve dnech 17. - 23. srpna se Mariánské Lázně staly hostitelem významné sportovní akce. Konalo se zde 20. Mistrovství Evropy v radiovém orientačním běhu – 20th IARU Region 1 ARDF Championships 2015. Centrem závodů, kde byla většina účastníků ubytovaná, se stal hotel Krakonoš.

Celkem se do Mariánských Lázní sjelo téměř tři sta radistů z 26 zemí, kteří se utkali v jedenácti kategoriích. Kromě mužů a žen v hlavních kategoriích (H21 a D21) závodili ještě junioři a veteráni. V každém ze čtyř závodů se bojovalo o jedenáct sad medailí. Ve dvou klasických závodech se pak rozdávaly tituly i v hodnocení týmů.

Soutěžní program začal disciplínou foxoring s doběhem u rekreačního střediska Kňafák pod vrchem Lesný. Už tam se ukázalo, že jsou Češi na tento šampionát velmi dobře připraveni a vybojovali devět umístění na stupních vítězů. České medailové žně (13 medailí) pak pokračovaly i ve sprintu, jenž se odehrál v rovinatém lese mezi Drmoulem a koupalištěm Lido.

Sportovní dění se pak přesunulo na jih od Tachova, kde se u obcí Studánka a Maršovy Chody konaly dva závody na klasické trati. I tam potvrdila česká reprezentace naprostou dominanci.

Češi vybojovali celkem třetinu ze všech udělených medailí – 64 (22 zlato, 25 stříbro a 17 bronz). Krok s nimi drželi pouze Rusové (20-17-14) a Ukrajinci (8-5-13). Na stupně vítězů vystoupili sportovci z dalších dvanácti států.

Nejpilnějšími českými sběrateli cenných kovů byli Martin Šimáček (kat. M19), Karel Fučík,

Jakub Oma (oba kat. M21), Leona Soukupová (kat. W50), Eliška Voráčková (kat. W60, vš. po pěti medailích), Petr Hrouda (kat. M40), Kristýna Bouchalová, Kateřina Bžatková (obě kat. W19), Alžběta Léharová (kat. W21), Jitka Šimáčková (kat. W35) a Jana Omová (W60, vš. po čtyřech medailích).

Na stupně vítězů se prosadili i zástupci chebského oddílu Radioelektronika, jejíž předseda Miroslav Vlach st. byl ředitelem celého šampionátu. Blanka Adámková (kat. W35) vyběhla tři medaile (2-1-0)

a podobně úspěšná byla i Alena Pátková (kat. W60, 2-0-1). Týmový bronz pak získala Eliška Kuncová (kat. W21), někdejší členka Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

PM




Zpráva ze železničářských závodů v Ústí n/L

Účastníci: BEL, BUL, CZE, DEN, FIN, GER, GB, NOR, POL, RUS, SWI
Složení týmů: 4xH21, 3xH45, 2xD21, 1xD45
CZE:Svoboda,Bořil,Nehasil,Tihon,
Hájek,Šritr,Fišák,
Smolíková,Chaloupková,
Hindráková
25.8. sprint na zámku v Děčíně
26.8. klasika v Chřibské
27.8. štafety (2x H21+H45+H21, D21+D45+D21) v Sosnové
Moji soupeři byli až o 25 let mladší než já, takže jsem dostával pěkně do trika. Ale vždy jsem měl několik borců za sebou. Do štafet jsem měl jako nejslabší česká H45 přebývat, ale Tomáš Bořil si zranil kotník, takže jsem nakonec štafetu B běžel – Svoboda,Fišák,Jirka Hájek.
CZE nedosáhla ani na jednu z 36 medailí. V celkovém hodnocení nakonec uspěli Švýcaři, dál pak byli Rusové, Bulhaři, Němci, Angličané. Seveřani ostrouhali. Za pořadí neručím. Muži i ženy CZE skončili na 6. místě.
Upřesňuji: M - Sui, RUS, BUL, GBR, GER, CZE
W - SUI, BUL, GBR, RUS, DEN, CZE
JF



Matný Fišák v Kacanovech.

Snažil jsem se napravit smutné výkony z pětidenních v Hamru na jezeře, ale dopadlo to úplně stejně. Ještě že jsem běhal s ortézou na rameně (která v běhu opravdu téměř nevadí) a všichni mohli říkat „Nojo ty máš to….“ To mi ovšem trochu kazil Ruda Hrobař, který spadl ze schodů do sklepa a běhal s úplně stejnými opratěmi jako já. Věřil jsem v bronz, ale chtěl jsem vyhrát. Po první etapě jsem byl čtvrtý, ve druhé (skalní sprint) po čtvrthodinové vycházce do vedlejšího údolí osmý a v poslední etapě jsem se šoupl alespoň na páté místo. Poslední přijatelné, těsně nad hranicí ostudy. Vyhraju holt někdy jindy.

Žádný jiný MLOK tam nebyl. Pár západočechů, z nichž nejlépe asi dopadla 4. Svatava Nováková.

JF




SAMUEL JANOCH VYBOJOVAL DRUHÉ MÍSTO NA BOHEMII

VETERÁN JAN FIŠÁK SE PŘEDSTAVIL V ROLI ORIENTAČNÍHO SAMURAJE

1600 účastníků z 26 zemí měly letošní pětidenní závody v orientačním běhu, jež v okolí Hamru na Jezeře uspořádal oddíl Jiskra Nový Bor. Po všechny dny se běhalo v převážně borovicovém místy kopcovitém lese, občas byly tratě natažené i do skal. Žádnou výhrou nebyl běh po cestách, kde bylo možné si vyzkoušet pohyb po písečných dunách. Podobně to vypadalo i na vykácených a zoraných lesních plochách. Tam se k lopotnému běhu přidalo i sluníčko, jež pražilo po všechny etapy jako zběsilé. Pokud se náhodou „ochladilo“, pak teplota klesla na třicet stupňů ve stínu. Vojáci, kteří pomáhali s technickým zázemím, měli dobrý nápad, když vodu z cisteren stříkali na shromaždišti do vzduchu. Kdekdo se do umělého deště hrnul.

Na Bohemii přijelo také jedenáct členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Někteří se ale bez ambicí přihlásili jen na tréninkové tratě. Nejvýraznějšího úspěchu dosáhl Samuel Janoch v kategorii H10.

Ten skončil v každé z prvních čtyř etap s nevelkým odstupem na třetím až pátém místě. Do závěrečné hendikepové etapy vybíhal s půlminutovou ztrátou na Zřídkaveselého z Brna. Toho dohnal a oba si to rozdali na dlouhém doběhu od sběrné kontroly. Větší sprinterské kvality ukázal brněnský závodník, jenž byl v cíli o dvě sekundy dříve. Janochovi patřila stříbrná příčka, což je skvělý výsledek.

Samurajského ducha prokázal jeho děd Jan Fišák - zkušený a orientačními boji prověřený závodník – v kategorii H70.

Ten v první etapě při sbíhání terénem na sběrnou kontrolu zakopl a předvedl něco jako parakotoul. On sám tvrdí, že to byl držkopád. Upadl tak nešťastně, že si natrhl jakýsi úpon, šlachu či co v rameni. Že by hodil flintu do žita? Ani nápad! Ruku zafixoval a pokračoval s tímto hendikepem další dny. Je téměř neuvěřitelné, že byl nakonec celkově pátý. O lepší místo ho podle vlastních slov připravily zbytečné orientační chyby, jež nijak nesouvisely s jeho zraněním.

Medailové příčky hodlal atakovat Josef Milota v kategorii H55A. To by nebylo nereálné nebýt dvou neuvěřitelných školáckých chyb ve třetí etapě, jež mu vynesly osm ztrátových minut. Takhle z toho byl jen boj o umístění v první desítce. Po vcelku slušně zaběhnutých dvou závěrečných etapách obsadil šesté místo.

Výborně si vedl Břetislav Milota v kategorii H12B.

Ten měl v poslední etapě dokonce druhý nejlepší čas a skončil celkově osmý. Šestnáctá doběhla Kateřina Černá v kategorii D14A a sedmnáctý Mikuláš Janoch v kategorii H10.

PM




Zpráva z pětidenních v Hamru na Jezeře.

Zúčasnění MLOKci: Pepa s Břeťou a Fišák se Samem, Mikulášem a Luckou.

Hvězdou zájezdu byl Samuel Janoch (H10), který sice nevyhrál ani jednu etapu, ale v závěrečném handicapu doběhl vedoucího Zřídkaveselého a celkové vítězství za 5 etap mu uniklo o 2 vteřiny! Fišák (H70) si po střemhlavém postupu na sběrku v první etapě utrhl vaz v rameni a s ortézou skončil pátý. Famózní výkon podal dosud sedmiletý Mikuláš Janoch, který z 26 účastníků, většinou starších o 3 - 4 roky skončil celkově 17. Pepovi (H55) unikl bronz jedinou šestiminutovou chybou v jedné z etap a skončil šestý. Břeťa (H12) běhal velmi dobře, byl osmý. Lucka (linie) v první etapě neorazila sběrku.

Hodnocení: organizace vynikající, závody bez chyb, v lese zbytečně přetopeno. Mraky organizátorů. Pro tuzemce dost drahé závody. A hlavně - absence skal, kvůli kterým se tam jezdí.

JF




PEPA MILOTA DOBĚHL V GÖTEBORGU OSMÝ

V Göteborgu se na konci července konalo Mistrovství světa veteránů v orientačním běhu – World Master Orienteering Championship.

Celkem se do druhého největšího švédského města sjelo 3200 závodníků ze 40 zemí. Příležitost být u toho si nenechali ujít ani Stáňa Opavová a Pepa Milota z Mariánskolázenského orientačního klubu MLOK.

Ubytováni byli oba přímo v centru závodů, kterým bylo jakési gymnázium kousek od středu města. Jako spolubydlící měl Pepa Milota ve třídě hongkongské borce Ping Sing Nga (na fotce vlevo) a Onlap Chana.

Program začal modelovým tréninkem ve sprintu. Orientačně nepříliš obtížný terén asi dva kilometry od centra sloužil hlavně k rozkoukání a zvyknutí si na měřítko 1:4000.

Následná kvalifikace v městské zástavbě v Eriksberbu na břehu řeky Göta älv nebyla nikterak záludná. Stačilo zachovat chladnou hlavu a vše na jistotu oběhnout. To se podařilo Stáně (kat. W60)

i Pepovi (kat. M55).

Finále konané za deště o den později mělo cíl na stejném místě. Prostor závodu, v němž se střídaly ulice, domy, parky i zalesněné a kamenité kopce, už ale nabízel daleko větší možnost volby postupu a tím pádem i vyrobení chyb.

To se nevyhnulo mariánskolázeňské závodnici, která v rychlosti přeběhla jednu kontrolu a musela se pro ni vracet. Několik minut navíc už se nedalo dohnat a znamenalo pád na 73. příčku.

Prakticky bezchybný výkon podal Pepa Milota. 3,1 km dlouhou trať s 18 kontrolami proběhl za 16 minut a 54 sekund, což znamenalo krásné osmé místo. Na to by si před startem nevsadil ani pověstnou zlámanou grešli. Oproti předloňskému šampionátu v italském Sestriére si polepšil o třináct příček.

Vítězem se stal bývalý norský reprezentant Jorgen Martensson (to je ten vlevo),

držitel dvou zlatých medailí z let 1991 a 1995.

Po dni volna vyplněném tréninkem v lese na okraji města (ukázky terénu)

přišly na řadu dva kvalifikační závody na klasické trati. Cílová aréna se nacházela na okraji průmyslové zóny Möenlyche asi deset kilometrů východně od Göteborgu. Pokud by se oba běhy daly stručně charakterizovat, pak přijde na mysl název filmu s Kevinem Costnerem Vodní svět.

První kvalifikace se běžela v mírně zvlněném lese s nadměrným výskytem bažin všech velikostí a hloubek. Noční vytrvalý déšť navíc udělal ze závodního prostoru jednu velkou lázeň. Stometrové chodecké úseky do půl lýtek v bahně – o běhu se nedalo příliš mluvit – byly běžnou situací.

Ve druhém závodě, při němž se po svažitých kopcích obkroužilo jezero Linna Delsjon, nebyl výskyt bažin nijak dramatický, zato se voda valila téměř nepřetržitě shůry.

S nástrahami tratí se po druhé týdnu stráveném na severu popasovali zdatně Stáňa i Pepa. Nějaké chyby se jim sice nevyhnuly, do osmdesátičlenného finále A ale postoupili.

Vyvrcholením mistrovství byl finálový závod v prostoru, kde se v roce 2007 běžel závod světového poháru. Počasí už bylo ideální a pohled do staré verze mapy věstil náročný orientační zážitek. Stáňa zaběhla solidně a obsadila 38. místo ve své kategorii.

Pořádně hořkou pilulku musel spolknout Pepa Milota. V cíli po vyčtení výsledků zjistil, že si vzal na startu mapu sousední kategorie a proběhl zcela jiný závod. S diskvalifikací před startem opravdu nepočítal. Trať – byť ne jeho – se mu ale líbila a ze svého počínání v lese měl dobrý pocit.

Malou náplastí mu bylo společné foto s fenomenální švýcarskou závodnicí Simone Niggli, držitelkou dvaceti tří zlatých medailí ze světových šampionátů, jež podle předpokladů ovládla i kategorii nejmladších veteránek W35. Ta si určitě bere vždycky správnou mapu.

PM




JONÁŠ ČERNÝ USPĚL VE FRANCII NA ZÁVODECH I V TOMBOLE

Francouzské lesy poblíž hranic se Švýcarskem si jako prázdninovou destinaci vybrala čtyřčlenná rodina Černých z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Na konci července se tam za účasti 1200 běžců konaly čtyřetapové závody 4Jours du O´Dubs.
Program začal sprintem v La Riviére-Drugeon. V něm se dařilo Kateřině, která doběhla čtvrtá v kategorii D14, a Jonášovi. Ten vybojoval dokonce bronz v kategorii H10. Ostatní obsadili místa ve druhé desítce.
Pak už přišly na řadu lesní etapy v Mouthe a Chaux-Neuve. "Mloci" se s nimi snažili popasovat, jak se dalo. Francouzské terény jsou dost odlišné než ty české.
Nejlépe se v zemi galského kohouta vedlo Jonášovi. Ten se pravidelně umisťoval na medailových příčkách a nakonec mu patřilo stříbro v celkovém pořadí.
Do první desítky se po lepšících se výkonech protlačila Monika (D40C), desátá byla Kateřina a dvacátý pátý skončil Libor (H45).
Pro zájemce byl přichystán ještě vložený vpravdě vesnický sprintový závod. Vše se z větší části odehrávalo v areálu hospodářského statku. Nemálo kontrol bylo umístěno ve stájích se skotem, slepičárnách a stodolách. Kravky tak byly jedinými diváky na trati a při průběhu závodníků pochvalně bučely.
Při závěrečném vyhlašování byl náhodně vybrán z osudí ještě jeden sportovec, jenž obdržel jako cenu obří kus šunky. Tím šťastlivcem nebyl nikdo jiný než Jonáš Černý. Odměnu málem ani neunesl.

PM




STÁŇA OPAVOVÁ OBSADILA NA O-RINGENU ČTRNÁCTÉ MÍSTO

„Mám tě, děvče moje, tolik rád, mé srdce tě nikdy neopustí. Sám však musím na sever se brát, slyš, volá nás tvrdě dobrodružství. Chceš píseň severu znát, chceš se mnou tiše naslouchat, když táhne bílý losos peřejí...“, zpívá se ve známé trampské písni z třicátých let, jejímiž autory jsou Barbora Hovorková a Pavel Milan.
Text vystihuje uvažování několika borců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Ti se rozhodli navštívit největší světovou akci v orientačním běhu na světě – pětidenní závody O-ringen ve švédském městě Boras. Letošní O-ringen se konal už po padesáté třetí a účastnilo se ho 15 000 běžců z celého světa.
Ve švédských lesích čekalo všechny nefalšované tvrdé dobrodružství, jak se zpívá ve zmiňované písni. Lososy sice nikdo neviděl, pokud nepočítáme ty, co jsou ke koupi v obchodech, zato naslouchání zvuků vody při zdolávání různě hlubokých bažin si každý užil dosyta.

Na snímku zleva Luděk, Václav, Vojtěch, Marie a Jana Bartošovi a Pepa Milota

„Mloci“ si už dopředu nekladli nijak vysoké cíle. Uspět při premiéře ve Skandinávii, navíc na takto obsazených závodech, je pro Středoevropana skoro vyloučené. Všichni se soustředili na minimalizování chyb, což se ne vždy dařilo.
Nepřehledný, mírně zvlněný i kopcovitý terén s minimem cest zato s nadměrným výskytem všudypřítomných bažinatých ploch a samozřejmě i kamenů, jejichž četnost není v mapě zachycena, byly tou pravou orientační maturitou. Pokud se někdo alespoň v jedné z etap prosadil do třetí, druhé, neřkuli první desítky, mohl mluvit o mimořádně dobrém orientačním výkonu. O nějakém rychlejším běhu, na nějž jsou Západočeši z domácích luhů zvyklí, se nedalo až na výjimky hovořit.

Stadion IF Elsborg prošel při závěrečné etapě kvalitní zatěžkávací zkouškou

Nejlépe se dařilo Stáně Opavové v kategorii D60K, která obsadila v konečném hodnocení výborné desáté místo.

Pěkné výkony předváděl také nakonec 38. Vojtěch Bartoš (Mariánské Lázně – Praga Praha) v kategorii H18.
Po umístění na konci první padesátky sahal Josef Milota v kategorii H55. Leč oražení jiné kontroly v závěrečné etapě s podobným kódem a na podobném terénním tvaru znamenalo diskvalifikaci.
Umístění zbývajících členů z mariánskolázeňského oddílu: D11 – 82. Marie Bartošová, H14 – 116. Václav Bartoš, D45 – 117. Jan Bartošová, H45 – 183. Luděk Bartoš.

PM




Zpráva z Advanta cupu

Pořadatelé z Dobrušky nabídli v Teplicích nad Metují městský sprint, dva skalní sprinty, klasiku a krátkou trať. MLOKy velmi dobře reprezentovaly
Radka Miturová 4.místo v D45B
Lucie Johanka Fišáková 2. místo v HDR
Každá z nich si jednu etapu vyhrála.



ZPRÁVA O MARIÁNSKOLÁZEŇSKÉM BĚHU SPA RUN 2015

Zastoupení MLOKů ve 3. ročníku tohoto městského atletického závodu, jenž se konal v sobotu 11. 7. odpoledne, bylo impozantní. V dětské kategorii běželi Samuel a Mikuláš Janochovi a Lucka Fišáková, v kategorii starších žáků Fanda Kováč a v dospělých Monika Černá, Pepa Milota a já (Honza Fišák).
Sam (č. DO30) byl na kilometrové trati pátý,
Mikuláš (2007) fantasticky devátý z 39! účastníků. Fanda (uprostřed s č. DO21) doběhl na čtvrtém místě.
Pořadatelé se letos neobtěžovali s vyhlášením vítězů v kategoriích veteránů, takže umístění Pepy a Moniky neznám.
Účastníků hlavního běhu bylo 187. Dal jsem si vysoký cíl: běžet co nejrychleji a dopadnout co nejlépe.
Na startu 6,4 km dlouhého běhu jsem se postavil co nejvíc dopředu - hned za mužskou elitu -, aby mne předbíhající mohli postrkovat. To vyšlo. Takže teprve v prvním kopci od Rudolfky k přejezdu mne začaly předbíhat ženy. Po nich přišli na řadu slabší muži.
Ve stoupáku od cukrárny ke knihovně mne doběhly slabší ženy, a na pěšince kolem pošty nahoru mne docházeli chodci. To jsem si ovšem nedal líbit. Ten krpál jsem vyběhl a pak už to byla brnkačka. Seběh ke křižovatce u Nových lázní jsem vzal svižně, ve výběhu ke kolonádě mne nikdo nepředběhl – bál jsem, se že už za mnou nikdo není – a od kolonády z kopce do cíle jsem soupeře, kteří byli na dohled, předbíhal jednoho za druhým. Oba dva. Po proběhnutí cílem jsem zůstal naživu. Mám dojem, že po mně ještě pár běžců cílem proběhlo – úspěch!
Tedy - vítěz mi nadělil čtvrt hodiny. Běžel, hazardér, téměř dvojnásobnou rychlostí, než jsem zvolil já. Ale určitě nedodržel nepsané pravidlo, které já dodržuji, že při běhu vždy alespoň jedna z nohou musí spočívat pevně na zemi.
Mezi muži (112 účastníků) zvítězil Jiří Čivrný ze Semil za 20 min. a 59 s. Pepa (na snímku vlevo) byl 28. (26,54). Na hrudi měl stejně jako Jaromír Jágr číslo 68. To se to pak běží!
a já 93. (35,30). V ženách (75 účastnic) byla nejrychlejší Carmen Beshirová z Plzně (25,13). Monika doběhla na krásném třináctém místě (29,51).

Celkové výsledky na https://cs-cz.facebook.com/pages/Spa-run-Mari%C3%A1nsk%C3%A9-L%C3%A1zn%C4%9B/491826870885942

JF




ORIENTAČNÍ BĚŽCI NAVŠTÍVILI NOVOHRADSKÉ HORY

Poslední červnový víkend proběhlo na našem území Mistrovství Evropy v rogainingu. Letošní evropský šampionát byl zároveň i Mistrovstvím ČR na této distanci.
Odehrál se na jihu Čech v Novohradských horách a účastnilo se ho přes čtyři stovky sportovců z šestnácti zemí. Nejpočetnější a zároveň nejkvalitnější zahraniční výpravy přijely z Litvy, Ukrajiny, Ruska, Estonska, Španělska a Finska.
Už název hotelu v osadě Černé Údolí, jež se nalézala sedmnáct kilometrů východně od Kaplic, kde bylo centrum akce, věstil, co zhruba dvě stovky družstev čeká. Jmenoval se totiž Prales.
Příležitost popasovat se v kvalitní konkurenci využila také čtveřice borců z Karlovarského kraje, jež se objevila ve třech formacích. Ač zkušení orientační harcovníci, nedělali si ambice na přední umístění. Ti, co bojují o medaile, musí totiž absolvovat závod v podstatě nonstop a bez větší chyby.
Mapa o rozměru A2 v měřítku 1:40000 zahrnovala něco kolem dvou set čtverečních kilometrů a bylo na ní rozmístěno padesát devět kontrolních stanovišť ohodnocených třiceti až devadesáti body. Maximální bodový zisk činil 3310.
Startovní povel zazněl v sobotu v 11 hodin. Od té doby záleželo na každém, jak určený čas využije. Veškerý proviant a pití, pokud se nevezme zavděk nějakým důvěryhodným potokem, si každý nese na zádech.
Už po pár hodinách závodu přišla vydatná dešťová sprška a po ní ještě pár dalších, takže na nikom nezůstala po většinu pobytu v lese suchá ani nit. S tím se ale počítá. S přibývající tmou pak přišlo na řadu hledání kontrol s pomocí čelových svítidel.
Týmy z Karlovarska nezazářily, ale ani nepropadly. Mariánskolázeňský Michal Škroch společně s Vojtěchem Šrejbrem z Mladé Boleslavi (Chromajzl a Vožungr) obsadili 39. místo v hlavní kategorii muži open s 1820 body. V jejich kategorii zvítězili a absolutně  největšího bodového zisku dosáhli Estonci Roose a Mirme (3070).
Ve veteránské kategorii mužů nad 40 let startovali Josef Milota (MLOK Mar. Lázně) a Tomáš Sedláček z Kralovic (Sestry Brožkovy). Jejich 1720 bodů stačilo na 21. místo mezi 37 kolektivy. Během závodu naběhali a nachodil něco mezi 80–85 km a v domácí konkurenci brali pátou příčku.
Klínovecké duo – Jiří Hájek a Monika Lisá z Ostrova – zaznamenalo v kategorii veteránských mixů nad 40 let téměř identického výsledku jako Sestry Brožkovy. Se skóre 1570 bodů skončili Ostrovští ve veteránských mixech nad 40 let na 20. příčce a byli pátí mezi Čechy.

PM




Zpráva z MČR a Veteraniády na KT, 21. + 22.6.2015
Výsledky MLOKů nebyly nikterak oslnivé,
(http://www.ekonompraha.cz/zavody/mcrkt2015/vysledky/celkove-vysledky-veteraniady-cr/), pouze spolehlivý Pepa skončil na třetím místě.
Tak se zmíním spíš o jiných zajímavostech.
Terén nečekaně zajímavý, členitý, těžko čitelný a pohledný. Občas byl sice problém uhádnout, které z mnoha jam schovaných v borůvčí mapař zakreslil a do které ze zakreslených jam stavitel píchnul kontrolu, ale ti dobří to umí a ostatní si počkají, až někdo dobrý přiběhne.
Ze semifinále do áčka postoupili Stáňa, Pepa a Fišák. Ostatní uvízli v béčku. Většinou za to mohla jen jedna ze zapeklitých kontrol. Například pamlok Vojta na jedné takové nechal 15 minut, Helena 7 atd.
Zajímavý byl příběh Honzy Sklenáře, který od auta připajdal na shromaždiště o berlích. Zjistil, že v kategorii H70 je 15 přihlášených a postupuje 8. Pak si vzpomněl, jak Fišák loni ve stejné situaci postoupil z osmého místa a uvědomil si, že když on nenastoupí, bude závodníků 14 a postoupí jich jen 7. Heroicky odhodil berle, popadl lyžařské hole a urputně celou trať absolvoval soupaž. Přítomný Lukáš Bauer se nestačil divit.
Ve finále zažil zajímavý závod Pepa Milota. Po doběhu do cíle z výsledků vyčetl, že na sběrce ztrácel na Škorpila 1 vteřinu a v cíli byli oba třetí naprosto stejným časem. O jednu(!) vteřinu je před nimi Němec Leibiger. Tři závodníci ve dvou vteřinách.
Závody provázel studený vítr, zima a občasný déšť. V sobotu jsem chodil v dlouhých kalhotách.
JF



ORIENTAČNÍ BĚŽCI ZÁVODILI NA PLZEŇSKU

Tři oblastní závody v orientačním běhu v jednom víkendu uspořádali pro dvě stovky účastníků členové oddílu Lokomotiva Plzeň.
V sobotu dopoledne se konala krátká trať v lesích u Letkova, odpoledne se běžel orientační sprint na sídlišti v Bolevci, končilo se nedělním zkráceným závodem na severním okraji Plzně.
Jedním z nejpočetněji zastoupených oddílů byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK v počtu 32 běžců. Ne každý ale absolvoval všechny tři závody.
Alespoň dvakrát dosáhli na stupně vítězů Adéla Postránská v kat. D10 (1., -, 1.), Kateřina Černá v kat. D14 (2., 3., -), Hana Fišáková v kat. D35 (2., -, 3.), Helena Tenglerová v kat. D45 (1., -, 2.), Samuel Janoch (1., -, 1.), Jonáš Černý (3., 1., 3., oba v kat. H10), Štěpán Šesták v kat. H12 (2., 6., 3.), Václav Bartoš v kat. H16 (2., 2., -), Vít Macura v kat. H18 (2., 2, -) a Jan Fišák v kat. H55 (3., diskv., 3.).
V sobotním závodě se druhým místem blýskl Jaroslav Macura v kategorii H45, pouze ve sprintu se prosadili Jana Bartošová (1. v kat. D35), Petr Kunc (2. v kat. H21), Libor Černý (1.) a Petr Novák (3., oba v kat. H45) a stupně vítězů si v neděli ochutnali také Lucie Fišáková (2. v kat. Linie) a Martina Kamarytová (3. v kat. D45).

PM




JAK JSEM SI O DOVOLENÉ V ITÁLII ZAZÁVODIL

Výjimečně jsem letos vynechal jičínská „béčka“ a vyrazil s rodinou na týdenní rekreaci do italského letoviska Lignano, kde už jsme byli po několikáté. Abych nevyšel ze cviku, přibalil jsem si na cestu černobílou kopii sprintové mapy z roku 2013, kdy Haná orienteering pořádala právě v Lignanu a cca 30 km vzdálené Palmanově sprinty, aby se potom jelo do Benátek, kde byl nakonec ten slavný závod neslavně zrušen. Už při první procházce ulicemi jsem narazil na plakát, který avizoval, že právě ten týden, kdy tam budeme, se koná jakási multisportovní akce pod názvem CSIT World Sport Games. Aspoň se na něco podívám, řekl jsem si. Skoro jsem nadskočil, když jsem si dole na plakátu přečetl, že se za pár dní bude konat v rámci WSG i městský běh na 5 a 10 km určený i pro veřejnost. Hned další den jsem naklusal do místního infocentra a vyptával se na nějaký konkrétnější program. Dostal jsem do ruky pár lejster a šel. Z papírů jsem vyčetl, že se tam závodí asi v deseti patnácti takových těch běžných individuálních (atletika, plavání, tenis..) a kolektivních (fotbal, basketbal, volejbal...) sportech. Pak tam byla celá strana nabídek na libovolnou účast ve vložených ukázkových sportech - namátkou třeba windsurfing, tai-či, kánoe, Nordic Walking nebo Zumba – a mezi tím, světe, div se, orientační běh! Ha, to je šance pro mne. Nezůstanu o dovolené bez mapy a kontrol. Vzhledem k tomu, že tam bylo i napsáno, v které dny a hodiny se to má konat, jsem vyrazil hned v úterý ráno na desátou do centra WSG, které se nalézalo v obrovském sportovním centru s mnoha hřišti a halami v Lignanu Pineta. Na bráně jsem slušně oblečenému pánovi mával před očima s brožurou a ten mne poslal sto metrů rovně a pak doprava. Prý to určitě najdu. A opravdu, stál tam stan bírfesťák, kde byl asi na polovině plochy něco jako konferenční sál, zbytek bylo šest kójí, kde byli kromě triček na prodej i lidé s visačkami. Jednoho sympaťáka jsem se opět dotázal na ten orientační běh. Ten mi sdělil, že je to v budově vedle. Vejdu do foyeru, kde bylo asi deset pultíků s nápisy jako akreditace, ubytování a tak. Vybral jsem si nějakou osmnáctku a začal opět s dotazem na OB. Vysvětlila mi, že jsem správně, tedy v tom areálu, a co prý že chci. Nemohli jsme se hnout z místa - marně jsem dumal, kvůli čemu tam vlastně je -, a tak zavolala kolegyni. Dopadlo to stejně, zavolali tedy chlapa. Konečně! Ten se ukázal jako muž činu, vyslechl mne a prý ať počkám. S lejstrem někam odběhl a za pár minut se vrátil s nějakou asi pětadvacetiletou italskou soudružkou kypřejších tvarů. Ta si mne přebrala a já jim to oběma mojí omezenou italskoangličtinou převyprávěl. Že očekávám nějaký tréninkový závod nebo tak něco. Ital odběhl a dotáhl ještě jednu soudružku s visačku. Podle chování vypadala, že tam něčemu jako trochu velí. A oni na mne, co prý jako k tomu orienťáku potřebuji. Já tedy že předpokládám, že budou mít nějakou mapu, někde v terénu, nejspíš v tom areálu, že budou nějaké kontroly, a já že si to individuálně proběhnu. Přišlo jim to jako zajímavá myšlenka, ale prý ať přijdu zítra. Nu co, času mám dost, zítra jsem tu na desátou, a šel se proběhnout na tu mapu z roku 2013. Ještě před odchodem se mne dotazovali, zda vím o tom městském běhu. Já, že jo a že ho poběžím. Měli očividně radost a hned mi dali papír, ať se zapíšu. Na papíru už byli dva na pětku a jeden na desítku. Já byl čtvrtý zájemce. Vzal jsem si od nich i mapku s vyznačenou trasou toho běhu. Závod končil v podstatě v oblasti, kde jsme bydleli. Druhý den jsem byl na místě. Už jsem neabsolvoval tu šňůru přes ty všechny pořadatele a okem vyhlédl rovnou tu kyprou soudružku. Měl jsem dojem, že malinko znervózněla, neboť rychle někam odběhla. Já si tam zatím prohlížel nějaké výsledky na tabuli. Pak se vrátila s nějakou obrýlenou černovláskou a tím chasníkem, co jsem ho znal z předchozího dne. Nějak jsem z jejich řeči vyrozuměl, že by se to mělo konat jako instruktáž, či co, za účasti alespoň pěti lidí. A já jsem tu zatím jediný zájemce. Ať prý přijdu odpoledne ve čtyři. Tak jsem si místo toho zaběhl na dva kilometry vzdálený atletický stadion, kde v tu dobu probíhal závod žen na pět kilometrů. Běžely ho dvě Mexičanky. Ta, co byla v cíli první, to dala za necelých 21 minut. Ta druhá byla o kolo a půl zpět. V hledišti byla kromě mne skupinka asi patnácti Mexičanů, která fandila těm dvěma. Na ploše bylo asi deset pořadatelů. Pak jsem zkouknul jeden a půl zápasu v minifotbalu. Hráli tam nějací Tunisani, Estonci, Alžířani a tak. Vedle na velkém hřišti s umělou trávou si to rozdávali Italové také s někým z Afriky. Tam bych ale nevlezl, přišlo mi to dost o nohy. Odpoledne ve čtyři jsem tam byl jako na koni. Myslím, že počítali, že to vzdám a nepřijdu, ale to se spletli. Rozhodl jsem se, že si prostě něco zaběhnout musím, když už to dali do nabídky. Známý chasník mě pozdravil a prý ať počkám pár minut. Ty se protáhly na dvacet, a to už jsem skoro uvažoval, že to zabalím. Ital se ale objevil a měl v rukou jakousi krabici a navrchu něco, co se nápadně podobalo mapě. Odvedl mne do vedlejšího foyeru, tam se objevila i ta brýlatá černovláska a ještě jeden Ital. Černovláska mi začala vyprávět historii OB. Že prý to vzniklo ve Skandinávii a tak. Z krabice, která byla plná lampionů, vytáhli jeden a ukázali mi, co bývá na kontrolách. Také mi ukázali kleštičky a vysvětlili mi, co která barva na mapě znamená. Nechal jsem je konat práci, někde si tu osvětu přece musí vyzkoušet. Pak mi chasník dal mapu. Na té bylo sedm modrou propiskou nakreslených kroužků. Úroveň to mělo tak HD10, ale nic jsem neříkal. Na kontrolách že prý jsou ale jen malé papírové lampionky s písmenem, které mám opsat do průkazky. Za kolik prý že si to troufám dát. Byl jsem skromný a řekl, že snad do 25 minut. Popřáli mi štěstí, půjčili propisku a zmáčkli stopky. Nesmíš to zmastit a udělat ostudu, řekl jsem si a vyrazil. Mapa byla z nějakého regulérního závodu z roku 2005 a prostor rozhodně nevypadal špatně. Určitě by tam šly namotat solidní sprintové tratě. Dost různě členitých budov, spousta plotů kolem sportovišť i kolem silnic, kde se jen někde nalézaly průchody, řídký park, neprostupná džungle protkaná vycházkovými cestičkami a tak. No, letěl jsem, co to v tom horku šlo. Pár sekund jsem pokaždé nechal na hledání toho pidi lampionku. Popisy nebyly žádné a on pokaždé visel v jiné výšce. Tak od půl metru do dvou. Doběhl jsem do foyeru, nikde nikdo. Asi mne ještě nečekali. Ital seděl někde v otevřené kanceláři a já na něj: Haló. Vyskočil a zmáčkl stopky. Objevili se i další kolegové. Dal jsem to za třináct a něco. Poděkoval jsem jim za pěkný sportovní zážitek a při loučení prozradil, že se OB už pár desítek let věnuji a něco přes tisíc závodů už jsem urazil. Koukali na mne asi jako bych já koukal na Messiho, kdyby přišel k nám do juda na pravidelný fotbálek. Na městský běh nazvaný CSIT Run, co měl startovat ve čtvrtek v půl sedmé večer, jsem vyrazil asi o hodinu dříve. Bylo to pár kiláků a nechtěl jsem zmeškat prezentaci. Místo v parku jsem našel dobře, v roce 2013 tam byla kontrola. Nijaký ruch jsem ale nezaznamenal. Pak se tam někde objevila ta Italka, co vypadala v tom centru WSG trochu jako šéfová, a začala mi vyprávět něco o nějaké Mexičance, která prý zkolabovala a že se ten závod ruší. Jestli to byla jedna z těch dvou, co jsem viděl na tom stadionu, netuším. A že prý mne za deset minut může vzít nazpět a že když se někdy zítra stavím v tom centru, že mi dají nějaké triko. Tak jsem poděkoval, že mám zítra program s rodinou a že to vezmu zpátky během, a to po trase závodu, když už jsem se na něj dostavil. Což jsem nakonec učinil. Trať to nebyla vůbec špatná, byly na ní kilometrové značky a na křižovatkách i nějaké plůtky. Po absolvování pětikilometrového kola při průběhu startem jsem se nenalézal kupodivu na pátém kilometru, jak bych předpokládal. Ten byl o něco dál. Přitom to od té chvíle měl být souběžný závod s tím pětikilometrovým. Kus potom jsem probíhal svým šestým kilometrem a pak pár set metrů nato prvním kilometrem na pětku. Od mého sedmého a druhého z pětky už se to ale srovnalo. Podle hrubého měření podle veřejné časomíry jsem to dal tak něco kolem 46 minut. Lidí bylo všude dost, ale asi nikdo nevěděl, že jsem vlastně jediný účastník neuskutečněného závodu. On tam občas někdo kromě mne také pobíhal. Se sportováním na dovolené jsem byl spokojený. Komu se kdy povedlo absolvovat dva závody v cizině, které byly vlastně postaveny pro jednu jedinou osobu, a tou jsem byl já. A toho si člověk prostě musí vážit.

Pepa Milota




ORIENTAČNÍ BĚŽCI SE PEKLI V LESE

Pořadatelé ze Sportcentra Jičín už při přípravách 5. a 6. kola B žebříčku Čechy v orientačním běhu zřejmě dobře věděli, co bude účastníky čekat, a za centrum závodů zvolili obec s příznačným názvem Pekloves.
Vedra dosahovala v těch dnech teplotních výšin a když se k tomu připočítala každodenní 2,5 kilometrů dlouhá cesta na start s více jak dvěma sty metry převýšení, měl každý jazyk na vestě už na startovní čáře.
Oba závody – sobotní klasická trať a nedělní krátká trať – se odehrávaly v kopcovitém lese s různou průběžností. Na některých místech bylo nutné překlopýtat nepříjemnou kamenitou podložkou.
Z desetičlenné výpravy z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se dařilo nejmladšímu a nejstaršímu závodníkovi. Čtvrté a třetí místo vyběhl Jonáš Černý v kategorii H10,
bronzový a stříbrný skončil Jan Fišák v kategorii H70.
Šestou příčku v kategorii D60 obsadila v sobotu Stanislava Opavová a špatným výsledkem nebylo ani sedmnácté místo Jany Bartošové v kategorii D40.

PM




MARIÁNSKOLÁZEŇŠTÍ ORIENTAČNÍ BĚŽCI PŘISPĚLI KE TŘETÍMU MÍSTU V POHÁRU MLÁDEŽE

V obci Kroučová na Rakovnicku se uskutečnila další dvě kola Českého poháru štafet v orientačním běhu. Součástí víkendu byl sprintový závod, jenž se uskutečnil v sobotu odpoledne v Žatci.
Z tisícovky účastníků tvořila čtvrtinu žákovská mládež. Ta se utkala ve čtvrtém ročníku Vyzývacího poháru oblastních výběrů v kategoriích dvanácti a čtrnáctiletých.
V západočeském čtyřiačtyřicetičlenném kolektivu bylo osm závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.
Ve tříčlenných štafetách bodovaly po oba dny maximálně dva nejlepší oblastní týmy, již skončily do desátého místa. Ve sprintu se body rozdávaly do 25. příčky. To nebylo vůbec jednoduché, v každé ze čtyř mládežnických kategorií totiž startovalo od 65 do 85 závodníků!
Štafetové závody se odehrávaly z části na náhorní plošině v dobře průběžném lese s poměrně hustou sítí cest a průseků, jež na okrajích přecházela do strmých svahů s množstvím terénních detailů, jako jsou kupky, údolíčka, hřbítky nebo prohlubně.
Závod v městském sprintu nabídl nejprve prohlídku žateckého náměstí, areálu pivovaru nebo okolí hradeb, pak se běžci přesunuli do sídlištní zástavby.
Mladí Západočeši dosáhli v tomto měření vynikajícího výsledku v podobě třetího místa(558 bodů).
Prvenství patřilo Východočeské oblasti (bezkonkurenčních 1079 b.), druhá skončila středočeská oblast (587 b.).
Bodově přispěli do bronzového součtu Kateřina Černá
a Štěpán Šesták.
Ani ostatní „mloci“ (Marie Bartošová, Václav Bartoš, Jonáš Černý, Eliška Horová, František Kováč a Břetislav Milota), byť nebodovali, neběželi zbytečně. Získali další cenné zkušenosti a mohli startovat v té největší možné české konkurenci. Všichni zaslouží uznání, alespoň v jednom ze tří vystoupení podal každý nadějný výkon.
S přibývajícími body do západočeské pokladničky se nechtěli nechat zahanbit ani dospělí závodníci. Dvakrát (3. a 2.) se na stupně vítězů probojovali mariánskolázeňští veteráni v kategorii H165 ve složení Libor Černý, Jan Fišák a Josef Milota.
Poslední jmenovaný pak vyběhl i přes tragickou téměř dvouminutovou chybu v úvodu druhé místo ve sprintu v kategorii H55.

PM




REAKCE NA PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK

Legraci mám rád a vůbec mi nevadí, že je na můj účet. Jen bych rád uvedl na pravou míru některé údaje z článku Honzy Fišáka. Trochu to na mne působilo jako zpráva z Rádia Jerevan: informace jsou v zásadě pravdivé, ale...

Shánění ašského žáčka probíhalo v sobotu a odskočení si na malou mnou osobou (Honza Fišák závěrečný pytlík doslova zaletěl, což jsem nečekal) se odehrálo v neděli. Samozřejmě mne to neomlouvá a kdyby šlo o první flek třeba na M ČR a o sekundy, tak je to neodpustitelné.

Pepa Milota




Zpráva z Kroučové v pohledu skrz fišáčí brejle.


Běžely se v sobotu štafety v Kroučové a sprint v Žatci, v neděli další štafety v Kroučové.
Dospělí – tyto kategorie byly nepodstatné a bez oslnivých výsledků. Pepa druhý ve sprintu v H55 a štafeta H165 Černý – Fišák – Milota byla v sobotu třetí a v neděli druhá. Je třeba podotknouti, že pokud by si Fišák v obou případech odpustil na jednu z kontrol luxusně dlouhé minuty na hledání, mohli jsme válčit i o zlato.
Mládež – překvapila soustředěným, kolektivním a nadšeným výkonem. Mladí MLOKci do této atmosféry velmi dobře zapadli – tedy s výjimkou jejich hogo-fogo individualistického noclehu. Sice se nikdo z nich nestal členem štafety, která by skončila na stupních vítězů, ale k vynikajícímu umístění Západočeské oblasti přispěli rozhodujícím způsobem. To platí i v případě Fandy, který na svém úseku vydržel dlouhých 90 minut.
Závody skončily velkým úspěchem Západočechů. Skončili celkově na neslýchaném třetím místě! Přál bych každému, zažít tu atmosféru, ve které individuální výsledky nehrají roli a nejdůležitější je výsledek celé party (oni říkají týmu). Byl jsem přístupem mládeže velmi mile překvapen. Mám chuť říci nadšen, ale to se ke mně nehodí.
Na závěr si neodpustím veselou historku z natáčení: Břeťa Milota běžel první úsek žákovské štafety a na divácké kontrole se objevil ve velmi dobrém čase. Borec z Aše, který od něj měl štafetu převzít, však nikde nebyl. Nebyl ani po několika minutách, kdy Břeťa doběhl do cíle a zoufale hledal, komu štafetu předat. Totálně vytočený, zuřící táta Pepa sprintoval sem tam po celém shromaždišti a chrlil nepublikovatelné komentáře. Konečně hošíka nalezl, stále ještě čekajícího na divácké kontrole. Dovlekl ho ke sto metrů vzdálenému předávacímu úseku, a vyslal s dvouminutovou ztrátou na trať. To jsem už neviděl. Musel jsem sám vystartovat do druhého úseku. Když jsem druhý úsek dokončil, vběhl jsem do předávacího úseku a začal jsem hledat, komu štafetu předat. Přebírat měl Pepa. Byl čůrat.
JF



"MLOCI" BĚŽELI KARLOVARSKÝ PŮLMARATÓN

Zatímco si většina oddílu honila trika v lesích u Pily nebo v ulicích Valmezu, navštívili dva naši členové Karlovarský půlmaratón. Ondra Postránský zřejmě od minula potrénoval, neboť si loňský čas zlepšil skoro o minutu a půl. Do cíle doběhl na 571. místě v čase 1:42:51. 1054. příčku obsadila Monika Černá za 1:52:30. Ta běžela s virózou, proto neatakovala čas z minulého roku, který byl skoro o dvě minuty lepší.

PM




OBLASTNÍ ZÁVODY V PILE

Ve stejný víkend, co se konaly mistrovské sprinty, se v Pile na Karlovarsku odehrála dvě kola oblastního žebříčku, kam zavítala dvacítka "mloků". V obou závodech zabodovali Adéla Postránská (2. a 2. v kat. D10), Kateřina Černá (1. a 1. v kat. D14), Helena Tenglerová (3. a 2. v kat. D45), Jonáš Černý (1. a 2.) a Samuel Janoch (2. a 1., oba v kat. H10). Pouze v sobotu se umístili Petr Kunc (2. v kat. H21) a Hana Fišáková (3. v kat. D35) a rovněž třetí doběhl v neděli Jan Sklenář (kat. H65).

PM




Další Pepův víkend snů

Josef Milota získal minulý víkend ve Valašském Meziříčí v sobotu zlatou medaili za vítězství na MČR ve sprintu jednotlivců v kategorii H55. V neděli v závodě sprintových štafet dokázal svůj rozklepaný tým vyhecovat k takovému výkonu, že už to sám ve finiši opět dotáhl na zlato!

V sobotu Pepa suverénně ovládl závod pětapadesátiletých borců a s náskokem 56 vteřin zvítězil. Radka Miturová, běžící svůj první letošní orienťák, skočila na špek nastražený pořadateli (některé ulice byly přehrazeny umělými zábranami, zakreslenými v mapě dost nenápadně) a musela navíc oběhnout celý blok domů. Stáňa Opavová, tahající za sebou nohu se zraněnou achilovkou, závod odpajdala a Honza Fišák se jako obvykle nechal disknout z druhého místa pro chybějící kontrolu.

V neděli dovedla rozklepaná Radka po velmi dobrém výkonu první úsek štafety HD220 do předávky na druhém místě s dvouminutovou ztrátou. Honza, přemýšlející celý závod nad tím, který způsob diskvalifikace asi tentokrát zvolí, běžel kupodivu bez chyb a stáhl na druhém úseku ztrátu na minutu. Stáňa se zaťatými zuby na zraněnou nohu dokázala zapomenout a doběhla ve třetím úseku také druhá se ztrátou 55 vteřin na vedoucí štafetu. Tato ztráta ovšem byla pro Pepu na posledním úseku pochoutkou. Po několika minutách svého soupeře doběhl a blahosklonně mu ukázal kde má kontrolu. Pak deprimovaného rychnovského borce nekompromisně přesprintoval a neohrožován doběhl s velkým náskokem do cíle. Opět vítězství!

JF




MLOCI SI PORADILI S TRATĚMI OD REPREZENTANTŮ

Druhé dvojkolo republikových závodů v orientačním běhu, jež se odehrálo v Albrechticích u Sušice, nabídlo třinácti stům účastníků pocítit atmosféru vrcholových závodů. Tratě totiž připravili dva aktuálně nejúspěšnější čeští reprezentanti Jan Procházka a Jan Šedivý z pořádající Pragovky.

Co je dobré pro nás, bude dobré pro všechny, řekli si oba borci a připravili závody, jež si parametry a obtížností nezadali se světovými podniky.

Sobotní závod na krátké trati se odehrál v extrémně kamenitém terénu v okolí rozhledny Sedlo. O kamení se všem zdá možná ještě teď. Jestli si někdo myslel, že někam nazdařbůh vyrazí a v závěru postupu kontrolu tak nějak dohledá, byl na omylu. Vyplatil se rozvážný i když rychlý pohyb a pečlivé mapování.

O řád těžší byla nedělní klasická trať. Vůbec nevadilo, že se část závodu odehrála v prostoru sobotního middlu. Převýšením se nešetřilo jak v kategoriích veteránů, tak i u mládeže. Ti nejlepší se ale do směrných časů kupodivu vešli.

Dvacítka běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se s obtížnými tratěmi poprala různou měrou. Ne všichni ale mají ambice atakovat přední příčky.

Dobrý výkon ukázal opět mladší žák Jonáš Černý v kategorii H10, jemuž se dařilo obdobně jako na předchozích závodech LPU. Patřily mu třetí a druhá příčka. Tradičně zabodovali i někteří veteráni: Stanislava Opavová (2. a 2. v kat. D60), Josef Milota (4. a 2. v kat. H55), Jan Sklenář (8. a 1.) a Jan Fišák (4. a 4., oba v kat. H70).

Alespoň jednou se druhé desítky dostali Jan Michalec (12. a 14. v kat. H55), Jana Bartošová (21. a 19. v kat. D40), Helena Tenglerová (24. a 17. v kat. D50) a v sobotu i Marie Bartošová (18. v kat. D12).

PM




METTERNICHOVA VÝZVA PODRUHÉ

V sobotu 13. června se v Lázních Kynžvart koná 2. ročník ultratrailového běhu na 50 km - Metternichova výzva. Během závodu se účastníci podívají na nejvyšší vrcholy Slavkovského (Lesný) a Českého lesa (Dyleň). Připravena je i kratší varianta v délce pouhých 33 km. Start je naplánován na 8,30 hod. před kynžvartský zámek. Loňského ročníku se účastnilo 43 vytrvalců. Nejrychleji to zvládli Jakub Jágl (4 hod., 28 min.) a Kateřina Králová (6 hod., 39 min,). Podrobnější informace lze nalézt na adrese metternichovavyzva.cz.




NA STRÁNKÁCH OBPOSTUPY.CZ LZE ZAKRESLIT SVOJE ZÁVODY PŘI JARNÍM TROJÚHELNÍKU. PRO MARIÁNSKOLÁZEŇSKÉ BĚŽCE BY TO MĚLA BÝT POVINNOST.




Celkové výsledky i mezičasy z jednotlivých etap 30. ročníku Jarního trojúhelníku najdete jak na stránce Jarního trojúhelníku 2015, tak i na ORISu.

V SEKCI "ZPRÁVY ZE ŽIVOTA ŽACTVA" LZE POD HESLEM NOVINKY NALÉZT ODKAZ NA SOUBOR ASI 200 FOTOGRAFIÍ Z JARNÍHO TROJÚHELNÍKU.




30. ROČNÍK JARNÍHO TROJÚHELNÍKU MĚL REKORDNÍ ÚČAST

Druhý květnový prodloužený víkend uspořádali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK jubilejní 30. ročník víceetapových závodů Jarní trojúhelník. Organizátoři v čele s novým ředitelem Liborem Černým připravili na tři volné dny čtyři různé závody. Ty navštívilo dohromady pět set sportovců, což byla zároveň rekordní účast. I přes pořádný pořadatelský zápřah nezávodila z domácího oddílu jen mládež, příležitostně si některou z etap dali i dospělí.

Kompletní porci absolvoval dlouholetý ředitel akce Jan Fišák.

Ten se již cítil na tomto postu opotřebovaný, a tak měl na jedné z přípravných schůzí prosbu, zda by si nemohl Jarní trojúhelník zaběhnout celý. Proč ne. Případné námitky soupeřů, že závodí v domácích pro něj dobře známých terénech, zaplašoval seč mohl každou etapu. Dařilo se mu totiž pramálo. Po dílčích umístěních 16., 14., 10. a 11. mu patřila celková jedenáctá příčka v kategorii H55. Zklamaný ale nebyl.

První, orientačně nejtěžší etapa, jež byla zároveň přeborem západočeské oblasti na klasické trati, měla centrum ve skautském táboře u Vysoké pár kilometrů za Starou Vodou. Dosud nenavštívený terén dal mnohým účastníkům poznat, jak vypadá středoevropský prales. V nepřehledných, zaklackovaných a podmáčených pasážích se dal směr udržet ztěžka a je s podivem, že se nakonec všichni dostali do cíle.

Mariánskolázeňští “mloci“ vybojovali šest oblastních medailí. Zlato získali Samuel Janoch v kategorii H10, Helena Tenglerová v kategorii D45 (2. v závodě) a Stanislava Opavová v kategorii D55, stříbro brali Adéla Postránská v kategorii D10, Marie Bartošová v kategorii D12 (3. v závodě)

a Václav Bartoš v kategorii H16.

V sobotu se všichni sešli v Přírodním parku u Prelátova pramene. Radost z tohoto dobře zvoleného shromaždiště měly hlavně děti. Kvůli spoustě atrakcí – zvláště těch vodních – ani nechtěly do lesa. Na start krátké trati se šlo dost do kopce, díky tomu nebylo převýšení v tomto závodu níjak dramatické. Některé kategorie dokonce běžely celý závod prakticky jenom z kopce.

Odpolední sprintovou etapu na úšovickém sídlišti doprovázel v úvodních deseti minutách silný déšť. Běhalo se mezi paneláky, v areálu mateřské školky, pár kontrol bylo na dvorcích. I tento zdánlivě jednoduchý závod dokázal některým účastníkům pořádně zamotat hlavu. I více jak desetiminutová bloudění nebyla výjimkou. Dvacet běžců bylo dokonce za oražení špatné kontroly diskvalifikováno. A pak že je orientace na sídlišti nějaká legrace.

V lesích kolem Medvědího a Balbínova pramene západně od zimního stadionu se běžela závěrečná čtvrtá etapa. Organizátoři už byli k závodníkům milosrdní a připravili pro ně pouze krátký (mládež) nebo zkrácený závod (ostatní).

Absolutním vítězem hlavní mužské kategorie H21 se stal člen juniorského reprezentačního výběru Vojtěch Kettner ze středočeské Kamenice. Ten musel až do konce bojovat s vítězem tří předchozích ročníků Františkem Kolovským z Lokomotivy Plzeň (2.) i se svým o dva roky starším bratrem Lukášem (3.). Rozdíly mezi nimi nebyly před posledním závodem velké. Fotka je správně. To jen vypůjčené stupně vítězů ze zimního stadionu měly dvojku po vítězově levici a naopak.

Mezi ženami po diskvalifikaci favorizované Kateřiny Mullis z Pragy Praha ve druhé etapě (orazila jinou první kontrolu) vyhrála Lucie Kuberková z Lokomotivy Plzeň před Zdeňkou Křivancovou z Berouna a oddílovou kolegyní Věrou Chvalovou.

V celkovém pořadí se z mariánskolázeňských borců prosadili Samuel Janoch (1. v kat. H10), Adéla Postránská (2. v kat. D10)

a Václav Bartoš (2. v kat. H16).

Ve vědomostní soutěži, jež spočívala v identifikaci více či méně známých orientačních běžců na diplomech z předcházejících čtrnácti ročníků, zvítězila Kuberková před Jiráskem a Mágrovou z Chomutova. Nikdo ze soutěžících nepoznal Petra Losmana z PHK.

Pořadatelé na závěr odměnili také nejvěrnější a nejúspěšnější závodníky v celé historii Jarního trojúhelníku. 26 až 29 účastí mají dosud na svém kontě Karel Pilař (MAS), Jaroslav Jirásek (DCH), Miloš Fiala (KSH), Svatava Nováková (SKV) a Věra Bohuslavová (LPM). Nejvíc celkových prvenství posbíral Vladimír Attl (PGP) a Pavla Hulcová (dříve Fialová, KSH), nejvíckrát vyhráli hlavní kategorie Petr Bořánek (VSP) a opět Hulcová. Většina jmenovaných přijela a mohla tak obdržet pamětní řády "Za věrnost".

PM




MLOCI SI VEDLI DOBŘE VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH

U Ctěnína pár kilometrů jihovýchodně od Nasavrk se konaly první letošní závody B žebříčku Čechy v orientačním běhu.

Pořadatelé z Lokomotivy Pardubice přivítali na startu tisícovku běžců, včetně třinácti členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Kromě tradičně úspěšných veteránů, od nichž se nějaké popřední místo očekává, dosáhli pěkných výsledků i někteří mládežníci.

Závodilo se po oba dny v nepříliš členitém terénu s množstvím melioračních rýh a lesních komunikací. V sobotu byla na programu klasická trať, v neděli krátká.

Mapař si vyhrál s vykreslením tří odstínů zelené, Kdyby ale použil jednotnou barvu, nic by nezkazil. Do všech hustějších porostů – pokud se v nich nenalézala kontrola – se nevyplatilo vstupovat. Rychlejší byl oběh po pravoúhlé síti průseků a cest.

Dvojnásobné vítězství zaznamenal Jonáš Černý v nejmladší kategorii H10C. Výborně si vedla jeho starší sestra Kateřina, jež mezi šedesáti soupeřkami dosáhla napoprvé v této soutěži na výborné 12. a 8. místo.

Stříbrnou příčku obsadili pokaždé Stanislava Opavová (kat. D60B) a Jan Fišák (kat. H70B) a druhý byl na krátké trati také Josef Milota (kat. H55B). Tomu se předtím příliš nedařilo a po chybách doběhl až pátý.

Do první desítky se dvakrát vešli Jan Sklenář (kat. H70B) a Libor Černý (kat. T). Pěknou jednáctou příčku obsadila v sobotu Jana Bartošová v kategorii D40B.

Skvěle si vedl mariánskolázeňský odchovanec Vojtěch Bartoš v kategorii H18B, jenž v této sezóně obléká dres Pragy Praha, jenž vybojoval dvě třetí místa.

PM




V SOBOTU DOBRODRUŽSTVÍ, V NEDĚLI VRCHAŘINA

Poslední dubnový víkend se v nejzápadnějším koutu republiky uskutečnily dva tradiční orientační závody: Aprílový závod a Ašský štít. I pravidelní účastníci mají pokaždé problém s určením, která ze dvou akcí je ta aprílová.

Návštěvnost byla na tamní poměry velmi pěkná. V sobotu proběhlo cílem sto sedmdesát běžců, v neděli jich bylo ještě o padesát víc. Nemalou část tvořili závodníci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Jeho zástupci vystoupili po oba několikrát na stupně vítězů.

První závod se odehrál v divočejším terénu u hranic s Německem. Tam je o dobrodružství vzhledem k málo dotčené přírodě postaráno. Nikdo se v lese určitě nenudil. Snad jen desetiletí hoši to mohli mít trochu delší nebo orientačně náročnější. Ti nejrychlejší byli totiž v cíli za deset minut.

V neděli všichni sešli ve sportovním areálu pod rozhlednou Hainberg. Závod to byl chvílemi nahoru dolů a ani výšlap po sjezdovce – o běhu se nedalo mluvit - příliš nenadchl.

Pořadatelům se navíc vloudila chybička v podobě špatně vytištěných popisů. Některé kategorie měly oproti popisům na mapě o jednu kontrolu víc, jiné měly uveden jeden špatný kód. Vše se ale nakonec nějak vyřešilo a vyhlášení proběhlo.

Výsledky sobota: D10 – 1. Adéla Postránská, D14 – 2. Kateřina Černá, D45 – 1. Helena Tenglerová, H10 – 1. Jonáš Černý, H65 – 2. Jan Fišák

Výsledky neděle: D10 – 3. Adéla Postránská, D14 – 1. Kateřina Černá, D35 – 1. Hana Fišáková, D55 – 2. Stanislava Opavová, H10 – 1. Samuel Janoch, H18 - 3. Vít Macura, H65 – 1. Jan Fišák

PM




Není důležité vyhrát, ale přežít

Jak se připravit na stokilometrový závod? Třeba tak, že si budete říkat, že vyjít pěšky do 7. patra místo jízdy výtahem, je dostačující trénink, nebo přesvědčováním sama sebe, že 100 není o tolik víc, než 70. Ano, což byl přesně můj případ.

Takže na prvního máje ve 23:00 jsem se postavil na start Jesenické stovky s úžasně naivním plánem "čim dřív to uběhnu, tím dřív to budu mít za sebou a tím míň to bude bolet". Po startu ve světle šumperských lamp, po boku s Robinem (jak jinak) a Ančíkem, místní "borkou", tedy držím tempo s Robinem, ve snaze se ho udržet aspoň do rána.

Kdyby někdo nevěděl kudy, trasu má na tričku.

Prvních 10 km ubíhá velmi rychle. Držíme tempo s čelem, občas někoho předbíháme. První opouštíme Ančíka. Ta odstartovala s plánem jít po trase až do Červenohorského sedla (což je zhruba polovina trati) a odtud seběhnout do Koutů nad Desnou na vlak. Což o několik hodin později hrdě splnila. Pak s Robinem odhodlaně pokračujeme přes temné lesy a pole až na první kontrolu, kde do klasické orienťácké legitky razíme klasickými orienťáckými kleštěmi průchod.

Pak po chvíli opouští síly i mě a Robin mi mizí ve tmě. Krize přišla. Mnohem dříve, než jsem doufal. Ač jsem celý pátek střídavě prospal nebo proležel, únava na mě dopadá jako blesk z čistého nebe. Ač já jsem vzhůru, trávicí soustava má nejhlubší noc a nejsem schopen strávit vůbec nic. Zážitky ze Šumavy se vrací s plnou parádou. Při pomyšlení na to, jak vypadám teď na 20. km, a jak asi budu vypadat na dalších 80, je mi ještě o to hůř, a jsem přesvědčený v Branné (25. km) závod ukončit.

Teď předbíhají ostatní mě. Když už tak klečím na asfaltu silnice Hanušovice-Jeseník, snažím se aspoň obléct si bundu a rukavice, abych neprochladl. Nevím, kolik závodníků mě minulo, ani kolik aut na mě svítilo. Po nekonečné době přicházím do Branné. Sedám si do autobusové zastávky a 5 minut spím. Pak jsem nějak schopen pokračovat dál. Dorážím k prameni a doplňuji vodu. Během těch prvních rychlých kilometrů jsem totiž pil jako duha, a na J100 nejsou žádné oficiální občerstvovačky (až na 2 tajné), jen v mapě vyznačná místa, kde je možné doplnit vodu.

O pár výškových metrů dál, na náměstí v Branné, se skrývá první z oněch tajných občerstvovaček. Očekávaně, neboť podle pamětníků zde byla i loni. Sedám si, hltám Kofolu a baštím pomeranče. Přeci jen asi půjdu ještě o kus dál, říkám si. Konečně mě dohnal i Ančík, a tak beru další Kofolu na cestu a vyrážíme společně dál. Někdy tou dobou nejspíš potkávám Zdeňka, běžce zes Plzně, což je klíčový okamžik, neboť pak už většinu závodu absolvujeme společně.

Nálada a odhodlání se opět zvedly, jde i běžet. Za Ramzovou mi Ančík mizí z dohledu, ale vedu vláček 6-7 běžců, a pak fatálně chybně odbočuji po špatné cestě kolmo do svahu. Až po asi 300 výškových metrech si všímáme, že zelená značka se ztratila. Musíme se tedy vrátit, abychom zjistili, že správná odbočka byla o 10 metrů dál.... Po ní následuje kontrola s kleštěmi na Vražedném potoce, a neméně vražedné stoupání na Šerák. Začíná se rozednívat, a proti rudé lince nad obzorem se plahočí tucet špinavců do strmého kopce, cestou plnou přemrzlého sněhu. Kdo neviděl, neuvěří.

Na Šeráku už svítá, žel hospoda je ještě zavřená, a tak nezbyde než vypnout čelovky, pokochat se mlhou v údolí a pokračovat dál přes vrch Keprník. Za ním málem míjíme odbočku na Vozku, ale jeden z dalších běžců nás správně upozorňuje. Klesání na Vozku probíhá svahem s až 70 cm pokrývkou bořícího se sněhu, který je asi stejně příjemný, jako španělská inkvizice. Cestou z kontroly na Vozce potkáváme v protisměru několik závodníků, kteří neměli takové štěstí jako my, a první odbočku minuli, přičemž jich velmi upřímně litujeme.

Pak již následuje velmi rychlý seběh do Červenohorského sedla, během kterého se mi někdo marně snaží dovolat. V Sedle zastavujeme. Je 9 hodin ráno, vzdálenostně polovina trasy a čas se konečně trochu najíst. Já od kontroly v Branné prakticky nic nejdedl, a ani moc nepil, přesto se mi jde mnohem lépe, než na začátku, což mě na tom vlastně nejvíce děsí. Pak zjišťuji, že se mi snažil dovolat Robin. Už to je neočekávané, neboť normálně by se vyndáváním telefonu z kapsy nezdržoval. Volám mu zpět a díky slabému signálu si z rozhovoru odnáším jen roztřesený hlas a útržky jako "8 kilometrů", "ještě před Ovčárnou", "po pás sněhu", "kilometr za hodinu", "končím", "potkáme se na Ovčárně", z čehož si skládám obrázek, že na hřebeni je po pás sněhu, a trasa je tak skoro neprůchodná. To úplně člověka nemotivuje...

Tak si sedáme do restaurace, kde nás jistě rádi vidí, a dáváme si gulášovku a čaj. Zdeněk mi nejprve vyráží dech, když si objednává ještě palačinku, a pak vídeňskou kávu. Prý energie. Mě už je sice docela dobře, ale tohle bych do sebe nedostal.. To však není konec. O pár chvil později doráží i Zdeňkův kamarád Martin (se kterým pak v podstatě jdeme ve trojici až do konce), a ten si k palačince objednává pivo, pak si poroučí jídelní lístek, a těší se na smažený sýr, který si dá hned jak se v 10 začne vařit. U toho ho zatím necháváme, a jsme odhodláni pokračovat na stěžejní část trasy – hřeben Praděd-Jelení hřbet – zvědaví, co nás tedy čeká.

Až na kontrolu na Klínovci neregistrujeme žádný problém. Pak přichází trochu sněhu a bažin, ale nic, co by tu zatím nebylo. Tak vcelku bez problémů dorážíme až na Švýcárnu, která již leží na hřebeni. K Ovčárně je to odtud pár kilometrů. Pořád očekáváme, ten Robinem slíbený extrém, a tak se raději ve Švýcárně zastavujeme na rychlé posilnění kolou. Sotva dopijeme, vpadne dovnitř Martin a objednává si pivo. Musel jít mnohem rychleji, když nás tak snadno dohnal. Naplněni očekáváním věcí nejhorších pokračujeme směrem k Pradědu, když se však dostaneme na asfaltovou silnici Praděd-Ovčárna, trochu váháme, jestli jsme ještě v Jeseníkách, nebo už v Praze na Václaváku. Lidí jak nas****, rodinky s dětmi, maminky s kočárky, cyklisté, koloběžkysté, motoristé.... Dochází mi tedy, že to byl další s Robinových oblíbených sarkastických vtipů, což mu, hned jak si v Ovčárně sedáme na pivo, oplácím velmi sprostou SMSkou. Až o 2 dny později se dozvídám, že ani tak to nebylo, a že mi do telefonu vysvětloval v podstatě to, že on vydržel běžet až na 30. km, pak ho krize semlela o to zuřivěji, stoupání sněhem na Šerák ho zničilo, tady šel 1 km/h, a rozhodl se počkat na mě, resp. skončit. To mu ale nevyšlo, protože my jsme se pěkně plazili přes hospody a on tak vyrazil na další část trasy.

Tohle jsem si nemohl odpustit. Zdeněk Škromach by záviděl...

My z Ovčárny pokračujeme prakticky monotónně po hřebeni, s výhledy na Hanáckou placku na jihovýchodě, až k Jelení studánce, a pak prudkým klesáním, kde utíkám svým souputníkům, až na druhou tajnou kontrolu Na Skřítku (75. km). Dávám si Kofolu a pivo, a čekám na parťáky. Ve dvou se to lépe táhne, ve třech ještě o to líp, a na stovce obvzlášť. Robin to ostatně pocítil na vlastní kůži. Přes kontrolu prošel hodinu a půl před námi, a i když v cíli nám nandal ještě o půl hodiny víc, prošel si při tom peklem, neboť mu došla voda, a musel se bez ní obejít i dlouhé hodiny.

Posilněni se poměrně rychle dostáváme do obce Sobotín na 80. km. Za obcí je poslední v mapě vyznačený pramínek s vodou před cílem. Neobratně doplňuji svůj camelbag a ochotně plním i Zdeňkovu lahev. Tím jsem si však ušil na sebe bič, protože než ho doženu, je na vrcholu kopce Granátovky. Zde se nachází tajná kontrola s heslem, které je potřeba sdělit v cíli. Tím heslem je smajlík. Jak rozkošné... Pak opět klesáme, tentokrát do obce Rapotín, což je již odlehlá část Šumperku. Nejprve vcházíme do místního pajzlu, ale v něm je tak zakouřeno, že není vidět na bar. Tak tady pivo oželíme a já si kupuji raději vedle ve stánku kopečkovou zmrzlinu. Asi byla dobrá, když jsem jí zbaštil během minuty. Při pauze na vydechnutí si musím zalepit achillovku, neboť mé stoleté boty mi rozdírají kůži.

A to ještě není zdaleka všemu konec. Z Rapotína se škrábeme prudkou strání zámeckého parku, ve kterém mají nějaké divné vratké stromy, které samy od sebe občas padají. Když se živí vyškrábeme nahoru, plynule navazuje další stoupání na Přední Bukový vrch. Cvakáme kontrolu a mě dochází voda. Musel jsem ji doplňovat vážně lajdácky, když to bylo cca před hodinou.. Tak se dál táhneme kilometr za kilometrem, krok za krokem, celá těla již značně opotřebovaná. Slunce je již velmi nízko, když se po 20 hodinách vracíme zpět do obce Rejchartice, kde se trasa kříží, abychom mohli nastoupit velké finále. Martinovi docházejí zase na chvíli síly a sedá si, ale posílá nás dál s tím, že nás třeba ještě dojde (což už se mu nepovedlo).

Ihned za Rejcharticemi ve stráni je pramen, a tak neváhám a piju. Ale únava mi brání sundat batoh ze zad a doplnit si zásoby. Nesmí to už být do cíle daleko.. I já nepoučitelný. Když se vyškrábeme na Městské skály, už se šeří. Měla zde být kontrola, je i označena cedulkou, ale lampion a kleště chybí. Chvíli je hledáme okolo a pod schody (jak je napsáno v doplňujících popisech), ale za nedlouho to vzdáváme a po žebříku a po skalách pokračujeme v cestě (po závodě se dozvídáme, že byla kýmsi ukradena). Při sestupu ze skal už na mě trať silně doléhá. Chodidla mám celá otlačená, kotníky jsou unavené a pravé koleno při každém ohybu silně protestuje. Zdeněk nevypadá, že by na tom byl o mnoho líp.

Zelený skřítek Robin na Skřítku.

Dostáváme se na křižovatku cest, a raději několikrát kontrolujeme, zda jdeme po správné značce, bylo by od pořadatelů velmi očekávané, že by zde někde schovali ještě jednu tajnou kontrolu (v legitce zůstává ještě jedno místo volné). A dobře že tak. Po vyškrábání se na vrcholek s názvem Kokeš na nás hned jedna tajná kontrola bafne. Dobře jsme uělali, že jsme si hlídali trasu. Cestou dolů potkáváme dva šohaje, jak se pro ni odvážně vracejí. Ale určitě je to stálo tak 45 minut navíc.

Slunce zašlo za obzor, v lese už je šero, ale jsme rozhodnuti čelovky již znova nevyndavat. Konečně jsme znovu na Tulince a pod námi svítí město Šumperk. Olafovštější konec by asi ani Olaf nevymyslel. Kdo šel na Městské skály po nás a za tmy, musel hodně trpět... Motáme se lesoparkem a konečně je před námi budova SOU. Vcházíme společně do dveří a pořadatelé nás vítají potleskem. Je 9 hodin večer. Venku už je tma. Na trase jsme strávili 21 hodin a 50 minut. Dostáváme pamětní diplomy a samolepky "Dal jsem Jesenickou stovku". Poté si dávám zaslouženou dlouhou teplou sprchu, a po půl hodině doráží do cíle i Martin. Pořadatelé připravili pro závodníky i kuřecí vývar a neomezené množství piva. To bodne. Ve spokojené náladě pak zjišťuji, že po Robinovi není nejen ani vidu, ani slechu, ale že ani nefiguruje ve výsledkách. Je mi to divné, ale jeho věci zmizely a tak je jasné, že přežil a nechávám jej až do dalšího dne vlastnímu osudu. Druhý den se dozvídám, že vynechal onu zrádnou poslední tajnou kontrolu, když přehlédl odbočku na Kokeš a namířil si to kolem kopečka po zelené do Šumperka (čímž si trať nijak nezkrátil, ale ušetřil si ono poslední pětatřicetimetrové stoupání). Rozhodně ale nebyl sám. Stejnou chybu udělalo dalších 30 závodníků, a tak se pořadatelé zželeli a místo úplné diskvalifikace je přesunuli do zvláštní výsledkové kategorie.

Neděle i pondělí jsou poměrně krušné. Nohy od kotníků dolů jsou velmi neochotné kamkoliv chodit a pravé koleno nemá rádo jakékoli převýšení. V úterý už ale opět vycházím pěšky schody do 7. patra a říkám si, jaký je to skvělý trénink na příští stovku :-)

Jak ujít 100 kilometrů? Pořádně se na to napít!

Výsledky: Honza, čas 21:50, 81. místo, Robin, čas 19:43, nemá 1 tajnou kontrolu, a mezi těmito je 13., celkově 67.

TL;DR verze: Přežil jsem, dokončil jsem, dokončil do 24 hodin, dokončil (skoro) do západu slunce → úplná spokojenost.

Robinův nezkrácený a podstatně jiný pohled na závod má název Jak přepálit ultra.

6. května 2015 -jmac-


JARNÍ TROJÚHELNÍK

XXX. ročník vícedenních závodů v OB

Mariánské Lázně 8. - 10. května 2015

Přehled vítězů v hlavních kategoriích H a D21 i s tipem na letošní vítěze

  • 1985 Petr Henych (FSP), Jana Müllerová (FSP)
  • 1986 Tomáš Janovský (PGP), Hana Přibylová (FSP)
  • 1987 Roman Horký (VSP), Markéta Forejtová (VPM)
  • 1988 Zdeněk Kurz (VPM), Magda Horová (VSP)
  • 1989 Aleš Macháček (VSP), Magda Horová (VSP)
  • 1990 Josef Chval (VPM), Dita Rumlarová (VSP)
  • 1991 Martin Tůma (TCE), Jindra Kozelková (LCV)
  • 1992 Tomáš Lejsek (VSP), Kristýna Šimůnková (VSP)
  • 1993 Tomáš Kovařík (BEC), Blanka Vítová (BSO)
  • 1994 Karel Pilař (MAS), Pavla Fialová (JIL)
  • 1995 Tomáš Žemla (OKP), Pavla Fialová (JIL)
  • 1996 Miroslav Seidl (EKP), Veronika Holcmanová (EKP)
  • 1997 Petr Bořánek (VSP), Kristýna Bořánková (VSP)
  • 1998 Pavel Tesař (PGP), Kateřina Mikšová (PGP)
  • 1999 Jakub Vodrážka (VLI), Lenka Koblížková (TJH)
  • 2000 Petr Bořánek (VSP), Pavla Fialová (VSP)
  • 2001 Petr Bořánek (VSP), Pavla Fialová (VSP)
  • 2002 Petr Bořánek (VSP), Pavla Fialová (VSP)
  • 2003 Petr Bořánek (VSP), Pavla Fialová (VSP)
  • 2004 Jan Šedivý (EKP), Martina Tichovská (PGP)
  • 2005 Petr Přikryl (PBM), Pavla Fialová (VSP)
  • 2006 Richard Pleticha (JES), Pavla Fialová (VSP)
  • 2007 JT se nekonal z důvodu pořádání B žebříčku Čechy
  • 2008 Karel Rambousek (BSO), Pavla Fialová (KSH)
  • 2009 Petr Losman (PHK), Martina Spurná (PGP)
  • 2010 Pavel Košárek (AOP), Kamila Gregorová (CTB)
  • 2011 Tomáš Kamaryt (VPM), Jitka Svobodová (DCE)
  • 2012 František Kolovský (LPM), Pavla Hulcová (KSH)
  • 2013 František Kolovský (LPM), Barbora Baldriánová (VSP)
  • 2014 František Kolovský (LPM), Magda Hanáková (KRL)
  • 2015 Thierry Gueorghiou?(FRA), Minna Kauppi? (FIN)



MČR železničářů v Ústí n/L

Se skromností sobě vlastní oznamuji, že na MČR železničářů v pondělí a úterý v Ústí nad Labem jsem dosáhl naprosto nečekaného výsledku. Běžel jsem kategorii H60, na stejné trati, jako kategorie H45, která je postupová na závod USIC – jakési ME železničářů v OB v srpnu zde v Ústí.

V pondělí se běžel skalní sprint – 1,4 km, 15 kontrol - v Sosnové. Startoval jsem předposlední – po minutě – před tátou naší reprezentantky Juřeníkem. Doběhl mně na čtvrté kontrole. Jen blb by pokračoval jinudy než on. Tak jsme se pár kontrol střídali a závěr jsem s pěnou u huby uvisel. 2. místo.

V úterý klasika v Kytlici – skály, bažiny, 4,1 km, 14 kontrol. Startovka převrácená. Juřeník (přede mnou!) 01, já 04. V průběhu závodu mně Juřeník 3x předběhl!, utekl mi, ale doběhli jsme spolu. 1. Jarda Křenek, já 2, Juřeník 3.

A pak nastaly železniční počty. Vše se nějak boduje a za klasiku je dvojnásobek bodů oproti sprintu. Tím se stalo, že v H60 jsem celkově vyhrál. No a pro postup na ten USIC se H60 a H45 počítá za oba dny společně neboť trať byla stejná a já jsem se ocitl na celkovém třetím – postupovém místě.

Ale žádný slavný zahraniční zájezd. Je to opět v ÚnL.

Jan Fišák




"MLOCI" BYLI NA DVOU VYHLÁŠENÍCH

Začátkem dubna se v chebském kulturním domě Svoboda uskutečnilo vyhlášení nejlepších sportovců Chebsku za loňský rok. Členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK byli opět mezi pozvanými. Pepa Milota byl oceněn v kategorii jednotlivci - veteráni. Na akci ale nebyl, honil si triko na Pražských Velikonocích. Jako kolektiv byla vyhodnocena veteránská smíšená štafeta, která vyběhla první místo loni ve sprintových štafetách ve Smiřicích. Cenu přebrali Honza Fišák a Stáňa Opavová.

Stejná sestava byla vyhodnocena i jako nejlepší mariánskolázeňský kolektiv za rok 2014. Slavnostní večer se konal na plesu sportovců v Hotelové škole. Přítomni byli opět Honza Fišák a tentokrát i Pepa Milota. Cenu jim předával bývalý úspěšný hokejový reprezentant Bohuslav Eberman (uprostřed po Pepově pravici).

PM




V HRUŠKOVÉ A TŘÍDOMÍ SE KONALY OBLASTNÍ ORIENTAČNÍ ZÁVODY

V Hruškové u Sokolova se za účasti necelých tří set sportovců uskutečnil přebor západočeské oblasti v orientačním běhu na krátké trati.

Závod to nebyl příliš nápaditý. Na delších tratích se muselo v prostřední části překonávat bez valné orientační náročnosti více jak stopadesátimetrové převýšení.

Pouze šest členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK ze třiceti se dokázalo prosadit na stupně vítězů.

Zlaté medaile obdrželi Adéla Postránská (kat. D10),

Samuel Janoch (kat. H10) a Hana Fišáková (kat. D35), druhá místa obsadili Jonáš Černý (kat. H10) a Vít Macura (kat. H18) a třetí doběhla Kateřina Černá(kat. D14).

Další den se všichni sešli v chatové osadě Třídomí kousek od Horního Slavkova. Pořadatelem byl opět oddíl KOB Sokolov. Tam se konal závod na klasické trati.

I když některé tratě neměly až tak bohatý výběr na volbu postupů, jednalo se o příjemné jarní proběhnutí. Mariánskolázeňští „mloci“ získali o jedno medailové umístění víc než v sobotu.

První místa si zopakovali Postránská s Janochem a na stříbrnou příčku si polepšila Černá. Druhé příčky obsadili rovněž Helena Tenglerová (kat. D45) a Miloš Kamaryt (H45) a třetí skončili Černý a Jan Fišák (kat. H65).

PM




JARNÍ TROJÚHELNÍK 2015

ROZPIS na 30. ročník závodů je na světě.

JRM




ŠTĚPÁN ŠESTÁK SE POSTAVIL POPRVÉ NA STUPNĚ VÍTĚZŮ

Čtvrté kolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se za pořadatelství Slávie VŠ Plzeň odehrálo v okolí vrchu Radyně.

Pro více jak tři stovky účastníků byl připraven závod na klasické trati. Převážně dobře průběžný les, kde se loni konalo mistrovství České republiky štafet a družstev, byl bohatý na různé kamenité objekty. U nich se nalézala některá z kontrolních stanovišť.

Osm běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již se dostavili v počtu dvacet dva, vybojovalo některou z medailových pozic.

První doběhli Jonáš Černý v kategorii H10, Kateřina Černá v kategorii D14 a také Jan Macura. Ten nestartoval v hlavní kategorii H21, kam věkově patří, ale v lehčí kategorii příchozích. O den dříve totiž absolvoval padesátikilometrový vytrvalostní závod v Mníšku pod Brdy, a tak se potřeboval trochu vyklusat.

Jediné druhé místo vybojoval Samuel Janoch v kategorii H10 a třetí příčky obsadili Štěpán Šesták v kategorii H12,

Vít Macura v kategorii H18, Hana Fišáková v kategorii D35 a Stanislava Opavová v kategorii D45. Pro Šestáka to bylo první umístění na stupních vítězů v jeho orientační kariéře.

PM




ZLATO V ORIENTAČNÍM SPRINTU VYBĚHLA HANA FIŠÁKOVÁ

Odpoledne po štafetách se v Plzni na Doubravce se uskutečnil přebor západočeské oblasti v orientačním sprintu.

Pořadatelé z místního oddílu Slávie VŠ připravili orientačně vcelku jednoduchý závod s doběhem ve sportovním areálu 22. ZŠ, v němž rozhodovaly hlavně rychlé nohy. Kontroly byly rozmístěny v sídlištní zástavbě a v příměstském lesíku parkového typu.

Na start se postavilo 264 závodníků, včetně zástupců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, kteří vybojovali několik umístění na stupních vítězů.

Jediné prvenství patřilo Haně Fišákové v kategorii D35, druhá doběhla Stanislava Opavová v kategorii D45, třetí příčky obsadili Samuel Janoch v kategorii H10 a Jan Fišák v kategorii H55 a čtvrtý skončil Břetislav Milota v kategorii H12

Opavová však obdržela zlatou, Fišák stříbrnou a Milota bronzovou medaili. Němečtí závodníci, již skončili před nimi, se do oblastního mistrovství nepočítali.

Za zmínku stojí ještě pátá místa Stanislava Šestáka v kategorii H12, Elišky Horové v kategorii D14, Václava Bartoše v kategorii H16, Jany Bartošové v kategorii D35 a Josefa Miloty v kategorii H35 a šesté příčky Kateřiny Černé v kategorii D14 a Libora Černého v kategorii H45.

PM




ORIENTAČNÍ DRUŽSTVO LÁZEŇSKÝCH VETERÁNŮ VYBOJOVALO OBLASTNÍ STŘÍBRO

U Tymákova na Plzeňsku se odehrálo první letošní mistrovství západočeské oblasti v orientačním běhu.

Na programu byl závod tříčlenných štafet, jichž se na start postavilo 54 v osmi kategoriích. Členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK dali dohromady tři kompletní mládežnické týmy a jedno družstvo veteránů. Někteří další jednotlivci, již se nevešli do některé z oddílových štafet, si zaběhli buď mimo soutěž nebo jako členové smíšeného týmu.

Ve startovní listině byli i sportovci z německého Regensburgu. A nehráli nijak podřadnou úlohu. Šest jejich štafet z devíti zúčastněných se dokázalo prosadit na stupně vítězů.

Oprávněné naděje si "mloci" dělali v kategorii HD12 (12 týmů). Áčková sestava šlapala od startu jako dobře namazaný stroj. Rozbíhač Samuel Janoch předával na prvním místě a stejně zdatně si vedl i Štěpán Šesták na druhém úseku. Náskok navyšoval také finišman Jonáš Černý. Ten však po průběhu diváckým úsekem asi trochu polevil v pozornosti a vynechal první kontrolu v závěrečném krátkém okruhu. Svůj omyl zjistil a vrátil se pro ni. Orazil však jinou, jež se nalézala poblíž a měla i podobný číselný kód. Cílem sice proběhl na druhé pozici, ale jeho štafeta byla diskvalifikována. Škoda.

Nebylo to zdaleka jediné mládežnické družstvo, jež skončilo pod čarou vinou chyby na některém úseku. Díky tomu se na čtvrté místo posunulo zcela nečekaně druhé lázeňské trio ve složení Klaudie Kováčová, Marie Bartošová a Břetislav Milota. Odstup na bronz byl sice více než půlhodinový, přesto se jedná o pěkný výsledek a příjemné překvapení.

Ambice na přední umístění měla trojice Kateřina Černá, Eliška Horová a Václav Bartoš v kategorii staršího žactva HD14. Na lepší než čtvrtou příčku však jejich výkon nestačil, medaile byla vzdálená necelých pět minut. Ty se určitě daly někde uspořit.

Patnáct štafet čítala veteránská kategorie HD105. Tu lázeňskou rozbíhal Libor Černý a předával na sedmé pozici. Odstup na čelo byl sice víc jak desetiminutový, ale ne beznadějný. Nemálo týmů nasadilo na první úsek svého nejlepšího borce, tak bylo pořád o co bojovat. Jana Bartošová na druhém úseku nezklamala a posunula družstvo o jednu příčku výš. Josef Milota si v závěrečném úseku nedával kdovíjaké cíle a snažil se jít hlavně bez mapové chyby, což se mu podařilo a cílem proběhl jako třetí. To znamenalo stříbro v oblastním přeboru. Německá štafeta na druhé pozici se do západočeského mistrovství nepočítala.

Zvláštní pozornost zaslouží i výkon začínajícího Františka Kováče. Ten si mimo soutěž zaběhl jeden ze tříkilometrových úseků. Z lesa se sice vrátil po více jak dvou hodinách, ale spokojený, že našel všechny kontroly. V tamním lese už těžko někdy zabloudí, prozkoumal tam prakticky každý kout.

PM




BRDSKÁ SILNICE

Že o náročnosti běhu zdaleka nerozhoduje jen délka trati krásně ilustruje rozdíl mezi dvěma posledními dálkovými běhy zmíněnými na této stránce. V prosinci jste si mohli přečíst o 50 km trati závodu Pražská stovka, která se odehrává ve stráních kolem Vltavy, z dobrých 85 % se běží po turistických stezkách (někdy i po neznačených), na celé trati jsou 2 občerstvovací stanice a pozitivní převýšení se blíží 2 km. A vedle toho je Brdská stezka, kde se běží 49,5 z 50 km po asfaltových nebo širokých štěrkových cestách (a zbylých 500 m je doběh ke škole a kolečko na ovále), občerstvovací stanice jsou cca každých 7 km a pozitivní převýšení je necelých 1 000 m.

Že je tedy Brdská stezka vlastně jen o trošku delší silniční maraton, si náš tým JaRo uvědomil až příliš pozdě (asi tak hodinu před startem). Nicméně na trať z Mníšku pod Brdy jsme vyrazili společně s dalšími 150 závodníky různého věku, pohlaví i národností.

Po počátečním kolečku po dráze na hřišti mníšecké základní školy se peloton běžců začal řítit podél staré silnice dnešní R4 do Řitky, odkud již trať naštěstí zatočila do kopců a do lesů. Na první občerstvovačce (9. km) se také rozděluje náš tým, neboť zatímco Ja si dopřává vytoužený kelímek horkého čaje, Ro se takovými věcmi nezdržuje a pokračuje stále vpřed vražedným tempem 4:40 min/km.

Inu pokračuji sám vcelku v pohodě až na nějaký 18. km. Začíná mě bolet kotník. Což vzhledem k tomu, jak jsem poslední 4 měsíce trénoval (vůbec), není žádné překvapení. Na 20. km už fakt bolí, takže zpomaluji do chůze. I tak jsem urazil půlmaraton za krásných 1:55. Dál jdu, a když to jde, občas běžím. Kotník pomalu přestává zlobit, a tak na 25. km už zase klušu. I když všechny svaly (a to včetně rukou) mi jasně dávají najevo, že už by to docela stačilo..

S Robinem (uprostřed) se po doběhu chtěl vyfotit i vítězný Daniel Orálek (v černém).

Na občerstvovačkách do sebe liju Colu, a beru plné hrsti rozinek. Tak to docela jde stále s průměrnou rychlostí okolo 10 km/h. Na 35. km už si připadám fakt vyřízený a pokoušejí mě křeče. Dokud vede trať z kopce, tak jich nedbám, do kopce se ale plazím. Je to boj až na občerstvovačku na 40. km, kde zkouším to, co radí Olaf. Dávám si pivo. Ublížit to nemůže. Do cíle zbývá 10 km, na trati jsem 4 hodiny a já mám vidinu času pod 5 hodin. Týpek na občertvovačce mě utěšuje, že o 6 km dál bude ještě jedna, tak super říkám si, a sestavuji si podle toho plán dalšího běhu.

Jednodušše tak, že znovu běžím co můžu, jako stroj, a když v čase 4:40 dorážím na poslední občerstvovačku, jen si rychle poroučím pivo, a spěchám dál. Svaly se mi uvolňují a mažu dál, když v tom 400 m za občerstvovačkou na mě kouká cedule "45 km". Cože? Jak taky měří vzálenosti? Je mi jasné, že 5 km už teď za 20 minut nedám, ani kdybych se na hlavu postavil a odrážel se ušima, ale ještě přidávám a nebezpečně pokračuji dál, přičemž předbíhám dost závodníků.

Přibíháme z druhé strany do Mníšku a můj stanovený čas se krátí. Ve 4:58 konečně vidím před sebou podchod pod silnicí R4, a radostně téměř sprintuji zkrz. Jaké je pak mé zklamání, když na druhé straně není vchod na školní hřiště, ale nejméně kilometr silnice, na které je vidět běžce. Aha.. takže takhle jednoduché to nebude.. Rezignuji, vysněný cíl jsem nesplnil, ten poslední kilometr po silnici nějak indiánsky zvládám a na školním hřišti jsem znovu po 5 hodinách a 13 minutách.

5:13 je strašně moc hezký čas na 50 km. Pro mě rozhodně. Škoda tedy, že jsem se s ním umístil někde těsně před koncem výsledkové listiny. Robin si vybojoval podstatně hezčí místo s časem 4:41. A kolik stačilo vítězi? Dan Orálek si tuhle jednohubku zaběhl za 3 hodiny a 21 minut.

Zatleskejte si. Nikdo jiný to za vás neudělá.

Mno... Tak.. jako trénink na J100 dobrý..

Výsledky

17. dubna 2015 -jmac-


JONÁŠ ČERNÝ OBSADIL ČTVRTÉ MÍSTO V ORIENTAČNÍCH ZÁVODECH NA ČESKOLIPSKU

Velikonoce ve skalách jsou akcí nikoliv folklórní, nýbrž ryze sportovní. Každoročně je pořádá oddíl orientačního běhu Kotlářka Praha. Letos se tyto třídenní mezinárodní závody, na něž přijíždí kvalitní a početná zahraniční návštěva, odehrály na Českolipsku. Na účastníky, jichž bylo téměř 1100 – z toho třetina z patnácti evropských států -, čekaly náročné etapy v pískovcových skalách. První zkrácený závod měl centrum u obce Zahrádky, dva následující se odehrály mezi Chlumem a Vrchovany. Na orientačních Velikonocích nemohli chybět ani zástupci Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Nikdo sice neobsadil některou z medailových příček, přesto se nedá mluvit o zklamání. Pro všechny to byl výborný trénink a prověrka před nadcházející sezónou. Na bronz měl políčeno Jonáš Černý, jemuž se podařilo zvítězit ve druhé etapě. V závěrečném hendikepu však neudržel koncentraci a hned za startem chyboval. Cílem proběhl na nepopulárním čtvrtém místě. Bronzovou pozici atakoval až do posledních metrů Josef Milota v kategorii H55. Zbytečně. Při vyčítání výsledků zjistil, že orazil jinou druhou kontrolu, a tak byl diskvalifikován. Umístění v první desítce zaznamenali Monika Černá (6. v kat. D40B), Marie Bartošová (7. v kat. D12)

a Jana Bartošová (10. v kat. D40A). Čtrnáctá doběhla Kateřina Černá v kategorii D14, sedmnáctý skončil Václav Bartoš v kategorii H14

a 26. příčku obsadil Libor Černý v kategorii H45A. Ostatní "mloci" absolvovali buď neúplný počet etap nebo měli na svém kontě diskvalifikaci v některé z etap.

PM




GEOLOGIE V POKLUSU

Poslední mapový trénink se odehrál v jihozápadním rohu mapy Pastýřské odpočívadlo. Start i cíl byly na začátku geologického parku, jenž se nachází na úpatí Žižkova vrchu. Mapa byla pouze černobílá a byla zvětšena do měřítka 1:5000. Kratší trať pro HD10 měřila 1,2 km a bylo na ní 8 pospojovaných kontrol. Delší trať pro HD12 a výše měřila 1,8 km a měla 14 kontrolních stanovišť. Záměrně nepíšu kontrol, neboť na některých místech nebyly fáborky s kleštěmi. Bylo tedy nutné najít přesné místo. Objekty kontrol byly ze tří čtvrtin skupiny kamenů, což byly vybroušené obří horniny na geologické stezce. Zbytek tvořily jednotlivé větší kameny a dvě prohlubně.

Na kratší trati bylo toto pořadí: Samuel Janoch 13:53, Jonáš Černý 15:36, Jindřich Dennison 18:48, Adámek Postránský (plus doprovod) 20:55, Adéla Postránská (23:00), Maruška Bartošová 17:28 (1 chyba), Ondřej Novák 20:19 (1 chyba), Miky Princ (plus doprovod) (24:18) a Miky Janoch (1 chyba) 25:04.

Všichni čtyři, kteří skončili pod čarou, udělali tutéž chybu: Při stoupání po cestě orazili kontrolu, na kterou narazili nejdřív. Ta jim ale nepatřila. Správná byla o nějakých šedesát metrů dále.

Na delší trati byl nejrychlejší Vašek Bartoš za 26:04. Ani ostatní nezůstali z větší části moc pozadu. Rozdíly byly malé. Jana Bartošová 26:13, Stáňa Opavová 26:25, Jan Fišák 26:36, Kateřina Černá 27:34, Štěpán Šesták 27:52, Monika Černá 29:51, Fanda Kováč 31:52, Radka Jelínková 38:34 a Břéťa Milota 39:52.

PM




ADÉLA POSTRÁNSKÁ A JONÁŠ ČERNÝ VYHRÁLI DVAKRÁT BĚHEM VÍKENDU

U obce Soseň na Rakovnicku zahájili koncem března orientační běžci ze západočeské oblasti závodní sezónu.

Pořadatelé z jesenického oddílu přivítali na startu po oba víkendové dny kolem dvě stě padesáti běžců.

Sobotní krátká trať i nedělní klasika se odehrávaly v jen mírně zvlněném terénu s poměrně bohatou sítí cest. Nejdůležitějším úkolem bylo prokličkovat se různě hustými porosty.

Už názvy map – Romantika a Svatý Hubert – vzbuzovaly asociace na příjemný a ničím nerušený zážitek v lese. Leč nebylo tomu tak docela. V relativně lehčím lese dokázali i někteří zkušení borci vyrobit více jak dvacetiminutové „kufry“.

Členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jichž se dostavilo třicet dva, vybojovali několik umístění na stupních vítězů. Předvedla se hlavně mládež.

Dvě vítězství zaznamenali Adéla Postránská v kategorii D10 a Jonáš Černý v kategorii H10. Dvakrát vystoupili na stupně vítězů také Samuel Janoch v kategorii H10 (3. a 2.), Kateřina Černá v kategorii D14 (3. a 1.) a veteránka Helena Tenglerová v kategorii D45 (3. a 2.).

Pouze v sobotu se prosadili Vít Macura (3. v kat. H18), Stanislava Opavová (2. v kat. D45), Jan Fišák (2. v kat. H55) a Jan Sklenář (3. v kat. H65). Druhou příčku obsadila v neděli Eliška Horová v kategorii D14.

PM




V PLZNI SE KONAL SEDMÝ ROČNÍK ZÁVODU SKRÝŠE

Kompas kontra GPS´ má od svého vzniku v roce 2009 v podtitulu akce Skrýše, již na turistické mapě Plzně a okolí pořádá kartograf Aleš Hejna s kolektivem rodinných příslušníků a kamarádů.

Skrýše jsou čtyřhodinovým závodem a konají se vždy na konci března. Letos se uskutečnil VII. ročník.

Návštěva byla standardní, něco kolem dvou set účastníků. Ti se sdružují do dvou a vícečlenných týmů nebo běhají samostatně. Někdo si honí triko a jde mu o výsledek, jiný bere akci jako zajímavou jarní procházku – hlavně si nenamočit boty.

Úkolem je oběhnout či obejít v časovém limitu co nejvíc a co nejlépe bodově ohodnocených stanovišť. Těch bylo na téměř čtyřiceti čtverečních kilometrech mezi severním okrajem Plzně, Chotíkovem a Třemošnou rozmístěno dvacet šest. Maximem bylo 65 bodů. Bodové ohodnocení kontrol odpovídalo práci s kružítkem. Ty nejbližší byly za bod, ty nejvzdálenější za pět.

Závodu se účastnili již po několikáté Josef Milota a Jan Macura z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Oba startovali v kategorii Kompas (52 jednotlivců a družstev), oba zvolili zhruba stejnou trasu, oba získali shodně 58 bodů a oba doběhli před ukončením časového limitu. Jen o pár minut byl v cíli dřív Milota, jenž obsadil pěknou pátou příčku. Macura skončil o místo za ním. Za sebou nechali mj. loňského vítěze Vladimíra Mezníka z Berouna (8.)

Čekání na vyhlášení si někteří krátili pozorováním odrostlých hochů ze Sparty Praha. Ti pojali nápad podiskutovat si se dvěma rusky hovořícími dámami, které tam dorazily s malými dětmi. Tématem nebyla anexe Krymu či situace na východě Ukrajiny, ale přednáška o škodlivosti kouření. Výsledkem bylo pár pivem politých Sparťanů i obou dam. Ty se pro orientační disciplíny určitě nenadchly.

Vítězem se stal Adam Štemberk z Berouna. Ten orazil všechny kontroly v čase 3 hod., 16. min. a 54 s. Také stříbrný Tomáš Kamaryt ze Slávie VŠ Plzeň získal plný počet šedesáti pěti bodů. Diplom za třetí místo obdržel Hynek Urban z Prahy (62 b.).

PM

Náhodně pořízená fotografie dvou MLOKů a jednoho KOSa: Uprostřed v oranžové bundě Aleš Hejna, pořadatel Skrýši, vlevo v černé bundě Jan Macura, šestý v kategorii Kompas, a vpravo v pohybu Josef Milota, pátý v téže kategorii.

-jmac-




LESNÍ TRÉNINK V TĚLOCVIČNĚ

Na první mapový trénink se do úšovické tělocvičny dostavilo čtrnáct orientačních "mloků" všeho věku a výkonnosti. Stavba "lesa" trvala ve třech lidech skoro půl hodiny. V terénu byla spousta bažinek i větších bažin, dvě jeskyně, tři vývraty, hrázky a srázy a jeden podchod. Na objektech bylo rozmístěno dvacet kontrol s kleštičkami. Závod to byl tříkolový, v každém kole bylo nutné orazit třináct kontrol. Po ukončení prvního a druhého kola se vyběhlo z "lesa" a podlézala se koza. Účastníci orazili dohromady 546 kontrol. V tomto počtu jsou tedy pouhé tři chyby velmi slušným vysvědčením závodníků. Prim hrála rozvaha a zkušenost nad dravým mládím. Prvenství patřilo Stáňě Opavové (6 min. a 43 s). A to ještě vítězka v zápalu vykopla jednu hrázku (lavičku) ze svého místa a dávala ji pak nazpět. Druhý doběhl Honza Fišák (7:12), třetí místo bral jeho vnuk Samuel Janoch (7:35). Další příčky obsadili Radka Jelínková (7:52), Vašek Bartoš (8:02), Jana Bartošová (8:03), Břéťa Milota (9:46), Štěpán Šesták (10:00), Honza Sklenář (10:09), Jonáš Černý (10:11), Miki Janoch (12:21), Eliška Horová (7:43, 1 chyba), Kačka Černá (8:26, 1 chyba) a Monika Černá (10:11, 1 chyba).

PM




VOJTĚCH BARTOŠ SAHAL V KRUŠNÝCH HORÁCH PO ZLATÉM LYŽAŘSKÉM HATRICKU

S bohatou kolekcí medailových umístění se vrátili členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK z posledních celostátních závodů v lyžařském OB, jež se odehrály v Abertamech.

Oddíl Slávie VŠ Plzeň připravil ve výborných sněhových podmínkách tři závody. Ty účastníci, jichž se sjely téměř tři stovky, posoudili jako nejlepší za poslední roky. Nemalou část startovního pole tvořili sportovci ze sousedního Německa, již si v krušnohorském lese odběhli vlastní žebříčkové soutěže.

Závodilo se na otevřených i polootevřených plochách (louky a rašeliniště) i v lese. Dostatek vyjetých stop umožňoval mnohé varianty volby postupů. Víkendový program začal v sobotu dopoledne mistrovstvím ČR na krátké trati.

V něm se blýskl dorostenec Vojtěch Bartoš. Ten si po bezchybném mapovém a běžeckém výkonu dojel pro druhou zlatou medaili v kategorii H17.

Předchozí mistrovský titul získal začátkem února ve Studenci na sprintové trati.

Jeho máma Jana, jež ho lyžařskou abecedu učila, nezůstala pozadu a patřila jí druhá příčka v kategorii D35. Stejné umístění pak zaznamenal i otec Luděk v kategorii H45.

Odpolední sprint byl opravdovou mapařskou lahůdkou. Po návratu z bludiště lyžařských stop s mnoha kontrolami mohl jen málokdo prohlásit, že absolvoval závod úplně bez chyb. Další velký závod zajel Vojtěch Bartoš.

I přes dvouminutovou chybu na páté kontrole, kde ho dojel soupeř z Brna – toho pak nechal jet svou vlastní cestou, si zachoval chladnou hlavu a ve zběsilém tempu a na hranici rizika projel nakonec cílem v nejrychlejším čase. Opět zlato.

Kromě bronzu Jany Bartošové přispěli do sbírky úspěchů také stříbrní Luděk Bartoš a Kateřina Černá v kategorii D14.

V nedělním klasickém závodě už docházely síly, a tak i lyže jely o něco pomaleji. Vojtěch Bartoš teprve ve svém pátém závodu v sezóně našel přemožitele. Trať dlouhou 11,6 km s devíti kontrolami ujel za 65 minut a 52 sekund, což stačilo na pěkné druhé místo. Ke zlatému hatricku mu chyběla minuta a půl. Na druhé místo se prosadila i Jana Bartošová.

Do stop se v Abertamech vydali ale i další mariánskolázeňští „mloci“. Ti sice nejvyšší příčky neatakovali, ale v mnohých případech si mezi zkušenějšími a staršími soupeři počínali zdatně.

Všechny tři závody odběhli Marie Bartošová v kategorii D14 (12., 8., 10.)

a Václav Bartoš v kategorii H14 (14., 7., 7.),

dvakrát závodil Jonáš Černý v kategorii H14 (20., -, 11.), pouze v sobotu dopoledne si orientaci na lyžích vyzkoušeli Libor Černý (14. v kat. H45) a Štěpán Šesták (22. v kat. H14).

V kompletním výčtu ještě chybí pátá příčka z krátké trati a sedmé místo z klasiky Kateřiny Černé a nedělní šesté místo Luďka Bartoše.

PM




V SEKCI FOTO PŘIBYLY JARNÍ TROJÚHELNÍK 2014 A VÝBĚR OB 2014.

PM




ZÁVODILO SE NA LYŽÍCH KOLEM PRAMENŮ

Příznivci běhu na lyžích se konečně dočkali. Po dvou prakticky bezsněhových zimách se mohl v Mariánských Lázních uskutečnit tradiční ´Běh kolem pramenů´.

Pořadatelé z místního oddílu Ski Nordic nezaváhali a vyplnili závoděním rovnou celý víkend. V sobotu se vyjma nejmladších kategorií bruslilo, v neděli se běželo klasickou technikou.

Sněhové podmínky v lese sice nedovolily použít obvyklou desetikilometrovou trasu okolo bývalého Beskydu, na otevřených plochách však bylo lyžování přijatelné. Běhalo se na 7,5 km dlouhém okruhu na cvičné golfové louce a kolem vrchu Homolka.

V obou závodech byli vidět členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Pokaždé vybojovali několik předních umístění.

Na nejdelší patnáctikilometrové trati se v sobotu prosadili Ladislav Fabišovský z Chebu v čase 40 min. a 35 s. před Filipem Eberlem a Ladislavem Provodem. Pátý doběhl v této kategorii Vojtěch Bartoš a jedenáctý Ondřej Postránský (oba MLOK M. L.).

V ostatních kategoriích až na výjimky zvítězili domácí lyžaři: předžáci 800 m (klasika) – 1. Ondřej Petruš (Ski Nordic M. L.), nejml. žáci 1,3 km (klasika) – 1. Mikuláš Bešta (K. Vary), 2. Jonáš Černý, ml. žáci 2 km – 1. Jonáš Černý, Štěpán Šesták, Jindřich Dennison, ml. žákyně 2 km – 1. Marie Bartošová (vš. MLOK M. L.), st. žáci 3 km – 1. Václav Bešta (K. Vary), 3. Václav Bartoš, st. žákyně 3 km – 1. Kateřina Černá (oba MLOK M. L.), ml. dorostenci 7,5 km – 1. Štěpán Hengerič, st. dorostenci 7,5 km – 1. Ondřej Hengerič (oba PK M. L.), ženy 7,5 km – 1. Jana Bartošová, 3. Věra Pivcová (obě MLOK M. L.).

Početnější účast - 65 běžců – měl nedělní klasický závod. Zaběhat si přišel prakticky každý „mlok“, co se udrží na lyžích. V hlavní kategorii ´muži (1)´ na 30 kilometrů vyhrál Ladislav Provod za 1:37:58 před Richardem Šimurdou a Petrem Peštou (všichni USK CS Plzeň). Osmou příčku obsadil Ondřej Postránský a šestnáctý skončil Libor Černý (oba MLOK M. L.).

V dalších kategoriích dominovali: předžáci 800 m – 1. Kamila Peštová (Plzeň), 2. Mikuláš Janoch (MLOK M. L.), nejml. žáci 1,3 km – 1. Antonín Svoboda (Plzeň), 2. Jonáš Černý, 3. Samuel Janoch (oba MLOK M. L.), nejml. žákyně 1,3 km – 1. Kamila Peštová (Plzeň), ml. žáci 2 km – 1. Štěpán Šesták, ml. žákyně 2 km – 1. Marie Bartošová (oba MLOK M. L.), st. žáci 5 km – 1. Václav Bešta (K. Vary), 8. Václav Bartoš (MLOK M. L.), st. žákyně 3 km – 1. Petra Vitáková (Plzeň), 2. Kateřina Černá (MLOK M. L.), ml. dorostenci 7,5 km – 1. Adam Horník (Plzeň), ml. dorostenky 7,5 km – 1. Barbora Beroušková (Chodov), st. dorostenci 15 km – 1. Vojtěch Bartoš (MLOK M. L.), junioři 30 km – 1. Vojtěch Škrla (TFC Purum M. L.), ženy 15 km – 1. Lucie Prokešová (Plzeň), 2. Jana Bartošová, 4. Hana Fišáková, 5. Monika Černá (vš. MLOK M. L.), muži (2) 15 km – 1. Oldřich Kovařík (Chodov), 6. Luděk Bartoš, 9. Jan Fišák, 10. Petr Novák (vš. MLOK M. L.).

PM




VOJTĚCH BARTOŠ VYHRÁL MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V LYŽAŘSKÉM ORIENTAČNÍM SPRINTU

Letošní zima je co se týče sněhových podmínek mnohem příznivější než ty předešlé, a tak mohly proběhnout některé naplánované akce v lyžařském orientačním běhu. Na ty se velmi těšili i členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Na přelomu ledna a února se na východní okraj Krkonoš do Vysoké nad Jizerou sjely dvě stovky lyžařů s buzolou. Na start se postavilo i nemálo sportovců ze sousedního Německa.

Prvním závodem bylo mistrovství České republiky na klasické trati. V něm se Mariánskolázeňským až tolik nedařilo. Nejlepším výsledkem byla čtvrtá příčka Luďka Bartoše v kategorii H45. Páté místo obsadila Kateřina Černá

a osmá doběhla Marie Bartošová. Obě v kategorii D14.

Na noční sprint s čelovým svítidlem si troufla pouze nejmladší členka lázeňské minivýpravy jedenáctiletá Marie Bartošová. Nikdo jí to nedokázal rozmluvit. Startovala za mírného sněžení do absolutní tmy. Všem se hrozně ulevilo, když se z 1,4 km dlouhé trati se 14 kontrolami vrátila, a to ve vynikajícím čase 25 minut a 1 sekunda. V cíli zjistila, že žádná mladší či starší žákyně si na noční závod vůbec netroufla. Stala se proto vítězkou.

V nedělním závodě na krátké trati se na stupně vítězů prosadila Černá, jež obsadila bronzovou příčku na dvoukilometrové trati se šesti kontrolami. Trať zvládla v čase 20:39. Za vítěznou Heinemannovou z Německa zaostala jen o 2 min. a 19 s. Osmé místo ze soboty si zopakovala Bartošová,

šestý doběhl L. Bartoš.

O týden později se lyžařský kolotoč přestěhoval o dvě desítky kilometrů na jihovýchod do podkrkonošského Studence.

Sobotní závod, jímž bylo mistrovství ČR ve sprintu, přinesl Mariánskolázeňským fantastický úspěch v podobě zlata Vojtěcha Bartoše v kategorii dorostu H17. Lázeňský borec prolétl tříkilometrovou trať se 17 kontrolami za 15:40. Před druhým v pořadí byl sice jen o osm sekund, kategorie to však byla velmi nabitá. Startovala v ní kompletní dorostenecká elita.

Nebyl to však jediný medailový úspěch „mloků“. Bronz přidala Jana Bartošová v kategorii D35.

Dvanáctý doběhl Václav Bartoš v kategorii H14 a sedmou a dvanáctou příčku obsadily Černá a Bartošová.

V následných štafetových závodech se lyžaři z Mariánských Lázních neprosadili. Trio Černá, Bartošová a Tokárová (Nejdek) bylo diskvalifikováno, družstvo v dorostenecké kategorii ve složení Václav a Vojtěch Bartošovi a Starý (Vrchlabí) doběhlo čtvrté.

Program pokračoval nedělním žebříčkovým závodem na klasické trati. Tu ztížila občasná vánice. Vojtěch Bartoš měl situaci o něco jednodušší, tři dorostenečtí reprezentanti totiž odjeli na Mistrovství Evropy do Norska. Bartoš si na fyzicky těžké trati počínal zkušeně a obsadil opět první místo.

Dvě třetí příčky vybojovaly Jana Bartošová a Kateřina Černá a jedenáctý doběhl Václav Bartoš. Marie Bartošová zřejmě přejela bludný kořen, dlouho a marně hledala první kontrolu. Raději to v té vánici zabalila.

PM




Olafovy kilometry na vlastní kůži

Že nevíte, co jsou to Olafovy kilometry? Tak to jste nejspíše nikdy neslyšeli ani o ultramaratonu s názvem Pražská stovka, který pořádá Olaf Čihák již 21 let v blízkosti Prahy. Je-li tomu tak, pak vězte, že jeden Olafův kilometr je vzdálenost definovaná jako 1,0 – 1,6 běžného kilometru, přičemž jeho velikost se úměrně prodlužuje s tím, jak se člověk blíží k cíli. A Pražská stovka je závod na 100 Olafokilometrů. Vědomi si této skutečnosti, jsme tak 6. prosince sice stanuli na startu, ovšem jen doprovodné trasy, která má oficiální délku 50 (Olafo-)kilometrů. Ta hlavní se letos dotáhla na pěkných 131 km.

V sobotu ráno jsme tak plni elánu dorazili speciálně posíleným autobusem MHD z pražského Smíchova do Třebenické hospůdky, která se nachází přímo pod Slapskou přehradou. Další zvláštností tohoto závodu je "nehromadný start". Závodník na traťe 50 a 30 km může vyrazit kdykoliv mezi 8 a 12 hodinou. Čas se mu měří pomocí elektronického čipu. Těsně před tím, než tým JaRo v již klasickém (a jediném možném) složení vyrazil na trať, prohnal se kolem hospůdky první závodník hlavního "stovkového" závodu. Tou dobou už byl 10 hodin na nohou a za sebou měl slušných 80 km.

Nám cesta krásně ubíhala stezkou ve stráni nad Svatojánskými proudy, dokud jsme nezjistili, že jsme vynechali první ze "samoobslužných kontrol". To je zase tak: cca každých 5 km je na stromě pověšená barevná fixa a závodník je povinen označit si průchod tímto místem do obdrženého archu. Nu co, vracet se nám nechce, Robin má záznam v GPS lokátoru hodinek a mě o žádné vítězství nejde, tak pokračujeme dál. V mírném stoupání mě ale plynule opouští počáteční elán, a tak se s Robinem loučíme. Pražská stovka je holt individuální akce a oba dobře víme, že bych ho jen zdržoval.

Po mírném stoupání však přichází nádherný sešup do obce Štěchovice, kterým přímo proletím, a tak se s Robinem opět setkáváme. Ne na dlouho, od vodní nádrže Štěchovice trasa opět stoupá, takže tentokrát se vzdalujeme na dlouho. Nebo si to alespoň myslíme. Trasa mi totiž zatím dobře ubíhá a tak se v pěkném čase dostávám na první ze dvou občerstvovacích stanic, na nějakém tom 15. kilometru, do pikovické restaurace U Dolejších. Zeleninová polévka potěší a zahřeje. Venku je sice na prosinec neobvyklé teplo, ale mrholí, a když člověk zrovna nesupí do kopce, není těžké prochladnout.

Seběh do obce Štěchovice.

Zvolna dojídám polévku, když do dveří restaurace vtrhne.. Robin. Naše překvapení je vzájemné. Asi tak o 5 km dříve se chytil jednoho ze stovkařů a nechali mě za zády. Museli někde ztratit cestu. Jako správní závodníci se nezdržují takovými zbytečnostmi jako je polévka a rychle běží dál. Inu vyplatilo se jim to, neboť pak už jsem je nedoběhl :-)

Další část trasy probíhá, až na další vynechanou "samokontrolu", víceméně v poklidu. Nálada jde sem tam nahoru/dolu, ale kilometry ubíhají a o pár hodin později šťastně přibíhám k druhé občerstvovačce ve Vraném n. Vltavou (30. km). Kuřecí vývar také potěší. Krom toho si dávám ještě Kofolu, která jen zasyčí. Tímto krásně posilněn vyrážím na finální a nejdelší část trasy, Olaf mě při výběhu povzbuzuje.

A tady se věci mění. Udělal jsem zásadní chybu, když jsem si na 2. občerstvovačce nedoplnil vodu a tak jsem po chvíli na suchu. Do cíle zbývá ještě nejméně 15 Olafokilometrů, což by za normálních okolností nebyl až takový problém, ale teď nejsou normální okolnosti. Po 5 km bych pošel. No nedá se nic dělat, nejprve si beru gel, který je snadno stravitelný i bez tekutin, a při první příležitosti nabírám vodu z potoka. Radši se po***t, než pojít.

Štěstěna se na chvíli usmála a krájím kilometry co to jde. Potkávám teď již jen velmi málo lidí. Při seběhu z hradiště Závist ladně přeskakuji Jana Rosáka, který zřejmě venčí svá vnoučata a již jsem mezi zvířaty ve zbraslavské miniZOO. Fixou značím další "samokontrolu" a přichází zrádná Olafovina. To je zase tak: Závodník na startu nedostane mapu s trasou, ale seznam turistických značek s kilometráží a rozcestníky v pořadí, jak jimi má procházet. A někde v této části trati se na onom seznamu objevuje několik pasáží popsaných jako "místní bílé značení". I rozhlížím se všude kolem, kde uvídím místní bílé značení, ale nevidím nic, a tak pokračuji stále po zelené.

Na návsi obce Točná už je jasné, že jsem "místní bílé značení" minul a tak se ptám domorodců, kde je tady letiště (což je jeden z dalších milníků na seznamu). Posílají mne přes pole jakýmsi vzáleným směrem a pomalu se šeří. No raději vyndavám mobil s GPS a hledám se. Není to tak hrozné, k letišti bych měl trefit. Zanedlouho se k němu opravdu dostávám a co mě překvapí nejvíce: na stromech zde jsou sem tam nasprejované bílé šípky. Olafe, ty tatare! Tohle že je "místní bílé značení"? No už tomu tak bude...

Zuřivě kleji a vyrážím opět kupředu. Šeří se čím dál víc, ale cíl už nesmí být daleko. Chci to mít celé za sebou a je mi za těžko vyndavat z batohu čelovku. Naštěstí potkávám pár dobíhajících stovkařů a ti mi svítí na cestu. Už chybí jen vydrápat se Modřanskou roklí na tramvajovou zastávku, poslední kilometr mezi paneláky a... ano, ZŠ v Modřanech nás tiše vítá.

Robin na mě svědomitě čeká. Překvapivě jen něco kolem hodiny. Předávám pořadatelům čip a arch s dvěma okýnky fixou neškrtnutými. Ať si mě diskvalifikují, já jsem svůj cíl splnil. Dokonce lépe, než jsem čekal. Čas 7 hodin 30 minut, možná nezní úplně vítězoslavně, ale předpokládám, že stačil na cca 15. místo. Ze 100 startujících! Zpracovatel výsledků, má ale zřejmě zimní spánek, protože ani 3 týdny po závodě ještě nemáme k dispozici oficiální časy ani pořadí a tak se nad nimi můžeme jen dohadovat. Předpokládáme, že Robin je 5., což je obdivuhodný výsledek, ale dokud to nebude svítit černě na bílém monitoru, jistí si tím nejsme.

Cíl!

Však i kdyby nás na konec diskvalifikovali, rozhodně to stálo za to. Nikdy bych nečekal, že kolem Prahy se nechá postavit tak krásná a divoká trať.

P.S. Tak konečně byly zveřejněny výsledky: Robin 6. v čase 6:35:50, Honza 10. v čase 7:22:02. 144 závodníků startovalo, 125 dokončilo.

24. prosince 2014, akt. 10. ledna 2015 -jmac-
2014



SEJDEME SE 16.12.2014 NA PLOŠCE

Jak již bylo předesláno e-mailem od Honzy Fišáka, 16.12. v úterý od 19:00 hodin v klubovně na plošce začíná tradiční schůzka oddílu.

Kromě obvyklého vyhodnocení roku 2014 budeme jednat také o přípravě Jarního trojúhelníka 2015 a stavu příprav na pořádání žebříčku "A" ve dnech 5. a 6. září 2015.

Žádám za oba ředitele závodů (JTR 2015 a ŽA 2015) o včasný příchod a připravené připomínky a požadavky k pořádání. Zejména se to týká vedoucích jednotlivých sekcí - HR, stavitelé, start, cíl, ale i mapařů.

Na oficiální část plynule navážeme volnou zábavou, tak přijďte řádně nabalení pochutinami(zvlášť proto, že já se chystám přijet s prázdnýma rukama i žaludkem).

JRM




DAVID ŠPINDLER VYHRÁL V BĚHU NA LESNÝ, SVŮJ REKORD VŠAK NEPŘEKONAL

Druhou listopadovou neděli byl před zámkem Lázně Kynžvart odstartován 3. ročník běhu na vrch Lesný, jenž je s 983 metry nejvyšším bodem Slavkovského lesa.

Trať je od počátku standardní: 7 kilometrů. Kromě pár desítek metrů po rovině či z mírného kopce se pouze stoupá.

Ředitel akce Jiří Blažek z cyklistického oddílu z Velké Hleďsebe přivítal obvyklou návštěvu kolem čtyř desítek odvážlivců. Většina jich byla z Mariánskolázeňska, další potom od Sokolova nebo Karlových Varů.

Na startu kromě výkonnostních borců byli i hobby běžci, již si přišli vyzkoušet svoje možnosti. Do cíle ale doběhl každý. Tady ještě nikdo nevzdal.

Jako první se na Lesném objevil obhájce loňského prvenství David Špindler v čase 32 minut a 17 sekund. Jeho vlastní traťový rekord odolal o 12 sekund.

Členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se dostavili v počtu sedmi osob. A vedli si výtečně. Tři první a jedno druhé místo je určitě slušný výsledek. A to se navíc ti nejrychlejší "mloci" - Jan Macura (10. za 36:30) a Robin Šemotl (12. za 36:57) - ani nedostali na stupně vítězů.

Mezi ženami dominovala vítězka kategorie veteránek Monika Černá. První byl rovněž Pepa Milota a Honza Fišák. Libor Černý bral stříbro.

Zvláštní cena patřila teprve dvanáctiletém Václavu Beštovi z oddílu karlovarských lyžařů, jenž se objevil v cíli jako patnáctý (37:18).

Výsledky: muži do 40 let – 1. David Špindler (32:17), 2. Michal Štefec (32:33), 3. Jindřich Kočárek (32:53), muži nad 40 let – 1. Jiří Hadrava (33:37), 2. Libor Černý (40:47), 3. Robert Šup (44:52), muži nad 50 let – 1. Josef Milota (38:15), 2. Alex Lunk (Německo, 47:42), 3. Anton Greguš (48:29), muži nad 60 let – 1. Jan Fišák (50:13), ženy do 40 let – 1. Petra Königová (42:15), 2. Lenka Kamírová (53:32), ženy nad 40 let – Monika Černá (41:55), 2. Karla Jáglová (44:36), 3. Antonia Vyoralová ((46:04).

PM




MARIE BARTOŠOVÁ ZVÍTĚZILA VE MŠECI

Západočeské i republikové žebříčkové soutěže v orientačním běhu už sice skončily, přesto lze na některých místech Čech pořád závodit s mapou a buzolou.

Členové rodin Bartošových a Černých z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK navštívili první listopadovou sobotu společnou akci pražské a středočeské oblasti, jež se za účasti 680 běžců odehrála ve Mšeci.

Vynikající první místo vybojovala Marie Bartošová v kategorii D10 (26 účastnic). Jen o příčku horší pak byl její nejstarší bratr Vojtěch v kategorii staršího dorostu H18.

Do první desítky se ještě vešli Jana Bartošová (6. v kat. D21K), Kateřina Černá (7. v kat. D14) a Jonáš Černý (7. v kat. H10). Dvanáctí doběhli Václav Bartoš v kategorii H14 a Luděk Bartoš v kategorii H21K a na šestnácté příčce skončil Libor Černý v kategorii H35L.

Ve stejný termín vyrazil do Liberce jejich oddílový kolega Josef Milota na dvoudenní Mistrovství ČR v horském orientačním běhu dvojic. Toho se za příjemného podzimního počasí účastnilo XY párů. Jako druhého do party měl Milota v kategorii HH40 (18 dvojic) Tomáše Šimka z Prahy.

Na HROBu, jenž je určen spíše vytrvaleckým typům, se vzdálenostmi příliš nešetří. Tratě mívají v sobotu i v neděli mezi 15 a 25 kilometry při více jak tisícimetrovém převýšení.

Milota se Šimkem, přestože neměli medailové ambice, úplně nepropadli a obsadili nakonec sedmé místo. Za oba dny naběhali a nachodili něco přes 45 kilometrů a pobyli v lese 9 hodin.

Odměnou jim i ostatním byl krásný výhled na horu Ještěd, jejíž sjezdové svahy i lyžařský můstek byly nutné při zvoleném postupu zdolávat.

PM




ORIENTAČNÍ VETERÁNI PROŽILI ÚSPĚŠNÝ ROK,

V PŘÍŠTÍ SEZÓNĚ ČEKÁ „MLOKY“ POŘÁDNÁ PORCE ORGANIZAČNÍ PRÁCE

Kromě dvaceti pěti západočeských závodů, jejichž výsledky už byly komentovány, se orientační běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK účastnili také osmidílného seriálu B žebříčku Čechy.

V něm si již tradičně nejlépe vedla čtveřice zkušených veteránů, jež se dokázala v celkovém hodnocení prosadit na některé z medailových pozic.

Druhé příčky obsadili Jan Fišák (kat. H70) a Josef Milota (kat. H55), bronz brali Stanislava Opavová (D60) a Jan Sklenář (H70).

Sedmé místo v kategorii mladšího dorostu H16B získal Vojtěch Bartoš. Ten si tímto výsledkem zajistil účast v republikovém žebříčku A pro příští rok.

Výše zmíněný kvartet byl dobře hodnocen také v Českém poháru veteránů. Do něj se kromě českého žebříčku započítávají ještě celkové výsledky vícedenních převážně prázdninových závodů a umístění na všech individuálních mistrovstvích ČR.

Čtvrté místo mezi tisícovkou hodnocených veteránů a zároveň první příčka v kategorii H55 patřily Milotovi. Osmnáctý skončil celkově Fišák (4. v kat. H70), na 37. místě se objevil Sklenář (6. v kat. H70) a 50. mezi veteránkami (700 hodnocených) byla Opavová (5. v kat. D60).

Všichni jmenovaní senioři se společně s Radmilou Miturovou podíleli různou měrou na zisku sedmi medailových umístění z republikových veteránských přeborů.

Dost však statistik. V příštím roce čeká mariánskolázeňský oddíl mimořádný pořadatelský zápřah.

O prodlouženém víkendu od 8. do 10. května se bude konat jubilejní 30. ročník vícedenních závodů Jarní trojúhelník, jenž bude obsahovat čtyři etapy: dvě klasické tratě, jeden middle a jeden městský sprint. Ředitelování této akce bylo svěřeno Liboru Černému. Ten po zjištění, co tato funkce obnáší, lakonicky prohlásil: „Kdybych to byl býval věděl, tak jsem na tu schůzi nechodil.“

V polovině srpna budou Mariánské Lázně centrem Mistrovství Evropy v radiovém orientačním běhu, na němž budou někteří „mloci“ organizačně participovat. Samotné závody se budou odehrávat na různých místech ve Slavkovském a Českém lese. Akci pořádá Český svaz ROB, nicméně podstatná část práce spadne na bedra členů chebského radiového oddílu v čele s Miroslavem Vlachem st.

Největší pořadatelskou zátěží však bude zářijový dvojzávod republikového žebříčku A. Ten se odehraje na Tachovsku. Očekává se účast kolem patnácti set běžců. Akci bude šéfovat Jan Michalec. „Vzhledem k tomu, že přijedou i naši reprezentanti ve všech kategoriích, doufám, že si neutrhneme nějakou ostudu. Na závodech už se intenzívně pracuje.“

PM




ČERNÁ, BARTOŠ A OPAVOVÁ ZVÍTĚZILI V OBLASTNÍM ŽEBŘÍČKU

Konečný žebříček západočeské oblasti v orientačním běhu pro tento rok poskytuje kromě výsledků i různé statistické údaje. Z nich třeba vyplývá, že Mariánskolázeňský orientační klub MLOK má přes čtyři desítky aktivních závodníků. Od desetiletých po sedmdesátníky.

Celkem se na západě Čech, nepočítáme-li říjnové M ČR štafet a družstev u Starého Plzence, uskutečnilo dvacet pět závodů, z nichž dvacet bylo zařazeno do žebříčku. Započítávalo se deset nejlepších výkonů.

Co se týče pořadatelství, nepilnější byly oddíly MLOK Mariánské Lázně, Jiskra Nejdek, Lokomotiva Plzeň a Slávie VŠ Plzeň, jež připravily tři závody. Dvakrát organizovali sportovci z Aše, Ostrova, Sokolova, Jesenice, Kašperských Hor a Kralovic.

Dobrou vizitkou Mariánskolázeňských je, že uspěli napříč věkovými kategoriemi. Tři prvenství vybojovali Kateřina Černá (D12), Vojtěch Bartoš (H18) a Stanislava Opavová (D45), Stříbrné příčky patřily Vítu Macurovi (H16), Haně Fišákové (D35) a Janu Fišákovi (H55) a třetí místa obsadili Marie Bartošová (D10), Samuel Janoch (H10), Helena Tenglerová (D45), Pavel Bína (H45) a Jan Sklenář (H55).

Do první desítky se ještě vešli: Adéla Postránská (4. v D10), Jonáš Černý (4. v H10), Štěpán Šesták (9. v H12), Václav Bartoš (5. v H14), Martina Kamarytová (5. v D35), Jana Bartošová (8. v D35), Josef Milota (9. v H35), Karla Šmejkalová (7. v D45), Jana Macurová (8. v D45), Jaroslav Macura (6. v H45) a Miloš Kamaryt (9. v H45).

Slavnostní vyhlášení proběhlo na posledních oblastních závodech u Velkého Rybníku na Karlovarsku, kde byla mládež odměněna poháry.

Téměř totožnou strukturu jako letos budou mít západočeské závody i v roce 2015. Mloci z Mariánských Lázní chystají v rámci 30. ročníku vícedenních závodů Jarní trojúhelník na prodloužený víkend 8. – 10. května dokonce čtyři etapy.

PM




MARIÁNSKOLÁZEŇSKÉ VETERÁNSKÉ DRUŽSTVO SKONČILO POD RADYNÍ ČTVRTÉ

Letošní Mistrovství České republiky ve štafetách a družstvech se konalo ve Starém Plzenci.

Členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se vzhledem k blízkosti konání rozhodli poslat do lesa maximum „bojeschopných“ členů, zvláště veteránů. Během víkendu se v lese pod hradem Radyně vystřídalo 24 „mloků“.

Už dávno nejsou seniorské štafety popelkou, kde se dá uspět jen díky tomu, že se prostě přijede a odběhne. Pro srovnání: v roce 1997 stálo v Řásné u Telče na startu 32 veteránských týmů, letos jich bylo 158! Celková účast činila patnáct set běžců.

Sobotní závod tříčlenných štafet byl orientačně ne tolik náročný, běžci z kratších tratí se objevili v cíli do půl hodiny. Kontroly se nacházely většinou v dobře průběžném lese u jednotlivých kamenů.

Pět veteránských mariánskolázeňských štafet dosáhlo na tato umístění: D135 – 14. (Bischofová, Bínová, Tenglerová), diskvalifikace (J. Bartošová, Opavová, Fišáková), H105 – 33. (Petruš, Bína, Novák), H135 – 25. (L. Černý, Sklenář, L. Bartoš), H180 – diskvalifikace (Michalec, Fišák, Milota).

Lázeňské barvy reprezentovala také mládež. Kateřina Černá obsadila společně se Staňkovou z Plzně a Marešovou z Nejdku solidní sedmnácté místo v kategorii HD12 (55 štafet). 33. příčka patřila v téže kategorii čistě lázeňskému triu ve složení Šesták, M. Bartošová a Janoch.

Dorostenec Vojtěch Bartoš nastoupil coby hostující za B tým Pragy Praha a skončil s ním na 16. místě v kategorii H18, což bylo přesně uprostřed výsledkové listiny.

Umístění v první desítce zaznamenali Mariánskolázeňští v neděli v závodě smíšených družstev. Tým ve složení Fišák, Miturová, Sklenář, Opavová a Milota v kategorii HD300 se po pomalejším začátku a hrozivé čtvrthodinové ztrátě zlepšoval a ve finiši dokonce sahal po jedné z medailí, leč byla z toho nakonec jen nepopulární brambora za čtvrté místo. K bronzu chyběla minuta.

Kvintet Petruš, Bínová, Bischofová, Tenglerová a Bína obsadil v kategorii HD175 23. příčku, sestava Michalec, M. Černá, J. Bartošová, Fišáková a L. Černý skončila hlavně díky tristnímu výkonu rozbíhače na 46. místě v kategorii HD225.

První výběr západočeské oblasti v kategorii žactva (37 osmičlenných družstev dvanácti a čtrnáctiletých) s K. Černou na pátém úseku dlouho útočil na nejpřednější pozice, bohužel doběhl až šestý. Je třeba však říci, že je to jedno z nejlepších umístění Západočechů za poslední roky. 23. doběhl tým ZČO 3 s Václavem Bartošem, 29. kolektiv ZČO 5 s Janochem, M. Bartošovou a J. Černým a 31. družstvo ZČO 6 s Postránskou.

V šampionátu dorosteneckých družstev (26 sedmičlenných týmů) rozbíhal Vojtěch Bartoš opět „béčko“ Pragy Praha, jemuž nakonec patřila šestnáctá příčka. Mariánskolázeňskému běžci bylo nabídnuto hostování i pro příští rok. Takže asi nezklamal.

Praga Praha je velmi dobrá značka. Její běžci vybojovali v sobotu zlato (muži) a stříbro (ženy), v neděli pak dominovala v nejprestižnějším závodě sedmičlenných družstev a stali se tak nejúspěšnějším oddílem šampionátu.

PM




ORIENTAČNÍ BĚŽCI SE LOUČILI SE SEZÓNOU

Posledním dějstvím žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se stal dvojzávod u Velkého Rybníka na Karlovarsku.

Za příjemného podzimního počasí přivítali pořadatelé z Ostrova na startu něco přes dvě stovky borců. Největší výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK v počtu 31 závodníků.

Běhalo se na mapě Čihadlo, jejíž nejstarší verze pamatuje rok 1984. Po pravdě řečeno, nijak výrazně se tamní terén za uplynulé roky nezměnil.

Sobotní závod na klasické trati byl asi jedním z nejjednodušších, jenž se za poslední dobou v západních Čechách běžel. Délky měl sice klasické, zato orientační náročnost byla ve většině kategorií na úrovni náboru pro začátečníky. Aspoň se všichni pěkně bez stresu proběhli.

V neděli na téže mapě čekal běžce z poloviny obdobný závod jako předchozí den, už ale s nějakou volbou postupů. Pak přišly krátké a na pohyb pomalé postupy ve východní části za železniční tratí v místy téměř neprůchodném lese plném terénních a porostových detailů - zřejmě jako bonbónek pro orientační fajnšmekry.

Mariánskolázeňští běžci dosáhli po oba dny několikrát na medailové pozice: D10 – Marie Bartošová (2. a 3.), Adéla Postránská (3. a 5.), D14 - Kateřina Černá (1. a 1.), D35 – Hana Fišáková (3. a 2.), D45 – Stanislava Opavová (1. a 3.), H10 – Samuel Janoch (5. a 3.), H14 – Václav Bartoš (2. a 4.), H35 – Luděk Bartoš (3. v neděli), H55 – Jan Sklenář (3. a 3.), Jan Fišák (4. a 2.).

PM




Fišák opět připravil MLOKy o medaili

Poté, co v loňském roce diskvalifikoval na Veteraniádě pětičlenné družstvo vynecháním kontroly, projevil letos opět velkou dávku pitomosti. Vzal si totiž na startu druhého úseku mapu pro třetí úsek a diskvalifikoval tím tentokrát tříčlennou štafetu.
Je na čase, aby vedení oddílu přestalo do důležitých štafet popleteného staříka nominovat.

Zpráva z MČR a Veteraniády štafet a družstev

Štafety a družstva se tentokrát běhaly ve Starém Plzenci
Vzhledem k malé vzdálenosti od Mariánských Lázní, byla výprava MLOKů nebývale početná.
Výsledky našich štafet a družstev rozhodně nebyly špatné, výkony byly bojovné.
Zvláště výsledky žactva, běhajícího vesměs o kategorii výše – ať už v reprezentačním tričku ZČO nebo v MLOKčí kůži – byly velmi slibné.
Chyběla ovšem medailová třešnička.
výsledky štafet
výsledky družstev

JF




JARNÍ TROJÚHELNÍK PO TŘICÁTÉ

MARIÁNSKOLÁZEŇSKÝ ORIENTAČNÍ KLUB MLOK BUDE V ROCE 2015 POŘÁDAT JUBILEJNÍ 30. ROČNÍK VÍCEDENNÍCH ZÁVODŮ JARNÍ TROJÚHELNÍK. NA PRODLOUŽENÝ VÍKEND 8. AŽ 10. KVĚTNA BUDOU PŘIPRAVENY DVA KLASICKÉ ZÁVODY (PÁTEK A NEDĚLE) A MIDDLE S MĚSTSKÝM SPRINTEM (OBA V SOBOTU). V PLÁNU JSOU I NĚJAKÁ PŘEKVAPENÍ: VĚDOMOSTNÍ ORIENTAČNÍ SOUTĚŽ, PAMĚTNÍ DÁREK PRO KAŽDÉHO ZÁVODNÍKA ČI ODMĚNĚNÍ NEJVĚRNĚJŠÍCH ÚČASTNÍKÚ. KVĚTNOVÝ POBYT MŮŽE ZÁROVEŇ POSLOUŽIT JAKO PŘÍPRAVA NA PODZIMNÍ "A" ZÁVODY, KTERÉ BUDE MLOK POŘÁDAT 5. A 6. ZÁŘÍ V ČESKÉM LESE NA TACHOVSKU.

PM




Skončil OBLŽ 2014

MLOKci se velmi dobře umístili v celoročním oblastním žebříčku
Uvádím pouze bednová umístění, ale i výsledky od čtvrtého místa byly skvělé.
D10: 3. Maruška (11 účastnic)
D12: 1. Kačka (20)
D35: 2. Hanka (44)
D45: 1. Stáňa, 3. Helena (26)
H10: 3. Sam (19)
H16: 2. Vít (6)
H18: 1. Vojta (9)
H45: 3. Pavel (26)
H55: 2. a 3. Honzové (21)

výsledky

JF




Zpráva z Tachova

Večerního běhu Tachovem se zúčastnila pestrá výprava MLOKů
Běželo se po dláždění, délky tratí od 100 m do 3250 m.
Nejkvalitnější výkony podali sourozenci Černých – druhá místa, a Vojta.
I Adam, Maruška, Adélka, Sam, Vašek, Štěpán, Klauda a Fanda běželi bojovně a v závěru tratí se probíjeli těsně pod stupně vítězů.
Ve veteránských kategoriích zvítězila Monika před Janou, ze dvou dědků nad 70 byl rychlejší Honza F.
Velmi pozoruhodný výkon podala Leonka Fišáková (*2011), která reprezentovala školku Chodová Planá. Než se její soupeřky a soupeři, postrkovaní a tažení rodiči rozkoukali, vypálila zcela sama od startu, suverénně prosprintovala nejednoduchý stometrový okruh a nikým neohrožována proběhla vítězně cílem.

výsledky

JF




MILOTA A FIŠÁK VYBĚHLI NA KLASICKÉ TRATI MEDAILOVÁ UMÍSTĚNÍ

U bývalé osady Holičky východně od Stráže pod Ralskem se odehrál individuální vrchol podzimní části letošní sezóny: Mistrovství a Veteraniáda ČR na klasické trati.

Na start se postavilo 1400 závodníků mezi nimž byli také běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Pořadatelé z Jiskry Nový Bor postavili v dosti kopcovitém terénu náročné avšak na volbu postupů velmi pestré tratě. Při dobré logistice se dala ušetřit spousta výškových metrů.

Už řadu let je domácí šampionát na klasické trati dvoudenní akcí. V sobotu je nejprve na pořadu kvalifikace. Už postup z ní je při vysokém počtu startujících pořádná fuška. Ty úspěšnější čeká finále A, ti méně šťastní mají možnost startu ve finále B, C nebo i D.

Do „Áčka“ se díky třetí až jedenácté příčce probojovala čtveřice zkušených veteránů z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK: Honza Fišák, Pepa Milota, Stáňa Opavová a Honza Sklenář.

Konkrétní postupové místo není až tak důležité, má pouze vliv na podobu startovní listiny. Ti rychlejší vybíhají v závěru. Šanci ve finále mají ale všichni stejnou, začíná se totiž od nuly.

Do lesa se vydala takém kompletní rodina Bartošových. Luděk (H45) skončil 31., Vojta doběhl v jedné ze tří skupin H16 17. a Jana (D40) byla disk. Maruška a Vašek absolvovali po oba dny kategorii T.

Nedělní závod byl o něco delší a orientačně zajímavější. Nepovedl se vůbec Stáně. Ta svoji finálovou pouť v kategorii D60A zahájila více jak pětiminutovou minelou hned na první kontrole. Nedokázala se pak dostat do tempa a nakonec z toho byla jen osmá příčka. Vítězství brala Horová z USK Praha.

Prakticky bezchybný výkon předvedl v kategorii H70A Honza Fišák. Tomu chyběl jen ten rychlostní „drajv“, jímž disponoval vítězný Pospíšil ze Zruče nad Sázavou. Mariánskolázeňskému borci patřil bronz. Jeho oddílový kolega Sklenář obsadil v téže kategorii jedenácté místo.

Notně zaprášené jsou diplomy Pepy Miloty z této distance z let 2003 (1.) a 2005 (3.). Letos si kromě formy přibalil na cestu i nějakou tu dávku štěstí. Po vcelku solidně zaběhnutém závodu měl na předposlední kontrole třetí nejrychlejší čas o jednu sekundu za stříbrem. Díky seběhnutí se se závodníkem startujícím o jeden tříminutový interval před ním makal až do posledních metrů. Díky tomu byl nakonec druhý, když třetího v pořadí – Šrámka ze Šumperka - porazil o sedm sekund. V této kategorii zvítězil Václavek ze Šternberka.

Jan Bartošová obsadila ve finále D40B 11. příčku (32. celkově) a Vojta obsädil v H16C 15. místo (50.). Luděk pro zranění nenastoupil.

PM




Zpráva z MČR a Veteraniády 2014

Závodů blízko Mimoně se zúčastnila obvyklá čtveřice veteránů a Bartošovic rodina.
Pořadatelé nám nachystali typickou „klasiku“ s několika dlouhými postupy a občasnou skalkou a se spoustou oběhů po cestách a loukách.
Vašík s Maruškou nafasovali obtížnou T3, ostatní se v sobotním semifinále pokoušeli o co nejprestižnější finále (A,B,C,D,E).
Luděk do nedělního finále nenastoupil pro zranění paty.

113 MLA MLOK Mariánské Lázn CZ
D40B (20) 4,7 km 230 m 9 K
1 KAS7051 Eichlerová Jana KAS KOB Kamenický Še CZE 47:45 0:00
11 MLA7051 Bartošová Jana MLA MLOK Mariánské Lá CZE 62:57 +15:12

D60A (12) 4,2 km 200 m 9 K
1 VSP5450 Horová Magda VSP USK Praha CZE 43:44 0:00
10 MLA5451 Opavová Stanislava MLA MLOK Mariánské Lá CZE 65:58 +22:14

H16C (30) 5,4 km 255 m 9 K
1 PHK9801 Maňák Michal PHK OK 99 Hradec Král CZE 49:16 0:00
15 MLA9802 Bartoš Vojtěch MLA MLOK Mariánské Lá CZE 61:01 +11:45

H45B (25) 6,6 km 330 m 12 K
1 LPU6702 Kober Michal LPU OK Lokomotiva Par CZE 67:33 0:00
MLA6701 Bartoš Luděk MLA MLOK Mariánské Lá CZE nest.

H55A (24) 5,8 km 285 m 11 K
1 STE5809 Václavek Tomáš STE SK SKI-OB Šternbe CZE 48:29 0:00
2 MLA5801 Milota Josef MLA MLOK Mariánské Lá CZE 50:04 +1:35

H70A (11) 4,5 km 200 m 9 K
1 PZR4417 Pospíšil Jaromír PZR UNITOP SKP Žďár CZE 45:55 0:00
3 MLA4401 Fišák Jan MLA MLOK Mariánské Lá CZE 54:10 +8:15
6 MLA4201 Sklenář Jan MLA MLOK Mariánské Lá CZE 60:45 +14:50

T3 (98) 3,4 km 110 m 7 K
1 PGP0101 Janovský Tomáš PGP SK Praga CZE 24:23 0:00
32 MLA0101 Bartoš Václav MLA MLOK Mariánské Lá CZE 38:12 +13:49
73 MLA0451 Bartošová Marie MLA MLOK Mariánské Lá CZE 63:05 +38:42
výsledky

JF




JIRÁSEK Z CHEBU SI PŘIVEZL DOMŮ „ŠUMAVSKÝ KUFR“

Předposlední dějství žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se konalo na Šumavě poblíž Kašperských Hor.

Oba víkendové závody měly díky spolupráci s jihočeskou oblastí solidní návštěvu – necelé tři stovky sportovců. Nejpočetnější výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK v počtu 35 osob.

Sobotní závod na krátké trati u Opolce, jehož prostor tvořil v podstatě jeden kopec, se vyznačoval větším převýšením a nemálo postupy přes méně průchodné pasáže. Přesto se všeobecně líbil

Další den na klasické trati se nějakým kilometrem nešetřilo. Staviteli šlo zřejmě o to, aby si všichni ke konci sezóny pořádně užili, a to hlavně v kamení.

Mariánskolázeňští borci si nevedli špatně. Alespoň jednou se na stupních vítězů objevili Marie Bartošová (1. a 4. v kat. D10), Kateřina Černá (3. a 2. v kat. D14), Jonáš Černý (5. a 2. v kat. H10), Vojtěch Bartoš (1. a 1.), Vít Macura (3. a 4., oba v kat. H18), Luděk Bartoš (3. a 3. v kat. H35), Miloš Kamaryt (3. a 9. v kat. H45), Jan Sklenář (1. a 3.), Jan Fišák (3. a 2., oba v kat. H55) a Jiří Červenka (6. a 2. v kat. T).

Zvláštní zmínku zasluhuje sobotní vítěz kategorie H55 Jaroslav Jirásek z Chebu. Ten má již celkové prvenství – bez ohledu na výsledek posledního dvojzávodu v Ostrově - v této kategorii jisté, a tak se na neděli přihlásil do H65, kam věkově správně patří. Povedlo se mu vyhrát nad druhým v pořadí o 13 minut, což byl rekord, za nějž obdržel od pořadatelů speciální cenu „Šumavský kufr“.

Podmínkou udělení bylo, aby v kategorii startovalo minimálně šest závodníků. To u Jiráska vyšlo přesně. Mariánskolázeňský Vojtěch Bartoš sice porazil v kategorii H18 Jiřího Franka z Aše o 25 minut, leč bylo jich v kategorii jen pět.

PM




MLOCI TRIUMFOVALI VE SMIŘICÍCH

Třítisícové město Smiřice ležící v rovině při horním toku řeky Labe asi patnáct kilometrů severně od Hradce Králové bylo dosud známé snad jen fanouškům folkové hudby díky přehlídce Smiřický hrnec, odteď se může pyšnit jedním sportovním primátem.

Na jeho území se konalo historicky první mistrovství České republiky v orientačním sprintu smíšených čtyřčlenných štafet. Příležitost „být u toho“ si nemohli nechat ujít veteráni z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již mají zkušenosti i nějaké zajímavé výsledky ze sprintových či štafetových šampionátů.

Tato nejmladší o-disciplína měla premiéru na letošním MS v italském Trentu, kde český reprezentační kvartet obsadil sedmou příčku. Všichni jeho členové byli ve Smiřicích přítomni.

Shromaždištěm, kde byl zároveň start i cíl, se stal místní fotbalový stadión. Z jeho ochozů se dala pozorovat i část dění v přilehlém parku.

Lázeňskou štafetu v kategorii DH220 rozbíhala Radmila Miturová. Podržela si čelo závodu a předávala na třetím místě se zanedbatelnou ztrátou. Jan Fišák na druhém úseku sice trochu ztratil, odvedl však očekávaný standard. Třetí členka Stanislava Opavová část manka smazala.

Na finišmana Josefa Milotu zbyl úkol zkusit vytáhnout tým co nejvýš. To se mu po bezchybném výkonu povedlo, a tak se „mloci“ mohli radovat z prvního místa.

Ve hře byl ještě další lázeňští závodníci. Mladší žačka Kateřina Černá byla členkou jednoho z pěti západočeských výběrů v kategorii DH14. Vybíhala na prvním úseku a na předávce byla nejrychlejší ze všech. Její kamarádi Tokár (Nejdek), Šlechtová (Kralovice) a Richtr (Plzeň) se sice snažili seč mohli, ale byla z toho jen nepopulární bramborová medaile.

O neúspěchu se však nedá vůbec mluvit. V této kategorii startovalo totiž 29 týmů. Černá s Tokárem jsou navíc věkem ještě dvanáctiletí.

Za dorostence Pragy Praha hostuje Vojtěch Bartoš. Po nezdařeném sprintovém mistrovství ve Znojmě si částečně spravil chuť a závod dokončil bez diskvalifikace. Spolu s pražskými kolegy obsadil v kategorii DH18 dvacáté druhé místo.

PM




ČERNÁ A MILOTA VYHRÁLI ORIENTAČNÍ SPRINT

V ulicích východočeského města Hostinné se za účasti téměř sedmi set sportovců odehrál republikový závod v orientačním sprintu.

Na start se postavila také pětice borců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. A nevedla si vůbec špatně.

Jako shromaždiště posloužila část parku před františkánským klášterem z roku 1684, kde se nalézaly také poslední kontrola a cíl.

Pořadatelům z Lokomotivy Trutnov se povedlo postavit v převážně nové zástavbě orientačně zajímavý závod, kde bylo nutné nejen udržovat rychlý plynulý běh ale také neztratit ani na chvíli souvislost s mapou.

Alespoň menším chybám se však nevyhnuli ani ti, již nakonec skončili v popředí výsledkové listiny, což byl také případ mariánskolázeňských běžců - veterána Josefa Miloty (kat. H55) a mladší žákyně Kateřiny Černé (kat. D12).

První jmenovaný přeběhl v parku u sportovní haly kontrolu v altánu. Tu hledal o kus dál u jakési fontány a nabral tak nejméně třicet ztrátových sekund. Černá naproti tomu hned v úvodu zamířila do úplně jiné uličky.

Oba ale zbytek závodu běželi čistě a nakonec ve svých kategoriích zvítězili. Cennější je to více u Černé, jež musela porazit 35 soupeřek.

Ani ostatní „mloci“ neběželi špatně. Radmila Miturová vybojovala třetí příčku v kategorii D45, čtvrtý skončil Jan Fišák v kategorii H55 a jedenáctou příčku obsadil Libor Černý v kategorii H45.

PM




Z VÍTĚZSTVÍ SE RADOVALA KATEŘINA ČERNÁ I JEJÍ OTEC LIBOR

Dění na louce u Šárovcovy Lhoty na Jičínsku připomínalo v sobotu 13. září integrované cvičení záchranných sborů. Na místě zasahovala desítka sanitek s policií, hasiči a jedním vrtulníkem. Chyběl jen Útvar rychlého nasazení.

Co dramatického se tam odehrávalo? Žádná technopárty, sraz fotbalových fanoušků Sparty a Ostravy či anarchistů se skinheady. Nic takového. Oddíl Slávie Hradec Králové pořádal závod Českého poháru tříčlenných štafet, na nějž se sjelo okolo osmi set běžců včetně čtyř členů z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Někteří závodníci na prvním úseku měli smůlu, že při postupu na první kontrolu uvedli do pohybu početný roj sršňů. Ti pak několik následujících minut dávali probíhajícím co proto.

Než byl kritický úsek ohraničen a závodníci odkláněni, byla pobodána možná padesátka účastníků, jež musela vyhledat lékařskou pomoc.

Díky této nechtěné události se orientační běh stal nakrátko sportem číslo jedna. Tuzemské televizní stanice a deníky měly o zprávu dne postaráno.

Samotné závody se odehrávaly v kopcovitém, místy dost zarostlém terénu. Mariánskolázeňští měli ve hře trio veteránů v kategorii H165 a jednu mladší žákyni.

Libor Černý na prvním čtyřkilometrovém úseku překvapil a doběhl na druhém místě se ztrátou tří minut na prvního v pořadí. Druhý člen Jan Fišák sice spadl o příčku níž, časově to ale bylo pořád přijatelné.

Minutovou chybu v dohledávce na druhé kontrole vyrobil finišman Josef Milota. Byla naštěstí jediná. V cíli se lázeňský běžec objevil jako první s výrazným náskokem před ostatními. Pro Černého to byl první větší úspěch v jeho sportovní kariéře.

Nebyl to však jediný skvělý výsledek „mloků“. Kateřina Černá v dresu západočeského výběru dosáhla společně s Tokárem z Nejdku a Richtrem z Plzně v kategorii DH12 také na první příčku. Úspěch to byl o to cennější, že za touto trojicí byly až do sedmého místa čistě chlapecké kolektivy.

Jejich výhru podtrhl druhou příčkou další západočeský výběr ve složení Hasman, Kurz a Šauli (vš. Slávie VŠ Plzeň).

Je třeba ale zůstat při zemi, nejdůležitější měření sil přijde druhý říjnový víkend v Plzni na M ČR štafet a družstev.

PM




Pepa vyhrál tři závody za dva dny. Skvělý víkend MLOKů. Pět zlatých medailí!

V sobotu dopoledne v Šárovcově Lhotě, v poháru štafet zvítězila štafeta H165 Černý-Fišák-Milota

a štafeta HD12 s Katkou Černou.

výsledky

V sobotu odpoledne ve sprintu ŽA v Hostinném zvítězila Katka Černá v kategorii D12C

a Milota v H55.

výsledky

V neděli ve Smiřicích na Veteraniádě sprintových štafet zvítězila v HD220 štafeta Miturová-Fišák-Opavová-Milota (na fotce zprava)

výsledky

Asi bych měl podotknout, že štafetová vítězství veteránů jsou sice - samozřejmě - kolektivním dílem, ale z výsledků je jasně patrno, že v obou případech se jednalo o vynikající výkon finišmana Pepy, který ani jednou nepřebíral svůj úsek z prvního místa. Vždy musel dohánět.

JF




MARIÁNSKOLÁZEŇŠTÍ BĚŽCI SI PROHLÉDLI TOULOVCOVY MAŠTALE

Na rytíře Vavřince Toulovce přišlo první zářijový víkend vzpomenout dvanáct stovek orientačních běžců.

Ve spleti skalních měst kousek od Proseče na Chrudimsku, kde se konalo závěrečné dvojkolo českého žebříčku, se podle pověsti prý tento lapka, po němž pásly šiky rozhněvaných (a okradených) Moravanů, v polovině 14. století ukrýval a odtamtud podnikal své výjezdy. Byl i štědrým mecenášem a na Prosečské, pro něž byl takovým místním Robinem Hoodem, nedal dopustit.

Místa, kde pobýval se svou družinou i s nahromaděným lupem se nyní nazývají Toulovcovy maštale.

Členy jeho ekipy by se bezpochyby mohli stát někteří běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již v tomto členitém terénu plném pískovcových skalek prokázali velmi dobrou orientaci a umístili se pokaždé na předních místech ve svých kategoriích.

Sobotní klasická trať sedla perfektně Stanislavě Opavové (kat. D60) a Janu Fišákovi (kat. H70). Oba zvítězili. Druhý doběhl Josef Milota (kat. H55) a čtvrtá příčka patřila Janu Sklenářovi (kat. H70).

Pěkným sedmým místem v kategorii H16B si mladší dorostenec Vojtěch Bartoš pojistil svoji účast v republikovém žebříčku A pro příští rok. O den později už to tak slavné nebylo (17.).

Nedělní závod na krátké trati i přes jednu minutovou dohledávku vyšel vítězně Milotovi. Druhého v pořadí – Škorpila z Hořic – porazil, byť o pouhých deset sekund. Třetí doběhla Opavová, páté, resp. šesté místo obsadili Fišák a Sklenář. Do první desítky se pokaždé probojoval Luděk Bartoš v kategorii H45 (9. a 5.).

Umístění ostatních mariánskolázeňských závodníků: Kateřina Černá – 18. a 22. v kat. D14B, Libor Černý – 15. a 14. v kat. H35C.

Pepa Milota




Zpráva z posledních „Béček“ v Proseči.

Veteránská část výpravy byla velmi úspěšná.
Stáňa 1. a 3., Pepa 2. a 1., Fišák 1. a 5., Sklenář 4. a 6. místo.
Mládežníci, jakmile je vyvezeme na východ, jsou výkonnostně poloviční než doma. Kačka zde ovšem běhá o kategorii výš! Asi bychom měli věnovat víc veteránské energie jim než sami sobě.
výsledky
Velmi dobře skončili veteráni, ale i Vojta (licence A!) v celkovém ŽB2014:
________________________________________
1.  	D14 	DOB 	0051 	Peterová Jana   A
2.  	D14 	HOR 	0050 	Rückerová Šárka A
3.  	D14 	SJC 	0153 	Kochová Anna    A
22.  	D14 	MLA 	0251 	Černá Kateřina  B
________________________________________
1.  	D40 	SJC 	7451 	Škorpilová Jana
2.  	D40 	VLI 	7451 	Podrábská Marie
3.  	D40 	VAM 	7250 	Vandasová Markéta
19.  	D40 	MLA 	7051 	Bartošová Jana
________________________________________
1.  	D60 	VSP 	5050 	Dohnalová Dana
2.  	D60 	NPA 	5351 	Kalibánová Jiřina
3.  	D60 	MLA 	5451 	Opavová Stanislava
________________________________________
1.  	H14 	BRU 	0001 	Rusin Jan     A
2.  	H14 	BOR 	0001 	Pavlovec Dan  A
3.  	H14 	BOR 	0000 	Mareš Vít     A
nehodn. H14 	MLA 	0101 	Bartoš Václav
________________________________________
1.  	H16 	TJN 	9804 	Janeček Mirek   A
2.  	H16 	TJN 	9801 	Novák Filip     A
3.  	H16 	PHK 	9901 	Kavalír Jáchym  A
4.  	H16 	MLA 	9802 	Bartoš Vojtěch  A
________________________________________
1.  	H45 	PHK 	6503 	Kavalír Karel
2.  	H45 	VPM 	6901 	Hasman Jan
3.  	H45 	PHK 	6601 	Kamenický Jan
24.  	H45 	MLA 	6701 	Bartoš Luděk
________________________________________
1.  	H55 	HOR 	5700 	Škorpil Martin
2.  	H55 	MLA 	5801 	Milota Josef
3.  	H55 	PHK 	5701 	Běhoun Pavel
________________________________________
1.  	H70 	FSP 	4300 	Čadil Jan
2.  	H70 	MLA 	4401 	Fišák Jan
3.  	H70 	MLA 	4201 	Sklenář  Jan



KATEŘINA ČERNÁ VYHRÁLA WEST CUP U NEJDKU

Rájec na Nejdecku byl místem, kam se poslední prázdninový víkend sjelo 400 orientačních běžců na třídenní závody West Cup.

V okolním kopcovitém terénu se v roce 1991 konal štafetový závod mistrovství světa, což bylo dostatečné lákadlo pro většinu účastníků. Kromě Čechů přijely i menší výpravy z Rakouska, Německa, Ukrajiny a Ruska.

Letošní West Cup provázely neplánované i předpokládané zádrhele, jež se promítly do celkové spokojenosti přítomných sportovců. Kdo však na nějakou tu mouchu nehledí a je navíc i trochu masochista, tak si určitě užil.

Program začal v pátek odpoledne závodem na krátké trati. Že až tolik krátký nebyl, by nevadilo - postavený byl vcelku pěkně -, jako fakt, že většině kategorií chyběly předposlední kontroly. Z nějakého organizačního nedorozumění nedošlo k roznesení čtyř stojanů s lampiony. Výsledky - i když zkrácené o dva poslední mezičasy - však zůstaly naštěstí zachovány.

Sobotní druhá etapa s klasickými parametry byla jistou zkouškou psychické a fyzické odolnosti. Pořadatelé bůhvíjakým způsobem spočítali předpokládané převýšení, jež bylo troj až čtyřnásobné oproti rozpisu. Navíc byl závod postaven nepříliš zajímavě, zřejmě podle modelu „z kopce do kopce“. Závodníkům lezly při zdolávání strmých a těžce schůdných svahů doslova oči z důlků. Rčení „zdálo se o čertech“ nabývalo reálnou podobu. Pokud se k tomu připočte ještě pár „houbařských“ kontrol v hustnících i jiných nečitelných pasážích, bylo o zážitek postaráno. Někteří účastníci to na trati zabalili a našli se i takoví, co po tomto „testu“ další den nepřijeli vůbec.

Končilo se v neděli etapou zvanou free order. Ne každý má tento typ závodu v oblibě. Kromě obvyklého problému, jak se dostat ke kontrole, je třeba vyřešit ten zapeklitější, a sice, v jakém pořadí. Správná logistika dokáže ušetřit stovky metrů běžeckých i desítky těch nastoupaných.

Do lesa se vydala také početná výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK v počtu 33 osob. Ne všichni však absolvovali plný počet etap.

Ještě že mají „mloci“ ve svých řadách několik talentovaných a zároveň ambiciózních mládežníků, jinak by vyšli v celkovém hodnocení úplně naprázdno.

Prim zasluhuje vítězka kategorie D12 Kateřina Černá. Stříbrnou příčku vybojovala Marie Bartošová v kategorii D10 a bronz bral Samuel Janoch v kategorii H10. Za úspěch lze považovat i čtvrté místo Jonáše Černého (H10) a druhé místo veterána Miloše Kamaryta (kat. H45) ve vloženém nočním závodě.

Celkově byli dále hodnoceni: Adéla Postránská (4. v kat. D10), Martina Kamarytová (7.), Jana Bartošová (8.), Monika Černá (12., vš. v kat D35), Helena Tenglerová (10. v kat. D45), Štěpán Šesták (6. v kat. H12), Vít Macura (4. v kat. H16), Josef Milota (7.), Libor Černý (15., oba v kat. H35), Miloš Kamaryt (5. v kat. H45), Jan Fišák (4. v kat. H55) a Jan Sklenář (6. v kat. H65).

Pepa Milota




Zpráva z Nejdeckého odstrašováku.

Žáci v Nejdku vynikající! Maruška, Jonáš, Samuel a Kačka nám zajistili každý den umístění na bedně. Z dospělých jen Pepa jednou třetí.

Nejdečtí učinili pokus o jakýsi OB-festival na konci prázdnin. Tři veleetapy, noční závod a paměťák ve třech dnech je zatracená pořadatelská porce. Nezvládnutá. Web závodů se startovkou byl v průběhu závodů nedosažitelný. Ve třetí etapě nefungovalo startovací zařízení. V první etapě v lese chybělo několik kontrol (to se stane a opravili to odečtením toho zkaženého), tratě byly po všechny dny daleko za hranicí směrných časů (proč si to neproběhli? naštěstí u žákovských tratí tomu tak nebylo) a v závěrečném „fríórdru“ nevyužili pořadatelé to, co tato varianta OB nabízí – tedy hromadný start nebo zkrácení startovního intervalu – a celkovou dobu trvání poslední etapy natáhli na více než 5 hodin, takže vyhlašování se zúčastnila jen malá, unuděná skupinka dětí a veteránů.

Budiž nám to pro příští léta ponaučením. Méně znamená více a s málo lidmi dobré velké závody neuskutečníš. Průměrný orientační národ je převážně konzervativní a nemá příliš rád zvláštnosti ve formě dlouhatánských časů v lese, freeorderu, handicapu a podobných specialitek. Ovšem nedejme se Nejdečáky odstrašit a jezděme do té nádherné krajiny i v příštích letech. Hlasy, že „tam už ne“ jsem zaslechl několikrát. Dětem se tam líbilo!

JF

výsledky


Po Krkonoších se prošla lidská stonožka

9. srpna (ano, srpna, dal jsem si s reportem na čas) se po krkonošských kopcích pohybovala stonožka o více než 1 000 nohou. Odehrál se zde totiž závěrečný závod ze série Horská výzva a v pátek 8. srpna ve 23:55 vyrazilo na trať Long, o oficiální délce 67 km, 226 dvojic ve čtyřech kategoriích – muži, ženy, mix a dogtrekking (pán a pes).

Ona stonožka se poprvé objevila hned na náměstí v Peci pod Sněžkou, kde se nacházel start i cíl. Všech 452 závodníků se totiž muselo vměstnat na úzkou stezku vedoucí na vrch Javor, která začíná schody širokými jen stěží přes metr. Po několikaminutovém čekání ve frontě pod schody se peloton startujících závodníků s čelovkami na hlavách proměnil v několik set metrů dlouhého hada s myriádou očí, svítích do tmy horských údolí.

Start za 5... 4... 3...

Náš tým, již tradičně pojmenovaný JaRo, se ničeho nezalekl a probojovával se stále dopředu touto masou těl. Na první občerstvovací stanici ve Špindlerově mlýně, zvdálenou 19 km vodorovně a nějakých 500 metrů nahoru a zase dolu, jsme přímo přiletěli v šíleném tempu a čase 2 hodiny 14 minut.

Po divokém seběhu jsme se z občerstvovačky velmi volně plazili, rychlostí špindleromlýnských opilců, na další hřeben kolem mohyly Hanče a Vrbaty až k Labské boudě, kde se nacházela 2. občerstvovací a kontrolní stanice. Odtud jsme nejprve vyrazili špatným směrem na pramen Labe a až dlouhá chvíle bez dalších závodníků nás přiměla zjistit, že jsme odbočili z tratě. Po návratu na správnou stezku nás čekal dlouhý úsek dolu, kousek nahoru, zase dolu, kousek rovně, hodně moc dolu a pak hodně moc nahoru kolem Bílého Labe na Luční boudu.

2... 1... START!

Na Luční boudě, kde byla 3. občerstvovačka, nás dostihl mraky a horským štítem opožděný rozbřesk. Poté následoval bleskový seběh zpět do Pece pod Sněžkou, kde ovšem nečekal kýžený cíl ani náš support tým v podobě Elišky Kuncové, ale jen kelímek s vodou a příslib dalšího strmého stoupání na Růžohorky. Po vyplazení se na vrchol následovalo nekonečné a mírné klesání až k soutoku Úp.

Po posilnění se makovými koláči na poslední, páté, občerstvovačce nás čekal už jen finální úsek – prudké stoupání na Vlašské boudy a sebevražedný seběh do Pece. Závodíme s časem. Je potřeba pokořit čas ze Šumavy. Po vražedně rychlém klesání do Velké Úpy už chybí jen kilometr mírného kopce do cíle. Většinu závodu se mě držela tichá apatie. Teď mě drží Robin a táhne mě vpřed. Vidina času pod 11 hodin 30 minut je příliš sladká na to přejít do chůze. Každý krok považuji za poslední, ale dobíháme svorně až do cíle, kde padám k zemi a nevěřím vlastnímu tělu, že to dokázalo.

Výsledný čas 11:34:58, tj. zlepšení oproti Šumavě o více než hodinu, je pro nás více než uspokojujícím. Stačil dokonce na 44. místo. Druhý tým z naší plzeňské výpravy, Duo Ťapík, ve složení Ondra Čechura a Tom Hrabačka doběhl na přesně dvojnásobném, 88. místě. Přitom 26 týmů ze 130 startujících v katogorii Long-muži závod vůbec nedokončilo. Následujících několik dní mám sice problém ujít 5 metrů nebo vylézt schody, ale stálo to za to. Už plánujeme, jakou šílenost spácháme příště.

7. září 2014 -jmac-


TŘICÁTÝ ROČNÍK ORIENTAČNÍHO BĚHU NA KAMZÍKU VYHRÁL ROMAN JOKEL

Obvyklá návštěva okolo třiceti osob se sešla předposlední srpnovou sobotu na Fit louce nad Mariánskými Lázněmi. Na programu byl 30. ročník amatérského orientačního závodu Kamzík 2014.

Členy oddílů karate a juda, již tvoří jádro účastníků už od začátku, čekal závod s volným pořadím kontrol. Těch bylo v okolním lese rozmístěno třináct. Jedna se mohla vynechat. Trať měřila cca 4,5 km (měřeno vzdušnou čarou).

Formu celá tři desetiletí zřejmě ladil Roman Jokel, jehož orientační hvězda se rozzářila poprvé až letos. Pamětník prvních ročníků si při některých předchozích účastech nevedl špatně – několikrát se objevil i v popředí výsledkové listiny -, leč první místo bylo souzeno jiným. Většina z nich stála na startu i letos. Jokel dosáhl času 1 hod., 18. min. a 20 s.

„Nevím, čím to, ale dneska jsem jel jako dráha. Všechno jsem chodil prakticky rovně i přes husté porosty. Nic jsem zbytečně neobíhal. Poradil jsem si také v kamenitých pasážích,“ líčil nadšeně vítěz. K večeru mu přišly popřát manželka a jedna z dcer, jež upřímně obdivovaly krásný pohár za první místo i další ceny, jimiž byl obdarován.

Druhou a třetí příčku obsadili Ivan Korol (1:32:05) a Radomír Malinovský (1:40:02). Oba mají na svém kontě devět resp. osm vítězných závodů na Kamzíku. Za nimi se seřadili Karel Tesař (1:41:07), Kamil Špindler (1:45:25), Petr Škrla (1:55:30) a Vojtěch Průša ((2:38:25).

Závod v kategorii Profi (aktivní orientační běžci) se stal kořistí Miloše Kamaryta, Ten jako jediný zvládl trať pod jednu hodinu (0:59:03). Za ním doběhli Pavel Bína (1:03:35), Martina Kamarytová (1:24:48) a Radomíra Jelínková (1:33:12).

V závodě mládeže na pět kontrol zvítězil Břetislav Milota před Kateřinou Černou a jejím mladším bratrem Jonášem.

Kromě lesního závodu si i ti méně odvážní střihli tzv. Camel OB, jenž se sestával z šestnácti kontrol rozmístěných přímo na louce u různých objektů, jako například altán nebo menší stromky. Zabloudit ve smyslu ztracení se v lese bylo vyloučeno, kontroly byly od sebe vzdáleny jen několik metrů. Zdánlivě jednoduchá disciplína skrývá úskalí v podobě přebíhání, dlouhého postávání a přemýšlení nebo oražení vedlejší kontroly.

V tomto orientačním sprintu zvítězila dvanáctiletá Kateřina Černá v čase 4 min. a 13 s. Další příčky obsadili Škrla, Bína, Kamaryt, Malinovský, Kamarytová, B. Milota, Jokel, Jelínková, Černý, Franek, Korol, R.Milota, Špindler, Bínová, M. Černá, Malinovská a Hofrichtr.

Po rozdílení cen – a že jich nebylo málo – přišla řada na čtení psaných úkolů. V tom se tento závod liší od toho normálního. Na kontrolách není kromě typického dvojbarevného lampionu žádné razící zařízení, ale připíchnuté čtvrtky s nejrůznějšími slovními úlohami.

Nejvíce zklamali účastníci při latinském pojmenování ropuchy obecné (bufo bufo). Návrhy jako žabus ropuchus, sobotkus vulgaris, kvakum pfuj, quak bradavium a jiné byly od pravdy hodně daleko.

Nikdo také nevěděl, co je to kšatrij (v indickém prostředí člen kasty bojovníků). Padaly třeba tyto návrhy: ošacení k rytí orné půdy, odháněcí příkaz pro slepice, norské kšandy na knoflíky nebo ukrajinský generál, který dezertoval.

PM




FIŠÁK DOBĚHL TŘETÍ V ČESKÉM RÁJI

„Do Českého ráje, cesta příjemná je, dudlaj, dudlaj, dá,“ zpívá Ivan Mládek v jedné ze svých písní. Tato skutečnost je velmi dobře známa i orientačním běžcům, již skalní terény na Turnovsku rádi navštěvují.

Celkem se jich na „Pěkné prázdniny v Českém ráji“, jak zní oficiální název dvoudenní tříetapové akce, sjelo do kempu Duo u Branžeže přesně 1150. Větší počet nepovolil limit CHKO.

Jen tak mimochodem: účastnická místa byla vyprodána rychleji než startovní čísla na známý Vassův běh. Po spuštění přihlášek zmizela během pár desítek sekund. V záloze pak marně čekaly davy náhradníků, čekající, zda někdo neodřekne.

Mezi ty šťastné patřili členové rodiny Bartošových a Jan Fišák z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Dobrou formu před podzimní částí sezóny prokázal Jan Fišák třetím místem v kategorii H70.

Svůj výsledek se snažil zlehčit tvrzením, že prý nepřijeli někteří vážní soupeři (jejich chyba) nebo že pár favoritů v jeho kategorii bylo diskvalifikováno (měli si pořádně kontrolovat kódy, i to je součástí závodu).

Pěknou devátou příčku obsadila Marie Bartošová v kategorii D10, jež tak předvedla rodičům (Luděk - 14. v kat. H45, Jana - 33. v kat. D40) i staršímu bratrovi (Václav - 23. v kat. H14),

komu to z rodiny nejlépe běhá.

PM




BARTOŠOVÁ A FIŠÁK ZVLÁDLI RUMCAJSOVY MÍLE

Na letošních prázdninových závodech se členům Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK daří. Ani dvě akce z poloviny srpna nebyly výjimkou.

Česká republika byla tento rok pořadatelem Akademického mistrovství světa v orientačním běhu - WUOC 2014 - s centrem v hanácké metropoli Olomouc.

Pro pět set výkonnostních závodníků byly připraveny doprovodné čtyřetapové závody WUOC Tour. Běhalo se u Nectavy, na Svatém Kopečku u Olomouce a dvakrát v Protivanově.

Mariánské Lázně reprezentoval veterán Jan Sklenář v kategorii H70, jemuž nakonec patřila bronzová příčka.

Jedenáctičlenná lázeňská výprava vyrazila na „Rumcajsovy míle“. Už podle jména známého loupežníka je zřejmé, že se závodilo u Jičína. Konkrétně v okolí hradu Valečov.

Pro necelou tisícovku běžců organizátoři přichystali čtyři krátké závody ve dvou víkendových dnech. Tratě nebyly příliš dlouhé – od jednoho do tří kilometrů - zato pořádně kopcovité a orientačně zapeklité. Běhalo se nejvíc v detailně zmapovaném labyrintu mezi pískovcovými skalami a kameny.

Výhodou bylo, že se započítávaly pouze tři nejlépe zvládnuté etapy, takže ani jedna případná diskvalifikace nebo totálně zkažený závod neznamenaly konec nadějím.

S náročnými tratěmi se nejlépe popasovali Marie Bartošová v kategorii D10 (na stupních vítězů druhá zleva)

a Jan Fišák (vlevo na stupních vítězů v kategorii H70),
kteří obsadili druhá místa.

Do první desítky se ještě vešli Luděk Bartoš (6. v kat. H45), Michal Kamaryt (7. v kat. T), Stanislava Opavová (8.v kat. D60) a Kateřina Černá (10. v kat. D14).

Výsledky ostatních mariánskolázeňských běžců: Václav Bartoš – 11. v kat. H14, Miloš Kamaryt – 12., Jiří Červenka – 36. (oba v kat. T), Libor Černý – 17. v kat. H45, Jana Bartošová – 19. v kat. D40.

PM




Zpráva z prázdnin – vynikající Maruška!

Čtyřetapové „Rumcajsovy míle“ v sobotu a neděli 16.8. a 17.8.2014 na Valečově.
Tříetapová „Pépéčka“ v sobotu a neděli 23.8.a 24.8.2014 v Branžeži.
MLOKci tyto závody absolvovali v prázdninovém poklidu a bez zajímavějších úspěchů.
Výborné je druhé místo Marušky Bartošové na Rumcajsovi.
Pokud by se úspěchem jevilo Fišákovo druhé a třetí místo v celkových výsledcích, tak je třeba říci, že bylo způsobeno spíš neúčastí lepších borců nebo jejich diskvalifikací v některé etapě, než jeho dobrými výkony.

Výsledky Rumcajsovy míle (ze čtyř etap se počítaly jenom tři lepší, bodovacím systémem): http://oris.orientacnisporty.cz/files/2661_05c1af5ffcab4ed5d25b5a53bd4d2fca.pdf
Výsledky PP (součet časů ve třech etapách): http://tur.cz/pekneprazdniny/uploads/2014/vysledky/celkove.html

JF




MICHAL KAMARYT ZVÍTĚZIL VE SLOVINSKU

Na několika frontách zápolili na přelomu července a srpna členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. A na všech se jim dařilo.

Nejdále – až na Balkán - se vypravila rodina Kamarytových. Tam před sto lety zuřily urputné boje. Ani letos tomu nebylo jinak. Boje to však byly tentokrát veskrze mírumilovné, protože sportovní.

Třídenní Cerkno Cup ve Slovinsku s centrem v městečku Idrija uprostřed Triglavského národního parku navštívilo tři sta běžců z celé Evropy. Tamní krasové terény s méně cestami, jež v českých lesích těžko najdeme, vyžadovaly docela jiný způsob orientace. Přizpůsobit se musela i rychlost. Udělat chybu v řádu i několika desítek minut tam není žádný problém.

V kategorii M21A se prvním místem zaskvěl Michal Kamaryt. Za sůj výkon si pořádnou porci zmrzliny určitě zasloužil.

Čtvrtou příčku v kategorii M45 obsadil Miloš Kamaryt a na devátém místě v kategorii W45 byla hodnocena Martina Kamarytová.

Dění se pak přesunulo do jižnějšího Chorvatska k městu Delnica. Pětidenní závody Croatia Open se mohly pochlubit dvojnásobnou účastí než ty slovinské. Čtyřikrát se závodilo v lesích nedaleko centra, jeden den byl na pořadu městský orientační sprint ve městě Omišalj na ostrově Krk.

I na těchto závodech se nejvíce dařilo Michalu Kamarytovi, jemuž patřilo druhé místo v kategorii Open Long.

Dvanáctý skončil Miloš Kamaryt (M45)

a šestnáctá doběhla Martina Kamarytová (W45).

Slovensko si jako prázdninovou destinaci vybrala čtyřčlenná rodina Černých. Jejich cílem byla Krásnohorská Dlhá Lúka pár kilometrů severně od Rožňavy, kde se konal Pohár Slovenského krasu – Slovak Karst Cup.

Účastníků bylo něco kolem šesti set. Pořadatelé z oddílu ATU Košice pro ně připravili čtyři závody v závrtech Plešivecké a Silické planiny.

Naprosto suverénně si počínala Kateřina Černá v kategorii W12A. Nevyšla jí pouze první etapa, kdy skončila pátá o pět minut za druhou v pořadí. Pak začala vyhrávat. Do závěrečného hendikepu nastupovala jako druhá v pořadí s odstupem necelých dvou minut za Marešovou z Nejdku. Ztrátu smazala během prvních dvou kontrol. Se svou sokyní se pak o celkové vítězství rvala na fáborkovaném doběhu od sběrné kontroly. Cílem prolétla o dvě sekundy dříve než soupeřka a svoji kategorii vyhrála.

Jen o něco méně úspěšnější byl její mladší bratr Jonáš v kategorii M10. Ani jemu se na úvod příliš nedařilo. Páté místo se ztrátou 24 minut na vítěze věstilo spíš propadák. Mladý lázeňský závodník se však zdravě naštval. Bronz ve druhé etapě a nejrychlejší časy ve dvou závěrečných bězích mu pomohly na skvělou stříbrnou příčku.

Zlepšení v rámci svých možností zaznamenali i oba rodiče. Libor po výhře v poslední etapě obsadil konečné deváté místo v kategorii M35B (24 účastníků), Monika, i přesto že se jí vedlo pouze v první a poslední etapě, vyběhla pěknou pátou příčku v kategorii W35B.

Pět závodů do čtyř dnů napasovali organizátoři Grand Prix Silesia. Účast byla skoro osm set závodníků. Běhalo u severomoravské Vidnavy v členitém a porostově pestrém lese s množstvím terénních a kamenitých detailů.

Mariánskolázeňský Jan Michalec platil za favorita, leč předváděl výkony trochu jako na houpačce (1., 6., 3., 1.). V poslední hendikepové etapě ještě zabral a nakonec vybojoval stříbro. Nestačil pouze na Zemana z Chrastu. Na něho ztratil celkově něco přes deset minut.

Pepa Milota




PEPA MILOTA VYHRÁL TŘÍDENNÍ ORIENTAČNÍ ZÁVODY NA VYSOČINĚ

Náročné tratě, náročné počasí a náročné večírky. Tak charakterizovali právě uplynulý 21. ročník třídenních orientačních závodů HSH Vysočina Cup pořadatelé z Chrastu u Chrudimi, jenž se za účasti 1150 sportovců odehrál u Salavic nedaleko Jihlavy.

Vedro bylo po všechny tři dny značné. Však se také oproti loňsku, kdy byla návštěva o něco vyšší, spotřebovalo mnohem více tekutin. Vypilo se 47 sudů s pivem (34 v r. 2013) a 24 sudů s limonádou (13). Užitkové a pitné vody se prolilo sto kubíků. Loni jen 25.

Venkovní teplota a v některých dospělých kategoriích i přemrštěné délky se podepsaly na výsledných časech i mnohých diskvalifikacích, což se organizátoři snažili zlehčit vysvětlením, že čekali příjezd světové špičky, která nějak nedorazila.

Do notně zaklackovaného lesa v okolí vrchu Špičák se vydala i desítka závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Nejlépe se dařilo Josefu Milotovi v kategorii H55B. Ten měl po všechny dny nejrychlejší čas a patřilo mu i celkové prvenství. I když druhého v pořadí porazil o dvacet minut, nevyhnuly se ani jemu každý den nějaké chyby.

Na bednu měl políčeno Jan Fišák (kat. H70), vítěz první etapy, jenž však začal v dalších dvou závodech kupit drobné i větší chyby a nakonec obsadil nepopulární čtvrtou příčku. Zde za cílem diskutuje s Janem Čadilem (FSP). Ten ho odsunul z průběžné třetí pozice na konečnou bramborovou.

Šestý skončil v téže kategorii Jan Sklenář.

Na přední příčky v kategorii H16B pomýšlel Vojtěch Bartoš. První mapově asi nejnáročnější etapa mu však příliš nevyšla. V jeho kategorii však startovali nejen dva dorostenečtí reprezentanti ale také spousta držitelů licence A. S odstupem se jeho konečná pátá příčka jeví jako velmi dobrý výsledek.

Devatenácté místo obsadil Břetislav Milota v kategorii H12A a na 28. příčce v kategorii P1 byla hodnocena Radomíra Jelínková.

Pouze první dvě etapy absolvovali Luděk (H45B), Jana (D40B), Václav (H14A) a Marie Bartošovi (D10). Poslední jmenovaná by po třetím a prvním místu měla určitě ambice na celkové vítězství, plány však překazil předem plánovaný odjezd na sportovní soustředění do severních Čech.

PM

výsledky



MILOTA DOBĚHL NA ORIENTAČNÍM SPRINTU V BENÁTKÁCH NA TŘETÍM MÍSTĚ

DOPROVODNÝM PROGRAMEM MISTROVSTVÍ SVĚTA V OB BYLY PĚTIDENNÍ MEZINÁRODNÍ ZÁVODY ZA ÚČASTI 2000 ZÁVODNÍKŮ ZE 35 ZEMÍ

Ve dnech 5. - 12. července proběhl v severní části Itálie – oblast provincií Veneto a Trentino - světový šampionát v orientačním běhu, jenž byl proložen diváckými závody 5 Days Of Italy 2014. Těch se účastnil také Josef Milota z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Orientační běh je jedním z mála odvětví, kde se vrcholový a výkonnostní sport odehrává ve stejnou dobu a na témže místě. Hobby závodníci tak mají bezprostřední možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, co zažívají nejlepší reprezentanti na tratích.

Orientační týden byl odstartován diváckým prologem, jímž byl městský sprint v Benátkách.

Kdo někdy v Benátkách byl, může potvrdit, že zabloudit tam se dá snadněji než v amazonském pralese. Uličky mají leckde šířku domovních dveří a minout je, není ve vysokém tempu žádný problém.

Milota se naštěstí větších chyb vyvaroval a vybojoval na 3,3 km dlouhé trati se 13 kontrolami v kategorii H55 (34 startujících) v čase 28 minut a 47 sekund třetí místo. Rychlejší byli pouze Australan Key (26,52) a Švéd Norén (28,31).

Dalším soutěžním dnem byla neděle. Pro dvě tisícovky amatérských orientačních běžců z 35 zemí začínaly pětietapové mezinárodní závody. Shromaždištěm bylo místo zvané Turcio pár kilometrů jihovýchodně od městečka Asiago.

Krátká trať v rozsáhlém enormně kamenitém svahu tříbila bez milosti zrno od plev. Závodníci z hloubi výsledkové listiny dosahovali nezřídka až trojnásobku času těch nejlepších. Běh byl ve většině prostoru prakticky vyloučený. Ke slovu přišla klopotná chůze. Pokud se nešlapalo po kamenech, tak zbývaly už jen díry mezi nimi.

Mariánskolázeňskému běžci se v kategorii H55 (105 startujících) nevyhnula jedna pětiminutová minela, kdy neměl vůbec ponětí, kde se právě nachází. Všude jen šutry, šutry, šutry.

K tomu jsou nutná připočítat ještě dvě kratší bloudění. Nakonec z toho byla až 29. příčka s devítiminutovým odstupem na prvního v pořadí.

Zde pár desítek metrů před cílem, kdy stíhal olomouckého Roberta Zdráhala, jenž ho na trati doběhl.

Náladu si Milota trochu spravil patnáctým místem v pondělním sprintu v letovisku Levio Terme. Nebýt minutu a půl dlouhého hledání sklepního průchodu na jednom z dvorků, mohl atakovat lepší příčky.

Po dni volna pokračoval program ve středu v Lavarone. V běžecky daleko přijatelnějším lese se Milotovi podařilo vyběhnout čtvrtou příčku, čímž si průběžně polepšil do druhé desítky.

Na start čtvrteční klasické etapy (opět v Lavarone) cestovali účastníci pětidenních závodů lanovkou.

Vzhledem k tomu, že se startovalo z vrcholu a na první kontroly sbíhali všichni z kopce dolů, je pravděpodobné, že tah s lanovkou měl hlavně zvýšit tržby pro provozovatele. Cesta totiž stála tři eura. Kromě špatně vyřešeného postupu v závěru neudělal Milota na trati zásadní chybu a patřila mu devátá příčka.

Orientační program končil v sobotu v lyžařském areálu Campomulo. Pátá etapa zavedla běžce do strmých svahů vyplněných obtížně schůdnými žulovými terasami a sítí hlubokých kamenných zákopů z 1. sv. války.

Převýšením se skutečně nešetřilo. Milota na 2,8 km dlouhé trati zdolával 200 výškových metrů. Nebýt několikaminutového úletu na čtvrtou kontrolu, mohl skončit lépe než devatenáctý. V součtu pěti závodů (úvodní Benátky se nezapočítávaly) obsadil lázeňský běžec třinácté místo, což nebral vůbec jako nešťastné číslo.

PM




ADÉLA POSTRÁNSKÁ ZVÍTĚZILA V MĚSTSKÉM BĚHU SPA-RUN

V sobotu 12. července se v Mariánských Lázních konal 2. ročník běhu městem Spa-Run.

Oproti loňsku, kdy se na startu hlavní kategorie sešlo 56 běžců, byla letos účast více jak dvojnásobná, přesně 122 mužů a žen.

"Mloci" zaznamenali díky Adéle Postránské vítězství v kategorii děvčat (ročníky 2002-5).

Páté místo obsadil Adam Postránský (kat. chlapci r. 2006 a mladší), šestá skončila Lucie Fišáková ve stejné kategorii dívek.

V hlavním závodě, jenž zavedl běžce i na lázeňskou Kolonádu, doběhl Ondřej Postránský na 24. místě (27:28)

a 74. příčku mezi muži obsadil Jan Fišák (34:56),
Ten obdržel od pořadatelů cenu pro nejstaršího účastníka.

Zvítězili byvší orienťák Jan Sokol ze Sokolova (21:11) a domácí Monika Preibischová (22:40). Ta proběhla cílem jako pátá v absolutním pořadí!

výsledky

Pepa Milota




MICHALEC DOBĚHL ČTVRTÝ NA TŘÍDENNÍCH ZÁVODECH V SEDMIHOŘÍ

NA VETERÁN CUPU U VAMBERKU DOMINOVALA VE SVÉ KATEGORII STANISLAVA OPAVOVÁ

Třídenními závody v přírodním parku Sedmihoří s centrem u obce Mířkov na Domažlicku začal první červencový víkend seriál prázdninových orientačních akcí.

Pořadatelé z Lokomotivy Plzeň přivítali na startu téměř 900 běžců, včetně výpravy z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Ne všichni "mloci" však absolvovali plný počet etap.

V závodním prostoru, jenž byl použit pro loňské závody Českého poháru, se daly nalézt jak fyzicky náročné kopcovité pasáže s množstvím kamenů a skalek tak i podmáčené rovinaté partie.

Úvodní krátká trať i závěrečná klasika se odehrály za vysokých teplot a pořádného dusna, pouze druhá etapa měla po nočním dešti přijatelné klima.

V početné a kvalitní konkurenci se dařilo pouze některým lázeňským borcům. Pěkné čtvrté místo vyběhl Jan Michalec v kategorii H55 (28 startujících),

sedmou příčku obsadil Samuel Janoch v kategorii H10 (25) a desátý skončil Jan Sklenář v kategorii H65 (17).

Výsledky ostatních mariánskolázeňských závodníků: 12. Martina Kamarytová (D35), 16. Kathrin Bínová (D35), 18. Jan Fišák (H55), 19. Miloš Kamaryt (H45), 20. Michal Kamaryt (H21K), 24. Pavel Bína.

Vítězi hlavních kategorií se stali Zuzana Hermanová z Lokomotivy Pardubice a Petr Losman z OK99 Hradec Králové.

Dalším orientačním podnikem byl třídenní Veteran Cup s centrem ve východočeském Potštejně pár kilometrů od Vamberku, na nějž se sjely čtyři stovky závodníků.

Začínalo se městským sprintem přímo ve středu Potštejna. Druhou etapou byla klasická trať v kopcovitém a členitém terénu, kde se odehrával i závěrečný hendikep.

Mariánské Lázně reprezentovala Stanislava Opavová v kategorii D60. A dařilo se jí náramně. Ve všech etapách měla nejrychlejší čas a zaslouženě vyhrála.

výsledky

Pepa Milota




ORIENTAČNÍ ZÁVOD LZE USPOŘÁDAT I NA ZAHRADĚ

Pro orientační závod nejsou potřeba zarostlý les, terén s hustou sítí vodotečí nebo členité svahy s kameny a skalkami, stačí obyčejná zahrada na okraji Hamrníků.

Na jedné takové si předposlední červencovou středu udělali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK závěrečný trénink před prázdninami.

Zástupci rodiny Macurových zmapovali pozemek kolem domu stodoly a garáže a postavili na něm trať o délce necelých čtyři sta metrů s patnácti kontrolami.

Pravda je, že na stanovištích nebyly typické dvoubarevné lampiony, ale jen zavěšené kleštičky, jejichž dohledání někde způsobovalo menší časové ztráty.

V desetičlenné kategorii mládeže do 14 let zvítězil Břetislav Milota v čase 10 minut a 56 sekund. Nejenom jemu dělala problém šestá kontrola – vnitřní roh garáže. Skoro všichni ji totiž hledali vně objektu. Pečlivé čtení popisů se zkrátka nesmí podceňovat. Další příčky obsadili Adam Postránský (13:33), Marie Bartošová (15:16) a Adéla Postránská (28:04).

Jindřich Dennison, Samuel Janoch, Jonáš Černý, Václav Bartoš, Kateřina Černá a Ondřej Novák kromě jiných kiksů orazili špatně sběrnou kontrolu, kterou představoval navíc zapíchnutý rýč s kleštičkami bez číselného kódu.

Dospělí až tolik nechybovali. Časy všech byly lepší než u mládeže. Přesto také k potěše právě nezávodících po zahradě různě bloudili.

Trať zvládl nejrychleji Josef Milota (4:18). Za ním se seřadili Hana Fišáková (5:51), Luděk Bartoš (6:00), Jan Fišák (7:29), Stanislava Opavová (7:31), Vojtěch Bartoš (7:40), Radomíra Jelínková (8:03), Radka Postránská (8:41) a Jana Bartošová (9:55).

Pak následovalo rozdílení cen, opékání buřtů, snědení orientačního dortu a teoretická příprava na prázdninové závody.

Josef Milota




Zpráva o MČR na krátké trati 21. + 22.6.2014 v Adršpachu.

Zúčastnili se H16 Vojta, H45 Luděk, H55 Pepa a H70 Honzové.

V sobotu semifinále ze kterého u veteránů postupovala polovina účastníků kategorie do finále A, zbytek do B. V H16 byla finále A,B,C,D, přibližně po 17.

Obě mapy byly 1:10 000, velikosti přibližně tácku pod pivo. Výborně zmapované, výborně postavené, kraťoučké, těžkoučké a propleteňoučké tratě. Zákres ve skalkách téměř nečitelný. Za oba dny jsem naběhal celkem 4,9 km v čase 103 minut! Tedy 1 km za víc než 20 minut. Terén naprosto strašlivý. Skalky, kameny, rokle, převýšení každý den skoro 200 m. Co asi eliťáci!

V semifinále si áčko vyběhl Milota a Fišák, béčko Vojta, Luděk a Sklenář.
Všichni jsme si v lese více nebo méně natloukli, takže například Jarda Jirásek v H65B finále odkulhal pěšky (2,6 km za 90), když v semifinále při ústopádu rozlámal buzolu a Sklenář si natáhl stehno tak, že do finále nenastoupil.

Ve finále Pepa skončil 5., Luděk 7., Vojta 8., Fišák 2. U Vojty je to příjemný úspěch.

K Fišákovi: měl jsem kliku. V semifinále jsem si vyběhl postavení na startu tak, že přede mnou i za mnou běželi dva kandidáti na medaili. Protože jsem si „takticky“ vzal cizí popisy, musel jsem u každé kontroly být hodně opatrný, takže po třetí kontrole už mně Vlach o dvě minuty doběhl. Pak jsem ho tlačil před sebou, až jsme dotáhli i Čadila. No a hnal jsem je tak, že to Vlach vyhrál a já byl druhý. (Ale zase tak úplně jsem nevisel, nejméně na pěti kontrolách z osmnácti jsem byl dřív.) Dvě kontroly před cílem jsem si všiml, že správné popisy jsou vytištěné na mapě.

Teplické skály, které jsme si prošli před semifinále, jsou stejně hezké, jako Adršpašské.

JF




ORIENTAČNÍ BĚŽCI Z MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ ZAŽILI ZLATÝ VÍKEND

Oddíl Kometa Kralovice byl hostitelem 11. a 12. kola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, na nějž se sjely téměř tři stovky závodníků.

Třicetičlenná výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK zažila během toho víkendu opravdové zlaté hody. Ze 41 možných prvních míst jich „mloci“ vybojovali deset. V tomto ukazateli byli zdaleka nejlepším oddílem. Zástupci druhé Slávie VŠ Plzeň stanuli na nejvyšším stupínku sedmkrát.

Sobotní závod na krátké trati se odehrál u Kralovic. Ve zvlněném lese s poměrně hustou sítí cest a průseků se nalézalo velké množství menších i větších kamenů, takže je logické, že většina kontrol byla umístěna právě u nich.

Vzhledem ke kratším délkám tratí a vyššímu počtu kontrol připomínalo počínání závodníků pohyb kulečníkové koule na biliárovém stole.

Výborně se s tímto typem závodu vypořádali Kateřina Černá (D12), Hana Fišáková (D35), Stanislava Opavová (D45), Jonáš Černý (H10), Vít Macura (H16) a Luděk Bartoš (H45), již ve svých kategoriích zvítězili. Bronzem v kategorii H18 přispěl Vojtěch Bartoš.

Nedělní závod na klasické trati se shromaždištěm u obce Hradecko poctil svou návštěvou reprezentant Jan Šedivý z oddílu Praga Praha. Ten je v plné přípravě na nadcházející MS v Itálii. 10,7 km dlouhou trať se sedmnácti kontrolami prolétl za 58 minut a 9 sekund a nejlepší Západočechy nechal za sebou o osm a více minut.

V jen mírně zvlněném a dobře průběžném lese zabodovali prvními místy lázeňští běžci Kateřina Černá, Jonáš Černý, Vojtěch Bartoš a Josef Milota (H35). Třetí příčky obsadili Stanislava Opavová, Adéla Postránská (D10) a Pavel Bína (H45).

Josef Milota




ROBIN ŠEMOTL ZVLÁDL METTERNICHOVU VÝZVU VE SKVĚLÉM ČASE

V sobotu 18. 6. byl u zámku Lázně Kynžvart odstartován první ročník běžeckého závodu Metternichova výzva. Na start se dostavily čtyři desítky sportovců (31 mužů a 9 žen). Mezi nimi i Robin Šemotl (tady se před startem snažil neúpěšně povalit jeden turistický panel),

co se občas ukáže na našich závodech a je parťák Honzy Macury při HROBech a podobných akcích. Honza chtěl původně také startovat, ale něco na něj vlezlo a tak se přišel jen podívat.

Parametry měla trať solidní 52 km a k tomu nějaké to převýšení. Hned od startu se zdolával Lesný, což je nejvyšší bod Slavkovského lesa (982 m.n.m), a pak v průběhu také o něco menší Dyleň (940 m.n.m.). Šlo se prevážně po turistických cestách. Přijeli i dost dobře trénovaní borci. Zvítězil Jakub Jágl z Libé v čase 4 hodiny a 28 minut (se sekundami se pořadatelé nezabývali) před Martinem Jiskrou z Karlových Varů (4:31) a Cyrilem Hauptmanem z Kadaně (4:32). Robin doběhl sedmý za 5:10.

Ti, kteří to pojali spíše v turistickém duchu, dorazili do cíle zhruba za 11 hodin. V cíli čekaly na účastníky grilované buřtíky a vychlazený sud s pivem. Takže k úplné spokojenosti nechybělo už vůbec nic.

Josef Milota




V TROPICKÉM VEDRU PŘIŠEL VHOD I ZKALENÝ POTOK

U obce Fojtka na Liberecku se za účasti 1500 závodníků odehrálo 5. a 6. kolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu.

Pořadatelé z oddílu OK Chrastava nabídli návštěvníkům opravdovou lahůdku. Běhalo – nebo spíše chodilo – se ve značně kopcovitém terénu plném nejen menších kamenů ale i větších žulových bloků. Tak kamenitých lesů je u nás opravdu poskrovnu.

Při letmém pohledu se mapa jevila jako bílá plocha posypaná hrstmi černých mravenců. Jak poznamenal jeden ze startujících, mapa připomínala poslední předstupeň před docela černým papírem. Její název zněl docela příhodně – Černá ruka. Celý víkend byl navíc umocněn rekordními teplotami.

V sobotu se běžela klasická trať. Jen v kategoriích s nejkratšími tratěmi se závodníci dostali pod deset minut na jeden vzdušný kilometr. Jestliže se normálně měří odstupy v desítkách sekund nebo několika minut, tak tentokrát dvacet či třicet minut ztráty na nejlepšího v pořadí mohlo znamenat vcelku solidní výsledek.

Organizátoři se za nedodržení směrných časů omlouvali s tím, že chtěli, aby si všichni co nejvíc užili. To se jim povedlo.

Své by mohl vyprávět ašský veterán Jindřich Kovář, jenž startoval v hlavní mužské kategorii H21B. Jeho trať měla tyto parametry: 12,2 km, 560 metrů převýšení a 20 kontrol. Vítězný Horáček z Liberce - nedávný reprezentant, ji jako jediný z osmdesáti běžců zvládl těsně pod sto minut (99:21).

Kovář strávil v lese dvojnásobnou dobu. „Pranic mi nepomohly tři občerstvovací stanice,“ líčil. „Ve chvílích naprostého vyčerpání, kdy jsem nebyl schopen v mapě skoro nic rozeznat, jsem nepohrdl kalným potůčkem nevábného vzezření a původu.

V tomto kontextu se 24. místo jeho oddílového kolegy Tomáše Redlicha v téže kategorii jeví bez jakékoliv ironie jako skvělé.

V neděli na krátké trati při o poznání menších parametrech už to nebyla taková „soda“. O nějakém úprku však nemohlo být opět ani řeči. Uspěli ti, již volili přesnou a rozvážnou chůzi.

Ze třináctičlenné výpravy z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se nejvíc dařilo Liboru Černému. Ten se pokaždé propracoval na bronzovou pozici v kategorii H35C.

Třetí byl v neděli rovněž Jan Sklenář v kategorii H70. Den předtím doběhl devátý. Pouze v sobotu se dařilo Janu Fišákovi (4.) ve stejné kategorii.

Za zmínku stojí i výborná deváté příčka Vojtěcha Bartoše v kategorii H16B a šesté místo.

Josef Milota




JARNÍ TROJÚHELNÍK SE BĚŽEL NA NOVÉ MAPĚ KAMENIŠTĚ

Slunečné počasí, nové mapy, solidní účast, těžké a zajímavé tratě a nakonec návštěva známého lyžařského reprezentanta, tak by se dal ve stručnosti popsat 29. ročník třídenních orientačních závodů Jarní trojúhelník, jejž uspořádali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

I přes termínovou kolizi s pražskou a středočeskou oblastí, jejichž oddíly přijíždějí do Mariánských Lázní často a v hojném počtu, se na Jarní trojúhelník prezentovalo kolem tří set závodníků.

Pro páteční závod zrevidoval člen oddílu Luděk Bartoš parkovou mapu zahrnující oblast okolo Ferdinandova pramene a přilehlý les směrem ke Karkulce a postavil na ní prodloužený parkový sprint.

Vděčným diváckým místem se stala dokořán otevřená brána na severní straně stadionu Viktoria, v jejíž blízkosti se nacházelo několik kontrol. Závodníci běhali doleva, doprava, dovnitř, ven, jen ne a ne najít kontrolu se správným kódem.

V sobotu byl na programu přebor západočeské oblasti na klasické trati, pro nějž šestice členů pořádajícího oddílu zmapovala dosud nikdy nepoužitý prostor Kameniště o rozloze asi osmi kilometrů čtverečních západně od obce Krásné. Vzhledem k ohlasům se dá říci, že v této činnosti nepropadli.

Účastníky přivítal značně neudržovaný a porostově pestrý les plný klacků, bažin, vysoké trávy a všech dalších přírodních překážek. Tam si běžci o přímých azimutových postupech mohli nechat jen zdát.

Jestliže byl v pátek při sprintu problém vyrovnat se s otevřenými vraty na stadion, pak v sobotu bylo největším úkolem dostat se z rozlehlé louky za startem ve správném směru do lesa. Někteří z kategorií žactva bloudili po louce sem a tam několikrát přes start i deset minut.

Tituly oblastních přeborníků si vyběhli Samuel Janoch (kat. H10) a Vojtěch Bartoš (kat. H18),

stříbrné příčky obsadili Klaudie Kováčová (kat. D10L), Jonáš Černý (kat. H10), Vít Macura (kat. H16) a Hana Fišáková (kat. D35).

Třetí etapa se běžela na stejné mapě jako v sobotu. Závod se však z valné části odehrával v jiné části lesa, jež byla daleko lépe průběžná a tak panovala všeobecná spokojenost.

Do lesa se na jednu z tréninkových tratí vydal také olympijský medailista Lukáš Bauer. V cíli měl dobrou náladu, trať se mu prý líbila.

V součtu tří etap dosáhli domácí orientační běžci sedmkrát na stupně vítězů. Prvenství vybojovali Samuel Janoch,

Klaudie Kováčová a Světlana Ambrožová (kat. P), druzí byli Vojtěch Bartoš, Radomíra Jelínková (kat. D45) a na třetím místě skončili Marie Bartošová (kat. D10) a Jonáš Černý.

Vítězi hlavních kategorií mužů a žen se stali František Kolovský z Lokomotivy Plzeň a Magda Hanáková z Komety Kralovice.

Ostatní výsledky mariánskolázeňských závodníků: 4. Kateřina Černá (D12), 6. Markéta Pluháčková (D21), 9. Monika Černá (D35), 9. Břetislav Milota, 12. Jindřich Dennison (oba kat. H12), 6. Libor Černý (H35), 7. Jan Vanác (HDR).

Josef Milota




Na stránkách Jarního trojúhelníka jsou celkové výsledky i jednotlivé etapy a mezičasy.

Fotky tentokrát zprostředkovali Teta Ali a Bar. Luďa (E1, E2, E3).

3. června 2014 -jmac-


KATEŘINA ČERNÁ ZAZÁŘILA VE VYZÝVACÍM POHÁRU

Významnou orientační událostí byl pro běžce v kategoriích dvanácti a čtrnáctiletých 3. ročník Vyzývacího poháru žactva, jenž se v rámci 4. a 5. kola Českého poháru štafet odehrál koncem května ve východních Čechách. Na start se postavily oblastní výběry z celé republiky. Kromě dvou štafetových závodů se do celkového hodnocení počítal i závod v orientačním sprintu. MLOK Mariánské Lázně reprezentovali na této akci Marie a Václav Bartošovi a Kateřina Černá.

V sobotu ve spíše rovinatém lese u Mikulče zaběhla výborně Černá v A družstvu západočeské oblasti v kategorii D12 (24 štafet).

Na posledním úseku měla třetí nejlepší čas a svůj tým, v němž běžela společně s Radkou Staňkovou z Plzně a Klárou Marešovou z Nejdku, vytáhla z průběžné deváté příčky až na pátou. Stejné místo patřilo i západočeskému družstvu v kategorii H12 ve složení Radim Tokár (Nejdek), Lukáš Richtr a Šimon Kurz (oba Slávie VŠ Plzeň).

V podvečer se tisícovka účastníků přesunula do České Třebové, kde se v parcích a ulicích města konal sprintový závod. Opět se zaskvěla mariánskolázeňská Kateřina Černá, jež šla po celou dobu naprosto bez chyby a v konkurenci sedmi desítek závodnic brala stříbro v kategorii D12. Na vítězství jí chybělo pouhých pět sekund.

Neděle. A do třetice Černá. Jestliže v sobotu běžela výborně, pak o den později to bylo ještě o třídu lepší. Závodilo se v úplně jiném terénu – spíše kopcovitém. Západočeští trenéři překopali pořadí ve štafetách a tak Černá rozbíhala na prvním úseku. S novou rolí se vyrovnala vynikajícím způsobem, v cíli se objevila jako první. Ani její kamarádky si nevedly špatně a výsledkem byl bronz.

Opět se dařilo klukům v kategorii H12 (4.). Jedenácté doběhly kolektivy ZČO 2 v kategorii H14 s Václavem Bartošem a štafeta pod hlavičkou MLOK Mariánské Lázně v kategorii D12 s Marií Bartošovou na třetím úseku. V součtu bodů obsadila západočeská mládež nečekané páté místo z deseti oblastních výběrů.

Mariánskolázeňské běžce bylo vidět i v jiných sestavách. Dorostenec Vojtěch Bartoš, jenž hostuje v dresu oddílu Praga Praha,

obsadil s kolegy 20. a 14. příčku v kategorii H18 (35 štafet), Jana Bartošová a Libor Černý společně se sokolovským Karlem Rambouskem byli hodnoceni na 12. a 6. místě v kategorii MIX.

Josef Milota




KARLOVARSKÝ PŮLMARATON PŘILÁKAL NA START PŘES DVA TISÍCE BĚŽCŮ

Významnou sportovní událostí byl předposlední květnovou sobotu mezinárodní Karlovarský půlmaratón, jehož se účastnilo 2032 běžců. I když jsou při těchto a podobných akcích na startu borci světové úrovně – převážně z afrických zemí jako Keňa nebo Etiopie, tvoří hlavní pole výkonnostní a hobby sportovci všech generací. V jejich případě jde o prověření vlastních možností, ustanovení či zlepšení osobního rekordu nebo porovnání se svými kamarády.

To byl případ i tří závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK: Monika Černá,

Josef Milota (č. 828)

a Ondřej Postránský. Všichni podali výkony na hranici svých možností, byť ty nejlepší ani zdaleka neohrozili. To ani neměli v úmyslu.

Ve startovním pelotonu se objevili například primátor Karlových Varů Petr Kulhánek nebo televizní moderátor Dalibor Gondík. Oba atakovali hranici jedné hodiny a třiceti minut!

Trasa vedla ze značné části centrem lázeňského města a lemovaly ji davy fandících diváků, již svým povzbuzováním dodávali všem sportovcům potřebný dopink.

Milota proběhl cílem za 1:36:48 (241.), Postránský za 1:44:15 (489.) a Černá za 1:50:48 (758.) Všichni skončili v té lepší polovině výsledkové listiny. Jako odměnu obdrželi za cílovou čarou pamětní medaili. Největším oceněním však pro ně byl ten nepopsatelný pocit z osobního vítězství. Monice navíc osobně poblahopřál ředitel akce a zakladatel Pražského maratonu Carlo Capalbo z Itálie.

Josef Milota




FIŠÁK ZVÍTĚZIL V RALSKU

U obce Rokytá na Turnovsku se za účasti 1600 závodníků uskutečnilo dvojkolo B žebříčku Čechy a republikového žebříčku A v orientačním běhu.

V tamním terénu se nikdy předtím neběhalo, byl totiž součástí rozsáhlého vojenského výcvikové prostoru Ralsko. Maximálně se tam před rokem 1989 proháněli sovětští vojáci.

Kuriózně to byly zároveň i poslední závody. Velká část lesa se totiž promění v oplocenou oboru.

Třináctičlenná výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK neodjela ani tentokrát s prázdnou.

Sobotní klasická trať byla díky neustálému dešti o řád náročnější. Na svazích to klouzalo i s hřebíkovými botami. V cíli se účastníci trumfovali, kdo byl během závodu víckrát na zemi.

V neděli na krátké trati se bez chyb snad ani nedalo zaběhnout. Zvláště v rovinatém úvodu v labyrintu na sebe nahuštěných průseků a rozptýlených hustníků se „houbařilo“ ostošest. Běžci si pak užili i při zdolávání příkrých protilehlých svahů.

Výborně po zdravotní pauze zaběhl odpočatý Jan Fišák v kategorii H70 (15 účastníků).

V prvním závodě své soupeře doslova deklasoval a pochopitelně zvítězil. Druhého v pořadí porazil o neuvěřitelných jedenáct minut! O den později obsadil třetí příčku. Na paty mu ve stejné kategorii šlapal oddílový kolega Jan Sklenář (2. a 4.).

Bramboru za čtvrté místo a bronz bral Josef Milota v kategorii H55.

Na bronzový stupínek se v neděli podíval také Jonáš Černý v kategorii H10C. Vynahradil si tak třináctou příčku z klasiky.

Skoro stejně se vedlo Marii Bartošové v kategorii D10C (4. a 11).

Nejhodnotnějším výsledkem bylo druhé místo mladšího dorostence Vojtěcha Bartoše v nedělním závodě kategorie H16B. Nespokojenost s desátou sobotní příčkou ho zřejmě pořádně nakopla. Za vítězným Janečkem z Jablonce zaostal jen o 45 sekund.

Výsledky ostatních závodníků z Chebska:D14B – Kateřina Černá (27. a 24.), D 40 – Jana Bartošová (30. a 31.), Monika Černá (51. a 47.), D45 – Kathrin Bínová (35. a 27.), H14B – Václav Bartoš (56. a 55.), H45B – Pavel Bína (39. a 37.), Libor Černý (21. a 44.).

Josef Milota




Jak jsem uběhl svůj první maraton...

a půlmaraton k tomu a pak ještě kousek

Nejen orienťákem je člověk živ. Není vůbec špatné čas od času vyzkoušet i nějakou jinou srandu. A když se člověk rozhodne vyzkoušet dálkový běh, není nad to skočit rovnou na závod nejprestižnější české série – Horskou výzvu.

Nikdy v životě jsem za den neurazil více než 35 km. A teď mě jich čekalo 70. Za noc. Horská výzva je totiž závod dvojic, který startuje přesně o půlnoci a závodníci mají na překonání vzdálenosti mezi 60 a 70 kilometry časový limit 24 hodin. Vítězi na to stačí samozřejmě daleko méně. Běžci (či častěji chodci) závodí ve 4 kategoriích: Muži, Ženy, Mix a Dogtrekking. V poslední zmíněné tvoří dvojici pán a pes. Též je možnost vybrat si jednu z kratších tratí: Half (~35 km) nebo Short (~15 km). Ale kdo by se trmácel na Šumavu kvůli 15 kilometrům, že? Právě na Šumavě se totiž odehrál 10. května druhý závod, z celkově 4dílné série, kterého jsem se zúčastnil spolu s týmovým kolegou Robinem Šemotlem.

Snaha o odpočinek před startem

Vše začalo ještě v pátek 9. 5. v Železné Rudě, a sice letmým startem. Nějak jsme časově podcenili přípravu, takže náš start vypadal nějak takto: 23:50 – zamykáme auto; 23:51 – dáváme věci na převlečení do úschovny; 23:52 – plníme lahve na vodu; 23:53 – předáváme klíče od auta; 23:54 – začíná pršet; 23:55 – START!, prší. Had asi dvou set závodníků ze všech 4 kategorií se pomalu ale ještě s nadšením vydává do houstnoucího deště směrem na Špičák. Během 10 minut prší jako z konve, většina závodníků se zastavuje a obléká bundy či pláštěnky. My toho využíváme, neboť tuto činnost zvádáme za chůze, a předbíháme co možná nejvíce soupeřů, kolik můžeme, dokud jsme plni sil (tedy v rámci možností – Robin už měsíc léčí koleno, takže jsme do závodu už nastupovali hendikepováni).

Po necelé hodině dorážíme k Černému jezeru, které ve tmě, dešti a mlze téměř není vidět. Peloton se roztrhal a občas už ani není žádná další dvojice na dohled. Následuje dlouhý, rovný asfaltový úsek, takže mám čas si konečně nastavit trekové hole, což jsem před startem nestihl. Hole jsou na závodě se souhrnným pozitivním převýšením 2500 metrů v podstatě "must have" výbava. Pomáhají zapojovat celé tělo a šetří tak nohy na celou trasu. Do kopce pomáhají o to víc a z kopce fungují jako jištění.

Po dlouhém asfaltovém úseku konečně přichází pěšina mířící přímo do údolí, která se místy mění v bahnitou lázeň, což nám ovšem nijak nevadí. Od deště jsme už tak mokří dost a nohy si alespoň odpočinou od nárazů tvrdého asfaltu. V podstatě znenadání se tak dostáváme na první občerstvovačku. Ta se nachází v Hamrech, na 17. kilometru. Jsme zde v neplánovaně rychlém čase 2 hodin! Dodatečně se protahujeme, jelikož před startem nebyl čas, doplňujeme tekutiny i energii. Převážně višňovými koláči. Též je zde potřeba dostat podpis od pořadatelů na důkaz průchodu kontrolní stanicí.

Závod dále pokračuje nížinatou částí kolem Nýrské přehrady. Déšť naštěstí ustal. Většina závodníků, kteří se na startu rozeběhli, již ztratila síly nebo přešla na indiánský způsob, který je ale pomalejší než naše rychlochůze, takže postupně předcházíme několik dvojic. Nás naopak nikdo nedohání, což je skvělé znamení. Po čtvrté hodině ranní jsme na druhé občerstvovačce v Děpolticích (29. km). Na naši ne/připravenost a ne/plán je to přímo vražedné tempo! Doplňujeme vodu a preventivně jíme sůl. Vyhnout se křečím při závodě je jeden ze základů úspěchu.

Poslední úsměv na startu před vyražením na trať

Po rovinaté části mezi 1. a 2. občerstvovačkou nyní začínáme stoupat na Prenet. Na hřebeni už začíná svítat. Déšť je definitivně pryč. Nad námi je skoro jasná obloha. Pak klesáme zpátky do údolí. Krátce po šesté jsme na třetí občerstvovačce v Hojsově Stráži (37. km) a lidé nás zdraví "Dobré ráno!". Pijeme, jíme, nezdržujeme se a vyrážíme dál. Před námi leží nejtěžší úsek. Na další občerstvovací stanici je to 21 km, takže čistý půlmaraton. Zatím se nám ale jde nad očekávání dobře a v hlavě máme kacířské myšlenky, v kolik tak hodin bychom mohli být v cíli a v posteli. Mezitím jsme vystoupali na Můstek, nejvyšší bod celé trasy, kde už je úplně světlo. A pak zase klesáme. Ale tohle nahoru-dolů nám tolik nevadí, protože ty nejvíce převýšené úseky alespoň vedou lesem, krásnou šumavskou krajinou a po nezpevněných stezkách.

Sešli jsme dolů do údolí a z pasáže před námi jsme dopředu nešťastní. Trať tady tvoří protáhlý oblouk, kdy nejprve projdeme Javornou jednou, pak půjdeme po jedné straně údolí, v obci Keply se otočíme a půjdeme po druhé straně údolí zpátky do Javorné, kde bude konečně čekat občerstvovačka. Celá tahle otočka má asi 10 km. A na mě přichází krize. Kombinace nevyspalosti, vyčerpání, mála jídla a rychlého tempa dělá svoje. Jako by srdce jelo v nouzovém režimu a zásobilo krví jen nohy, trochu ruce, držící hole, a záda, která nesou batoh. Žaludek jako by odjel na dovolenou a mozek funguje ve "Stand By" módu. Točí se mi hlava. Za každou zatáčkou už vyhlížím občerstvovačku. Musíme zpomalit. Se zpomaleným tempem se ale o to výrazněji ozývá únava. Následující hodinu a půl tak trávím střídavě na kolenou s hlavou v dlaních a šouravým krokem velmi pomalého ruského návštěvníka lázní, který je ale lehce podnapilý a prochází ze strany na stranu. Sotva vnímám kolik dvojic nás předchází. Bylo by to ještě více demotivující. Asfalt a monotónnost nekonečného údolí stačí.

Postupně nás dochází i známá dvojice, kterou jsme nechali za sebou už někde u 2. občerstvovačky. Tak to ne! Už to přeci nemůže být daleko. A skutečně, přímo před námi je opět Javorná. Těch deset kilometrů nám sice zabralo asi 3 hodiny, ale teď už jsme tady. Zase přidáváme na tempu. V 11 jsme na poslední občerstvovací a kontrolní stanici (59. km). Teď už chápu, proč na všech občerstvovačkách nabízeli i kolu a důrazně toho využívám. Cukr a kofein mě opět staví plně na nohy a neomylně vyrážíme do poslední fáze. Sice máme před sebou ještě asi 10 km, na kterých je nejprudší stoupání na Pancíř, ale naše tempo už je stejné jako na začátku, ne-li rychlejší. Znovu postupně předcházíme ty, kteří nás míjeli, když jsem nemohl. Ukrajujíce rychlým tempem výškové metry potkáváme různé rodiny na výletech. Po 11 hodinách na nohou jsou pro nás stejně zvláštním úkazem, jako my pro ně. Posledních pár metrů na Pancíř dokonce vybíháme (je tam chlápek s kamerou, tak přece musíme vypadat jako závodníci).

A z Pancíře už je to jen sešup dolů a honem do cíle. Už v Železné Rudě nás předbíhá (ano, předbíhá) dvojice v týmových oranžových dresech. Trochu nás to rozhodí – kde se tak dlouho schovávali? Jak to, že mají tolik síly? Ale jsme před cílem. Už je to jedno. Dokončíme. Posledních pár desítek metrů také běžíme, nakolik jsme ještě schopni, a cílem procházíme v čase 12:36:09. Unavení, špinaví, ale živí a bez jakýchkoliv zranění, která bychom neměli už před startem. Což je obdivuhodné. Z těch dvou, kteří nás předběhli se vyklubali vítězové traťě Half, která startovala ráno v 8. Pak zjišťujeme, že jsme 40. Nemožné! V tak dobrý výsledek jsme vůbec nedoufali. Mysleli jsme, že na startu bylo před námi mnohem více závodníků, ale ukazuje se, že někteří patřili do jiné než mužské kategorie.

Po závodě si chceme dopřát oběd, který je v ceně startovného. A sem míří má jediná výtka na pořadatele: fazole se před jídlem mají uvařit. Jsem silně proti vyhazování jídla, ale tohle se fakt žrát nedalo. Tak aspoň pivo.. Na ubytovně, kterou nám zařídil náš support tým v podobě rodiny Sklenářových, si dáváme velmi potřebnou sprchu a pak v 5 hodin odpoledne usínáme a až do dalšího rána nás nic nevzbudí.

Konečné 41. místo z 80 doběhnuvších závodníku (+11, kteří nedokončili), tj. přesná polovina, je velmi solidní výsledek, na který jsme patřičně hrdí. Ačkoliv s dvojnásobným časem na vítěznou dvojici, která trať zvládla za 6 a půl hodiny. Však to byl náš první ultra a ve startovním poli jsme byli takřka nejmladší. Za největšího nepřítele pak prohlašujeme ne vzdálenost, ne stoupání, ne klesání, ani déšť, ani vítr, ale asfalt. Asfalt, který tvořil asi 75 % povrchu trati a ničil naše klouby. Snad to bude příště vypadat jinak. Konečně, jsem si téměř jist, že to nebyl dálkový běh poslední.

Svítá. Někde tam dole je Hojsova Stráž, zhruba polovina trati. Vítěz už je tou dobou někde u cíle.

22. května 2014 -jmac-


MLOCI S MAPOU SI VEDLI DOBŘE POD LANDŠTEJNEM

Cyklokemp ve Starém Městě pod Landštejnem byl centrem 1. a 2. kola B žebříčku Čechy v orientačním běhu, jehož se účastnilo 1200 závodníků.

Výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK přijela v počtu třinácti osob, což by se dalo vykládat jako předzvěst smůly. Opak byl pravdou. Svými výkony překvapila hlavně nastupující generace.

Běhalo se v členitém a porostově pestrém terénu známém jako Česká Kanada. Účastníci se museli trochu vypořádat se zajímavým pojetím porostů, kdy například mírně zarostlá paseka na mapě byla ve skutečnosti neprůchodný hustník.

Les byl ale poměrně dobře průběžný a přehledný, i když chyby se samozřejmě dělat daly. A také dělaly.

V sobotu byla na pořadu klasická trať, o den později se za neustálého deště běžel závod na krátké trati. Ten chvílemi připomínal orientační sprint. I malé zastavení nebo zaváhání bylo chybou.

Trochu rozpačitý byl ze svých výkonů mladší dorostenec Vojtěch Bartoš.

Jeho 9. a 7. příčka mezi 35 soupeři v kategorii H16B však značí, že neběžel vůbec zle. Což teprve až bude v cíli spokojen.

Výborné 19. a 17. místo v kategorii D14B vyběhla Kateřina Černá. Výborné proto, že Černá patří věkem ještě mezi dvanáctileté a za sebou nechala pokaždé kolem čtyřiceti soupeřek.

Sedmý a třetí doběhl Jonáš Černý v kategorii H10C. Reálně mohl skončit v obou závodech lépe. V lehčím závěru ztratil vždycky kolem dvou minut.

S uznáním se dá hovořit také o vystoupení Marie Bartošové, jež obsadila dvanáctou a pátou příčku v kategorii D10C.

Postupně se v silnější konkurenci zabydlují manželé Černí. Ti zaznamenali pokaždé umístění v první desítce. Libor doběhl 6. a 4. v kategorii H35C

a Monika 9. a 7. v kategorii D35C.

Mezi první tři se v obou závodech prosadili zkušení „mloci“ Stanislava Opavová (3. a 2. v kat. D60B), Josef Milota (3. a 1. v kat. H55B) a Jan Sklenář (1. a 3. v kat. H70B).

V jejich případě se ale s předními příčkami tak trochu počítá.

Umístění ostatních mariánskolázeňských běžců: Václav Bartoš – 40. a 32. v kat. H14B, Pavel Bína – 31. a 32. v kat. H45B, Jana Bartošová – 23. a 25. v kat. D40B, Kathrin Bínová – 24.

Josef Milota




LÁZEŇŠTÍ BĚŽCI VYBĚHLI VE ZNOJMĚ TŘÍ UMÍSTĚNÍ NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ

Otázka do sportovního kvízu: Co mají společného Praha-Bohnice, Kutná Hora, Zlín, Boskovice, Děčín a Chrudim? Odpověď: Jedná se o místa, kde se v letech 2008 – 2013 konala Mistrovství České republiky v orientačním sprintu.

A na každém vybojovali veteráni z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK alespoň jedno umístění na stupních vítězů.

Letošní sprintový šampionát se odehrál ve Znojmě a účastnilo se ho 900 závodníků, včetně osmičlenné mariánskolázeňské výpravy.

Nejprve se představil dorostenec Vojtěch Bartoš - vítěz oblastního přeboru na této distanci - v kategorii H16.

Vybral si však nováčkovskou daň, když ve vysokém tempu vynechal jednu z kontrol.

Většina tratí měla kolem dvou kilometrů, měřeno pochopitelně vzdušnou čarou. Největší problémy čekaly na běžce v labyrintu údolní zástavby mezi znojemským hradem a kostelem sv. Mikuláše, což v přímém přenosu zprostředkovala Česká televize.

V této souvislosti je třeba ocenit skvělý sportovní výkon kameramana, jenž se zhruba patnáctikilovou zátěží absolvoval na Masarykově náměstí v průběhu dvou hodin několik desítek padesátimetrových sprintů společně s běžci elitních kategorií. Ten měl určitě dostat od pořadatelů nějakou cenu.

Zkušení lázeňští veteráni neodjeli ani tentokrát s prázdnou. Po třech druhých a stejném počtu třetích příček se Josef Milota (kategorie H55) dočkal prvního vítězství ve sprintu.

Měl ale namále, na chodnících mezi vinicemi za hradbami města se totiž nějak zamotal. Naštěstí tak „probendil“ jen třicet sekund a ztrátu ještě stačil dohnat.

Chyba – pětiminutová – se nevyhnula Stanislavě Opavové (kat. D60). Jaké však bylo její překvapení, když i s touto veleminelou brala bronz. Většina soupeřek totiž „čarovala“ ve znojemských uličkách daleko víc.

Další bronz putoval do Mariánských Lázní zásluhou Jana Sklenáře (kat. H75). Nebýt minutových problémů na kontrolách 3 a 7, mohl skončit ještě výš.

Pochvalu zasluhuje pátá příčka Marie Bartošové v kategorii D10C. Zbylí lázeňští běžci – Jana Bartošová (kat. D40), Luděk Bartoš (H45) a Václav Bartoš (H14C) - obsadili místa ve druhé a třetí desítce výsledkové listiny.

Jako cenu – kromě diplomu – obdrželi dospělí závodníci poživatinu typickou pro tuto oblast. Okurky to ale nebyly.

Josef Milota




MLOKŮM SE U TŘÍDOMÍ DAŘILO

U chatové osady Třídomí kousek za Horním Slavkovem směrem k vrchu Krudum se odehrál oblastní přebor v orientačním běhu na krátké trati.

Kdo čekal od pořadatelů z KOB Sokolov nějakou kulišárnu v podobě prodírání se hustníky, brodění bažinatých ploch nebo „houbaření“ v nepřehledných pasážích, musel být zklamán.

Účastníky, jichž se sjelo téměř 250, čekal za velmi chladného počasí kolem 3 stupňů nad nulou orientačně pestrý závod, jenž by mohl sloužit jako manuál pro stavbu tratí na této distanci.

Obsahoval vše: sprintové úseky, časté změny směru, postupy po vrstevnici, azimutové i na volbu. To vše v neustálé spolupráci s mapou a buzolou.

Nečekaně úspěšně si se všemi nástrahami poradili členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Zvláště pak jeho mládež, jež stanula šestkrát na stupních vítězů.

První místa vyběhli Adéla Postránská, (D10), Kateřina Černá (D12) a Samuel Janoch (H10), stříbro brala Marie Bartošová (D10) a na třetích příčkách skončili Jonáš Černý (H10) a Václav Bartoš (H14).

Svou troškou do mlýna přispěli i někteří starší „mloci“. Vítězství patřilo Josefu Milotovi (H35),

druhá místa vyběhli Vít Macura (H16), Helena Tenglerová (D45), Radka Postránská (T) a Petr Kunc st. (H45).

Posledně jmenovaný se objevil na závodech podruhé během posledních dvou let, když pár sezón předtím absentoval. Dá se tedy předpokládat, že zhruba za rok si na některý z oblastních závodů přijede zase vybojovat nějaký ten diplom a cenu. Inu, kdo umí, umí.

Další den se v témže lese odehrálo 8. kolo žebříčku západočeské oblasti. Na programu byl v podhorském, podmáčeném terénu s množstvím vodotečí a všudypřítomnými klacky pod nohama závod na klasické trati, jenž někteří hodnotili jako letos zatím nejzdařilejší.

Mariánskolázeňským běžcům se i v tomto náročném orientačním testu vedlo výborně. Vítězství si vybojovaly Kateřina Černá (D12) a Radka Postránská (T), stříbrné příčky obsadili Marie Bartošová (D10), Hana Fišáková (D35), Samuel Janoch (H10), Václav Bartoš (H14) a Pavel Bína (H35), třetí doběhli Jonáš Černý (H10), Vojtěch Bartoš (H18)

a Helena Tenglerová (D45).

Josef Milota




APRÍLOVÝ ZÁVOD V AŠI NEZŮSTAL NIC DLUŽEN SVÉMU NÁZVU

Pestrý orientační program uspořádali členové ašského oddílu poslední dubnový víkend.

Nejprve přišel na řadu sobotní Aprílový závod v lese mezi železniční tratí a hranicí s Německem u Nového Žďáru. Tamní, na pohyb obtížný, terén se příliš nezměnil ani po dvaceti pěti letech, kdy už do něj smí vstoupit noha obyčejného smrtelníka.

Závod provázely už od počátku drobné zádrhele - například chybějící popisy ke kategoriím rodičů s dětmi a linie, které signalizovaly, že se chystá nevšední zážitek.

Ten umocnil i dlouhotrvající deštík, jenž dokázal méně prozíravým závodníkům změnit nezabalenou mapu v nečitelný rozmoklý cár. Že se s takovou pomůckou dostali takto postižení vůbec do cíle, navíc se všemi kontrolami, je rovno menšímu zázraku.

Některé běžce čekal rozbřesk už na první kontrole – vývrat v podrostu. Ztráta kolem deseti minut zde byla normou.

O nějakých padesát metrů jinde umístěná kontrola s popisem prohlubeň prověřila i zkušené závodníky. Kdo se však držel letité orientační poučky „není-li kontrola na svém místě, jistě bude někde poblíž“, měl vyhráno. Takových a podobných špílců bylo v závodě napříč kategoriemi ještě víc.

Časový rekord v hledání držel jeden ostrovský veterán – žádný začátečník, jenž jednu z problematicky postavených kontrol hledal rovných 45 minut.

Při vyhlašování se pořadatelé za všechny možné nedostatky omlouvali. Že prý to nemá nic společného s názvem Aprílový závod. Stěží ale někoho přesvědčili.

O den později při Ašském štítu – jedné z nejstarších orientačních akcí v republice, jejíž první ročník se uskutečnil už v roce 1957! - panovalo na shromaždišti ve sportovním areálu na vrchu Háj krásné slunečné počasí.

Zrevidovaná mapa Hainberg, jíž prospělo zjednodušené pojetí pasáží obsahujících stovky na sebe natěsnaných prohlubní a jam, a bezproblémový průběh závodu daly zapomenout na předchozí trable.

Maximálně se trochu hartusilo na převýšení. Co ale čekat od závodu, jenž má start i cíl v nejvyšším bodu mapy.

Ve startovním poli byla početná výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Úspěšní po oba dny byli Marie Bartošová (1. a 2. v kat. D10), Kateřina Černá (2. a 1. v kat. D12),

Helena Tenglerová (2. a 2. v kat. D45)

a Samuel Janoch (3. a 1. v kat H10).

Pouze v sobotu se prosadili Stanislava Opavová (1. v kat. D45), Vít Macura (1. v kat. H16), Luděk Bartoš (3. v kat. H35) a Josef Milota (1. v kat. H45) a na stupně vítězů se v neděli probojovali Hana Fišáková (2. v kat. D35), Jan Fišák (2. v kat. H55) a Mikuláš Janoch (3. v kat. HDR).

Josef Milota




Zveřejněn ROZPIS 29. ročníku Jarního trojúhelníku.




OPAVOVÁ A MILOTA DOBĚHLI DRUZÍ NA ČESKOLIPSKU

Již po patnácté uspořádal oddíl Kotlářka Praha třídenní mezinárodní závody Prague Easter. Na start se postavilo rekordních více jak 1100 běžců z osmnácti zemí.

Centrum akce bylo u obce Kozly na Českolipsku. Na účastníky čekaly tratě v členitém terénu se spoustou pískovcových skal, hřbetů a údolí.

V pátek odpoledne se běžela zkrácená trať, jež svým charakterem připomínala v některých kategoriích spíš lesní sprint. Druhá etapa i závěrečný hendikep měly klasické parametry.

Na tuto akci jezdí pravidelně také členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již se málokdy vracejí bez medailového umístění. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Vítězka z let 2009 a 2012 Stanislava Opavová nedělala vážnější chyby a na závěr jí stačilo ohlídat si jisté druhé místo v kategorii D60 za suverénní Němkou Baumanovou.

Stříbrný byl rovněž Josef Milota v kategorii H55, jenž vyhrál v první etapě. Pak polevil v pozornosti a následně natropil pokaždé kolem čtyř minut chyb, druhou příčku ale uhájil. Vítězství bral Švéd Nyberg, třetí proběhl cílem Brit Crawford.

Pátou příčku v kategorii H70 obsadil Jan Fišák

a sedmý skončil Jiří Červenka v kategorii T3 (tréninková trať).

Josef Milota




JONÁŠ ČERNÝ ZVÍTĚZIL V OSEKU U TEPLIC

Abstinenční příznaky jsou průvodním jevem vystřízlivění z vlivu omamných látek. Organismus jimi signalizuje vyprchávající účinky drog. Při jejich odebrání se objevují symptomy, jako zvýšená únava, podrážděnost, neklid, úzkost, skleslost, deprese, pocení, zvracení, slabost, strach, halucinace, ba i sebevražedné pokusy.

„Absťák“ však nemusí postihnout pouze uživatele různých návykových látek, ale lze jej nalézt i u v podstatě úplně zdravého člověka. To byl případ některých členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Ti se po několika víkendech nabitých oblastními závody ocitli v půli dubna v jakémsi vzduchoprázdnu. Než aby riskovali ty nejhorší konce, spěšně nasedli do aut a odjeli severním a východním směrem do míst, kde je výraz orientační přestávka neznámým pojmem.

Čtyřčlenná rodina Černých si za své útočiště vybrala závod Ještědské oblasti v Oseku u Teplic. Tam v členitém a kamenitém terénu s mnoha prohlubněmi a pozůstatky po středověké těžbě pookřála natolik, že nejhorším umístěním byla šestá příčka Moniky v kategorii D35.

Ostatní dopadli ještě lépe: Libor doběhl pátý v kategorii H35, Kateřina byla o místo lepší v kategorii D14 a Jonáš dokonce zvítězil v kategorii H10 (na snímku uprostřed).

Bartošovi zamířili pro změnu k hlavnímu městu. Na sídlišti Chodov se odehrál přebor Prahy a středočeské oblasti v orientačním sprintu. I přes zdánlivou jednoduchost to byl orientačně obtížný a zajímavý závod.

V něm se Vojtěchovi, jenž se připravuje na květnové M ČR na této distanci ve Znojmě, podařilo vyběhnout pěkné páté místo v kategorii mladšího dorostu H16. Otec Luděk skončil v kategorii H45 devátý.

O den později se rodina Bartošových přesunula do Jevan. Zde se za účasti osmi set běžců konal závod na krátké trati.

Vojtěch zabodoval vynikajícím druhým místem, špatně neběžel ani Václav (8. v kat. H14) a Luděk (7. v kat. H40). Dvanáctou příčku brala nejmladší Maruška v kategorii D10 a dvacátá skončila Jana v kategorii D35.

Josef Milota




NA BEDNU SE DOSTALI JEN NEJMLADŠÍ MLOCI

Tři oblastní orientační závody, jež uspořádala Slávie VŠ Plzeň, měly díky běžcům z Prahy a středních Čech pokaždé vynikající návštěvnost.

Po společných sobotních přeborech ve štafetách a odpoledním sprintu, kde se účast pohybovala kolem čtyř set sportovců, přišel nedělní závod na klasické trati u Tymákova. Na ten se prezentovalo přes sedm set orientačních běžců!

Pro mnohé Západočechy, jež nevytáhnou paty z oblasti jak je rok dlouhý, naprosto nevídaný počet.

To se samozřejmě projevilo i ve výsledcích. V některých kategoriích se obvyklí západočeští medailisté pohybovali třeba až ve druhé desítce.

Závodním prostorem byly v podstatě jen dva nepříliš rozsáhlé svažité lesíky – každý měl něco přes jeden kilometr čtvereční – oddělené poli a loukami. I tak se staviteli podařilo připravit v těchto omezujících podmínkách vcelku zajímavé tratě. I když těch výstupů kolmo přes vrstevnice možná tolik být nemuselo.

Ze 31členné výpravy z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se dvěma borcům podařilo vyběhnout umístění na stupních vítězů. A byli to ti nejmladší.

Vynikající stříbro brala Marie Bartošová v kategorii D10 (15 účastnic),

nádech senzace měla třetí příčka Jonáše Černého v kategorii H10 (24 účastníků).

Kateřině Černé utekla jistá výhra v kategorii D12 (26 účastnic) díky tříminutové chybě na třetí kontrole. Zbyla na ni nepopulární bramborová medaile.

Do první desítky se ještě vešli Jana Macurová (5. v kat. D35K), Vít Macura (9. v kat. H16), Jan Michalec (5.), Jan Fišák (10., oba v kat. H55) a svoji orientační kariéru zahajující Radka Nováková (9. v kat. P).

Josef Milota




SPRINTOVALO SE NA PLZEŇSKÉ KOŠUTCE

Oddíl Slávie VŠ Plzeň byl pořadatelem oblastního přeboru v orientačním sprintu. Ten se za účasti čtyř set závodníků – přijeli i běžci z Prahy a středních Čech – odehrál v plzeňské čtvrti Košutka.

Běhalo se nejen v parcích a městské zástavbě ale i v okolích lomů s rybníčky, kde se kalkulovalo, zda je nejrůznější porosty lepší oběhnout nebo prodírat se jimi přímo.

Výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK si vedla nad očekávání dobře – devět medailí je nečekaný výsledek.

Titul oblastního přeborníka vybojovala Kateřina Černá v kategorii D12. Ta doběhla do cíle jako druhá za Karin Sanna (DKP), třetí místo obsadila Radka Staňková z pořádajícího oddílu.

První byli rovněž Hana Fišáková (D35), Vojtěch Bartoš (H16), Libor Černý (D45) a Stanislava Opavová (D45), stříbro bral Jan Sklenář (H55) a bronzoví skončili Marie Bartošová v kategorii D10 (na snímku),

Jana Bartošová (D35) a Pavel Bína (H45).

Celková umístění byla v některých případech horší, závodníci z jiných oblastí se do západočeského přeboru pochopitelně nezapočítávali.

Josef Milota




ORIENTAČNÍ ŠTAFETY V PLZNI MĚLY REKORDNÍ ÚČAST

Štafetové přebory západočeské oblasti v orientačním běhu byly v minulých letech jakousi Popelkou. Účast na nich se pohybovala v lepším případě kolem tří desítek tříčlenných kolektivů.

Ne tak letos, kdy se Západočeši domluvili s běžci z pražské a středočeské oblasti na společném termínu i místu konání. Díky tomu se na sever Plzně k Velkému Boleveckému rybníku sjelo rekordních 122 štafet.

Trenér lázeňské mládeže Luděk Bartoš prorokoval, že uspět v této konkurenci bude vyžadovat nadprůměrný výkon a notnou dávku pomoci odněkud shůry.

Z pláže Ostende vyrazilo do zvlněného terénu šest kompletních štafet z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Nejlépe se dařilo triu Martina Chladová, Jonáš Černý a Kateřina Černá (na snímku),

jež obsadilo osmé místo v kategorii HD12 (20 štafet) a patřila mu třetí příčka v oblastním přeboru.

Největší účast měla veteránská kategorie HD105, v níž se desátým místem prosadili Jan Michalec, Hana Fišáková a Pavel Bína. I oni brali bronz v OP.

A do třetice ještě jeden oblastní bronz. Ten získal Václav Bartoš (na snímku ze startu s číslem 201)

společně s nejdeckými Janem Veckem a Mikulášem Dellingerem za celkové deváté místo v kategorii H14.

Pro ostatní mariánskolázeňská družstva byly tyto závody velmi přínosnou konfrontací.

Pepa Milota




NA VYHLÁŠENÍ NEJLEPŠÍCH SPORTOVCÚ CHEBSKA NECHYBĚLI ORIENTAČNÍ BĚŽCI

V chebském kulturním domě Svoboda se uskutečnilo vyhlášení nejlepších sportovců regionu za rok 2013.

Na slavnostním večeru, jehož se účastnili například ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek a významní čeští sportovci v čele se sedminásobnou olympijskou vítězkou Věrou Čáslavskou

(na snímku společně s Janem Fišákem) nebo fotbalovým mistrem Evropy Antonínem Panenkou, nechyběli ani zástupci Mariánskolázeňského orientačního klubu.

Oceněn byl veterán Josef Milota

(ten se vyfotil s bývalým levým křídlem pražské Slávie Dušanem Herdou), jenž návdavkem obdržel z rukou šéfredaktora Chebského deníku Vladimíra Kučery a sportovního redaktora Bedřicha Klimy jednu cenu navíc. Zřejmě jako poděkování za dlouholetou přispívatelskou činnost do sportovní rubriky tohoto periodika.

V pořadu, jenž mírně rozpustilým způsobem provázela herečka Jana Paulová, nechyběla pěvecká a taneční čísla a na pódiu se objevil také živý tygr (zde ještě před představením v kleci).

Po skončení oficiální části se všichni občerstvili na rautu. Závěr večera patřil taneční zábavě s rockovým seskupením Hamleti, jež tvořili herci a moderátoři Háma,

Wehrenberger, Gondík a Marzuki.

Pepa Milota




ROZHODNĚ BY SI NIKDO NEMĚL NECHAT UJÍT BĚŽECKÝ TRÉNINK VE ČTVRTEK 24. DUBNA NA STADIONU VIKTORIA. OD 16 HODIN BUDE ODSTARTOVÁN KONTROLNÍ BĚH NA 12 MINUT.




ZÁPADOČESKÁ ORIENTAČNÍ SEZÓNA ODSTARTOVALA V KRTECH

V atraktivním prostředí Krtských skal u Jesenice na Rakovnicku se odehrála premiéra letošního žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu.

Účastníků bylo díky sportovcům z Prahy a středních Čech kolem tří set. Desetinu tvořili členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Málokdo asi může říct, že se mu oba víkendové závody povedly na jedničku. Své sehrála několik let stará mapa, kde zvláště porosty leckde nekorespondovaly se současným stavem, a na pohyb i orientaci náročný kamenitý terén. Postavit v takovém lese nějaké lehké tratě je pak téměř nemožné.

Ještě že mají Mariánskolázeňští ve svých řadách pár talentovaných mládežníků, jinak by tentokrát vyšli v podstatě naprázdno. Čestnou výjimkou je nedělní třetí příčka Heleny Tenglerové v kategorii D45, která za sebou nechala i velezkušenou Stáňu Opavovou. Ta přiznala, že na druhou kontrolu udělala kvalitní osmiminutový kufr.

Dvakrát stříbrná skončila Kateřina Černá v kategorii D12, první a třetí doběhl Vojtěch Bartoš v kategorii H18 a první byl v sobotu Vít Macura v kategorii H16.

Za zmínku stojí i čtvrtá místa Marie Bartošové (D10) a Jonáše Černého (H10) v nedělním závodu.

Pepa Milota

Určitě stojí za zmínku i velmi zajímavé měřítko mapy u závodníků kategorie H21. Ačkoliv nápis na mapě jasně avizuje 1:10 000, při podrobnějším pohledu lze odhalit skutečné měřítko 1:12 143. To jen tak někde nemají!

-jmac-




KDO NEPŘEPLAVAL BEROUNKU, NEMĚL ŠANCI NA PŘEDNÍ UMÍSTĚNÍ

Začátkem jara se v přírodě objevují nejen krtci a zpěvné ptactvo z jihu, ale také orientační běžci všeho věku.

110 jedno a vícečlenných týmů se postavilo na start VI. šestého ročníku orientačně navigačního závodu Skrýše – kompas kontra GPS, jenž měl start i cíl v Plzni na Bílé Hoře. Akce je určená nejen pro trénované a borce nýbrž i pro nejširší veřejnost.

Úkolem je ve čtyřhodinovém limitu oběhnout co nejvíce a co nejlépe obodovaných kontrol. Těch bylo terénu rozmístěno 26.

Předpověď počasí vyšla, od rána a prakticky po celou dobu závodu drobně pršelo, teplota byla jen pár stupňů nad nulou.

Oproti některým předchozím ročníkům, kdy se několika fyzicky disponovaným jedincům podařilo oběhnout všechny kontroly, se pořadatel rozhodl, že tomu letos zamezí. Umístil totiž některé kontroly buď na břeh Berounky nebo na vrcholy srázu nad ní.

Regulérních přechodů přes řeku se příliš nenabízelo, v mapě byly proto vyznačeny ještě dva přijatelné brody.

Na start se postavilo také několik závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK v kategorii kompas. A zanechali za sebou docela slušnou vizitku.

Nejméně ambicí měli paní Mária Džujiková s vnukem Jonášem Černým. V jejich případě šlo jen o zajímavou nedělní vycházku na pár hodin. Obešli v pohodě čtyři kontroly a získali napoprvé pěkných dvacet bodů.

Loni šestý Jan Macura neběžel špatně, leč překročení časového limitu o 19 minut a 43 sekund mu ubralo 20 bodů, což při zisku 84 bodů stačilo jen na 21. příčku. Uteklo mu tak jisté místo v první desítce.

Skvělou premiéru zaznamenali Libor a Monika Černých. Oběhli čtrnáct kontrol a nasbírali 88 bodů. To znamenalo výborné patnácté místo ze 62 družstev.

Jen s nejnutnějším výbavou vyrazil na okružní běh po celé mapě Josef Milota, jenž kvůli dobře obodované kontrole neváhal přeplavat Berounku. Oběh k mostu nebo brodu by totiž znamenal několik kilometrů navíc.

Mapu, průkazku zabalenou v igelitu a buzolu strčil Milota za dres a šel si zaplavat dvacet jarních metrů. Běžecké boty ani nesundal, jednak kvůli časové ztrátě a také kvůli eventuálnímu nastydnutí. V závěru závodu ale musel korigovat své plány a některé kontroly raději vynechal. V cíli byl nakonec jen o 24 sekund před časovým limitem.

120 bodů ze šestnácti navštívených kontrol mu přineslo nečekané umístění na bronzové příčce. Před ním se umístili Petr Kučera z Prahy a Vladimír Mezník z Berouna. Oba získali 122 bodů.

Nejlepšího výsledku (126 b.) dosáhl vítěz kategorie GPS Jiří Pek. I tito závodníci stejně jako ještě několik dalších neváhali kvůli bodům překonávat tok Berounky na nebrodných místech, a to i opakovaně.

Jen pro zajímavost: borci z popředí výsledkové listiny urazili během závodu něco mezi 30 až 35 km.

Josef Milota

Do startu 4hodinového závodu Skrýše chybí už jen pár minut. Nahoře zleva Mária Džujiková, Monika Černá, Jan Macura, Josef Milota a Jaroslav Jirásek (Cheb). Dole zleva Jonáš Černý a Libor Černý




VÁCLAV BARTOŠ SE PODÍLEL NA PRVNÍM MÍSTU ZÁPADOČESKÉ ŠTAFETY

Něco přes dvě stovky tříčlenných štafet se utkaly v 1. kole Českého poháru štafet, které ve Vysoké nad Labem uspořádal oddíl OK 99 Hradec Králové.

V sobotu, kdy byl na pořadu Jarní pohár, se orientační běžci pídili spíše po repelentu proti klíšťatům a podobné havěti, o den později měli na shromaždišti vyhráno ti, co si nezapomněli vzít s sebou deštník, holínky a teplé oblečení.

Celonoční déšť, jenž pak vytrval po celý den, a teplota jen pár stupňů nad nulou prověřily závodníky také z odolnosti.

Štafet se účastnil rovněž výběr západočeská mládeže. V něm bylo několik členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Nejlépe si vedla trojice Ondřej Hasman (Slávie VŠ Plzeň), Václav Bartoš (Mar. Lázně) a Jan Vecko (Nejdek), jež zvítězila v kategorii H14. Bartoš měl dokonce druhý nejlepší čas na svém úseku.

Mariánskolázeňská Martina Chladová doběhla na prvním úseku v kategorii DH12 jako pátá. Škoda jen první pokažené kontroly. Jinak předvedla nadstandardní výkon. Kolegové Iva Nádeníčková a Radim Tokár (oba Nejdek) pak vytáhli tým na pěknou čtvrtou příčku.

Čtvrté bylo rovněž trio Kateřina Černá (Mar. Lázně), Klára Lokajíčková (Slávie VŠ Plzeň) a Klára Marešová (Nejdek) v kategorii D14. Za třetí místo na prvním úseku dostala Černá od trenéra Luďka Bartoše pochvalu.

Průměrný výkon podal na prvním úseku Vojtěch Bartoš, jenž letos hostuje za oddíl Praga Praha, v kategorii staršího dorostu H18 (25 družstev). Jeho kolektiv obsadil nakonec 16. místo.

V květnu se mariánskolázeňská mládež chystá na další štafetový podnik. Bude jím Vyzývací pohár v Pardubicích. Tam se sejde konkurence daleko větší.

Josef Milota

Mariánskolázeňská mládež na štafetách ve Vysoké nad Labem. Zleva Kateřina Černá, Martina Chladová, Václav Bartoš a Vojtěch Bartoš.




I když sníh už téměř zmizel, sezóna LOB stále pokračuje

Zima je letos mizerná, všechny LOBy se v Čechách zatím ruší. Minulý víkend proto vyrazila, po úspěšném vystoupení na olympiádě dětí a mládeže, natěšená skupinka MLOKů na závody do Německa. Při nevalné účasti německých a rakouských závodníků se tam konalo Mistrovství Německa v LOBu na krátké trati. Tratě byly překvapivě mapově náročné, sněhové podmínky výborné.
Vojta jezdí opravdu dobře a oba dny vyhrál kategorii H17 ve velmi dobrém čase.
Vašík v H14 byl sobotu čtvrtý a v neděli třetí.
Luděk si po 35 letech vyzkoušel LOB a v neděli z toho bylo celkem pěkné 3.místo (ale nutno dodat, že běžel stejnou trať s Vojtou a ten ho porazil rozdílem dvou tříd!).

Výsledky a fotky zde: http://www.ol-bamberg.bplaced.de/Ski-OL-2014-Garmisch.htm

O dalším víkendu si české reprezentační družstvo juniorů a dorostu uspořádalo nominační závody na ME dorostu a MS juniorů. Konaly se na Pradědu. Díky výkonům v předchozích závodech byl pozván i Vojta. V těžké konkurenci se sice neztratil, ale závody mu nevyšly úplně podle jeho představ (hlavně mapově), takže do Estonska se letos podívají jiní tři dorostenci. I tak se Vojta dostal na velmi zajímavou akci, o které se mu ještě před třemi týdny ani nezdálo.
Zpráva o akci a fotky zde: http://junior.ski-o.cz/.

Luděk




Hlásím, že zatím kolečko 2,5 km na Golfu pro klasiku nemá chybu.

JF




Vojta pátý ve sprintu na olympiádě ve Vysočina Aréně

6. zimní olympiáda dětí a mládeže se konala v Novém městě na Moravě. Poprvé byl mezi sporty zařazen lyžařský orientační běh. V každé kategorii startovalo vždy nejlepších 28 závodníků nebo štafet z celé ČR.
Z M.L. se v rámci výpravy karlovarského kraje zúčastnili 4 závodníci: Vojta v H16, Vašík v H14 a Kačka s Martinou v D14.
Senzačního úspěchu dosáhl Vojta, který svým 5.místem ve sprintu. Velmi kvalitní výkon zopakoval i ve středečním middlu, kde i přes dvě chyby v postupech uhájil místo v první desítce startovního pole.
Middle vyšel i Kačce - v kategorii D14 (sama věkem ještě D12) vybojovala skvělé 13.místo!
Spolu s Vašíkem pak doběhli na 17.místě ve čtvrteční štafetě (nebýt nešťastného pádu Vašíka na sběrce, tak dojeli na 15.místě).
Vašík v H14 zvládl oba individuální závody kolem 20.místa, stejně tak Martina v D14.
Všem se LOBy moc líbily. MLOCi byli na olympiádě úspěšní!
Blahopřejeme.

Výsledky, mapy, fotky jsou k nalezení na facebooku nebo na stránkách pořadatele: http://osn-cz.eu/zodm-2014-lob/

Luděk




Koukejte na Sport a na Facebook, jsou tam zprávy z olympiády dětí.
22. 1. tam byla vidět při LOB Kačka Černá.




29. prosince 2013 zemřel ve věku nedožitých 87 let Miroslav Petr z Prahy, dlouholetý návštěvník mariánskolázeňských závodů Jarní trojúhelník.




V sekci FOTO je doplněný rok 2012 a nově přidány Jarní trojúhelník od L. Bartoše 2012 a 2013 a kompletní rok 2013.




Ahoj MLOKci, přeju vám všem, aby tato krutá zima co nejdřív skončila a začala ta normální s půlmetrem sněhu, teplotami pod nulou a sluníčkem. (Teda kromě Pepy, ten sníh nerad).

JF

2013



Mikulášská besídka se 6.12. celkem vydařila



MLOCI BĚHALI DO VRCHU

Jiří Blažek z cyklistického klubu z Velké Hleďsebe nemluvil do větru, když po nedávném běžeckém závodu na vrch Lesný sliboval podobný podnik i v Mariánských Lázních.

Premiérový ročník běhu z centra lázní až na Závišín přilákal na start dvacet sedm odvážlivců. Potěšitelné je, že většina byla přímo z města nebo nejbližšího okolí.

I když byl tento běh kratší než ten z Kyžvartu na nejvyšší kótu Slavkovského lesa - 4,5 km oproti 6,7 km, lehčí rozhodně nebyl.

Startovalo se od kruhového objezdu u hotelu Bohemia přímo do kopce ke kostelu. Po krátké rovince z horního konce Karlovarské ulice ke Kolibě přišla pěkná darda v podobě kilometrového lyžařského svahu. Ten byl zvláště v úvodu pěkně strmý. Několik borců volilo raději občasnou chůzi.

Kdo měl plíce v pohodě, nasadil na kopci od hotelu Krakonoš rychlejší tempo. Trať vedla jedinkrát za celou cestu směrem dolů. Následoval mírný výběh okolo Pstružího jezírka a golfového hřiště a pak už zbývala jen kilometrová rovinka k prvním závišínským domkům. Někteří v posledních desítkách metrů i zafinišovali.

Úlohu favorita splnil domácí talent David Špindler, jenž proťal cílovou metu v čase 20 minut a 30 sekund. O prvenství musel ale bojovat, veterán Zdeněk Procházka z Karlových Varů měl čas jen o dvě sekundy horší. Nejlepší z „mloků“ Jan Macura vyběhl celkovou šestou příčku za rovných 22 minut.

Nejrychlejší ženou byla mariánskolázeňská univerzální sportovkyně Monika Černá.

Ta doběhla do cíle jako dvacátá. Jedenáctý skončil nejlepší veterán nad 50 let Josef Milota,
dvacátá první byla první veteránka Antonie Vyoralová a o dvě příčky za ní přiběhl vítěz seniorů nad 60 let Jan Fišák.

Závěrečné vyhlášení proběhlo v závišínské hospodě U pejska a kočičky. Zdaleka nejúspěšnějším kolektivem se stal Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jehož šest členů z osmi vystoupilo na stupně vítězů.

Zde je na místě hláška z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje: „Zřejmě ňákej slušnej oddíl“.

Výsledky: Muži do 40 let – 1. David Špindler (20:30, Mar. Lázně), 2. Michal Žižka (21:45, Hamrníky), 3. Miroslav Žabenský (21:47, Mar. Lázně), 4. Jan Macura (22:00),

8. Robin Šemotl (22:33, oba MLOK), muži nad 40 let – 1. Zdeněk Procházka (20:32), 2. Jiří Hadrava (20:49, oba K. Vary), 3. Libor Černý (25:56),
muži nad 50 let – 1. Josef Milota (22:54), 2. Karel Tengler (23:42, všichni MLOK), 3. Karel Wünsch (31:04, Velká Hleďsebe), muži nad 60 let – 1. Jan Fišák (29:10), ženy do 40 let – 1. Monika Černá (27:16, oba MLOK), 2 Petra Königová (28:57, Lázně Kynžvart), 3. Magda Sklenářová (29:22 MLOK),
, ženy nad 40 let – 1. Antonie Vyoralová (27:31, obě Mar. Lázně)

Josef Milota




17.11.2014 Běh Mariánské Lázně – Závišín (sjezdovkou).

Celkem 27 účastníků. V závorce celkové pořadí.

Hlavní kategorie

  • 4. Jan Macura 22:04 (6)
  • 10. Vojta Bartoš 23:19 (13)

Ženy do 40

  • 1. Monika Černá 27:16 (20)
  • 3. Magda Sklenářová 29:22 (24)

Muži do 50

  • 3. Libor Černý 25:26 (16)

Muži nad 50

  • 1. Josef Milota 22:54 (11)
  • 2. Karel Tengler 23:42 (14)

Muži nad 60

  • Jeden účastník Jan Fišák 29:10 (23)

Fotky jsou na barluda.rajce.idnes.cz
a na letavec72.rajce.idnes.cz

JF




BĚH NA VRCH LESNÝ

V neděli 27. 10. 2013 se uskutečnil II. ročník Běhu do vrchu Lesný. Za ideálního počasí se sešla nachlup stejná návštěva jako loni - 47 účastníků. Ťrať měří necelých sedm kilometrů a až na pár desítek metrů se běží pořád do kopce. Startuje se v parku před zámkem Kynžvart. Minulí návštěvníci asi dost potrénovali kopce, většina si totiž vytvořila osobní rekord. Někteří se zlepšili i o pět minut. Do cíle na kótu 983 m.n.m. dorazil jako první David Špindler z Mariánských Lázní (32:05), který byl naposledy druhý. Loňský vítěz Jan Sokol ze Sokolova dal přednost návštěvě frankfurtského maratónu, kde chtěl překonat hranici dvou a půl hodiny (o pět minut se mu to nepodařilo). Ve startovním poli bylo také několik orienťáků ze západočeské oblasti. Nejlépe dopadl Karel Rambousek ml. (BSO). Ten doběhl do cíle šestý (34:31), patnáctá příčka patřila Janu Macurovi (MLA, 37:38),

o tři sekundy a jedno místo dále skončil Jindřich Kovář (MAS) a dvacáté místo obsadil Josef Milota (38:14),
na něhož zbyla i cena pro nejlepšího v kategorii nad 50 let. Jeho soupeři, co mu loni nadělili asi pět minut, totiž nepřijeli.

Pokud si chce někdo dát ještě letos trochu do trika, má možnost. V neděli 17. 11. se běží něco podobného, i když ne tak dlouhého, něco do pěti km, také v Mariánských Lázních. Pořadatel je stejný: Cyklististický klub Sportblažek.cz. Závodní kancelář je v prodejně Sport Denk. Start je v 10 hod. od kruhového objezdu u hotelu Bohemia. Cíl je na Závišíně. V cestě bude stát mj. dlouhá sjezdovka od Koliby na Krakonoš. Vyhlášení se odehraje v hospodě U pejska a kočičky.

Pepa Milota




VE VYŠŠÍM BRODU BYLO MISTROVSTVÍ V HROBU

Úplnou tečkou za sezónou pěších orientačních běhů se stalo dvoudenní Mistrovství České republiky dvojic v horském OB, pro nějž se vžila zkratka HROB.

To letošní se uskutečnilo na jihu Čech u Vyššího Brodu. Tamní lesy jsou orientačními závodníky téměř nenavštěvované, takže nebylo divu, že se sjela druhá největší návštěva – téměř dvě stovky párů. O dvě desítky víc jich bylo loni, kdy se HROB konal v Moravském krasu.

Do Vyššího Brodu odcestovalo také pět závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Někteří měli ambice na alespoň průměrné umístění, jiným šlo o prověření vlastních možností. Spokojeni byli nakonec určitě všichni.

Tratě měly po oba dny délky od 15 km (P – Petr Kunc a Markéta Pluháčková)

do 25 km (HH – Jan Macura a Robin Šemotl). Veteráni to měli někde uprostřed (HH40 – Josef Milota). Převýšením se, jak to na HROBech obvykle bývá, nešetřilo.

Sobotní závod s hromadným startem se odehrál na rakouské straně. Tam všichni nejdříve absolvovali první polovinu tratě s volným pořadím kontrol. To kvůli rozhození závodního pole.

Pořadatelé dali možnost, aby si všichni vyzkoušeli, jaké mají lyžaři pocity při závěrečném zdolávání alpského svahu v závěru Tour de Ski, a na vrchol sjezdovky umístili jednu z kontrol. Po vběhnutí na českou stranu už byl na pořadu normální pospojovaný závod.

Překvapivě nejlépe si po sobotě stála dvojice Sestry Brožkovy – Josef Milota z Mariánských Lázní a Jiří Hájek z Ostrova - v kategorii HH40, jež zaostala za favorizovaným duem Kozák-Škvor z Kamenice o necelou minutu.

Špatně na tom nebyli ani ašští Smith and Smith (ne příbuzní Jindřich a Vladimír Kovářovi) ve stejné kategorii. Ti ztráceli na čelo tři minuty, což je v této disciplíně celkem zanedbatelné.

Solidně si vedl mariánskolázeňský Geopár (Kunc – Pluháčková).

Nejvíce si v lese pobylo duo JaRo (Macura – šemotl) v kategorii HH. Ti přiběhli do cíle něco přes dvě hodiny za prvními.

Na rozdíl od soboty, kdy panovalo vlídné podzimní počasí, provázel nedělní závod neustálý drobný déšť, čímž se viditelnost a čitelnost mapy o něco zhoršily.

V neděli se do třiceti minut startuje podle odstupů ze soboty, což se obvykle týká několika málo párů. Pak následuje hromadný start ostatních.

V kategorii HH40 se prvních pět týmů seběhlo po několika kilometrech. Před první občerstvovací stanicí odpadli Hanáci Šimek a A. Navrátil. Pak kamenickému Kozákovi vzdal jeho kolega. Zbylé tři sestavy se držely zuby nehty pospolu ještě pět kilometrů před cílem.

K trháku pak nasadili Kovářové, již získali jisté vedení. Z poslední vrcholové kontroly sbíhali na druhém a třetím místě Milota s Hájkem společně s konickou dvojicí Grepl a V. Navrátil. Předposlední kontrolu u potoka razili takřka stejně. Následoval nekonečný finiš na nádvoří vyšebrodského kláštera. Koničtí v něm rezignovali.

Vítězství s náskokem čtyř minut brali zaslouženě Ašští. Druhé místo pro Milotu s Hájkem? Ani náhodou. U vyčítání čipů se oba dozvěděli, že byli diskvalifikováni za špatné ražení právě té předposlední kontroly. O nějaký kus dále se totiž na podobném místě nalézala ta jejich správná. Diskvalifikováni byli i třetí Koničtí. Ani je nenapadlo zkontrolovat kód kontroly. Další HROB se běží příští podzim v Liberci. Tam si snad dají všichni pozor.

Pěknou třináctou příčku ze čtyřiceti pěti zúčastněných dvojic v kategorii P obsadili Kunc s Pluháčkovou. Na nejlepší měli za dva dny ztrátu 52 minut a 9 sekund.

Jestliže v sobotu ztráceli Macura se Šemotlem na lídry dvě hodiny a něco, v neděli to bylo podstatně víc. Únava se začala ne sčítat, ale násobit. Jejich celkové manko nakonec činilo 5 hod., 44 min. a 21 s. Vítězní Jan Šedivý a Jan Procházka z Pragy Praha, mistři světa z roku 2012 ve štafetovém OB, zvládli během víkendu cca padesát vzdušných kilometrů za 5:54:35. Ale to je přece jen trochu jiná třída.

Josef Milota




Jen pro zajímavost: MLOKci mají na ostrově Ischia blízko Neapole v Itálii (N 40° 41.942 E 013° 52.486) svůj vlastní schod na cestě na vyhlídku Punta Panza.
(V pravém dolním rohu lze spatřit můj sandál)


NEJÚSPĚŠNĚJŠÍM MLOKEM V ZÁPADOČESKÉ OBLASTI JE HELENA TENGLEROVÁ

Skončil oblastní žebříček a nedopadli jsme nejhůř.

Na prvním místě se v kategorii D45 umístila Helena, další dospělí se k "bedně" jen přiblížili.

Lépe dopadla mládež:

Vojta (H16)

a Jonáš (H10) byli druzí,

Vítek (H16), Vašík (H12),

Samuel (H10) a Kačka (D12) byli třetí.

JF




Výsledky

závodů Oblastního žebříčku, včetně mezičasů, jsou k nalezení na stránce závodů.

A komu to v lese nestačilo, může ještě bloudit na obpostupy.cz.

6. října 2013 -jmac-


V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH SE BOJOVALO O TRIČKA S MLOKEM

Derniéru žebříčku západočeské oblasti v OB v podobě dvou závodů na začátku října si letos vzali na starost členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Za shromaždiště zvolili prostor pod lyžařským svahem vedle restaurace Koliba, kde našli pořadatelé i závodníci potřebné zázemí (Díky, pane Černý!).

V sobotu se závodilo na sever od města. Start a cíl se nalézaly u Pastýřského odpočívadla pod bývalým hotelem Kamzík.

Již letitou mapu dokázali lázeňští sportovci částečně aktualizovat - hlavně co se porostů týče -, takže výtek v tomto směru příliš nepadlo.

O den později se organizátoři pokusili z anonymního sportu – závodníci v OB jsou při své činnosti prakticky pořád skryti v lese – udělat alespoň trochu sport divácký.

Na lyžařský svah umístili tři kontroly, jež musel každý během závodu navštívit. Hlavní kategorie mužů H21 šla přes sjezdovku dokonce dvakrát.

Příznivé počasí přilákalo v sobotu na start něco přes sto padesát účastníků, v neděli jich bylo ještě víc. Upoutávky v regionálním tisku využili i někteří místní zájemci z řad orientačních laiků.

Pozoruhodného výsledku dosáhl ve druhém závodě například člen místního plaveckého oddílu Philip Ryšavý, jenž obsadil v kategorii H12 páté místo z deseti účastníků. Jeho odstup za vítězným Kurzem z Plzně činil jen šest a půl minuty. U svátečních orientačních běžců se přitom předpokládá, že budou mít problém vůbec najít všechny kontroly.

Kvůli organizačnímu vytížení startovala až na výjimky pouze mariánskolázeňská mládež.

Dvakrát se na stupně vítězů probojovali Tomáš Čech (1. a 1. v kat. H10L), Adéla Postránská (2. a 2. v D10L), Kateřina Černá (3. a 2. v D12) a Vojtěch Bartoš (1. a 2. v H16).

Pouze v sobotu se prosadili Stanislav Šesták (2. H10L) a Václav Bartoš (3. v H12), o den později si šli pro ceny také Mikuláš Janoch (2. v HDR), Ondřej Petrus (3. v HDR), Magda Sklenářová (2. v D18), Hana Fišáková (2. v D35) a Stanislava Opavová (1. v D45).

Naprostým hitem těchto závodů byly ceny, jimiž přispěla fa. TRIMA zastoupená ing. Zdeňkem Moravcem. O trička s grafikou mloka, jež sám navrhl, se urputně bojovalo po oba dny.

Nelze opomenout ani další sponzory: Pivovar Chodovar Chodová Planá, Serafin – bylinné produkty, Danubius hotel groups, Skiareál Mariánky a Snowhill.

V první polovině příštího roku pořádá Mariánskolázeňský orientační klub MLOK XXIX. ročník vícedenních závodů Jarní trojúhelník. Mapuje se kvůli tomu až dosud nepoužitý prostor. Přáním „mloků“ je, aby přijelo co nejvíce sportovců a aby odjížděli všichni spokojeni jako po těchto závodech.

Josef Milota




Jsou nalosovány startovky na  SOBOTU  a  NEDĚLI .

JRM




K námi pořádaným závodům 19. a 20. oblastního žebříčku zveřejňujeme pro nedočkavé  POKYNY . Startovní listiny na oba dny budou uveřejněny ve čtvrtek večer.

JRM




„MLOKŮM“ SE NA ORIENTAČNÍM MISTROVSTVÍ V JABLONCI MOC NEDAŘILO

S mírnými ambicemi odjížděli sportovci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK na Mistrovství České republiky štafet a družstev do Jablonce nad Nisou.

V minulosti získali „mloci“ pět štafetových a jedno družstevní umístění na stupních vítězů, bylo tedy na co navazovat. Tentokrát se prezentovali v nebývalém počtu 21 běžců. Je pravdou, že někteří se s tímto typem kontaktního závodu seznamovali až na místě.

Za centrum zvolili pořadatelé lyžařský areál Břízky. Jeho okolí je pro orientační běh jako stvořené. I přes hustou síť cest se v členitém a kopcovitém terénu nalézá značné množství porostových a kamenitých detailů.

Do sobotních štafet nastoupilo rekordních 423 tříčlenných týmů.

Nejlepším výsledkem Mariánskolázeňských bylo nakonec páté místo trojice Jan Michalec, Jan Fišák a Josef Milota v kategorii H180 (19 štafet).

Na vítězné trio z Vrchlabí ztratili „mloci“ 2 minuty a 5 sekund, na stříbrné Pardubice pak chyběla necelá minuta.

Ačkoliv každý nechal na trati minimálně dvě zbytečné minuty, vzal neúspěch na sebe rozbíhač Michalec: „Nebudu se na nic vymlouvat, tříminutový zásek na lehčí kontrole se v závodě tohoto typu prostě nesmí udělat.“

Ženy ve složení Jana Bartošová, Monika Černá a Stanislava Opavová skončily v kategorii D135 devatenácté, další mužská veteránská štafeta – Jan Sklenář, Libor Černý a Luděk Bartoš – doběhla v kategorii H135 na třicátém sedmém místě.

Za zmínku určitě stojí účast Kateřiny Černé ve výběru západočeské oblasti v kategorii žactva DH12. Mezi čtyřiceti týmy obsadila Černá společně s s Radimem Tokárem z Nejdku a Ondřejem Kovářem z Aše pěknou patnáctou příčku.

Mnohem vyhecovanější a prestižnější je pokaždé nedělní závod pětičlenných (veteráni), sedmičlenných (dorost, muži a ženy) a osmičlenných (žactvo) smíšených družstev, jehož se účastnilo téměř 1400 běžců.

V něm Mariánskolázeňští zcela propadli. Hlavním předpokladem je orazit v lese všechny kontroly. To se žádnému ze tří družstev nepodařilo. Navíc se přidali i žáci. Slabou náplastí může být fakt, že podobný lapsus postihl napříč kategoriemi další necelé tři desítky družstev.

Nejslibněji se situace vyvíjela v kategorii DH300. Opavová s Milotou měli dokonce na svých úsecích nejlepší časy, leč vynechaná kontrola třetího člena znamenala místo jistého stříbra diskvalifikaci.

Stejně dopadly i další dva mariánskolázeňské kvintety v kategorii DH225. V jednom případě se jednalo o prosté neoznačení cílové jednotky.

Není všem dnům konec, příští klubová mistrovství se budou konat za rok v okolí plzeňské Radyně, kde to Západočeši dobře znají. Navíc tamní terén nepatří mezi nejobtížnější.

Úspěchem alespoň zčásti mariánskolázeňským je nečekaná sedmá příčka západočeského žákovského výběru v kategorii DH14 (20 družstev). Z Mariánských Lázní v něm sice nikdo nestartoval, ale na jeho složení, trénování i koučování se nemalou měrou podílel Luděk Bartoš.

Josef Milota




Fišákova zpráva z MČR štafet a družstev.

Pěkné počasí, pěkné závody, pěknej průser. V sobotních štafetách nejlépe dopadla favorizovaná štafeta Michalec - Fišák - Milota na 5. místě. Ovšem pouhé 2 minuty za vítězi a 40 vteřin za bronzem. Dvě zbytečné minuty tam nechal každý z nás.

Nedělní závod pětičlenných družstev byl pro MLOKy totálním fiaskem. Všechna naše družstva byla diskvalifikována. Družstvo nejstarších veteránů dokonce běželo na výborné druhé místo, kdyby jeden debil nevynechal kontrolu.

Debil Fišák.




NA MISTROVSKÉ KLASICE SE PŘEVÝŠENÍM NEŠETŘILO

Individuální vrchol letošní orientační sezóny – Mistrovství České republiky na klasické trati – se odehrál na severním okraji Hrubého Jeseníku pod režijní taktovkou oddílu Magnus Orienteering Šumperk.

Ten nabídl více jak tisícovce závodníků dosud nikdy nepoužitý prostor severně od rekreační osady Rejvíz. Na Moravu odjel jediný závodník Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK – Pepa Milota.

Bůhví, proč organizátoři vybrali právě tuto lokalitu, kromě protáhlých a dost hlubokých údolí se v ní něco alespoň trochu zajímavého nenalézá.

O tom, jak bude vypadat kvalifikační závod, vypovídal už fakt, že se na start šlo přes dva kilometry z kopce. Přitom shromaždiště s cílovou arénou leželo téměř v nejvyšším bodu mapy.

První cílem je vyběhnout si v sobotní kvalifikaci účast v nedělním finále A, kde se pak bojuje o tituly.

To se Pepovi v kategorii H55 povedlo, byť jeho výkon nebyl nikterak přesvědčivý.

Samotný závod měl ve většině kategorií charakter mírně brutálního přespolního běhu. Nějaké zásadní orientační problémy se řešit nemusely. Bonbónkem bylo překonat v závěru závodu na postupu dlouhém cca 1,5 km sto padesát výškových metrů.

Příliš jiné to nebylo ani následující den. Nicméně i v této zkoušce fyzické odolnosti Pepa Milota úplně nepropadl a vyběhl čtvrté místo, když se o možné umístění na stupních vítězů připravil zhruba dvouminutovým „houbařením“ při dohledávce třetí kontroly v jednom hustníku.

J.M.




ORIENTAČNÍ BĚŽCI ZAVÍTALI NA KOKOŘÍNSKO

Smrt hřebíkovkám! Pro neznalého zřejmě nesrozumitelný a navíc výhrůžně znějící vzkaz, o nějž by se mohla zajímat i policie, visel zcela veřejně u lesa poblíž Šemanovic na Mělnicku.

Zhruba dvanáct set kolemjdoucích čtenářů s ním beze zbytku souhlasilo a podle toho se i zařídilo.

Lesy severně od přírodní rezervace Kokořínský důl jsou chráněnou oblastí. Zároveň patří k tomu orientačně nejzajímavějšímu, co lze na území Čech nalézt.

Oblast je protkaná rozvětvenou sítí hlubokých údolí s pískovcovými skalami. Tam se konalo závěrečné dvoukolo B žebříčku Čechy a republikového žebříčku A.

Striktní nařízení od CHKO Kokořínsko znělo: 1. maximální počet účastníků 1200, 2. přísný zákaz použití bot s hřeby, tzv. hřebíkovek.

Vtipálkové mínili, že tento zákaz měl pomoci zvýšit tržby obchodníků se sportovní obuví. A opravdu, boty bez hřebů – špuntovky – šly u všech stánků velmi dobře na odbyt.

Nutnost mít nepříliš agresivní podrážku způsobila i kouzlo nechtěného. Závodníci se při oboustranném zdolávání strmých svahů potýkali se stabilitou a končili často na zemi. Do cíle pak dobíhali v jednotném tmavohnědém úboru.

V sobotu byla na programu klasická trať s delšími postupy na volbu. Vzhledem ke skalnatému terénu se převýšením rozhodně nešetřilo.

Příliš jiné to nebylo ani o den později na krátké trati – middle. Spíše než nějaký bezhlavý úprk bylo třeba volit rozvážnou chůzi a pečlivé mapování mezi všemožnými kamenitými útvary.

Alespoň jednou byli mezi první desítkoui členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK Stanislava Opavová v kategorii D55 (9. a 15.) a Josef Milota v kategorii H40 (17. a 10.).

Josef Milota




BĚH DO VRCHU LESNÝ

V neděli 27. října se už podruhé koná běh na nejvyšší vrchol Slavkovského lesa (983 m). Startuje se v 10 hodin v parku před kynžvartským zámkem. Trasa měří cca sedm kilometrů. Až na pár desítek metrů se běží jen do kopce. Naposledy stálo na startu asi padesát borců, včetně pár "mloků". Takže je opět šance dát si do trika. Podroběnjší rozpis najdete na sportblazek.cz

J. M.




MLOCI U VELKÉHO RYBNÍKA JEN PABĚRKOVALI

Předposlední letošní dvojkolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se odehrálo u obce Velký Rybník na Karlovarsku, v jejíž blízkosti se nalézá vodní plocha stejného jména.

Oddíl z Ostrova přemapoval prostor, v němž se kdysi dávno závodilo, a připravil na oba víkendové dny tratě s klasickými parametry. Více dal zabrat sobotní závod, kdy panovalo téměř tropické vedro.

Nutno dodat, že tamní zvlněný les je plný nejrůznějšího podrostu, jež někde skoro vylučuje možnost běhu.

Ze dvacítky členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK se dařilo jen několika jedincům.

Prvenství vybojovaly v sobotu Kateřina Černá v kategorii D12 a Helena Tenglerová v kategorii D45, druhý doběhl Vít Macura v kategorii H16 a třetí skončila Kathrin Bínová v kategorii D35.

O den později zvítězil Jan Michalec v kategorii H45, stříbro brali Jonáš Černý v kategorii H10, Kateřina Černá a Helena Tenglerová a třetí příčku obsadila Jana Bartošová v kategorii D35.

Josef Milota




KATEŘINA ČERNÁ VYBĚHLA V NEJDKU BRONZ

Mezi orientačními běžci je nemalé množství masochistů. To se opět potvrdilo na třídenních závodech West Cup v Nejdku, kam přijelo necelých čtyři sta sportovců.

Do Krušných hor zamířili téměř v kompletním počtu také členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Pozvánkou bylo, že se běhalo v prostoru, kde se v roce 1991 odehrál štafetový závod Mistrovství světa. To o náročnosti i zajímavosti terénu cosi vypovídá.

Už první – prý krátká (cha, cha) – etapa, jež měla profil ´s kopce do kopce´, dala každému pořádně zabrat.

Že by potom všichni mysleli jen na odpočinek? Ani nápad. Hned po setmění se zhruba sedm desítek zájemců přihlásilo na noční závod. Kupodivu největší účast byla v kategoriích mládeže. Asi hlavně proto, že mohla běžet ve dvojicích.

V kategoriích dospělých si nejdecký „nočák“ nezadal svými parametry s mistrovstvím republiky. Však také čas kolem sta minut patřil v kategorii H21 k těm lepším.

Například pátý Honza Macura pobyl v lese 161 minut a 59 sekund.

Ta správná orientační „maturita“ přišla ve druhé etapě. Většina kategorií měla na programu free order – volné pořadí kontrol.

Vyplatilo se jít do závodu s červeným fixem a postupy vydumat a zakreslit na předstartu. Předešlo se tak vynechání některé z kontrol, což znamenalo diskvalifikaci (P. Bína), nebo zbytečnému vracení se. To zase přineslo spoustu minut navíc (J. Michalec). Oba případy postihly asi šest desítek osob.

Nemálo borců závod v některé fázi zabalilo. Časů u dospělých kolem 150-200 minut nebylo vůbec málo.

Ani tato etapa nezdecimovala už tak unavené běžce. Asi šedesát se jich v pozdní odpoledne účastnilo dalšího vloženého – tentokrát paměťového - závodu. Ten ale nikdo z MLOKů neabsolvoval. Přednost dostala zahradní párty u Kamarytů.

Naštěstí třetí – nedělní – klasická etapa už nebyla tak brutální.
Vyskytovaly se i delší běžecké pasáže na volbu postupů.

Umístění na stupních vítězů v celkovém hodnocení West Cupu vybojovala Kateřina Černá.

třetím místem v kategorii D12. Byl to jediný medailový úspěch pro mariánskolázeňské barvy.

Ostatní výsledky: H10 – 7. Samuel Janoch, 8. Jonáš Černý, H12 – 6. Václav Bartoš, H21 – 9. Luděk Bartoš, 12. Petr Kunc, H35 – 6. Josef Milota, 15. Jan Michalec, 18. Libor Černý,

22. David Bašek, H55 - 10. Jan Fišák, 12. Jan Sklenář, D35 – 9. Martina Kamarytová,
15. Kathrin Bínová, D45 – 7. Helena Tenglerová

Josef Milota




Zpráva z konce prázdnin.
Nejlepší ze všech MLOKů byla Katka Černá

MLOKci se srpnových závodů zúčastňovali v nejrůznějších sestavách a s velmi skromnými výsledky:
Rumcajsova míle (4 etapy) - H65 Fišák 6. z jedenácti, Stáňa vynechala kontrolu.
Pěkné prázdniny (3 etapy) - D40 Jana Bartošová 25. ze 47, H12 Vašík 20. ze 46, H16 Vojta 23. ze 31, H45 Luděk 8. ze 48, H65 Fišák 8. z 15, Maruška orazila cizí kontrolu.
Oblasťák v Nejdku (3 etapy) s dobrou účastí viz:
westcup.nejdek.net
Zde zazářila Katka Černá skvělým třetím místem v celkovém pořadí D12

JF




Zveřejněn rozpis na poslední oblastní žebříčky, které pořádáme ve dnech 5. a 6. října 2013.

JRM




KARATISTA MALINOVSKÝ VYHRÁL PO OSMÉ ORIENTAČNÍ ZÁVOD NA KAMZÍKU

Na Fit louce u bývalého hotelu Kamzík nad Mariánskými Lázněmi si v polovině srpna dali sraz sportovci z oddílů karate a juda, aby se opět poměřili v orientačním běhu.

O nějakých laicích nemůže být ani řeči. Vesměs tradiční účastníci mají na svém kontě dostatek návštěv. Letos se závodilo už po dvacáté deváté.

Milovníci úpolových sportů se těší u místních orientačních běžců dobrého renomé, běhají totiž bez buzoly. A to z jednoduchého důvodu: neví jak se s ní zachází. Stejně mají za ty roky stále se opakující terén dobře „zmáklý“.

Kontrol bylo v lese rozmístěno třináct a šlo jednu vynechat. Stejně jako v několika předchozích ročnících byl použit systém „free order“ – volné pořadí kontrol.

Běhalo se jako vždy s tužkami a papírovými průkazkami, do nichž se jako kontrola průchodu zapisovaly odpovědi na nejrůznější otázky. Nechybělo opět skládání básně.

Tentokrát bylo tématem vítězství Zuzany Hejnové na 400 m překážek na MS v Moskvě. Zde jsou ta zdařilejší díla: To je pohled na dráhu, všichni běží pomalu, na Zuzanu nemají, ty co denně zobají. Kdo to pádí jako huska, to se řítí naše Zuzka, Amíci jí nahání, marně, až se naklání. Zuzana je jako šíp, po 400 m může pít, výkon to byl veliký, už tam sázej půllitry nebo Zuzana Hejnová, běhá jako šílená, přeskočí překážky, má pružný podrážky.

Vítězství v kategorii Elita si - už po osmé - vybojoval trenér karate Radomír Malinovský v čase 84 minut a 55 sekund. Druhou a třetí příčku obsadili funkcionáři juda Karel Tesař (111:25) a Ivan Korol (130:43), na dalších místech skončili Roman Jokel (133:59), Jiří Klimko (170:21) a Kamil Špindler (173:47).

Poslední jmenovaný běžel s GPS, jež mu naměřila, že urazil cca 15 kilometrů. Přitom ideální trasa čítalo zhruba o devět kilometrů méně.

Aktivní orientační běžci startující v kategorii Profi nemohli žádnou kontrolu vynechat. Podle předpokladu se prosadilo mládí. Vyhrál student Jan Macura v solidním čase 61:22. Za ním se seřadili Miloš Kamaryt, Libor Černý, Pavel Bína, Martina Kamarytová, Kathrin Bínová a Monika Černá.

Cenu pro nejlepší v kategorii mládež, jež měla samostatný lehčí závod, připadla Štěpánu a Václavu Klimkovým i přes to, že šli společně. Na rozdíl od soupeřů, jimž byli členové oddílu OB Kateřina Černá a Břetislav Milota, našli totiž všech osm kontrol.

Běžci na stanovištích zápasili nejen s dotěrným hmyzem ale třeba i s určením, v kterých mořích končí všechny české řeky (Baltické, Černé a Severní). Atlantik ani Středozemní nejsou správné odpovědi.

Nikdo nedokázal správně pojmenovat koně Alexandra Velikého (Bukefalos). Padaly pokusy jako Hatátitla, Horymír, Malý Saša, Ali Šemík, Dušan, Alex junior nebo Saša Krusty.

Dobře se naopak aktéři vyrovnali se sestavením věty, v níž budou slova začínat na písmena P, Q, R, Ř, S, Š, T a Ť. Výtvory Podlý Quido Rébus Řeší, Síla Špuntu Touhu Tiší, Pan Quentin Rantino Řezal Svižně Šrot – Trapný Ťulpas či Prý Quidovi Roste Řeřicha Se Šťovíkem Tuze Těžce patřily k těm povedenějším.

Případný čtenář si může zkusit složit i něco lepšího. Předtím se ale doporučuje hodinka intenzivního běhu. To pak mozkové závity pracují docela jinak.

A pak ještě napsat smysluplné slovo o více než čtyřech písmenech, jež se čte z obou stran stejně, nebo uhodnout, jak se jmenuje herec v roli Otíka ve filmu Vesničko má, středisková. Sylvester Stallone, baron von Österháze, Ota Pako, Lálín Evžen, Zdeno Urbán, Ištván Lájoš, Maslo Szabó ani Lászlo Huni to tedy nebyl.

Josef Milota




PEPOVA NOVELA
ORIENTAČNÍ VETERÁNI MĚLI SVĚTOVÝ ŠAMPIONÁT V ITALSKÉM SESTRIÉRE

Výkonnostní orientační běžci veteránského věku (od 35 let výše) mají každoročně možnost se poměřit na nejvyšší úrovni, a to při mistrovství světa – World Masters Orienteering Championships.

To letošní se za rekordního počtu zúčastněných zemí (45) konalo od 2. do 10. srpna v italském horském středisku Sestriére pár kilometrů od francouzských hranic a bylo součástí multisportovních World Masters Games s centrem v Turínu.

Orientační běžci byli v počtu 2600 účastníků mezi třiceti vesměs olympijskými odvětvími nejpočetnější sportovní skupinou v rámci WMG.

Do Itálie odcestovala dvojice závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK: Jan Sklenář (kat. H70) a Josef Milota (kat. H55).

Oba už nějaké to veteránské mistrovství světa absolvovali, takže věděli, jaká konkurence je čeká. Do Itálie cestovala vlastně celá rodina Sklenářova, ale Honzova manželka i obě dcery pojaly tuto cestu pouze turisticky.

Minimálním cílem je účast v osmdesátičlenném finále A, kde se bojuje o medaile. Už to je ale při průměrném počtu dvou set startujících v každé kategorii pořádná výzva.

O sportovním hledisku netřeba hovořit, jednalo se ale také o významnou společenskou událost. Na slavnostním zahájení byli kromě vrcholných činovníků z IOF (International Orienterring Federation) přítomni i starostové z pěti italských měst, kde se všechno orientační dění odehrávalo.

Prvním setkáním s mapou byl trénink sprintu v ulicích Bardonecchie. Ten ale mnozí pro přílišnou jednoduchost vynechali.

Do tuhého začalo jít v kvalifikaci sprintu, jež se odehrála v Pragelatu s doběhem pod skokanskými můstky, kde se v roce 2006 skákalo o olympijské medaile.

A finále si vyběhl s pořádně odřenýma ušima Pepa Milota, jenž se musel vracet pro vynechanou kontrolu. Nakonec mu to těsně vyšlo. B finále zbylo na Sklenáře.

Sprintové finále se běželo přímo v Sestriére. Svojí obtížnostní bylo důstojným prvním vrcholem WMOC.

Pepa Milota obsadil lichotivou osmnáctou příčku, na níž by si před odjezdem do Itálie ani nevsadil. O možné umístění v první desítce se připravil minutovou chybou v polovině závodu a špatným vyřešením jednoho delšího postupu v konci závodu. V cíli mu naměřili čas 19 min. a 52 s. Vítězství patřilo Švýcaru Gugliemettimu (17:29). 31. (105. celkově) doběhl Honza Sklenář ve finále B.

Další den se všichni vypravili do terénu. Trénink v členitých a místy kamenitých loukách dvacet minut chůze od Sestriére jen mírně naznačil, co může běžce v následných dnech čekat.

Dva kvalifikační závody na klasické trati (long) pod zamračeným nebem měly cílovou arénu v olympijském biatlonovém areálu u Sansicaria. Vzhledem k tomu, že se běhalo po oba dny v jednom – zato pořádném – svahu, byl problém se světovými stranami prakticky vyřešen. Na východ se stoupalo do kopce, na západ se běželo dolů.

Rébusem bylo vyrovnat se s klasifikací lesa a luk. Na všechna strany to totiž vypadalo tak nějak stejně.

Lichotivé čtvrté místo v jedné ze tří skupin kategorie H55 obsadil Pepa Milota (postupovalo prvních 27). Umístění v kvalifikaci je ale druhořadé, ve finále začínají všichni od nuly. Vliv to má pouze na podobu startovní listiny. Ti lepší vybíhají v závěru.

Pod čarou A finále zůstali Honza Sklenář.

Den před finále si většina proběhla či prochodila les u Claviére. Ten se svým charakterem kvalifikačnímu lesu příliš nepodobal. Přibyla pichlavá přízemní kleč i těžko překonatelná kamenná pole.

O finálovém ránu museli pořadatelé řešit náročný logistický úkol: dopravit prostřednictvím lanovek cca tři tisíce osob do výšky 2300 metrů nad mořem. Díky dobré organizaci i ukázněnosti všech seniorů nikdo start nezmeškal.

Ještě většímu náporu však čelila lanovka při zpáteční cestě. To už ale bylo po všem, a tak nějaká půlhodina nebo hodina v dvousetmetrové frontě až tolik nevadila.

Počasí panovalo více než příznivé. Na obloze ani mráčku, vzduch čistý. Přesto se nervozita na startu dala krájet. Pro každého to byl závod roku. Něco jako Wimbledon pro tenisty nebo Hahnemkamm pro sjezdaře. Buď a nebo. Oprava neexistuje. Když tak možná za rok. V Brazílii.

Stavitelé se vyznamenali a připravili po všech stránkách náročný a zajímavý závod. Bez chyby se nedostal do cíle nikdo.

Téměř deset minut nechal zbytečně na trati Milota, jenž si navíc v polovině závodu při pádu v kamení rozsekl nohu pod kolenem. Nezpomalil, vzpomněl si na heslo ´samuraj nezná bolest´, obohatil přítomným cizincům jejich slovník o ty nejjadrnější české výrazy a pokračoval dál.

Jeho cílový čas měl hodnotu 66 min. a 4. s., což znamenalo slušné 21. místo. Prvnímu Finovi Rautiovi naměřili 54:10.

Sklenář skončil ve finále B 49. (118. celkově).

Díky stříbru Jaroslava Havlíka z Jičína ze sprintu v kategorii H75 a bronzu Vítka Pospíšila z Prahy z klasické trati v kategorii H45 nevyšli při rozdílení cen naprázdno ani Češi.

Medaile si rozdělili reprezentanti 25 zemí. Nejúspěšnějšími sběrači kovů se stali závodníci ze Švédska (12-11-6), Finska (9-10-8), Švýcarska (11-2-2) a Norska (6-5-4). Čili žádné překvapení.

Největší výpravy přijely z Finska (528), Norska (382), Ruska (337), Švédska (327), Švýcarska (147) a Estonska (103). Češi přicestovali v počtu 72 osob a patřila jim v tomto měřítku osmá příčka.

A na závěr: nejstarší účastník Rune Haraldsson ze Švédska měl ročník narození 1918. Z toho je patrné, že orientační běh se dá aktivně provozovat i do velmi vysokého věku. Který sport může toto nabídnout?

MLOCI Před halou v Sestriére, kde bylo po celou dobu centrum MS
Nejstarší účastník Mistrovství světa v orientačním běhu Rune Haraldsson ze Švédska

Josef Milota




MLOKci byli úspěšní i na Velké ceně Moravy 2. - 4.8.2013

D12A Katka Černá 2. místo
D35C Monika Černá 3. místo
D45C Radka Miturová 1. místo
H10C Jonáš Černý 4. místo
H35C Libor Černý 4. místo
HDR Lucka běžela jen 2 etapy.

JF




Zpráva z pětidenních v Novém Boru

Účast MLOKů byla mohutná, ale velmi chaotická. Řada našich borců, např. Martina, Monika, Katka, Markéta, Kathrin, Radka, Martin T., Petr, Pavel, Jonáš, Vojta, Michal, Miloš, Libor a Břeťa běžela kategorii příchozích nebo jen některé etapy.
Největší hvězdou byl celkově druhý Vašík Bartoš v H12B. Porazil dalších 13 soupeřů.
Další výsledky:
D10 (24) 19. Maruška Bartošová
D35 (22) 6. Jana Bartošová
H21B (37) 8. Martin Bína - porazil Lukáše Bauera!!!
H45A (34) 4. Luděk Bartoš
H55A (23)4. Pepa Milota
H65A (25) 11. Fišák

JF




VÁCLAV BARTOŠ SAHAL NA BOHEMII PO ZLATU,
MARTIN BÍNA ZVLÁDL MĚŘENÍ SIL S LUKÁŠEM BAUEREM

V Lužických Horách na Novoborsku se na konci července odehrál devatenáctý ročník mezinárodních vícedenních závodů v orientačním běhu Bohemia 2013.

Původně – v letech 1978–86 - byla Bohemia třídenní a konala se každý sudý rok. Od roku 1987 se závody rozšířily na pětidenní a pořádají se v lichých letech.

Návštěva byla jako obvykle početná i kvalitní. Celkem se účastnilo cca 1400 běžců – z toho asi 500 cizinců - ze 32 zemí. Nejpočetnější zahraniční výpravy přijely z Německa, Rakouska, Dánska, Litvy, Lotyšska a Ruska.

Na této významné akci nemohli chybět ani členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již dorazili v počtu 23 závodníků. Zdaleka ne všichni však absolvovali plný počet etap.

Někteří přijeli třeba jen na víkend, jiní odjeli dříve, pár jedincům vystavilo stopku zranění. I tak dosáhli „mloci“ několika zajímavých úspěchů.

První dvě etapy měly centrum u obce Chřibská, zbytek se odehrál v okolí Kytlice. Terén byl pokaždé dost podobný: kopce, pískovcové skály a kameny, horší průchodnost i vysokým lesem, v nižších partiích měkká, podmáčená podložka. Jestliže se k tomu připočte téměř tropické počasí, pak je jasné, že o nějakém úprku nemohlo být ani řeči.

Výborně se Bohemia vydařila Václavu Bartošovi v kategorii H12B.

Ten se v prvních čtyřech etapách pohyboval mezi druhým a čtvrtým místem a do závěrečného hendikepu startoval z druhé pozice s odstupem 7 min. a 36 s. za vedoucím Hudským z Jablonce.

V lese šel však naprosto bez chyby, zatímco zřejmě nervózní soupeř kupil chyby. Oba závodníci se tak ke konci závodu seběhli. Bohužel v posledním sešupu ze skal měl více odvahy Hudský, jenž pak proběhl cílem jen o tři sekundy dřív než Bartoš.

I tak je to pro Vaška vynikající výsledek. Bylo to navíc jediné celkové umístění mariánskolázeňského závodníka na stupních vítězů.

Po některé z medailí sahal v páté etapě také Josef Milota v kategorii H55A. Ten sice vybíhal z páté pozice, ale v polovině závodu už byl třetí. Po dvouminutové chybě však spadl na čtvrtou příčku, a tak už to zůstalo.

Menší náplastí mu můžou být dvě dílčí první místa v první a čtvrté etapě, za něž obdržel malé poháry. O lepší výsledek se tentokrát připravil fatálními chybami ve druhém závodě.

Bramborovou příčku obsadil také Luděk Bartoš v kategorii H45A.

Ten nebyl ze svého výsledku vůbec zklamaný. Původně doufal jen v umístění na konci první desítky.

I přes větší časový odstup za medailovými pozicemi jsou sympatické šesté místo Jany Bartošové v kategorii D35B

a osmá příčka Martina Bíny v kategorii H21B.

Bínovo vystoupení bylo navíc okořeněno soubojem s naším dlouhodobě nejúspěšnějším lyžařským reprezentantem Lukášem Bauerem. Bína v něm obstál. Z pěti etap měl čtyřikrát lepší výsledek a v součtu všech závodů měl o dvanáct minut kvalitnějí čas. Bauer nakonec uzavíral první desítku.

Na Bohemii startoval také Jaroslav Jirásek z Chebu v kategorii H65A. Ten se poměřoval hlavně s naším Janem Fišákem.

Oba poctivě střídali dobrý a špatný výsledek, aby se v poslední etapě potkali hned za startem. Celý závod absolvovali jako dobří známí společně - včetně šestiminutového bloudění – a rozdali si to na posledním postupu na sběrnou kontrolu. V něm byl lepší Jirásek, jemuž patřilo desáté místo. Nakonec jedenáctý Fišák přiběhl 37 sekund po něm.

Plný počet etap měla ještě devatenáctá Maruška Bartošová v kategorii D10.

Pepa Milota




Zpráva z třídenních závodů HSH u Medlovského rybníku.

MLOKci: Opavová, Jan a Jana Sklenářovi, Jan a Lucie Johanka Fišákovi.

Počasí: Jako na Vysočině - horko nebo zima.

Pozoruhodné výsledky: Sklenář celkově druhý, Stáňa dvakrát na bedně v etapách.

Terén: 90% kontrol bylo umístěno pod úrovní terénu v husté síti rozčvachtaných vodotečí, často v podrostu.

Komentář: Jana Sklenářová běžela stabilně na desáté místo.
Stáňa dobrým výkonem nestačila smazat ztrátu z první etapy a skončila pátá.
Fišák pokračoval v katastrofálních výkonech další diskvalifikací za oražení nesprávné kontroly v první etapě.
Lucka se procházela bažinatým lesem s radostí.
Sklenář, v závěrečném handicapu, ze čtvrtého místa mazácky využil lítého souboje borců, kteří startovali před ním, nenechal se zatáhnout do chyb obou soupeřů a doběhl skvěle druhý.

JF




PRVNÍ ROČNÍK BĚHU SPA-RUN

V sobotu 13. července se v Mariánských Lázních konal městský běh na 6,1 km.

Start i cíl byl na centrálním parkovišti. Akce byla pořádána v rámci pivně bigbítového Starosta festu. Na start se dostavilo 58 borců - 41 mužů a 17 žen.

Trasa vedla kolem nemocnice, fotbalového stadionu Viktoria a Ferdinandova pramene a pak parkem pod tenisovými kurty. Následoval strmý výběh ke knihovně, dál po chodníku až k poště. kde čekal další solidní stoupák na Anglickou ulici. Dále kolem Nových Lázní ke Casinu, přes Kolonádu, kolem Arniky na Hlavní třídu a pak pořád rovně až ke knihovně. Pk dolů do parku a stejnou cestou jako na začátku do cíle. Počasí bylo dost slunečné a závod rychlý. Nikde se nedalo moc odpočinout.
Vytyčení trasy sneslo srovnání s Mistrovstvím Evropy a zajištění pořadateli a všemi druhy policie bylo zhruba na úrovni olympiády.

Do cíle doběhl jako první byvší orientační běžec Honza Sokol ze Sokolova (20:22) před místním mladíkem Davidem Špindlerem (20:41), kterého trénuje Honza Sklenář, a Norbertem Švarcem z Plzně (21:37). Pepa Milota obsadil v mužích 14. místo (17. v absolutním pořadí) v čase 24:46 a byl vyhlášen jako nejlepší běžec nad 50 let. Proběhnout se přišel i Borek Urbanec (21., 30:29), který měl co dělat, aby porazil Moniku Černou (30:50). Ta skončila v ženách sedmá (35. absolutně). V dámské kategorii zvítězila účastnice maratonu z londýnské olympiády Ivana Sekyrová ze Sokolova (21:20) před domácí Monikou Preibischovou (21:32) a Vendulou Petříkovou (23:05). Závodit přišla i dítka od Evy Čechové (Bischofové), která absolvovala zhruba kilometrový závod v parku před nemocnicí. Linda doběhla mezi děvčaty (5 účastnic) druhá, Tomáš byl mezi kluky (9 účastníků) třetí.

Pepa Milota

Výsledky na www.sparun.wz.cz/




ORIENTAČNÍ VYTVALCI ŠKROCH A ŠREJBR SKONČILI ŠESTÍ

Poslední víkend na konci školního roku je již tradičně vyhrazen pro Mistrovství České republiky dvojic v rogainingu. Letos se odehrálo v Broumech na Křivoklátsku.

Tuto akci nemohl vynechat její pravidelný účastník Michal Škroch z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jenž absolvoval závod jako vždy se svým parťákem Michalem Šrejbrem z Mladé Boleslavi. Název jejich týmu zněl Chromajzl and Vožungr. Který je který, není doposud známo.

Vítězství v kategorii Muži Open (32 týmů) patřilo favoritům Ondřeji Skripnikovi z Prahy a Radovanu Čechovi z Brna, již posbírali 2320 bodů. Škroch se Šrejbrem obsadili s 1570 body velmi pěknou šestou příčku.

V sobotu ve 14 hodin startovala zkrácená šestihodinová varianta.Té se účastnila téměř kompletní rodina Bartošových z Mariánských Lázní.

Otec Luděk s mladším synem Václavem měli v cíli na kontě 340 bodů a v kategorii Muži Open (9 týmů) obsadili sedmou příčku.

Lépe se dařilo matce Janě, jež se starším potomkem Vojtěchem

dosáhla se 430 body dokonce na bronz v kategorii Mix Open (12 týmů).

O týden později se na Hradecku konalo Mistrovství světa juniorů v OB, v jehož rámci se pro výkonnostní a hobby závodníky konaly šestietapové závody JWOC Tour 2013. Těch se účastnilo 900 běžců ze tří desítek zemí.

„Mloky“ na nich reprezentovali manželé Jan a Jana Sklenářovi ve veteránských kategoriích.

Časy se tentokrát nesčítaly, ale převáděly na body. Po pěti etapách se navíc nejhorší výsledek škrtal. Závodník tak mohl klidně jeden ze závodů vynechat nebo být i diskvalifikován.

Toto pravidlo nakonec pomohlo Janě Sklenářové k nečekanému druhému místu v kategorii D50B. Lázeňská závodnice totiž v páté sprintové etapě, jež se odehrála v ulicích a parcích Hradce Králové, vynechala jednu z kontrol. Závěrečnou šestou etapu si pak ale pohlídala.

Nepopulární bramborovou medaili za čtvrté místo vyběhl Honza Sklenář v kategorii H70. K lepšímu výsledku mu chybělo nějaké dílčí umístění na prvním nebo druhém místě.

Jako diváci ale Sklenářovi - stejně jako ostatní Češi - vůbec nezklamali. Svými hlasivkami popohnali české juniory a juniorky k dvojnásobnému triumfu v závěrečných štafetách.

Josef Milota




V KUNČICÍCH SE FINIŠOVALO BAHNITÝM KORIDOREM

Takovou dávku smůly si členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK už dlouho nevybrali. Že nakonec někteří doběhli ve finále A vůbec do cíle, se jeví jako dílo náhod.

Posledním republikovým orientačním podnikem před prázdninami bylo Mistrovství České republiky na krátké trati, jež v Kunčicích kousek od hranic s Polskem uspořádal oddíl Severka Šumperk.

Už při pátečním přesunu na Moravu se necítila na medaili pokaždé útočící Stanislava Opavová úplně fit. V sobotu ráno se probudila s menší horečkou a bolestmi v krku a další účinkování proto raději vzdala.

Tisícovku účastníků nečekala pár kilometrů východně od Králického Sněžníku žádná rovina, právě naopak. Běhalo se ve výšce mezi 600-900 m. nad mořem. Cest v lese příliš nebylo, zato nejrůznějších detailů ano. V pokynech stálo, že se v závodním prostoru nachází 5516 převážně kamenitých kupek, 142 zídek, 391 skal a skalek a 356 bažin. Kdo by o těchto číslech pochyboval, může si je doma v klidu v mapách přepočítat.

M ČR na krátké trati je dvoudenní akce, v sobotu je na programu kvalifikace, v neděli potom finále o tituly. V mistrovských kategoriích, kde „mloci“ měli Vojtu Bartoše (H16), je postupový klíč vzhledem k vysoké účasti velmi přísný. Z několika početných skupin jen malá část jde do A finále, ty méně úspěšné čeká finále B, C event. D. Veteránům – běžcům nad 35 let – stačí v sobotu doběhnout v první polovině startovního pole.

Sobotní tratě měly větší převýšení a občas i delší postupy. Kontroly se z poloviny nalézaly v méně průchodném porostu – hustníky, podmáčený terén. Později startující měli určitou výhodu, na některých místech už byly v lese vyšlápnuté „dálnice“.

Závod se vůbec nevydařil jindy spolehlivému Janu Fišákovi v kategorii H65. Ten ani nepamatuje, kdy naposledy nepostoupil z kvalifikace. Orientačně obtížný terén nesvědčil také Vojtovi Bartošovi.

Veteráni Luděk Bartoš (kat. H45), Pepa Milota, Honza Michalec (oba kat. H55) a Jan Sklenář (kat. H70 si naopak vyběhli příčky od 3. do 22., jež je udržely ve hře.

Umístění v kvalifikaci je v podstatě druhořadé. Má pouze vliv na podobu finálové startovní listiny. Ti nejlepší ze soboty vybíhají nakonec. Útočit na přední umístění se ale dá z jakékoliv pozice.

Nedělní finále se odehrálo v lépe průběžném lese. Na start se šlo dost do kopců, a tak převýšení v mnohých kategoriích bylo zanedbatelné. Kupek v lese ale jako by přibylo. Však také většina popisů kontrol měla název prostřední kupka, což znamenalo velmi pozorně kontrolovat kódy.

To se vymstilo Michalcovi,

jenž narazil špatně druhou kontrolu – 58 v běhu zaměnil za 95 – a byl diskvalifikován.

Luděk Bartoš se v současnosti fyzicky necítí příliš dobře a doběhl na 22. místě.

Dobře rozběhnutý závod měl Sklenář. Podle mezičasů se držel na jistém druhém místě. Pár kontrol před cílem při sbíhání z kopce však spadl jako podťatý. Botu mu v místě paty propíchl ostrý klacík velikosti ulomeného hrotu tužky. Na obrázku ho v cíli ukazuje Fišákovi.


Vynucená přestávka, kdy nešťastník doloval ze zuté boty cizí předmět, a následné spíše dopajdání do cíle ho odsunuly na čtvrté místo.

Milotovi tento terén nesvědčí, v minulosti se mu mezi stovkami kupek vůbec nedařilo. Tentokrát však u něj nastal nějaký zázračný rozbřesk a mariánskolázeňský závodník obsadil nečekané třetí místo!


Po oba dny se vyvaroval větší než půlminutové chyby a výsledek se dostavil. Byla to jediná medailová příčka západočeského závodníka na tomto mistrovství.

Fišák svůj předchozí nezdar dokonal ve finále B, kdy si vzal na startu mapu pro finále A (chtěl ho přece původně běžet). Omyl zjistil na první kontrole. Následné vracení ho stálo drahné minuty a nakonec doběhl v „béčku“ desátý, celkově 22.

Vojtěch Bartoš skončil ve finále H16C pátý (celkově 39.).

Oko diváka zpestřil po oba dny dlouhý doběh od sběrné kontroly do cíle. Rozmáčená louka se záhy změnila v bahnité koryto a běžci museli vynaložit hodně úsilí k jeho zdolání. Výjimkou nebyly ani boty pohřbené v půlmetrové hloubce. Jeden závodník v sobotu po doběhu hledal – nakonec úspěšně - ztracenou obuv za pomoci lopaty a krumpáče.

Josef Milota




Zpráva z Mistrovství české republiky a veteraniády v OB.
22.+23.6.2013 Staré město pod Sněžníkem.

Přihlášeni byli Vašík, Vojta a Luděk Bartošovi, Stáňa Opavová, Milota, Michalec, Fišák a Sklenář.

Nemocná Stáňa se vrátila domů z poloviny cestování na závody.

Závody se konaly na obrovitých zalesněných úbočích, posetých stovkami kamených kup a kupek.

Smůla potkala nejen Stáňu, ale i Honzu Sklenáře (H70).

Ten si ve finále A na jasné druhé pozici probodl botu i s nohou a dobelhal se na čtvrtém místě ze sedmi.

Raška na desáté pozici ve finále orazil cizí kontrolu a byl diskvalifikován.

Fišák (to jsem já, H65) podcenil soustředění na semifinále, spadl do béček a tam to završil tím, že si vzal cizí mapu.

Ztráta 19 minut a předposlední místo. Trestuhodný přístup k MČR.

Bartošové podle očekávání - Luděk (H45) 20. ze 48, Vojta (H16) 39. z 54 a Vašík si užíval kupky v kategorii příchozích.

Takže jediným MLOKem, zachraňujícím dobré jméno Mariánskolázeňských orientačních běžců byl Pepa.

Soustředěným výkonem v semifinále i ve finále A získal vynikající třetí místo ze čtyřiačtyřiceti závodníků v kategorii H55.

JF




ORIENTAČNÍ BĚŽCI PROBĚHLI SEDMIHOŘÍ

V obci Mezholezy, jež se nachází mezi Kladruby a Horšovským Týnem, se konalo třetí dvojkolo B žebříčku Čechy a republikového žebříčku A v orientačním běhu.

Je s podivem, že se tak atraktivní prostor – přírodní park Sedmihoří - dosud málo využil. Poprvé se v něm v roce 1995 odehrálo Mistrovství České republiky na klasické trati, následně dva závody západočeského oblastního žebříčku a jinak nic. Snad proto byla nynější návštěva velmi početná – cca 1200 závodníků.

Nevelkou vzdálenost od svého bydliště využilo rovněž 26 běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již vyběhli tři medailové pozice a devět dalších umístění v první desítce.

Závodní prostor byl ohraničen pořádnými kopci s množstvím žulových kamenů a kamenitým povrchem, ve střední časti a v prostoru před cílem se rozkládala místy dost podmáčená rovina s hustším porostem a melioračními rýhami.

Sobotní závod na klasické trati splňoval hlavní kritérium pro tuto distanci, a to dostatek dlouhých a zajímavých postupů na volbu. Horší už to bylo s parametry v některých kategoriích – zvláště těch veteránských. Staviteli jako by při plánování tratí trochu ujela ruka. Možná si říkal: Ať si kluci pořádně užijou. Užili. Ale nikdo si nakonec nijak nestěžoval.

Nedělní krátká trať se běžela v jen mírně zvlněných nebo rovinatých partiích. Pro dobrý výsledek bylo třeba vyvarovat se jakéhokoliv zaváhání. I třeba minutová chybka znamenala pád do výsledkového suterénu.

Dobře si vedli „mloci“ na klasické trati. Druhé místo vybojoval Jan Fišák v kategorii H65 a dva bronzy získali Stanislava Opavová v kategorii D55

a Václav Bartoš v kategorii H12C. O den později si ale všichni jmenovaní pohoršili: Fišák (10.), Opavová (8.), Bartoš (22.).

Solidně zaběhli také Jonáš Černý v kat. H10C (6. a 4.), Kateřina Černá v kat. D12C (11. a 6.), Vojtěch Bartoš v kat. H16B (7. a 16.)

a Josef Milota v kat. H40 (5. a 9.). Desátý skončil v sobotu Luděk Bartoš v kat. H40.

Josef Milota




Trénink u Lida

..byl nečekaně obtížný. Výsledky jsou zde.

12. června 2013 -jmac-



Trenink pod sjezdovkou

Trenink byl zaměřen na volbu postupu – oběh, mapový postup, azimutový postup. Většina mládežníků bez ohledu na souřadnice volila téměř přímý postup přes vrchol a jinde postup po silnici. Časy:
27 – Vojta
32 – Vítek
37 – Honza Macura
38 – Marťa
41 – Jindra, Sam, Vašík, Jana
45 – Monika
48 – Jonáš
49 – Katka
Michalovi jsme předčasně sebrali kontroly, takže nedokončil

JF




MLOKci se žádných velkých soupeřů nezaleknou: Mikuláš Janoch (H5) si poradil i s takovýmito závodníky a umístil se mezi nimi na druhém místě!




LUDĚK BARTOŠ SI DOBĚHL U BOHDALCE PRO STŘÍBRO

Slušně si vedli běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK na druhém dvojkole B žebříčku Čechy, jenž uspořádal oddíl SKP Žďár nad Sázavou u obce Bohdalec.

Mírně zvlněný les s dobrou dohledností dovoloval plynulý, rychlý běh. Fyzicky disponovaní borci si závody pochvalovali, a to přes to, že lesní podložka byla po předchozích deštích pořádně nasáklá.

Orientačně to nebylo až tolik obtížné. Opravdu těžkou trať ale nešlo postavit, i kdyby se stavitel roztrhal. V lese s množstvím komunikací a rozsáhlou sítí vodotečí rozhodoval přesný azimut, dobrá dohledávka a samozřejmě rychlé nohy.

Nedělnímu závodu na krátké trati by určitě slušel větší počet kontrol. Kupříkladu na čtyřkilometrových tratích jich bylo kolem dvanácti. Dvojnásobek by nejenže nevadil, ale potěšil.

Nejlepšího výsledku z Mariánskolázeňských dosáhl Luděk Bartoš v kategorii H45. Ten se po sobotním čtvrtém místu na klasické trati protlačil o den později na stříbrný stupínek.

Díky nedělní třetí příčce Kateřiny Černé v kategorii D12 pak měli „mloci“ dalšího člena na stupních vítězů.

Mezi prvních deset se po oba dny dostali Marie Bartošová v kategorii D10 (9. a 6.), Josef Milota v kategorii H40 (5. a 6.) a Jan Fišák v kategorii H65 (9. a 6.).

Šesté místo obsadil na krátké trati Jonáš Černý v kategorii H10.

Josef Milota




Oddíl orientačního běhu MLOK Mariánské Lázně se veřejně distancuje od akce s názvem "orientační běh", pořádané 25. 5. v parku u nemocnice.

Zejména proto, že nešlo o orientační běh.

27. května 2013 -jmac-



ORIENTAČNÍ BĚŽCI ABSOLVOVALI NEPLÁNOVANÝ TEST V PŘEŽITÍ

Poslední předprázdninové dvojkolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se za účasti 170 sportovců odehrálo za značně nevlídného počasí u obce Nová Víska na Karlovarsku. Sobotní zkrácená trať se naštěstí obešla bez dešťových přeháněk, vláhy však bylo v lese dost. Borci často brodili potoky nebo zdolávali v obou směrech strmé svahy. Do podmáčeného lesa se vydaly také dvě desítky borců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již vyběhly osm umístění na stupních vítězů. Zlato však žádné. Za překvapení lze určitě považovat bronz veterána Pepy Miloty v hlavní kategorii mužů H21. Ten už v této kategorii nemá přílišné ambice. Rychlým během od sběrné kontroly do cíle předskočil o jedinou sekundu Jindřicha Kováře z Aše, o dvě pak Petra Bořánka z Prahy. Všichni tři se vešli do rozmezí tří sekund, což je v orientačním běhu nepříliš častý jev. Nedělní závod na klasické trati se konal za mnohem horších podmínek. I ti největší pamětníci tvrdili, že tak brutální to ještě nikdy nebylo. Na návštěvnosti se to ale nijak zvlášť neprojevilo. Orientační běžci jsou zkrátka odolnější druh sportovce. Nepřetržitý hustý déšť, kdy byl každý mokrý už na startu, ještě tolik nevadil, ale teplota kolem pouhých tří stupňů nad nulou udělala z této záležitosti neplánovanou zkoušku v přežití. V cíli byli všichni tak zkřehlí, že nápoje, jež poté konzumovali, roztřesenýma rukama vybryndali z většiny na zem nebo přímo na sebe. Dvakrát na stupně vítězů šli během víkendu Kateřina Černá (2. a 1. v kat. D12), Helena Tenglerová (2. a 3. v kat. D45) a Jonáš Černý (3. a 3. v kat. H10). Pouze v sobotu se prosadili Jana Bartošová (2. v kat. D35), Martina Kamarytová (3. v kat. D35), Václav Bartoš (3. v kat. H12), Josef Milota (3. v kat. H21) a Jan Sklenář (2. v kat. H55). Nedělní závod vyšel Vítu Macurovi (3. v kat H18), Janu Fišákovi (3. v kat. H55) a Magdě Sklenářové (1. v kat. D18).

Josef Milota




OBLŽ SKV
V sobotu krátká s překvapením, v neděli zážitek roku

V Nové Vísce v sobotním závodě bylo překvapením to, že se – na rozdíl od ohlášení v rozpisu – žádné překvapení nekonalo. Mloci závodili celkem slušně, Pepa skvěle. Vítězství se nám vyhnulo, zato druzí byli Katka Černá (D12), Jana Bartošová (D35) Helena Tenglerová (D35), Jan Sklenář (H55) a třetí Martina Kamarytová (D35), Jonáš Černý (H10) a Vašík Bartoš (H12). Nejskvělejším výsledkem v dospělých je však 3. místo Pepy Miloty, který porazil v kategorii H21 soupeře o 30 let mladší a například i Petra Bořánka z USK Praha.

V neděli se – díky vytrvalému dešti a teplotě 4 stupně – odehrál nezapomenutelný závod. Závodníci se po proběhnutí cílem klepali tak, že téměř nebyli vidět, rozlévali pivo, odmítali mluvit aby si nevycvakali zuby a nedokázali rozvázat tkaničky u bot. Mnozí vibrovali ještě dlouho poté, co se převlékli a přezuli a už jim vlastně ani zima nebyla. Někteří měli zcela průhledné prsty na rukou.

Zvítězily tentokrát Katka Černá (D10) a Magda Sklenářová (D18), a třetí byli Helena Tenglerová (D45), Jonáš Černý (H10), Vít Macura (H16) a Jan Fišák (H55)

JF




Mapařský trenink u Židovského hřbitova.

Trenink byl zaměřen na přesné čtení mapy – běh po čáře nakreslené v mapě.
Kratší trať bez chyby: Jonáš 61, Ondra 62
KT se špatně zakreslenou kontrolou: Míša 61, Adélka 72
KT s chybějící kontrolou: Marťa 36, Vašík 43, Sam 69, Michal – víc chyb
Delší trať: Honza Macura 28, Vojta 36, Vítek 39, Libor 65 – sbíral kontroly a závodníky.

JF




Dva záběry ze zahradní schůze: ..C a z Raškovy přednášky tamtéž. ..

JF




KOŽLANSKÝ ORIENTAČNÍ SURVIVAL VZDALI I ZKUŠENÍ ZÁVODNÍCI

Městečko Kožlany na sever od Plzně bylo místem, kde se odehrály dva závody žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu. Běhalo se na mapě Vožehák. Stejnojmenný rybník se nachází na okraji závodního prostoru. O příjemném sportovním zážitku ale nemohlo být ani řeči. Pokud má název Vožehák znamenat, že o nějaké to ožehnutí nebude v tamní přírodě nouze, pak to platilo stoprocentně. Mnozí účastníci se drbali na nohách ještě pár dní poté. Sobotní závod byl zároveň přeborem oblasti na krátké trati. Běžci, jichž se sjely téměř dvě stovky, hledali kontroly hlavně v erozních rýhách. Těch bylo v lese tolik, že se ani nepodařilo zanést všechny do mapy. Do Kožlan přijela také výprava z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jíž se podařilo vyběhnout osm umístění na stupních vítězů. Stříbrné příčky obsadili Mikuláš Janoch v kat. HDL, Jan Macura v kat. H20 a Stanislava Opavová v kat. D45, třetí doběhli Kateřina Černá v kat. D12, Hana Fišáková v kat. D35, Samuel Janoch v kat. H10, Vojtěch Bartoš v kat. H16 a Josef Milota v kat. H35. Nedělní závod na klasické trati velmi nápadně připomínal nějakou survivalovou akci. Zdolávání strmých a trnkami značně porostlých svahů, brodění se potokem po kolena (deset přechodů přes vodu byla u mužů norma) nebo klopýtání bahnitými a vysokou trávou zarostlými loukami doprovázené nepublikovatelnými výrazy, tak vypadalo nedělní slunečné dopoledne v Kožlanech. Sokolovský „Bahňák“ (asi dvoukilometrový překážkový běh ve vodě i blátě, konaný nejen pro příslušníky záchranných sborů) se se svými parametry proti tomu jevil jako selanka pro předškolní mládež. Nebylo divu, že někteří zkušení a roky zocelení borci závod v některé fázi raději vzdali. Zdraví je zkrátka přednější. V této zkoušce odolnosti obstáli a na stupně vítězů vystoupili podruhé během víkendu Kateřina Černá (3.), Hana Fišáková (3.), Stanislava Opavová (2.) a Samuel Janoch (2.). Medailové pozici vyběhli také Václav Bartoš (2. v kat. H12) a Jonáš Černý, jimž se předchozí den tolik nevedlo.

Josef Milota




Z oblastního přeboru v Kožlanech u Kralovic nepřivezla sice početná výprava MLOKů žádný titul přeborníka, ale za to zavlála žlutomodrá vlajka nad stupni vítězů v sobotu 8x a v neděli 6x.

V sobotu vybojovali druhé místo Mikuláš v kategorii H10L, Honza Macura v H20 a v kategorii D45 Stáňa. Na třetích místech se umístili v D12 Katka Černá,..


D35 Hanka, H10 Samuel,..


H16 Vojta a H35 Pepa.

V neděli byla Stáňa opět druhá, na druhé místo se posunuli Samuel v H10 a Vašík v H12...


Třetí místa patřila opět Katce a Hance, třetí příčku obsadil i Jonáš v kategorii H10.

JF




STÁŇA OPAVOVÁ SE DOBŘE ORIENTOVALA U RAKOVNÍKA

V Janově na Rakovnicku se konalo první letošní dvojkolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu.

Účast byla něco přes osm set sportovců. Nechybělo ani dvacet závodníků ze tří oddílů Chebska. O pořadatelství se podělily oddíly ze Slaného a Kladna.

O dobrém výsledku můžou mluvit členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, již vyběhli šest umístění na stupních vítězů. Jana Bartošová na něj teprve čeká.


Sobotní klasická trať se odehrála z části v dosti kopcovitém terénu. Les byl vcelku dobře průběžný, ale v cestě stála hluboká údolí. Běhání po lesních komunikacích nepřinášelo po předchozím přídělu vláhy úlevu.

Svůj křest ohněm prožila mariánskolázeňská Monika Černá v kategorii D35. Ta má sice za sebou zhruba dvě desítky závodů oblastního charakteru, ale toto bylo pro ni něco zcela nového.

Na první kontrolu se dostala po jednadvaceti minutách a stejnou dobu jí trvalo nalezení té druhé. To nejhorší ale teprve přišlo. Bloudění po různých údolích na třetí kontrolu se protáhlo na dalších padesát minut. Za tu dobu byla většina jejích soupeřek dávno v cíli. Monika se ale nevzdala a pojala zbytek závodu jako zkoušku vůle. Obstála, byť nakonec ze samého rozrušení zapomněla orazit cílovou kontrolu a byla proto diskvalifikována.

Naprosto suverénně si naopak počínali její zkušení oddíloví kolegové. Stanislava Opavová vybojovala v kategorii D55 první místo, třetí doběhl Jan Fišák v kategorii H65. Těsně za stupni vítězů na bramborové pozici skončil Josef Milota v kategorii H40..


Lépe se „mlokům“ dařilo o den později na krátké trati. Opavová si zopakovala sobotní triumf, Fišák si polepšil o jednu příčku na druhou pozici a stříbrní byli rovněž Vojtěch Bartoš v kategorii H16B a Luděk Bartoš v kategorii H45.Tohle je ovšem Maruška.


Pepa Milota




Béčka v Janově u Rakovníka, 12. a 13.5.2013
Klubovým stříbrem je i nadále Stáňa

Na béčka do Janova se tentokrát vypravila početná výprava MLOKů v sestavě: klan Bartošů, klan Černých, Bínovi a obvyklá sestava veteránů – Opavová, Milota, Sklenář, Fišák. Chladné počasí střídalo mrholení se sluníčkem a závodníci v Janovských rýhách klouzali červeným bahnem a dobíhali občas pěkně zapraseni.

Pohodlní pořadatelé vyhlašovali jen vítěze, a tak jsme si „bedny“ moc neužili. Ovšem Stáňa Janov dobyla a ve své kategorii kraluje. Oba dny nedala soupeřkám šanci a zvítězila na klasické, i na krátké trati. Za zmínku ještě stojí výborné nedělní 2. místo Vojty Bartoše v nadupaných šestnáctkách. A snad nečekaný Fišákův úlet na 3. a 2. místo.

Výsledky.

JF




PEPA MILOTA DOBĚHL V CHRUDIMI DRUHÝ

Veteránští běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK mají na Mistrovství České republiky ve sprintu dost slušnou bilanci, za poslední čtyři roky zaznamenali třináct umístění na stupních vítězů. I letos čekali oprávněně nějaký medailový úspěch.

Úvodní český šampionát v nejrychlejší orientační disciplíně uspořádali členové Lokomotivy Pardubice v Chrudimi ve středu 8. května v den státního svátku.

Závodním prostorem byla z větší části historická část města, běhalo se ale také v nové zástavbě. Největší problémy měli závodníci, jichž se sjelo kolem devíti set, s řešením problémů kolem řeky Chrudimky a jejích ramen.

Přesně v pravé poledne se na trať vydalo v minutových intervalech 33 žen v hlavní kategorii D21, pak následovala třicítka mužů v kategorii H21. Bonbónkem bylo závěrečné vystoupání po „Širokých schodech“ (bylo jich přesně 61) na sběrnou kontrolu na Školní náměstí. Tam už se mlelo z posledního. Schody neminuly žádného startujícího. .


Diváci na Resselově náměstí před nejvýznamnější chrudimskou památkou - kostelem Nanebevzetí Panny Marie -, kde byl doběh, nebyli o nic ochuzeni, jedenáct kamer České televize pořizovalo nejen hodinový záznam, ale zprostředkovávalo zároveň přímý přenos na obří obrazovku v prostoru cíle. Každý se tak mohl na vlastní oči přesvědčit, že i elitní závodníci jsou chybující lidé.

Vítězství patřilo Daně Šafka Brožkové z Jičína a Vojtěchu Královi ze Šumperka.

Od 14 hodin se do ulic a parků Chrudimi vydali závodníci ostatních kategorií. Kvartet mariánskolázeňských seniorů věřil, že v případě chladné hlavy – o rychlých nohách nemluvě – je reálný i stoprocentní zisk cenných kovů. Plány byly smělé, výsledek však střízlivý.

Zlato nemělo minout Stanislavu Opavovou v kategorii D55,.


v cíli měla suverénně nejlepší čas. Leč oražení jiné předposlední kontroly znamenalo diskvalifikaci. Její správná kontrola se nalézala o nějakých dvacet metrů jinde. Nepřečíst si pokaždé číselné kódy na kontrole se může někdy vymstít.

Favoritem byl Jan Sklenář v kategorii H70. Tratí doslova prolétl, ale... v rychlosti si zapomněl pohlídat správné označení jedné elektronické kontroly, přes níž určitě běžel. I on byl diskvalifikován.

Jan Fišák, jenž má doma ze sprintu už dvě zlata, jedno stříbro a jeden bronz, běžel v kategorii H65 v podstatě bez chyb. Stačilo mu to ale pouze na nepopulární bramborovou medaili. Na třetí místo ztrácel 65 sekund. Podle vlastních slov to rychleji tentokrát nešlo.

Výkyvů se vyvaroval Josef Milota v kategorii H55. Dlouho figuroval na první příčce, leč úplně poslední startující – Hausvater z Hradce Králové – mu trochu zkazil náladu. Jeho čas byl totiž přesně o minut lepší. Stříbro se ale počítá.

Josef Milota




MLOKci byli na České Veteraniádě v OB sprintu nepozorní.
Pověst zachránil Josef Milota

Čtyřčlenná výprava našich veteránů odjela na Veteraniádu se slušnými ambicemi na tři medaile. Dokonce se dalo očekávat, že při dobré shodě okolností by mohli Opavová – D55, Sklenář – H70 a Milota – H55, přivézt i zlato. Pouze šance letos čajíčkového Fišáka v kategorii H65 byly mlhavé.

Stáňa i Honza Sklenář doběhli do cíle spokojení. Časy byly jasně vítězné. Oba tam však čekalo překvapení v podobě diskvalifikace za chybějící kontrolu.

Stáňa místo správné kontroly č.10 orazila vedlejší, vzdálenou 25 m od té správné.

Honza sice u kontroly č.5 na správném místě byl, ale buďto si orazil špatně nebo vůbec a v čipu kontrola chyběla.

Fišák, podle očekávání, na tři nejlepší nestačil a pouze zběsilým závěrem do dlouhého schodiště těsně ulovil bramborovou.

Pepa (na fotce v květovaných trenclích) odstartoval výborně. Od poloviny závodu na něj však pozdější vítěz získával na každé kontrole vteřinu za vteřinou, takže z toho bylo sice vynikající, ale „pouze“ druhé místo.


výsledky jsou na http://lpu.cz/mcr13/index.php?id=vysledky

JF




MACURA A ČERNÝ PŘEKVAPILI V ŠINDELOVÉ

První květnový víkend uspořádali členové oddílu KOB Sokolov dvojkolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu v Šindelové.

Tato obec je známa coby místo s nejnižšími průměrnými teplotami. Orientační běžci ale na předpovědi nebo statistiky nedají, na rozdíl od meteorologů vědí, že jim v Šindelové bude pořádné horko bez ohledu na roční období.

Nepřehledný, zarostlý a permanentně podmáčený terén tam klade na sportovce zvýšené fyzické nároky, zvláště pokud se k tomu připočítají i délkově předimenzované tratě.

O náročnosti svědčí i fakt, že se v sobotním závodě jen dvaceti běžcům ze 166 zúčastněných podařilo stlačit čas pod deset minut na jeden vzdušný kilometr. O den později bylo těch „šťastlivců“ o čtyři více.

Členové početného Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK (22 závodníků) byli šindelovskými lesy až na výjimky zaskočeni, podobně jako naši silničáři každoročním příchodem zimy.

Opravdovým překvapením bylo sobotní první místo Jaroslava Macury v kategorii H45. Pro veteránského závodníka, jenž chodí do lesa s buzolou devátým rokem, to bylo po loňském závodu ve free orderu v Nejdku teprve druhé vítězství v kariéře.

Stříbro brali Kateřina Černá v kategorii D12 a Vojtěch Bartoš v kategorii H16, třetí doběhli Jonáš Černý v kategorii H10 a Vít Macura v kategorii H16.

Sobotní závod se na rozdíl od toho předchozího, kdy se běhalo spíše v rovinatých pasážích, odehrával více v lesích s větším převýšením.

I tentokrát „vybouchla“ v táboře „mloků“ menší bomba. Na bronzový stupínek v kategorii H35 se totiž protlačil Libor Černý. Ten se přitom OB věnuje teprve druhý rok, na závody jezdí hlavně kvůli dětem a platí většinou za outsidera.

Na „bednu“ vystoupili po druhé během víkendu Kateřina Černá (3.), Jonáš Černý (2.) a Vojtěch Bartoš (2.).

Josef Milota




JTR 2013 – MEZIČASY A POSTUPY E2

Na stránce výsledků Jarního trojúhelníku jsme doplnili mapy a mezičasy u kategorií, které měly na tratích vložené části free order. Alespoň částečně tak nahrazujeme neuveřejnění E2 na serveru OB postupy.

9. května 2013 -JRM-



JT2013 na OBpostupy

Své postupy na tratích letošního trojúhelníka si můžete zakreslit na serveru obpostupy.cz. Dostupné jsou tratě z pátka a neděle. Ten nejzajímavější, sobotní závod, to zobrazit neumí...

5. května 2013 -jmac-



375 fotek

z letošního Trojúhelníka: http://barluda.rajce.idnes.cz/Jarni_trojuhelnik_2013/

3. května 2013 -jmac-



ORIENTAČNÍ BĚŽCI ODJÍŽDĚLI Z MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ SPOKOJENI

Poslední dubnový víkend uspořádal Mariánskolázeňský orientační klub MLOK 28. ročník vícedenních závodů Jarní trojúhelník.

Závodníci, jichž se sjelo kolem tří set, nemuseli tentokrát nikam složitě cestovat, všechny etapy měly shromaždiště ve městě.

Kromě běžců ze západočeské oblasti přijely početné výpravy z Prahy a jejího okolí. O mezinárodní nádech se postarali jednotlivci z několika evropských států.

Začínalo se v pátek odpoledne oblastním mistrovstvím ve sprintu se startem a cílem na louce před stadionem Viktoria Mariánské Lázně.

Mapa v měřítku 1:4 000 dělala mnohým veliké problémy. Přitom se běhalo převážně v parku mezi Ferdinandovým pramenem a železničním viaduktem, kde o nějakém nepřehledném terénu nemůže být řeči.

Tratě měřily zhruba 1,5 až 3 km a bylo na až 22 kontrol. Hemžení závodníků v parku připomínalo chvílemi pohyb kulečníkových koulí, jež se odrážejí od všeho, co se jim připlete do cesty.

Dobře si vedli někteří domácí závodníci z řad mládeže. Stříbrné medaile vyběhli Adéla Postránská (D10L), Martina Chladová (D12)


a Mikuláš Janoch (H10L), bronzová skončila Kateřina Černá (D12).

Druhá etapa za mírně sychravého počasí měla centrum na louce u plaveckého stadionu. Na běžce v hlavních kategoriích mužů (H21) a žen (D21) čekal bonbónek v podobě hromadného startu. Po něm se vydali na kratší první polovinu závodu.

Areál byl ozvučen a hodný moderátor radil občas tápajícím sportovcům, již probíhali shromaždištěm, s nalezením divácké kontroly na rohu plaveckého stadionu.


Zábavy si však užili i jiní. Pro některé dospělé kategorie byla použita kombinace pospojovaného závodu a free orderu, kdy se na trati nalézalo jedno až tři „hnízda“ s pěti kontrolami. Ty bylo možné oběhnout v libovolném pořadí.

V posledním shluku kousek před cílem se třeba rozhodovalo o stříbru v kategorii H21. Předloňský vítěz Jarního trojúhelníku Tomáš Kamaryt z KOS Slávia Plzeň v něm zvolil horší variantu a do té doby s ním běžící oddílový kolega Ondřej Vodrážka mu odskočil o půl minuty.

Jasné vítězství patřilo Františku Kolovskému z Lokomotivy Plzeň. Mezi ženami dominovala Barbora Baldriánová z USK Praha.

Sobotní medailová nadílka byla pro „mloky“ podobná jako předešlý den. První místo pro mariánskolázeňské barvy získal Vojtěch Bartoš (H16), na druhých příčkách se objevily Kateřina Černá, Tereza Straková (D10L) a Klára Straková (HDR).

Na start nedělní etapy, jež měla doběh opět u stadionu Viktoria, se šlo asi 1,5 km do kopce, až nad bývalou dětskou léčebnu Miramonte.

Nejdelší trať mužů zavedla borce až k restauraci Koliba. Náhodným chodcům se mohla naskytnout zajímavá sportovní podívaná: ideálním postupem totiž bylo vyběhnout sjezdový svah.

Druhé místo pro mariánskolázeňské barvy získal Vojtěch Bartoš,


Štěpánu Šestákovi se dařilo v kategorii H10L, doběhl první.

V součtu tří etap neobsadili pořádající „mloci“ žádnou medailovou pozici. Nejvíce to asi mrzelo v případě Kateřiny Černé v kategorii D12. Ta měla dobře našlápnuto, možná i ke zlatu. Zradila ji však třetí kontrola v závěrečné etapě, jež znamenala osmiminutovou ztrátu.

Prvenství v hlavní kategorii mužů obhájil loňský vítěz František Kolovský, v ženách se prosadila Barbora Baldriánová.

Organizátory nejvíc potěšilo, že si závodníci po všechny dny pochvalovali kvalitu postavených tratí a dokonce i dobrou úroveň map. Ty byly z větší části dílem domácích amatérských kartografů.


Celkoví vítězové kategorií a umístění závodníků z Mar. Lázní v první desítce: D10 – 1. Kamila Richtrová (KOS Slávia Plzeň), D10L – 1. Eva Baldriánová (USK Praha), D12 – 1. Tereza Šlechtová (Kralovice), 4. Kateřina Černá, 8. Linda Čechová, D14 – 1. Dagmar Biersaková (Kralovice), D16 – 1. Lucie Safrhansová (KOS Slávia Plzeň), D18 – 1. Karolína Šiková (Lokomotiva Plzeň), 4. Magda Sklenářová, D21 – 1. Barbora Baldriánová (USK Praha), D35 – 1: Lenka Hasmanová (KOS Slávia Plzeň), D45 – 1. Pavla Mrázová (Dobřichovice), D55 – 1. Jiřina Štrossová (Dobřichovice), D65 – 1. Jarmila Lohrová (Sparta Praha), H10 – 1. Dominik Průša (USK Praha), 4. Samuel Janoch, 6. Jonáš Černý, 9. Břetislav Milota, H10L – 1. Zdeněk Hejduk (Sokolov), 4. Mikuláš Janoch, H12 – 1. Kryštof Průša (USK Praha), H14 – 1. Lukáš Richtr (KOS Slávia Plzeň), H16 – 1. Jakub Zieba (Nejdek), H18 – 1. Jiří Valeš (Lokomotiva Plzeň), H21 – 1. František Kolovský (Lokomotiva Plzeň), H35 – 1. Michal Průša (USK Praha), H45 – 1. Martin Škorpil (Hořice), H55 – 1. Karel Pilař (Aš), H65 – 1. Rudolf Hrobař (Rychnov nad Kněžnou), H75 – 1. Jaromír Frey (Nejdek)

Josef Milota




KAREL PILAŘ PANU UČITELI NEODMLOUVÁ

Nejzápadnější český orientační oddíl KČT Aš není v republikovém měřítku nikterak početný či výsledkově úspěšný, patří však k těm, jež prošlapávaly orientační cestičku v dřevních dobách tohoto sportu u nás.

Už v roce 1957 se v Aši uskutečnil první ročník závodů „O Ašský štít“. A tato tradice vydržela dodnes. Letos se třetí dubnovou neděli konal v okolí vrchu Háj jubilejní 50. ročník.

I méně zdatného počtáře upoutá nesoulad číslovek, správně by těch ročníků snad mělo být víc. V osmdesátých letech při krizi členské základny se ale na čas od pořádání ustoupilo.

Ašský orientační víkend začal v sobotu klasickým závodem na mapě Kozina, jejíž prostor se nachází jižně od města na hranicích s Německem.

Drsná kopcovitá krajina se spoustou porostových detailů se nikdy neomrzí. Ani tentokrát si orientační „labužníci“ nemohli na nedostatek vpravdě dobrodružných zážitků stěžovat.

Členové početného Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK vybojovali devět umístění na stupních vítězů. Zajímavé je, že první místa brala pouze mužská část oddílu.

Nedělní závod „O Ašský štít“ – trofej pro nejúspěšnější kolektiv -, jenž nakonec získali závodníci z KOS Slávia Plzeň (“Mloci“ skončili šestí), byl zároveň přeborem oblasti na klasické trati. Za slunečného počasí se do lesa vydaly téměř dvě stovky orientačních běžců. Mírně předetailovaná mapa – zvláště v porostech se autor trochu „vyřádil“ – činila občas na postupech i v dohledávkách potíže. Ani v neděli nevyšli Mariánskolázeňští naprázdno.

Před závěrečným vyhlašováním přivítal nynější předseda ašských běžců Karel Pilař i ty, jež odvedli v průkopnických dobách orientačního běhu na Ašsku spoustu neocenitelné práce.

Byli to zakladatel oddílu a jeho dlouholetý předseda Vladimír Šulc a jeho následovník Anatol Podhajský.

Při té příležitosti vzpomněl Pilař, jak se k orientačnímu běhu vlastně dostal: „Pan Šulc, učitel matematiky a fyziky na základní škole, nám jednou oznámil, že odteď budeme běhat orientační běh. Šel jsem hned na první trénink a už jsem zůstal. Panu učiteli se přece neodmlouvá.“


Výsledky – sobota: Linie – 1. Jonáš Černý, D12 – 2. Kateřina Černá (Mar. Lázně), D35 – 2. Jana Bartošová, 3. Petra Bischofová, D45 – 2. Stanislava Opavová, H12 – 1. Václav Bartoš, H16 – 1. Vojtěch Bartoš, H45 – 1. Jan Michalec, H55 – 2. Jan Fišák (Mar. Lázně)

Výsledky – neděle: Linie – 3. Jonáš Černý, D55 – 1. Stanislava Opavová, H16 – 1. Vojtěch Bartoš, 3. Vít Macura, H20 – 3. Jan Macura, H35 – 3. Josef Milota, H45 – 3. Pavel Bína, H55 – 2. Jan Fišák

Josef Milota




NA PLZEŇSKU SE BOJOVALO O ŠTAFETOVÉ TITULY

V rámci prvního dvojkola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, jež se konalo na sever od Plzně u Drahotínského rybníka, se po několikaleté přestávce uskutečnil oblastní přebor tříčlenných štafet.

Zájem byl překvapivě veliký, s účastní čtyř desítek týmů pořadatelé z KOS Slávia Plzeň ani nepočítali.

Členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK přijeli v hojném počtu a do závodu nominovali sedm kolektivů. Největší počet – čtyři – měli ve veteránské kategorii HD105 (11 týmů). Tam se proto čekal nějaký zajímavý výsledek.

Titul pro Mariánské Lázně získali nejprve mariánskolázeňští dorostenci Vít Macura a Vojtěch Bartoš společně s hostujícím Jakubem Ziebou z Nejdku v kategorii H18. Hoši však neměli žádného soupeře, k triumfu proto stačilo oběhnout bez vynechání všechny kontroly.

Statečně bojovalo lázeňské žactvo ve složení Martina Chladová, Kateřina Černá a Václav Bartoš v jedenáctičlenném startovním poli kategorie HD14. Konečná šestá příčka není špatná.

Ve veteránských štafetách se hned na prvním úseku oddělilo od ostatních duo Josef Milota (Mar. Lázně) a Pavel Bartovský (KOS Slávia Plzeň). S bezpečným náskokem a v tomto pořadí přiběhli oba borci na první předávku.

Domácí Sobotová na druhém úseku však byla lepší než naše Martina Kamarytová a vytvořila pro svoje družstvo zhruba pětiminutový náskok. Ten už se lázeňskému finišmanovi Luďku Bartošovi podařilo jen korigovat na polovinu. Zvítězili Plzeňští, „Mloci“ brali stříbro.

Ostatním „vetošům“ už se tolik nedařilo. Petra Bischofová, Helena Tenglerová a Libor Černý doběhli sedmí, o příčku hůře skončili Jaroslav Macura, Jana Bartošová a Miloš Kamaryt a diskvalifikována byla trojice Jan Michalec, Stanislava Opavová a Jan Fišák.

Mariánskolázeňská trojice Michal Kamaryt, Petr Kunc ml. a Jan Macura nestačila v kategorii H21 (10 týmů) rychlému tepu a doběhla šestá.

Josef Milota




VOJTĚCH BARTOŠ A JAN MICHALEC ZVÍTĚZILI DVAKRÁT U PLZNĚ

Soutěžní sezónu zahájili orientační běžci ze západočeské oblasti druhý dubnový víkend dvěma závody na Plzeňsku. Oba pořádal oddíl KOS Slávia Plzeň.

V sobotu byla na programu krátká trať- middle – u obce Zruč-Senec. Ve zvlněném lese plném hlubokých erozních zářezů, v nichž byla umístěna většina kontrol, se ukázalo, kdo v zimě dobře trénoval fyzickou kondici. Neustálé kolmé přebíhání rýh stylem nahoru – dolů dalo všem pořádně zabrat.

O den později se dění přesunulo jižněji do spíše rovinatého lesa u Bílé Hory na severním okraji Plzně. Zdánlivě jednoduchý a vcelku dobře průběžný les protkaný sítí pravoúhlých cest a průseků však dokázal pěkně zaměstnat mozkové závity sportovců.

Druhou nejpočetnější výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK v počtu třicet pět mladých i starších závodníků. A to ještě necestovali všichni.

Z kvantity vykrystalizovala i nějaká kvalita. Pochvalu zaslouží hlavně Jan Michalec a Vojtěch Bartoš, jimž se podařilo zvítězit v obou závodech. .

Výsledky sobota: D12 – 1. Martina Chladová,


D45 – 1. Stanislava Opavová,


D55 – 3. Alena Bischofová, H16 – 1. Vojtěch Bartoš, 3. Vít Macura, H45 – 1. Jan Michalec,


H 55 - 2. Jan Fišák, linie – 3. Jonáš Černý

Výsledky neděle: H16 – 1. Vojtěch Bartoš, H45 – 2. Petr Kunc st., H55 – 1. Jan Michalec, linie – 2. Jonáš Černý (Mar. Lázně)

Josef Milota




Prosím pozor! Úterní trenink (23.4.) bude na parkovišti u Lida.
A v úterý večer v 19 bude v hospůdce pod tribunou poslední schůze pořadatelů před Jarním trojúhelníkem.

Jan Fišák




KULTURA PŘI JARNÍM TROJÚHELNÍKU

Nejen orienťákem je člověk živ. Kromě - doufejme - zajímavých orientačních závodů je možné ve dnech 26. - 27. dubna navštívit v Mariánských Lázních některé kulturní akce. V pátek hraje v hudebním klubu Na Rampě skupina ALKEHOL. Předkapelou jí bude Septic People and Hamr. Začátek bývá obvykle ve 21 hodin. V kině Slavia běží od 17 hodin animovaný film Zambezi 3D a večer od 19,30 hodin thriller s R. Redfordem Pravidla mlčení. A kousek od úšovické základní školy, kde je ubytování, se nachází hospoda U Kovárny. Tam bude od 20 hodin hrát živá bluegrassová kapela. Účinkuje obyčejně něco přes půlnoc. Je tam omezený počet míst, doporučuje se rezervace. Mají tam i nějaký sortiment minutkových a hotových jídel. Také v sobotu je k mání zajímavá nabídka. V hamrnickém rockovém klubu Morrison vystoupí večer plzeňská skupina Kníry (R´n´R punk). Kino Slavia má stejný program jako v pátek. Jinak je samozřejmě po všechny dny k dispozici kultovní úšovická hospoda Eldorádo, o jejímž programu nejlépe poinformují její nejvěrnější návštěvníci - členové oddílu Praga Praha.




LETOŠNÍ PRAŽSKÉ VELIKONOCE BYLY SNĚHOVÉ

Velikonoční svátky nejsou jen časem vyplněným pletením pomlázek, barvením vajíček a podobných folklórních činností. Lze je prožít i jinak.

O Velikonocích navštíví Českou republiku 285 tisíc zahraničních návštěvníků. Tuto informaci bylo možné nalézt před časem na nejrůznějších serverech. Našinec možná popřemýšlí, co asi tak budou ti cizinci v Čechách nebo na Moravě tropit.

Třeba mladí Dánové, ti mají program jasný, hlavně co se týče pobytu v naší metropoli. Tam teče zlatý mok skoro na každém rohu.

Pět stovek jiných návštěvníků z různých koutů Evropy - skandinávské země nevyjímaje - si přijelo do Čech také huntovat tělo a zvolilo si k tomuto účelu osady Podolí-Kvítkov a Jestřebí na Českolipsku.

Co zajímavého se v těchto místech, jež znají pouze domorodci, odehrávalo? Oddíl Kotlářka Praha uspořádal pro tisíc běžců XIV. ročník mezinárodních třídenních orientačních závodů Prague Easter – Pražské Velikonoce.

Návštěva to byla rekordní, nejen co se týče počtu, nechyběla ani opravdová kvalita. Na start se například postavily širší reprezentační výběry juniorů z Finska, Norska nebo Německa. U Hradce Králové se bude totiž letos konat juniorský světový šampionát, a tak mladí orientační běžci z ciziny přišli nasát český vzduch.

Ani ve veteránských kategoriích nebyla nouze o atraktivní soupeře. Finský tým vedl třeba Janne Salmi, jenž v letech 1995 až 2001 posbíral na mistrovstvích světa sedm medailí. Také na Pražských Velikonocích potvrdil, že pořád umí a zvítězil v kategorii H40A.

K České Lípě se vydala také čtveřice závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Ambice určitě měli. V minulosti někteří na Pražských Velikonocích vybojovali umístění na stupních vítězů. Letos to sice nezacinkalo, přesto se o úplném propadáku nedá mluvit.

Běhalo se pokaždé v atraktivním prostředí pískovcových skal. Letos to ale bylo dost na sněhu. Ve svazích se často nedalo udržet na nohou a výjimkou nebyly pády a klouzačky z kopce po zadní části těla. Zašpiněné dresy v cíli hovořily jasně.

V kategorii H50A (35 účastníků) se to jen hemžilo medailisty z minulých ročníků. Druhým místem - i když ne úplně bez chyb - vstoupil do závodu Josef Milota z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Druhý den však udělal v dohledávce na druhé kontrole excelentní pětiminutový zásek a do nedělního hendikepu vybíhal na šesté pozici necelé tři minuty za prvním.

Díky rychlému úvodu záhy stáhl dva soupeře před ním – Švýcara Aeschlimanna a Dikoše z Nového Boru. Ve trojici poté společně dorazili Nora Hellanda a Fina Lammiho. Tato pětice se zhruba polovinu pětikilometrového závodu držela společně, když na desáté kontrole zahlédla v protiběhu i vedoucího Nora Sagvoldena. Ten měl v tu chvíli zhruba minutový náskok před kvintetem pronásledovatelů. V závěru už nestačili Aeschlimann a Lammi, a tak se na dvou posledních kontrolách rozhodovalo mezi třemi běžci o dvou zbývajících medailích. Za kratší konec potáhl Milota, jenž se objevil v cíli jako čtvrtý šest sekund za třetím Dikošem. Stříbrný Helland byl v tu chvíli necelou minutu v cíli. Vítězství o půl minuty před svým krajanem uhájil Sagvolden.

Milota byl nakonec s bramborovou pozicí spokojen. Před prvním závodem by si na takové umístění ani nevsadil. Hřát ho může dílčí vítězství nad Tore Sagvoldenem v první a třetí etapě. Norský borec je totiž jedním z nejúspěšnějších orientačních běžců v historii. Na světových šampionátech vybojoval osm medailí, z toho čtyři zlaté.

Další mariánskolázeňští běžci si vedli spíš průměrně. Jana Fišáka možná rozhodila minimální sekundová porážka od Jiráska v úvodním middlu. Celkově skončil jedenáctý. Loňská vítězka Stanislava Opavová nezvládla hned první etapu – až dvacáté místo -, aby byla nakonec kvůli vynechání jedné kontroly v hendikepovém závěru diskvalifikována. Méně zkušený Jiří Červenka se spokojil s účinkováním v kategorii T3, kde byl hodnocen jako desátý.

Josef Milota




Bude letos „zimní trojúhelník“?

Zatímco v některých částech republiky již počasí připomíná spíše léto, v Mariánkách se zatím sníh drží, zuby nehty (fotka vlevo).

A ještě pro zajímavost fotka krásné jeskyně, na kterou jsem narazil v prostoru nedělního závodu. A kontrolu tam určitě neschováme...

10. dubna 2013 -jmac-



Stránky mlok.wz.cz byly GoogleBotem a společností StopBadware.org označeny jako potenciálně nebezpečné a pravděpodobně Vám to i prohlížeč oznámil, než jste na tyto stránky vstoupili. Žádný strach, to jenom reklamy z WebZdarma dělají permanentní problém. Již byla podána žádost o přezkoumání a toto upozornění by mělo brzy zmizet. Doufám...

20. března 2013 -jmac-



JAN MACURA DOBĚHL U „ŠIDLOVÁKU“ ŠESTÝ

Skrýše, tajemně znějící název orientačně navigačního závodu, jehož pátý ročník se odehrál tradičně v lesích na sever od Plzně, přilákaly na start opět slušný počet milovníků pohybu na zdravém vzduchu.

V kategoriích Kompas a GPS startovalo dohromady 123 jednotlivců a vícečlenných družstev. Pořadatelé v čele se zakladatelem tohoto neobvyklého klání – plzeňským kartografem Alešem Hejnou - připravili opět čtyřhodinový závod se startem a cílem v příjemném zázemí u ranče Šidlovák na břehu rybníka téhož jména.

Na ploše zhruba 35 čtverečních kilometrů bylo rozmístěno 25 kontrol oceněných čtyřmi až deseti body. Ne všechna kontrolní stanoviště byla v lese, některá se nalézala třeba na úpatí strmých svahů u řeky Berounky.

Značnou roli kromě fyzické kondice hraje strategické uvažování co a v jakém pořadí oběhnout (obejít) a co vynechat. Stoprocentní nebyl tentokrát nikdo.

Dvě prakticky stejně početné kategorie se liší tím, co třímají v rukou, tedy kromě mapy v měřítku 1:25 000, již mají všichni stejnou. Kategorie Kompas se orientuje hlavně za pomoci buzoly, ti druzí používají GPS naváděčku. Ta je po zadání před startem uveřejněných souřadnic vede neomylně správným směrem, což je zvláště v hustším lese výhoda.

Na start se postavila šestice borců reprezentující Mariánskolázeňský orientační klub MLOK.

Nejlepšího výsledku dosáhl junior Jan Macura, jenž se ziskem 131 bodů doběhl šestý v kategorii Kompas, jedenáctou příčku obsadil Josef Milota (125 b.), patnácté skončilo duo Eliška Kuncová společně s Ondřejem Čechurou z Lokomotivy Plzeň (119 b.), 25. byli Petr Kunc a Markéta Pluháčková (108 b.) a na čtyřicátém místě byl hodnocen Jan Michalec (81 b.).


Prvenství v kategorii Kompas i absolutně patřilo už potřetí (ještě 2009 a 2012) Karlu Pilařovi ml. z KOB Sokolov, jenž nasbíral 162 z maximálně možných 179 bodů. Tento dnes již věkem nejmladší veterán si navíc v roce 2010 vyběhl ještě stříbro. Nebodoval pouze v roce 2011, to se totiž neúčastnil.

Závod se neobešel bez zádrhele, nějaký poberta zřejmě mdlého rozumu odcizil v lesíku na východním okraji Třemošné kontrolní lampion s kleštičkami. Ti, již správné místo nalezli ale nebyli ochuzeni o body, svojí návštěvu dokázali buď záznamem v GPS nebo čestným prohlášením.

Josef Milota




Na poslední lyžařský lauf této sezóny - Karlův běh - nenasadili MLOKci na lyžích nejtěžší kalibry a výsledky byly trochu slabší.
Sobotní bruslení a dětské kategorie zachraňovali Bartošovi, kteří nedělní klasiku vynechali. Zřejmě ve smyslu vyjádření jednoho, neznámého, borce. Ten v neděli ráno na dotaz proč klasiku neběží, odpověděl: "Po sobotním trápení s bruslením jsem se večer prochlastal k rozumu".
Nedělní obsazení bylo zřejmě slabé, neboť například kategorii M65 na 22km klasicky museli zachraňovat orientační běžci - viz http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/results/852?rid=1095&eventid=2.

JF




Jarní trojúhelník 2013

se rozběhl. Zatím zveřejněn rozpis závodu. Pro letošní rok mají žáci a dorostenci možnost získat licenci "B". Po kratší odmlce je závod zařazen i do Českého poháru veteránů.

JRM




Fotky z prostoru letošního Trojúhelníka

8. března 2013 -jmac-



MLOKci

v sestavě Jana (23 km FT po kategoriích), Maruška, Vašík, Vojta (Děti), Luděk (42 km CT po kategoriích) a Fišák (23 km CT po kategoriích) se zúčastnili Šumavského skimaratonu. Díky rodině Bartošů (Rodiny) byly výsledky docela slušné, až výborné. Najdete je na sportsoft.cz/cs/zavod/overview/854.

JF




Výsledky

mistrovství MLOKu v běžeckém lyžování jsou na ml-lok.webnode.cz/mlok-ski-2013/

JF




Členové rodiny Bartošů

vyválčili na Lyžařské Jizerské padesátce řadu vynikajících výsledků.

JF

Výsledky


MLOK zvyšuje roční příspěvky na 1000,- Kč na člena. Očekáváme výrazně vyšší městskou dotaci na činnost a na tvorbu map.

Ti, kdo nechtějí platit 1000, mohou být i nadále členy za 200, ale všechno si musí hradit sami.

Jan Fišák




2012

Zpráva z výroční, oddílové, mikulášské, maškarní schůze MLOKů 13.12.2012 v klubovně TJ Lokomotiva.

Zúčastnili se Černých, Chladovi, Denisonovi, Bartošovi, Sklenářovi, Kuncovi, Tenglerovi, Fišákovi, Opavová a Milota.

Mládež se vesměs dostavila v maskách

viz http://ml-lok.webnode.cz/fotogalerie/photogallerycbm_458596/8/.

Po několika hrách a soutěžích jsme zhodnotili uplynulou sezónu jako velmi úspěšnou pro mládež, neúspěšnou pro dospělé a velmi slušnou pro veterány.

Byly vybírány příspěvky ve výši 200,- Kč na osobu s tím, že může dojít k jejich zvýšení. Kdo dosud nezaplatil, nechť tak, prosím, brzy učiní.

Jan Fišák




V BĚHU NA VRCH LESNÝ ZVÍTĚZIL JAN SOKOL

Přilákat v současnosti sportovce na nějaký zbrusu nový přespolní běh je vzhledem k nabitému kalendáři ať už na Karlovarsku nebo Tachovsku trochu pošetilé. Jiří Blažek z Velké Hleďsebe, jenž stojí v čele Cyklistického klubu Sportblažek.cz o.s., se o to přesto pokusil.

Prvním předpokladem určitě je mít nějaký nápad. A ten tu byl. Nabídnout něco nevšedního, co se jinde příliš nerealizuje. Co si takhle vyběhnout na vrch Lesný nad Lázněmi Kynžvart? A proč zrovna na Lesný? Protože výš už to prostě nejde. Lesný je nejvyšší kopec Slavkovského lesa a nachází se v nadmořské výšce 983 metrů nad mořem.

Za minimální propagace, kdy se informace předávaly zejména při osobním kontaktu nebo mailem, vítali pořadatelé v neděli ráno 25. listopadu v parku před kynžvartským zámkem (582 m.n.m.) každého nově příchozího. Nakonec byli skoro zděšeni z nebývalé návštěvy, jež se ustálila na počtu 47. Velmi slušné číslo, uvážíme-li, že to byl závod pouze pro dospělé.

Na startovní čáru se postavili nejen trénovaní běžci slušných kvalit, ale i kondiční sportovci, jež si přišli vyzkoušet své možnosti. Bylo mezi nimi i dost orienťáků. Z Mariánských Lázní přijeli Monika Černá, Honza Macura a Pepa Milota, z Chebu Jarda Jirásek a Míra Vlach a ze Sokolova Karel Rambousek ml. a Tomáš Knepr.

V deset hodin masa sportovců vyrazila na sedmikilometrovou pouť. Ještě před startem při výkladu tratě Blažek varoval: „Pokud byste se náhodnou ztratili z trasy, běžte pořád do kopce. Pokud poběžíte po rovině nebo z kopce, je to špatně.“ První kilometr vedl po listím zapadaných parkových cestách. Po kratším průběhu městem se borci napojili na klikatou silnici vedoucí na Lazy. Na ní strávili většinu času. V místě zvaném Vysoké sedlo se pak odbočilo doleva a následoval závěrečný kilometr místy kamenitou turistickou cestou až na kótu. Tam se nakonec do šedesáti minut dostali úplně všichni. Nikdo nevzdal. Limit devadesáti minut se ukázal být značně nadnesený. I když třeba Jarda Jirásek přiznal, že občas šel.

Nejrychleji – jako sokol - vylétl na Lesný Jan Sokol ze Sokolova. Časem 32 min. a 8 s. stanovil metu pro případný další ročník. Druhá příčka patřila mariánskolázeňskému dorostenci Davidu Špindlerovi (32:33), kterého trénuje Honza Sklenář, a bronz vybojoval Jakub Jágl z Libé (33:04). Z MLOKů běžel nejrychleji Pepa Milota (38:45),

jenž byl třetí ve veteránech nad 50 let a sedmnáctý celkově. Dvacátý druhý skončil Honza Macura (41:12)

a třicátá devátá doběhla Monika Černá (48:41)

která dostala cenu pro druhou nejlepší ženu.

Vyhlášení v kynžvartském hotelu Hubertus se trochu protáhlo, vypisovaly se diplomy pro všechny zúčastněné. To bylo od pořadatelů sympatické. Zvítězili totiž všichni, kdo vyběhli až na vrchol. Příštím sportovním podnikem Cyklistického klubu Sportblažek.cz o.s. by mohl být nějaký obdobný běh v Mariánských Lázních. Ten totiž v případě dobré návštěvy v Lázních Kynžvartu pořadatelé slibovali. Jiří Blažek zatím přemítá, zda to má kvůli sněhovým podmínkám vůbec cenu. Nezapomeňme, že neexistuje špatné počasí, ale pouze špatně připravený (a oblečený) závodník.

Pepa Milota




Dne 13.12.2012 se koná výroční schůze MLOKů. Začátek v 18 hodin v klubovně na ploché dráze. Masky dobrovolné, program následující:

Několik soutěží a her, vyhodnocení sezóny mládeže a dospělých, nastínění plánů do budoucna a diskuse. Pak diskuse a diskuse.

Závažné debaty o pořádání závodů odložíme na užší kroužky.

Zajistím pivo, vodu a nějaké chroupání. Jídlo a víno si přineste. Pepu prosím o podklady pro vyhlášení úspěchů.

Jan Fišák




Zpráva o MEETING ORIENTAMENTO VENEZIA 11.11.2012

Pepa, Stáňa a Fišák absolvovali třídenní zájezd do Itálie se závody ve městech Lignano, Palmanova a Benátky. Fotky jsou z Lignana a lze na nich spatřit i velmi vzácný úsměv na Pepově tváři.

První dva závody byly spíš méně zajímavé, městské sprinty, i když mapa města Palmanova je naprosto nevídaná. Nedělní závod v Benátkách provázela urputná nepřízeň počasí. Vytrvalý déšť se střídal s lijákem, od moře fičel velmi silný vítr a v Benátkách byl v některých místech v 9 hodin téměř metr vody. Na shromaždiště v hale Arsenale všichni dorazili promoklí a po kolena ve vodě. Někdo doškrundal pěšky, prodíraje se závějemi polámaných deštníků a rozbitých protipovodňových igelitových galoší. Holinky nabíraly vodu vrchem. Někdo přijel lodní MHD a než od přístaviště dorazil na shromaždiště, byl na tom stejně.

Voda pozvolna opadávala, takže v 16 hodin již byly Benátky vynořené. Oficiání start v 10.00 byl pořadateli zrušen, ale ponechali možnost, si tratě proběhnout systémem HDR – až přijdeš, odstartuješ na čip. I tato možnost však byla ve 13.30 na základě protestu obyvatel zrušena, pořadatelé start uzavřeli, odnesli mapy a spousta závodníků se tak vůbec „do lesa“ nedostala.

MLOKům, jak známo, voda příliš nevadí, takže jsme to před zákazem stihli a trať si proběhli. Nejméně na 10% trati bylo víc vody než 5 cm. Všude tam jsme museli zpomalit do chůze a šoupat botaskami po dně, abychom necákali na brodící se turisty a nedělali vlny do obchodů. Výsledky tedy nejsou příliš spravedlivé, vzhledem k rychle se měnícím podmínkám a k tomu, že řada závodníků všech kategorií vůbec neběžela a další běželi ve dvojicích.

Zájezd byl tradičně dobře zorganizován, avšak vzhledem ke stále většímu počtu účastníků se často čeká a stojí na něco fronta – na klíč od pokoje, na výtah, na jídlo, na startovní číslo, na mikinu, atd. Chyběl bohužel skvělý nestor italských zpěváků (Manfredi?), který se vždy tradičně zúčastňoval, ale obvyklá návštěva továrny na víno (sklípek to rozhodně nebyl) byla dobrá a pro některé účastníky vyčerpávající.

JF




Ještě pár fotek ke článku o závodech v Kašperských Horách:

Maruška Bartošová a Jonáš Černý míří na start.

Marie Bartošová z Mariánských Lázní vybojovala v Kašperských horách dvě stříbrné příčky. Stále zůstává nejlepším oddílovým vlajkonošem, že?
.

Oslavy sedmdesátin Jana Lisého z Ostrova (u stolu uprostřed s rukama na poháru) se zúčastnili zástupci všech západočeských oddílů.




Výsledky treninku 30.10.2012 na ploché dráze.

Výsledky jsou bez záruky. Některé "legitky" byly natolik rozmočené, že bylo obtížné zkontrolovat správnost u všech čtyř kol. Nejvíc pomohly Pepovy vzorně naražené vpichy. Myslím si, že výsledky celkem odpovídají.

Součet čtyř kol:
1. Luděk 3.08, 2.Pepa 3.17, 3. Jana 4.24, 4. Vašík 4.34!!, 5. Jonáš 5.20!!!
Všichni další se dopustili chyby:
1. Vojta 3.10, 2.Martina 4.09, 3. Katka 4.58, 4. Břeťa 7.13, 5. Sam 7.26, 6. Maruška 7.40, 7. Adélka 8.01
Monika 2 kola za 2.28, Mikuláš 1 kolo za 2.26
Nejrychlejší: 1. kolo Pepa 46", 2. kolo Pepa a Luděk 44", 3. kolo Luděk 38" a 4. kolo Luděk 54".

Děkuji Monice a Hance za pomoc, v dešti by mi to samotnému trvalo o hodinu déle.

Příští mapový trenink někdy napřesrok. Třeba v březnu.

JF




Výsledky treninku pod sjezdovkou 2.10.2012

Lehčí trať: 1. Adélka 29.36, 2. Sam 31.29, 3. Maruška 41.32, 4. Jindra 45.32
Těžší trať: 1. Vítek 18.25, 2. Vojta 18.50, 3. Katka 22, 4. Vašík 23.33, 5. Stáňa 24, 6. Marťa 26.22, 7. Mikuláš 28.33, 8. Jonáš 32.21.




ZMĚNA NAŠIM VETERÁNŮM NEPROSPĚLA

Po skvělém loňském úspěchu na MČR štafet a klubů, dosaženém bez marodícího Fišáka, se letos veteráni MLOKci udrželi pouze v první desítce.

Nominovány byly tentokrát dvě štafety: H180 Sklenář-Miturová-Fišák a H165 Michalec-Opavová-Milota. Svůj standard udrželi pouze Honza Michalec, Pepa Milota a Radka Miturová.

Družstvo startovalo v téměř stejném složení jako loni. Změnou, která se neosvědčila, byla nominace Fišáka místo Sklenáře. Jedinou oporou MLOKů ve vytrvalém dešti byl opět Pepa Milota, který už v pátek v Olomouci vyhrál závod ve sprintu. Fišákovi mladší rozbíhači soupeřících družstev nadělili 12 minut, Stáňa, která rovněž v pátek vyhrála sprint v Olomouci, běžela tentokrát pod svoje možnosti, Radka, zhýčkaná snadnými prázdninovými vítězstvími v céčkových závodech běžela ještě pomaleji a Raška zaběhl nejhorší závod sezóny.

JF

Výsledky


AŤ ŽIJE SKLENÁŘ!

při neúčasti nadupané Stáni se našel zachránce dobrého jména MLOKů na Veteraniádě v Českém ráji.

Honza Sklenář v H70 skončil na 3. místě.

V H65 Fišák až 11., v H50 Milota 9.

Výsledky


Výsledky treninku konaného 25.9.2012 u Lida.

Trenink byl zaměřen na přesný a stálý kontakt s mapou. V mapě byla zakreslena linie postupu a účastníci měli do mapy zakreslit kontroly, které při postupu uvidí.

Kratší trať: 1. Mikuláš s mámou Hankou, 2.Adélka, 3. Břeťa, 4. Honzík s tátou Pepou,5. Samuel,6. Jonáš s Honzou Sklenářem, 7. Jindra, 8. Maruška

Delší trať: 1. Martina, 2. Jana, 3. Monika

Příští trenink 2.10. pod sjezdovkou.

JF




DO KAŠPERSKÝCH HOR PŘIJEL MISTR SVĚTA

Derniéru žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu si každý sudý rok rezervuje oddíl z Kašperských hor.

Letošní závod se odehrál u osady Opolec, kam si cestu našly více jak dvě stovky běžců nejen ze západočeských oddílů.

Největší výpravou byl třicetičlenný Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jehož členové byli při vyhlašování často vidět na stupních vítězů.

Sobotní odpoledne vyplnil závod na zkrácené trati, v němž účastníci přebíhali křížem krážem přes jeden značně kamenitý kopec.

Pořadatelé opět použili v minulosti dost diskutovanou kontrolu kamenná jáma v kamenném poli. Tentokrát si na ní ale skoro nikdo nestěžoval, všichni jí už měli dobře přečtenou.

Po večerní oblastní schůzi, na které se řešila podoba žebříčku v příštím roce, pogratulovali zástupci všech západočeských klubů stále aktivnímu Janu Lisému z Ostrova, jenž právě na těchto závodech slavil významné životní jubileum – 70 let.

Na nedělní klasickou trať si našel cestu i reprezentant a nedávný mistr světa ze štafet Jan Šedivý z Pragy Praha. Své kvality prokázal a podle předpokladu zvítězil v hlavní kategorii mužů H21. 9,2 km dlouhou trať s 22 kontrolami zvládl těsně pod hodinu. Nejlepší západočeský závodník Tomáš Kamaryt ze Slávie VŠ Plzeň měl na třetím místě čas o deset minut horší.

Sedm mariánskolázeňských běžců se dokázalo prosadit na medailové pozice po oba dny.

Byli to: Marie Bartošová v kat. D10L (2.a 2.), Stanislava Opavová v kat. D45 (1. a 2.), Alena Bischofová v kat. D55 (2. a 2.), Jonáš Černý v kat H10L (1. a 3.), Vít Macura v kat. H14 (3. a 2.), Josef Milota v kat. H35 (2. a 2.) a čtrnáctiletý Vojtěch Bartoš. Ten v prvním závodě zvítězil v kategorii H14, aby se o den později probojoval na třetí místo v kategorii H16.

Zkrácená trať vyšla Martině Chladové v kat. D10 (3.), Janě Sklenářové v kat. D45 (3.), Václavu Bartošovi v kat. H12 (3.) a Janu Fišákovi v kat. H55.

Na klasice se pak dařilo Kateřině Černé v kat. D10 (1.) a Janu Sklenářovi v kat. H55 (3.).

Josef Milota




STÁNĚ OPAVOVÉ SE DAŘILO U JIHLAVY

Závěrečné 7. a 8. kolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu se za účasti téměř devíti set závodníků odehrálo v Pávově u Jihlavy.

Vzhledem k tomu, že se z osmi akcí započítává do konečného hodnocení pět nejlepších výsledků, byla ještě šance uvažovat na Vysočině o posunu vpřed nebo alespoň o upevnění stávajících pozic.

Z Mariánských Lázní se k Jihlavě vydalo devět mladších i starších sportovců. Čtyři medailová umístění byla v kvalitní konkurenci solidní bilance.

Sobotní klasická trať měla sice start ostře do kopce, přesto se ale z větší části jednalo o zajímavý závod s množstvím postupů na volbu.

Stavitel nedělní krátké trati (middle) je zřejmě vášnivým milovníkem smaženice a jiných houbařských specialit. Zřejmě podle hesla ´podle sebe, soudím tebe´ připravil pro většinu dospělých a dorosteneckých kategorií „chuťovku“ v podobě kontrol umístěných v naprosto nepřehledném a dosti neprůchodném terénu. Tam se uplatnil mezi orienťáky nepříliš oblíbený styl zvaný houbaření – hledání kontrol na náhodu.

O tom, že jednalo o velmi zapeklitou část, svědčí slova jednoho jinak vcelku slušného mariánskolázeňského běžce, jenž po závodě prohlásil, že tolik nespisovných a nepublikovatelných výrazů nepoužil od začátku roku.

Nejlépe si s nástrahami tratí poradila Stanislava Opavová.

Její první a druhá příčka potvrdila celkový triumf v kategorii D55.

Stáně se v tomto prostoru daří, v roce 2001 doběhla o kousek dál u Antonínova dolu na stříbrné pozici na veteránském M ČR na dlouhé trati.

Překvapivě dobře si v kategorii D10 vedla Maruška Bartošová.

V sobotu doběhla třetí, o den později čtvrtá.

Pouze v sobotu uspěl Fišák

bronzem v kategorii H65. V neděli na krátkých postupech v kamenitém svahu už to bylo horší a skončil devátý.

Výsledky ostatních mariánskolázeňských závodníků: D40 – Jana Bartošová (10. a 11.), H14B - Vojtěch Bartoš (21. a 21.), H40 – Josef Milota (7. a 10.), H45 – Luděk Bartoš (12. a 11.), H65 – Jan Sklenář (16. a 15.), H12C – Václav Bartoš (10. a 13.)

Josef Milota

Výsledky


ORIENTAČNÍ VYTRVALCI SOUTĚŽILI O SVĚTOVÉ TITULY NA ÚZEMÍ DVOU STÁTŮ

Přebuz v Krušných Horách - nejmenší obec v České republice - přivítala poslední prázdninový víkend návštěvu, jež byla více jak desetinásobkem jejích stálých obyvatel. Těch je aktuálně asi osm desítek.

Podle stanového městečka s vlajkoslávou na jihu obce u rybníka se dalo na první pohled soudit, že se jedná o jakýsi mezinárodní sraz turistů. Tato domněnka nebyla úplně mimo.

Mapy drželi v pátek 31. srpna před polednem v rukou všichni. Jenže úderem dvanácté se celá lidská masa v pestrobarevných oděvech vybavená roztodivnými doplňky pohnula rychlostí, jež k turistice příliš nepasuje.

Počáteční tempo se však u většiny účastníků po pár hodinách pobytu v drsné krušnohorské krajině zvolnilo. Ke slovu přišel více či méně razantní turistický krok.

Přebuz je jedním z mála míst na planetě, která se od té chvíle může chlubit tím, že byla hostitelem mistrovství světa. A to v rogainingu - orientačním závodě týmů (dvojic nebo trojic) na 24 hodin.

Šampionát konající se ve dvouletém cyklu to byl teprve desátý. Předtím se třikrát závodilo v Austrálii, dvakrát na Novém Zélandu, jednou v USA, Kanadě, Estonsku a v roce 2002 v Lesné u Tachova. Tam si rogaining mohli někteří z našeho oddílu poprvé vyzkoušet.

Zeměpisnou blízkost a příležitost popasovat se ve světovém měřítku v této extrémní orientační disciplíně využili také dva členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Nikdo z nich sice na popřední příčky nedosáhl, přesto nejsou jejich výsledky až takovým propadákem.

Samotný závod nezačal startovním výstřelem. Dvě hodiny před dvanáctou hodinou si orientační vytrvalci vyzvedli závodní mapy a začalo plánování trasy. Na mapě v měřítku 1:40 000, jež pokrývala zhruba 300 čtverečních kilometrů - ze dvou třetin Česka, zbytek Německa -, bylo rozmístěno 69 kontrol ohodnocených třiceti až devadesáti body. Maximální skóre mělo hodnotu 4170 bodů.

Vzhledem k tomu, že obejít všechno není možné, začíná plánování, co vynechat. Přihlédnout se musí i k tomu, že v noci bude hledání za pomoci čelových svítidel o něco těžší. Úkolem týmu, jehož členové se musejí celý závod pohybovat společně, je co nejvyšší bodový zisk.

Pořadatelé neodhadli „chamtivost“ většiny ze 333 družstev, jež si chtěla hned po startu připsat pěkné body, a neosadili dva kilometry vzdálenou osmdesátibodovou kontrolu větším počtem razících jednotek.

Fronta se tam vytvořila pořádná. Ti poslední museli čekat možná půl hodiny. Trochu to připomínalo frontu na banány nebo na maso z předlistopadových dob. Nikdo se však nerozčiloval ani nepředbíhal. Byl to asi jediný zádrhel na jinak výborné organizaci.

1930 bodů měli na svém kontě Michal Škroch z Mariánských Lázní a Vojtěch Šrejber z Mladé Boleslavi, kteří absolvovali závod non-stop. Obsadili 81. místo v kategorii muži open a 146. příčku v celkovém pořadí..

Ambiciózně vstoupila do závodu ašsko – mariánskolázeňská dvojice Vladimír Kovář a Josef Milota. Vše šlo jako na drátku zhruba do 23 hodiny. Pak se projevila únava kyčlí u druhého jmenovaného. Bohužel v místě dosti vzdáleném od Přebuzi. Následoval tří a půl hodinový ´zombie´pochod směrem ke kempu a sesbírání několika kontrol při cestě. Po pár hodinách spánku se pak oba borci ráno po šesté ještě vypravili na sever do Německa, aby navýšili bodový zisk na konečných 1900 bodů. Závod v kategorii muži open dokončili na 86. místě, 152. byli hodnoceni absolutně.

Výkon za předpokládanou hranicí svých možností podala ašská dvojice Karel Pilař – Jindřich Kovář,

jež ukončila závod po 22 hodinách a 41 minutách nepřetržitého pohybu a nasbírala 2400 bodů. V konkurenci 69 mužských týmů nad 40 let jí patřila solidní devatenáctá příčka. V kategorii muži open byli Ašští hodnoceni na 44.místě (164 týmů) a šedesátí čtvrtí skončili v absolutním pořadí

Z českých závodníků dosáhlo nevyššího skóre brněnsko – pražské duo Radovan Čech a Ondřej Skripnik (3190 b.), které obsadilo sedmou příčku v kategorii muži open i absolutně.

Co se týče medailových pozic, dopadli Češi výborně. Dvě zlata a čtyři stříbra je pasovaly na třetí nejúspěšnější stát. Nejlepší medailovou bilanci mělo Rusko (3-1-4), druhá byla Ukrajina (3-0-2), následovalo Česko (2-4-0), Austrálie (2-2-2), Finsko a Estonsko (1-1-0), Nový Zéland (0-2-0), Lotyšsko (0-1-3) a Polsko (0-0-1).

Výsledky víceméně korespondovaly s počty účastníků jednotlivých zemí. Celkem se do lesa vydalo 697 závodníků z 28 států: Rusko (148), Česko (131), Lotyšsko (75), Ukrajina (59), Estonsko (49), Austrálie (43), Polsko (27), Nový Zéland (26), Finsko (22), USA (21), Německo (18), Španělsko (17)… Ze vzdálenějších destinací přicestovali do České republiky například sportovci z Kanady, Číny, Japonska, Jihoafrické republiky nebo Brazílie.

Od roku 2013, kdy se bude závodit v ruské Pskovské oblasti u Alolu, se bude mistrovství světa v rogainingu konat už každý rok. Následný rok (2014) se orientační vytrvalci sjedou do Jižní Dakoty v USA. Dosud váhající zájemci mají nejvyšší čas začít trénovat.

Vítězové kategorií a medailové umístění českých závodníků:

  • Muži open – 1. Rain Eensaar, Silver Eensar (Estonsko) – 3670 b.
  • Muži nad 40 let – 1. Seppo Mäkinen, Hannu Oja (Finsko) – 3220 b.
  • Muži nad 50 let - 1. Rod Gray, Geoff Lawford (Austrálie) – 2410 b.
  • Junioři – 1. Mykola Kovbasiuk, Sergiy Mospan (Ukrajina) – 2580 b., 2. František Kolovský, Martin Rubeš (Česko) – 2350 b.
  • Ženy open – 1. Anastasia Galitavova, Irina Safranova (Rusko) – 2800 b.
  • Ženy nad 40 let – 1. Maria Galina, Nina Mikheeva (Rusko) – 2580 b., 2. Jitka Klinerová, Jana Kožinová (Česko) – 2560 b.
  • Ženy nad 50 let – 1. Věra Hájková, Zuzana Setínková (Česko) – 2050 b.
  • Juniorky – 1. Nattiia Shelepiuk, Mariia Sokolovska (Ukrajina) – 1550 b., 2. Šárka Bělohlávková, Markéta Krucká, Jana Spěváčková (Česko) – 1320 b.
  • Mix open – 1. Anna Shavlakova, Andrey Shvedov (Rusko) – 3100 b.
  • Mix nad 40 let – 1. Julie Quinn, David Baldwin (Austrálie) – 3040 b., 2. Pavlína Procházková, Dan Straka (Česko) – 2610 b.
  • Mix nad 50 let – 1. Magda Horová, Vladimír Hora (Česko) – 2440 b.
  • Mix junioři – 1. Mykola Kobets, Yuliya Kobets, Alexej Kovikovskij (Ukrajina) – 2150 b.

Josef Milota




Úvodní dvojzávod podzimní části západočeského žebříčku v orientačním běhu se pod pořadatelskou taktovkou oddílu z Ostrova konal na konci prázdnin na Karlovarsku.

I přes termínovou kolizi s jinými orientačními podniky si cestu na start našly skoro dvě stovky běžců.

Nejpočetnější výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK v počtu třiceti osob.

Závodů se po oba dny účastnila i šestnáctičlenná skupina veteránských sportovců z rakouského Salzburgu. A nebyli to žádní turisté, během víkendu si šli čtrnáctkrát pro některou z cen.

Medailová umístění závodníků z Mar. Lázní: D 10 – Martina Chladová (1. a 1.), Stanislava Opavová (2. a 3.), H12 – Václav Bartoš (3. a 3.), H14 – Vojtěch Bartoš (1. a 2.), Vít Macura (3. a 1.)

Pouze v sobotu se prosadily: D10 – 3. Kateřina Černá, D35 – 3. Martina Kamarytová (obě M. Lázně)

Josef Milota




ORIENTAČNÍ BĚŽCI ZAKONČILI PRÁZDNINY V SEČI

Cena východních Čech je tradičním orientačním podnikem, jež uzavírá prázdniny. O její pořadatelství se pravidelně střídají oddíly z Hradce Králové a Pardubic. Letos vyšla řada na „perníkáře“.

Centrum třídenních závodů, jichž se účastnilo přes devět set běžců, bylo v Seči v autokempu U letadla. Příležitost ke koupání však nikdo nevyužil. Nebylo divu, během víkendu panovalo značně chladné a deštivé počasí.

Běhalo se v Železných horách v okolí Horního Bradla i v údolí okolo řeky Chrudimky pod Sečskou přehradou.

Na start se postavila také skupina závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Dvě konečná umístění na stupních vítězů jsou pěkným výsledkem.

Třetím místem v první etapě zahájila tažení Radmila Miturová v osmnáctičlenné kategorii D45C. V dalších závodech už nechybovala a nakonec suverénně vyhrála o osm a půl minuty před druhou v pořadí.

Se šancí na celkový triumf vstupoval do závěrečné etapy Jan Sklenář v kategorii H70. Na vedoucího Havlíka z Jičína ztrácel po dvou závodech dvě minuty. Po čtyřminutové chybě na páté kontrole už raději neriskoval a zbytek trati odběhl na jistotu. Patřilo mu stříbro, bronz bral Frey z Nejdku.

Osmé místo obsadil Jan Fišák v kategorii H65 ä dvanáctá doběhla Magda Sklenářová v kategorii D18.

Josef Milota

Výsledky


ROMAN JOKEL TO JE BOREC, ROMAN JOKEL TO JE BOREC

Ne, autor textu nebyl při vytváření titulku opilý. Přesně takto, s použitím absolutního rýmu, si poradil se složením básně jeden z účastníků XXVIII. ročníku v orientačním závodě u Kamzíku.

Předposlední srpnovou sobotu se na Fit louce nad Mariánskými Lázněmi sešla početná skupina sportovců z místních oddílů karate, juda a orientačního běhu.

Účast byla solidní.

V hlavním závodě startovalo šestnáct borců, na kratší a lehčí trať se vydaly skoro dvě desítky vesměs mládežníků.

Počasí panovalo téměř ideální, za celý den ani nekáplo. Jedenáct orientačních amatérů čítala startovní listina kategorie nazvané skromně Elita. O laicích se ale nedá mluvit, neboť mnozí závodníci z řad zmíněných úpolových sportů mají tamní terén za ta léta „zmáklý“ možná lépe než někteří pravověrní orientační běžci. A to ještě běhají všichni bez buzoly, což orienťáci nechápou vůbec. Nemají ji proto, že neví, co by si s ní počali. Kde je sever, ví podle polohy města nebo jiných míst v okolí všichni.

Na mapě bylo zakresleno třináct kontrol, jež bylo možné oběhnout v libovolném pořadí. Amatéři mohli jednu kontrolu vynechat. Při ideálních postupech měřila trať něco kolem pěti kilometrů. Běhalo se jako obvykle i s papírovou průkazkou a tužkou ruce. Na kontrolách se totiž musely plnit slovní úlohy. Jedna z nich byla složení básně o jednom z tradičních účastníků této akce - Romanu Jokelovi –, jenž právě v těch dnech slavil kulaté jubileum (50).

Asi nejlépe zrýmované dílo patřilo Karlu Tesařovi z juda: Roman to je kanec, whisky a je tanec, tůhle vypil celou, všem pak říkal helou!

Tesař, jenž má na svém kontě rekordní počet účastí – chyběl jen jednou -, však zkušenost neprokázal v samotném závodě, byť se nakonec umístil na medailové pozici. Chtěl si totiž u kontroly číslo 12 (severní okraj rybníčku) zkrátit trasu přes zdánlivě pevnou půdu. Dopadl málem jako křižáci v jedné bitvě proti husitům, málem se totiž utopil v bažině.

V cíli se těšil zasloužené pozornosti.

S nástrahami trati i literatury se nejlépe vypořádal trenér karate Radomír Malinovský, jenž zvítězil už po sedmé. Svým výkonem by v případě oběhnutí všech třinácti kontrol mohl konkurovat i přítomným orientačním běžcům. Jeho čas měl hodnotu 65 minut a 45 sekund. Vojtěch Průša na druhé pozici – vítěz z roku 1985 – byl v cíli za 77:59, bronz patřil Tesařovi (83:14). Jen pro úplnost: Tesař vyhrál v roce 1988 a má na svém kontě i čtyři druhá a pět třetích míst.

Další pořadí mělo tuto podobu: 4. Jiří Klimko (89:12), 5. Roman Jokel (101,02), 6. Petr Škrla (108,37), 7. Tomáš Průša (118,33), 8. Jáchym Klimko (121,51), 9. Robert Csekés (131,24), 10. Petr Starenko (131:45), 11. Vojtěch Škrla (132:05).

V kategorii Profi (aktivní závodníci) zvítězil Libor Černý (69,03), před Milošem Kamarytem (69,23), Radomírou Jelínkovou (77,38), Martinou Kamarytovou (85,17) a Monikou Černou (152,10).

Na dětské asi dvoukilometrové trati s určeným pořadím, kde se neplnily žádné úkoly a pouze se razilo, vyhrála Kateřina Černá (44:48). Druhý doběhl Pavel Starenko (51:46), třetí byl Břetislav Milota (57:05), čtvrtou příčku obsadil Václav Klimko v doprovodu starší sestry Anny (58:05) a pátí skončili v naprosto shodném čase Jonáš Černý (s otcem v zádech) a Vojtěch Starenko (oba 59:55). Od sedmého místa se seřadili Jan Milota (s doprovodem starší sestry Aleny, 66:58), Kateřina Klimková (134:50), Štěpán Klimko (146:39), Jakub Dvořák ve dvojici s Tomem Oleksinkem (133:03, -2 kontroly), Romana Dvořáková ve dvojici Nikol Růžičkovou a pod dohledem paní Libuše Dvořákové (140:02, -2 kontroly) a Vivien Jokelová s Jiřím Jůzkem (131:43), jež kvůli dospělosti startovali pouze mimo soutěž.

Pak se rozdaly diplomy pro první tři a ceny pro každého účastníka a nastala volná zábava. V pozdějších hodinách dorazili k ohni i další známí – jeden s kytarou -, takže se sedělo a zpívalo až do půlnoci.

Četly se také psané úkoly. Bylo obdivuhodné, co dokáže vypadnout z hlavy závodníka po hodině běhu. Nikdo si třeba neporadil se jmény sedmi statečných a kromě jednoho i s anglickým výrazem archery (lukostřelba). I když tipy jako opravna luků, lučištník nebo přídavné jméno obloukovitý byly poblíž. Také somnabul (náměsíčník) není ministr kultury v Keni, čistidlo na boule, moldavský tanec, táta od Red Bullu, sluneční býk, letní ambulance, speciální postroj z Maďarska pro býka a už vůbec ne oznámení jsem na mol.

Josef Milota




VÝSLEDKY TRENINKU 18.9.:

  • HD10: 1.Jonáš, 2.Maruška, 3.Jindra, 4.Adélka, 5.Samuel
  • HD16: 1.Vašík, 2.Katka, 3.Martina
  • Elita: 1.Stáňa, 2.Jarda, 3.Vojta, 4.Vítek

Trenink poznamenala chyba stavitele, který umístil startovní lampion o křižovatku blíž. Omlouvám se.

JF




LUĎKOVA MLÁDEŽ OPĚT VÝBORNĚ

OBLASTNÍ ŽEBŘÍČEK 15. + 16.9. V JESENICI

V sobotním závodu:

  • D10 2. Martina Chladová
  • H14 2. Vojta Bartoš - který odjel ze stupňů vítězů s teplotou rovnou do postele
  • V dospělých byla v D45 Helena Tenglerová 3., v H45 Jan Michalec 1. a v slabě obsazené kategorii H55 Jan Fišák 1.

V nedělním závodu:

  • D10 1. Kateřina Černá, 3. Martina Chladová
  • V dospělých Helena Tenglerová opět 3. místo a Jan Michalec 2. místo

Výsledky


STÁŇA OPAVOVÁ POTVRDILA SVOJI LETOŠNÍ POZICI NAPROSTÉ JEDNIČKY MEZI MLOKy

Na posledním dvojzávodu Českého žebříčku B v sobotu zvítězila a v neděli byla druhá. V sobotním závodě se ještě na třetích místech umístili Maruška Bartošová v D10L a Jan Fišák v H65B.

Výsledky


RADKA MITUROVÁ vyhrála další vícedenní, HONZA SKLENÁŘ druhý.

Radka vyhrála svoji oblíbenou kategorii D45C o suverénních 8 minut, Honza v H70 po napínavé přetahované o vítězství skončil druhý. Fišáci (Honza H65 a Lucka HDR) se nevyrovnali s trvale zmoklým lesem, stanem a dresem a skončili uvnitř hlavního peletonu.

Výsledky


Orienťák v Českém ráj

Předposlední prázdninový víkend jsme věnovali orienťáku ve skalách Českého ráje. Párkrát už jsme tam byli, tak víme, že pořadatele tyto závody baví. Letos se to opět potvrdilo. Pořadatel si se vším vyhrál, organizace i tratě byly perfektní, nad hlavami nám létal vrtulník s kamerou (koukni: tur.cz/pekneprazdniny), mezi závody přijelo loutkové divadlo pro děti, koupání přímo v řece Jizeře.

První etapa v měřítku 1:7500, kontroly ve skalách, prudké seběhy. Náročnost dětských tratí byla až nepochopitelná (D10 byly postaveny tak na úrovni našich H12), ale na druhou stranu místní děti to zvládají a Maruška tam holt byla 90 minut. V těžké konkurenci zaběhl nejlíp Vašík (20. z 28), Vojta se zotavoval z týdenního hokejového soustředění.

Druhá etapa byl sprint na perfektní mapě v obci Malá Skála. Loni jsme byl v Kralovicích vykulený a nechápal jsme, proč se sprint běhá. To se však s tímto nedá srovnávat. Časy kolem 20 minut - všichni spokojení.

Vrcholem byla třetí etapa na Drábovně - měřítko 1:10 000 se dvěma výřezy 1:5000. Bohužel dětské tratě se těm nejtěžším skalním útvarům vyhnuly. Úroveň H14 byla velmi lehká - srovnatelná s D12 u nás. Vojta si spravil chuť 13.místem ze 33. Rozdílná úroveň 1. a 3.etapy je pro mne jedinou vadou závodů. Dospělí si to však užili do sytosti - vysoká škola orienťáku (o běhu se nedá vůbec mluvit). Jana si ty 3 km vzdušnou čarou užívala přes dvě hodiny - a nebyla rozhodně poslední. Ukázka map je zde: tur.cz/pekneprazdniny.

Limit 1000 závodníků byl letos vyčerpán už začátkem června, takže kdo o účasti přemýšlíte, zajímejte se o přihlášky již v dubnu.

Luděk




„MLOKŮM“ SE NA VIDNAVĚ NEDAŘILO

Nemusí být každý víkend posvícení. Tak by se dalo zhodnotit vystoupení trojice běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK po právě skončených čtyřdenních pětietapových závodech Grand Prix Silesia.

Z dosud obeslaných vícedenních akcí se Mariánskolázeňští vraceli vždy s nějakým umístěním na stupních vítězů. Tentokrát to, zdá se, pojali dost prázdninově. Reálné šance přitom měli všichni.

Solidní návštěva téměř šesti set závodníků se sjela do Velké Kraše u Vidnavy, což je místo v nejsevernějším cípu Moravy. Lákadlem jsou pokaždé orientačně zajímavé lesy téměř skandinávského typu – členité, porostově pestré, s množstvím kamenů, terénních detailů, větších i menších lomů.

Radmila Miturová, nedávná vítězka třídenních závodů na Vysočině a u Vamberku, zahájila své vystoupení v kategorii D45C až šestým místem. Pak zabojovala a následující první a druhá příčka ji vrátily do hry. Lesní sprint ve čtvrté etapě se jí však vůbec nevyvedl a ani následné zlepšení nestačilo tentokrát na více než na čtvrté místo.

Mnohem hůře však dopadli její oddíloví kolegové v kategorii H65. Po kolísavých výkonech se jim stala osudnou rovněž sprintová etapa. Jan Sklenář v ní nabral dvacetiminutové manko a propadl se na celkovou pátou příčku a Jan Fišák byl kvůli oražení jiné kontroly z úvodu tratě dokonce diskvalifikován.

Josef Milota




MLOKci NA SILESII,

konané 26. AŽ 29.7. NA VIDNAVĚ (Fišák, Sklenář H65, Miturová D45C, Fišáková HDR) trpěli fatálními výpadky soustředění na jednotlivých kontrolách. Takže eventuální slušné výsledky se dostavily pouze v jednotlivých etapách.




MITUROVÁ VYHRÁLA DVOJE TŘÍDENNÍ ZÁVODY

V prázdninových měsících mají orientační běžci opravdové žně, prakticky každý víkend se někde na území republiky konají víceetapové závody.

V polovině července uspořádal oddíl SK Chrast již XIX. ročník třídenního HSH Vysočina Cup, jež navštívilo něco přes devět set sportovců.

Jak je z názvu patrné, běhalo se na Vysočině, tzn. v kopcovitém, celkem dobře průběžném terénu se spoustou rozptýlených kamenů v nadmořské výšce od 540 do 678 metrů (vrch Orlík).

Závody navštívila také čtyřčlenná skupina borců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Nejlépe si vedla nakonec vítězná Radmila Miturová v kategorii D45C (12 účastnic), která si po suverénních výkonech v první a druhé etapě mohla dovolit absolvovat závěrečný závod v klidnějším tempu. Její celkový náskok před stříbrnou Julínkovou z Pardubic a bronzovou Lukášovou z Brna činil více jak osm minut.

V kategorii H70 (15 účastníků) bojoval Jan Sklenář, jemuž se však nevyhnuly chybky a skončil v prvním i druhém závodě na čtvrté pozici se ztrátou kolem pěti minut. Třetí etapu však zvládl dobře a nakonec z toho bylo pěkné třetí místo. Na prvního Lázničku ze Zlína mu chybělo 8 minut a 12 sekund.

Osmá doběhla Jana Sklenářová v kategorii D50B a jedenáctou příčku obsadila Magda Sklenářová v kategorii D18B.

(Sluší jí to co?)

O týden později se Miturová – jako jediný „MLOK“ - vydala na další tradiční podnik – Veteran Cup Vamberk. Ten se za účasti asi 350 závodníků odehrál u obce Záměl. I tam potvrdila mariánskolázeňská běžkyně své kvality.

Úvod vyplnil městský sprint v Doudlebech nad Orlicí, po němž následovala náročná kopcovitá klasická trať. Při závěrečné krátké etapě v okolí Potštejna to po nočním dešti dost klouzalo.

Miturová si v kategorii D45C vedla opět znamenitě a po třech výrazných etapových výhrách zvítězila i celkově. Jašková z Brna ztrácela na druhé pozici 22 minut.

Josef Milota

LIBOR ČERNÝ ZVÍTĚZIL U BEČOVA,

JEHO DCERA KATEŘINA DOBĚHLA TŘETÍ

670 orientační běžců z Čech a Moravy včetně dvou desítek cizinců využilo prodlouženého víkendu z úvodu prázdnin k návštěvě Bečova nad Teplou.

Stěžejním programem nebylo okukování relikviáře sv. Maura, ale absolvování čtyřdenních závodů pořádaných oddílem Ekonom Praha.

Shromaždiště bylo jako obvykle na fotbalové hřišti nad městem. Závodilo se severně od tohoto místa v okolí Bečovských rybníků.

Akce se rovněž účastnila početná výprava Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. V solidní konkurenci se některým podařilo umístit se celkově na stupních vítězů.

Prolog vyplnil závod na krátké trati se závěrem ve značně strmé a kamenité oblasti Psí skály.

O den později využili organizátoři nejsevernější část zmapovaného prostoru k uspořádání klasického závodu. Cestovalo se proto až do obce Hlinky. I zde čekal na závodníky jeden pořádný kopec, navíc hustě porostlý kopřivami.

Záleželo na každém, zda bude volit postup zleva či zprava po vrstevnici nebo rovně přes vrchol.

Po dvou lesních etapách se přímo v ulicích Bečova odehrál orientační sprint na mapě v měřítku 1:4000. I přes relativní jednoduchost se jednalo o zajímavý závod, v němž se dalo při vyšší běžecké rychlosti dost chybovat.

Pořadatelé ale nějak zapomněli objednat pěkné počasí, a tak celý den poměrně hustě pršelo.

Závěrečná etapa se běžela hendikepovým způsobem. Ti, kteří měli po třech závodech nejmenší součet časů, vyráželi do lesa jako první.

Odstupy v některých kategoriích nebyly až tak velké, byla tedy pořád šance se ještě posunout vpřed. Nebo také spadnout.

Mariánskolázeňští nakonec vybojovali tři první místa zásluhou Stanislavy Opavové v kategorii D55B,

Josefa Miloty v kategorii H50B a Libora Černého v kategorii H40C.

Překvapením to bylo u posledního jmenovaného, jenž se orientačnímu běhu nevěnuje nijak dlouho. Radost mu určitě udělalo i třetí místo jeho dcery Kateřiny v kategorii D10.

Smůlu měl Luděk Bartoš. Ten měl reálně dobře našlápnuto na dobrý výsledek v kategorii H40B. Ve druhé etapě si ale při pádu zlomil malíček na ruce a musel z dalších bojů odstoupit.

Z lázeňských běžců, jež měli dokončené všechny etapy, stojí za zmínku ještě čtvrté místo Martiny Chladové v kategorii D10, pátá a šestá příčka Břetislava Miloty

a Jonáše Černého v kategorii H10L a šesté místo Miloše Kamaryta v kategorii H45B.

Josef Milota




ZPRÁVA O MISTROVSTVÍ SVĚTA VETERÁNŮ V ORIENTAČNÍM BĚHU WMOC2012
1.7.2012 – 7.7.2012 BAD HARZBURK (NSR)

Veteránů přijely 4000. Například v mojí kategorii M65 (muži nad pětašedesát) nás bylo 445, v M60 432, a v ženách W60 259 a W55 244. A i kategorie M90 měla 9 účastníků. Naopak v M35 114 a v W35 jen 65.

Přál bych vám vidět ráno stanový tábor této důchodkárny. Po sedmé hodině se začnou ze stanů ve všech jazycích ozývat dotazy – nevíš kde mám …, prosím tě, kam jsi mi dala…, kde můžu mít…, kam jsem si založil… Pak se začnou stany otevírat a z nich se s nejrůznějšími tělesnými zvuky plazí hrbaté figury. V hlubokém předklonu, s kalným pohledem, s ručníkem a skleničkou na zuby se, většinou vyzáblé postavy, šourají a kulhají k umývárnám. Procházím mezi nimi s hrdě vztyčenou hlavou (hnul jsem si s krkem, takže ji nemohu sklánět) a křepkým krokem (mám bolavý kotník, který mi umožňuje pouze krátké, rychlé kroky) abych si před čištěním zubů foukl sprej proti astmatu a vzal prášek na srdeční tachykardii. Poté následuje odjezd na jednotlivá semifinále. Tam tyto zombie zázračně ožijí, rozcvičí se jako za mlada a vyrazí do lesa. A dokážou proběhnout pětikilometrovou trať i v čase hluboko pod 40 minut.

Prvním závodem je sprint ve městě. Délka „sprintu“ je kolem dvou kilometrů – podle kategorie. V neděli 1.7. se běží semifinále v parku a historické části Bad Harzburku. Finále je v pondělí ve vedlejším Goslaru. Obě města jsou velmi malebná se složitými parky a historickými uličkami a náměstíčky, podobnými těm, které jsme vyfotili v sousedním Wernigerode.

Slabší běžci - ale nečekaně i někteří dobří -se beznadějně ztrácejí ve složitých zákoutích.

Z každého osmdesátičlenného semifinále (počty se liší podle obsazení kategorií) postupuje prvních 14 do finále A, druhých 14 do finále B atd až E. Účast v čtyřiaosmdesátičlenném áčku je samozřemě vytouženým úspěchem. V M65 jsem to z Čechů kupodivu jenom já – 70. místo. Z reprezentantů MLOKu Mariánské Lázně se nejlépe umístil v kategorii M70 Honza Sklenář na 23. místě – (NA SVĚTĚ!)

Pak je den volna, a nastává ten pravý orienťák – klasická trať - na různých místech pohoří Harz. Semifinále jsou tentokrát dvě, časy se sčítají a systém postupu je stejný. V tom druhém jsem si dokázal nalézt bažinku, do které jsem zapadl nad kolena a nad lokty (vylezl jsem po čtyřech).

Podkolenky mají být žluté. Zde již my západočeši, oproti pralesním seveřanům, pozbýváme šance. Finále A je při velké dávce štěstí na dosah pouze opět Honzovi Sklenářovi, ale ten ve vypjaté atmosféře neorazí ve druhé kvalifikaci kontrolu č.8 (ačkoli u ní byl) a následuje diskvalifikace a sestup do finále E.

Shromaždiště pro finále bylo na okraji obrovského kamenolomu, připomínajícího kotel Vesuvu, mezi kameny, štěrkem a prachem. Nejlépe dopadl Karel Pilař v M55A na 50. místě a Jarda Jirásek v M65B na 9. místě. Další západočeši Fišák a Otta byli v M656B na 51. a 69. místě. Celkem se však Češi se ve WMOC ani zdaleka neztratili.

Výsledky jsou na http://live.wmoc2012.de/

JF




DVAKRÁT VYHRÁLI VOJTĚCH BARTOŠ A HONZA MICHALEC

16. a 17. kolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se odehrálo v lesích u obce Pila.

Pořadatelé ze Slovanu Karlovy Vary „oprášili“ prostor, v němž se naposledy závodilo před nějakými patnácti dvaceti lety.

Sobotní závod na krátké trati nepostrádal zajímavé postupy, kde se uplatnila schopnost číst pozorně mapu a držet přesně azimut. Pouze těch přeběhů přes údolí s potokem už bylo ke konci nějak moc.

O den později se konala klasická trať. Ta měla sice menší převýšení než předešlý závod, zato si ale všichni užili při dohledávání kontrol s popisem konec mokré rýhy nebo hrázky v hustém porostu. Těch bylo použito nejméně pět.

Po doběhu se na shromaždišti tvořily diskusní kroužky nad mapou. Náhodný kolemjdoucí mohl podlehnout dojmu, že se jedná o hromadnou zkoušku textu ze hry divadla Járy Cimrmana Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Ze všech stran se ozývalo: Tady jsem byl, tady jsem také byl, tady všude jsem byl…

Alespoň jednoho závodu se účastnilo 32 členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Vedlo se ale jen některým.

Umístění na stupních vítězů zaznamenali po oba dny Břetislav Milota v kategorii HDL (2. a 2.), Václav Bartoš v kategorii H12 (2. a 2.), Vojtěch Bartoš v kategorii H14 (1. a 1.),
(Vojta s taškou Mattoni, Vítek s veverkou na břiše)

Jan Michalec v kategorii H45 (1. a 1.) a Stanislava Opavová v kategorii D45 (2. a 1.).

Pouze v sobotu se umístili Jonáš Černý – 3. v kat. HDL, Magda Sklenářová – 2. v kat. D18, Martina Kamarytová – 3. v kat. D35 a Helena Tenglerová – 1. v kat. D45.
(Helena s taškou Mattoni, Stáňa se slepeckými brýlemi)

V nedělní klasice pak obsadil Vít Macura druhou příčku v kategorii H14.

Josef Milota




TAKHLE OSLAVILI MLOKci KONEC JARNÍ SEZÓNY

Dík za to rodině Bartošů



„MLOCI“ PŘIVEZLI DVA BRONZY Z HOSTÝNSKÝCH VRCHŮ

Letošní Mistrovství České republiky v orientačním běhu na krátké trati (middle) uspořádal oddíl SKOB Zlín v obci Ráztoka na Vsetínsku.

Centrem byl penzion U Bílého koně, kam se sjelo devět set závodníků, šestnáctiletými dorostenci počínaje, pětasedmdesátiletými veterány konče.

Do Hostýnských vrchů se vypravilo také trio běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. To dosáhlo v kvalitní konkurenci opět na některé z medailí.

Republikový šampionát v middlu má dvě části: sobotní kvalifikaci a nedělní finále. První závod nelze rozhodně brát jako nezávazný trénink. Ve veteránských kategoriích je třeba skončit v té lepší polovině startovního pole. V kategoriích od mladšího dorostu po muže a ženy v hlavních kategoriích, které jsou rozděleny na několik skupin, je pak postupový klíč ještě přísnější. Na neúspěšné čeká pouze finále B, C, event. D.

Na starty obou závodů, jež se svým charakterem sobě vůbec nepodobaly, se šlo pokaždé skoro dva kilometry vysoko do kopců. Pozitivem bylo, že po takové túře měl každý předzávodní rozcvičku za sebou a že se skoro celý závod absolvoval s kopce dolů. Jak sjezdaři říkají: downhill.

Sobotní běh se odehrával ve vcelku dobře průběžném z části bukovém lese. Kontroly se ukrývaly většinou v prohlubních, u kupek nebo vývratů.

Postup si vybojovali Josef Milota v kategorii H50 a Jan Sklenář v kategorii H70, těsně pod čarou zůstal Jan Fišák v kategorii H65.

Nedělní finále za deštivého počasí zavedlo aktéry na jeden pořádně kamenitý hřbet, kde se díky omezené možnosti rychlého pohybu stíraly běžecké rozdíly. Po opuštění této pasáže nebylo ale zdaleka vyhráno, spíš naopak. Další dějství v těžko průchodných hustnících a na zarostlých loukách připomínalo místy loterii. Tam chtělo zachovat si chladnou hlavu.

To se naštěstí „mlokům“ podařilo. Výsledkem byla dvě třetí místa, jichž dosáhli Milota,
(na třetím stupínku)

a Sklenář. Fišák doběhl druhý ve finále B, což znamenalo konečnou desátou příčku.

Dařilo se i zástupcům jiných oddílů ze západočeské oblasti. Nejcennějšími výsledky jsou prvenství Ondřeje Vodrážky ze Slávie VŠ Plzeň v kategorii H35 a hlavně bronz Františka Kolovského z Lokomotivy Plzeň v kategorii H20. Ten za svými zády nechal i několik juniorských reprezentantů.

Třetí byl rovněž Karel Pilař z Aše v kategorii H55. Ze životního výsledku v podobě šesté příčky v kategorii H65 měl radost Jarda Jirásek z Chebu. Pátá byla Magda Hanáková z Kralovic v kategorii D16.

Josef Milota

Výsledky


„MLOCI“ ZÁVODILI V LUŽICKÝCH HORÁCH

Týden před Mistrovstvím ČR v orientačním běhu na krátké trati se 1400 závodníků z celé republiky včetně skupin zahraničních běžců sjelo do Kytlice na Novoborsku, kde se konaly závody celostátního žebříčku.

Lužické Hory jsou mezi orientačními běžci pojmem pro svou technickou náročnost. Hlavním lákadlem je členitý mnohde obtížně průchodný a podmáčený terén s množstvím pískovcových skal a spoustou porostových i terénních detailů. Není divu, že se ve stejných prostorech konalo v roce 1998 veteránské Mistrovství světa.

Mariánskolázeňský orientační klub MLOK zastupovala na této akci čtveřice veteránů, jež si dělá naděje i na celkové umístění v osmidílném seriálu českého žebříčku. Ten bude zakončen druhý víkend v září na Vysočině.

V sobotu na klasické trati se nikomu z Mariánskolázeňských nijak excelentně nedařilo. Nejlépe dopadla Stáňa Opavová, která skončila čtvrtá v kategorii D55. Pátý doběhl Josef Milota v kategorii H40, šestý byl Jan Fišák v kategorii H65 a „černého Petra“ v podobě dvacáté příčky v kategorii H65 si vytáhl Jan Sklenář.

Velmi pěkná a orientačně zajímavá nedělní krátká trať – middle - přinesla „mlokům“ jedno vítězství, jehož dosáhl Pepa Milota. Ten i přes jedno půlminutové loudání na čtvrtou kontrolu a minutový úlet na jedenáctce udržel tempo až do závěrečných metrů. Před stříbrným Baldriánem z Pragy Praha měl v cíli náskok pouhých osm sekund. O tom, že to bylo velmi vyrovnané, svědčí i 24 sekundový odstup třetího Fencla z Pardubic a 36sekundová ztráta čtvrtého Podmolíka ze Zlína.

Sedmým místem si trochu spravil chuť Sklenář, šestá doběhla Opavová a o příčku horší skončil Fišák.

Josef Milota

Výsledky sobota
Výsledky neděle

Přikládám ještě pohybovou studii letošního nejlepšího MLOKa Pepy Miloty

JF




BRONZ Z DĚČÍNA

Solidní návštěvu zaznamenali v Děčíně na zámku a jeho nejbližším okolí v odpoledních hodinách 1. června na Den dětí – něco kolem osmi set osob včetně čtyřicetičlenné výpravy z Asie.

Proč není taková událost zmiňována spíš v rubrice o cestování? Jednalo se totiž o Mistrovství České republiky v orientačním sprintu, na které pravidelně jezdí i členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK a stejně pravidelně na něm získávají ve veteránských kategoriích umístění na stupních vítězů.

Letošní republikový šampionát ve sprintu, jenž pořádali členové oddílů KOB Děčín a Jiskra Nový Bor, byl asi tím technicky nejtěžším závodem tohoto typu z posledních let. Cosi napovídala už informace o měřítku mapy. Místo obvyklé pětitisícovky (1:5000) bylo zvoleno měřítko ještě podrobnější – 1:4000. Ale ani to mnohde nestačilo.

Po krátkém rozběhu z náměstí se běžci všech kategorií dostali k zámku. V úzkých průchodech, terasovitých zahradách nebo v zámeckém parku se pak odehrávala ta nejzajímavější část závodu. Chybovalo se poté ale i v rovinaté části v sídlištní zástavbě.

Nikdo ze čtyř mariánskolázeňských závodníků si nevedl bezchybně. I když to by se asi dalo říct téměř o každém účastníkovi.

Nejhůře dopadla trojnásobná medailistka z let 2008-9 Stáňa Opavová v kategorii D55. Šestiminutové bloudění na druhou kontrolu ji hned na úvod definitivně vyřadilo ze hry. Nakonec doběhla osmá.

Jan Fišák startoval společně s Jaroslavem Jiráskem z Chebu v kategorii H65. Oba se nevyvarovali drobných zaváhání a obsadili osmé (Jirásek) resp. deváté místo v šestnáctičlenném startovním poli.

Čtvrtá příčka patřila Janu Sklenářovi v kategorii H65. Ten měl ale platit za jednoho z favoritů, takže v jeho případě jde spíš o zklamání.

Jediné umístění na stupních vítězů vybojoval Josef Milota třetím místem v kategorii H50 (22 účastníků). O kov zajímavější barvy se připravil špatným vyhodnocením třech zásadních postupů na volbu. Nějak se mu vždy podařilo vybrat tu nejméně rychlou variantu, což znamenalo prodloužení závodu o třikrát 25 sekund. Na vítězného Němečka z USK Praha mu nakonec chyběla 1 min. a 2 s.

A kdo byli oni zahraniční účastníci? Jednalo se o sportovce ze Spojených arabských emirátů, kteří možná budou ve své zemi patřit k průkopníkům orientačního běhu. Napoprvé je rozhodně uznáníhodné, že téměř všichni dokončili závod v limitu, byť na zadních pozicích. A to je následně čekaly ještě dva supertěžké závody v pískovcovém terénu Lužických Hor na Novoborsku.

Josef Milota

Výsledky


HULCOVÁ VYHRÁLA PODESÁTÉ MARIÁNSKOLÁZEŇSKÝ JARNÍ TROJÚHELNÍK

Poslední květnový víkend uspořádali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK 27. ročník vícedenních závodů Jarní trojúhelník.

Po všechny tři dny – závodilo se už v pátek - panovalo krásné slunečné počasí, a tak si cestu na start našli i rekreační závodníci, kteří si možná přečetli upoutávku v oblastním tisku. Alespoň jedné etapy se účastnily téměř tři stovky běžců.

Úvodním závodem byl lesní sprint v nově přemapovaném rovinatém prostoru mezi koupalištěm Lido a Drmoulem. Tratě od 1,2 do 3,8 km s větším počtem kontrol dovolovaly maximální možnou rychlost. Však také nemalá část závodníků nastoupila spíše v atletickém oblečení. Časy těch nejlepších se pohybovaly kolem patnácti minut.

Klasická sobotní etapa na Lazech nad Lázněmi Kynžvart se té páteční nepodobala vůbec v ničem. Už od prvních metrů museli borci doslova bojovat o každý krok v enormně těžkém podhorském terénu. Ani občasný běh po cestách, jež byly zčásti zarostlé vysokou trávou nebo rozježděné od mechanizace, nebyl výhrou v loterii. O náročnosti svědčí fakt, že pouze jedenáct borců se dostalo pod deset minut na jeden vzdušný kilometr. Tratě přitom neměly nijak „přestřelené“ délky.

Jako procházka lázeňským parkem se proto jevil závěrečný závod opět s klasickými délkami, který měl tradiční shromaždiště v hospodě U Březího vlka ve Valech u Mariánských Lázní. Bonbónkem od organizátorů bylo zřízení občerstvovací stanice u pěkně zkultivovaného Myšího pramene.

Nemile překvapen byl jeden ranní roznašeč kontrol, jenž v místech, kde měl stát vzrostlý les, nalezl vykácený prostor. Naštěstí tato kontrola patřila pouze dospělým běžcům, kteří se s takovouto situací dokáží vyrovnat. Navíc na ni byli upozorněni na startu.

Přestože z pořadatelského mariánskolázeňského oddílu startovala až na výjimky pouze mládež - ostatní byli vytíženi přípravou - dokázal mločí potěr,

na rozdíl od několika posledních ročníků, získat několik cenných vavřínů.

První místa v součtu všech tří etap vyběhli Břetislav Milota v kategorii H10L

a Vojtěch Bartoš v kategorii H14,
dvě třetí příčky pak obsadili Martina Chladová v kategorii D10
a Vít Macura v kategorii H14.(vpravo)

Čtvrtá skončila Kateřina Černá (D10)

, šestý byl Václav Bartoš (H12), sedmý Libor Černý (H35) a dvanáctá Jana Bartošová (D21).

Alespoň v jedné etapě se na stupních vítězů objevili Marie Bartošová (D10), Diana Michalcová, Linda Čechová (obě D10L), Marek Štůla a Filip Kouba, oba H10L).

Prvenství v hlavní kategorii mužů H21 patřilo věkem ještě juniorovi Františku Kolovskému z Lokomotivy Plzeň, stříbro vyběhl zkušený Ondřej Vodrážka ze Slávie VŠ Plzeň a třetí skončil Tomáš Redlich z Aše.

Mezi ženami v kategorii D21 dominovala už podesáté (!) Pavla Hulcová z Kašperských Hor.

To není překlep. K tomu se ještě musejí připočítat dvě zlata z let 1991 (kat. D13) a 1993 (kat. D16) a jediné stříbro z roku 2009 (D21). Správně by proto měla být v titulku číslovka dvanáct. Většinu úspěchů slavila s dívčím jménem Fialová v dresu Slávie VŠ Praha.

Josef Milota




FOTKY Z JARNÍHO TROJÚHELNÍKU

Naleznete tady a tady.




JARNÍ TROJÚHELNÍK SKONČIL

Výsledky závodů najdete „ZDE“. Příští rok se těší na viděnou pořadatelé z MLOKu.

Honza Michalec




FREE ORDER ZAMOTAL V NEJDKU BĚŽCŮM HLAVU

11. a 12. kolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu uspořádali zhruba pro 180 účastníků členové Jiskry Nejdek v lesích přiléhajících k městu.

Nutno předeslat, že se jednalo o dosti kopcovitý krušnohorský terén.

Na sobotu organizátoři přichystali nepříliš často užívaný model - free order, což znamená závod s volným pořadím kontrol pro všechny kategorie od dvanáctiletých dětí výše.

Stavitel tratí si se zadáním velmi pohrál, což se projevilo hned po startu, kdy běžci trávili v prostoru výdeje map drahné minuty nad vymýšlením event. i zakreslováním ideálního postupu. Ten v mnohých případech během závodu operativně měnili.

Že se ve výsledcích nakonec objevilo i několik diskvalifikovaných kvůli neoražení nějaké zapomenuté kontroly, není překvapením.

Nedělní závod na klasické trati byl už od samého začátku fyzicky dost náročný. Prakticky všichni se museli nejdřív během prvních pár kontrol dostat do kopců.

V další fázi ale přišly ke slovu i zajímavé postupy na volbu, kdy se mnohde brutální převýšení dalo eliminovat obíháním kopců po vrstevnicích.

Ve startovním poli se nacházelo více jak čtyřicet závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jež pak při vyhlašování častokrát vystoupali na stupně vítězů.

Zvláštní zmínku zasluhuje první a druhé místo Martiny Chladové v kategorii D10, nedělní překvapivé vítězství Heleny Tenglerové v kategorii D45 a sobotní stříbro Břetislava Miloty v kategorii HDL, jenž šel poprvé samostatně do lesa bez dospělého doprovodu.

Medailové výsledky ostatních závodníků z Mariánských Lázní:

  • Sobota – 2. Magda Sklenářová v kat D18, 3. Jana Sklenářová v kat. D45, 2. Vít Macura v kat. H14, 3. Vojtěch Bartoš v kat. H14, 2. Miloš Kamaryt v kat. H35, 1. Jaroslav Macura v kat. H45 a 1. Jan Sklenář v kat H55
  • Neděle – 3. Jana Bartošová v kat. D35, 1. Vojtěch Bartoš, 3. Miloš Kamaryt a 2. Jan Michalec v kat. H45

Josef Milota




Společný snímek tří celkem dobrých sportovců.

Radka Miturová - druhá na MČR družstev v roce 2011, Lucie Johanka Fišáková - vítězka jednoho z rozběhů Čokoládové tretry 2012 v kategorii 2009 a Usain Bolt - světový rekordman na stovku.




STARTOVKY A DALŠÍ INFORMACE NA JARNÍ TROJÚHELNÍK ZVEŘEJNĚNY

V rubrice „POŘÁDÁME“ na stránkách letošního ročníku Jarního trojúhelníku jsou uveřejněny pod jednotlivými odkazy nejen startovní listiny pro každý den, ale i pokyny a parametry tratí.

V rámci startovek bylo přihlédnuto dle možností k požadavkům na střídání rodičů při hlídání dětí.

Žádáme oddíly, které sdělily, že čísla SI čipů doplní později, aby tak provedli pokud možno do čtvrtku 24.4.2012 do 22,00 hodin. Usnadníme si tak všichni prezentaci. Současně žádáme, aby vedoucí oddílů na prezentaci vzali kopii potvrzení o platbách.

Honza Michalec




MLOKŮM SVĚDČIL PODMÁČENÝ TERÉN

Třetí a čtvrté kolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu bylo zároveň i republikovým žebříčkem A, kterého se v Nasavrkách účastnilo 1100 sportovců včetně šesti závodníků z našeho oddílu.

Těm se na východu Čech dařilo znamenitě. Byť nikdo nevyhrál, je bilance třech druhých a stejného počtu třetích míst v kvalitní konkurenci dobrým výsledkem.

Pořadatelský oddíl Lokomotiva Pardubice situoval shromaždiště s cílovým koridorem na jižní okraj města k rybníku. Tím bylo zároveň vyřešeno umývání po doběhu, jež však v sobotu kvůli sychravému počasí nebylo příliš využíváno.

Ve spíše jen zvlněném ale porostově dosti členitém terénu s těžkou podmáčenou podložkou a množstvím melioračních rýh, které měly občas díky hloubce 1,5 m podobu příkopu s valem, se však dalo při dobré kondici vcelku slušně pohybovat.

Sobotní klasická trať vyšla nakonec stříbrné Stáně Opavové. Od vítězné Mrázové z Kotlářky Praha ji dělila pouhá sekunda.

Třetí příčka patřila Josefu Milotovi v kategorii H40. O lepší umístění se připravil nejistou dohledávkou po posledním dlouhém postupu. Na desetikilometrové trati zaostal za vítězným Venhodou z Jihlavy o 2 minuty a 42 sekund.

V nedělním krátkém závodě, pro který organizátoři vybrali část lesa se sníženou průchodností, se „mlokům“ vedlo kvantitativně lépe. Stáňa Opavová si zopakovala druhé místo, Pepa Milota si polepšil na stejnou příčku a dvě bronzová místa vyběhli Magda Sklenářová v kategorii D16B a Jan Fišák v kategorii H65.

Josef Milota




STÁŇA OPAVOVÁ DOBĚHLA DVAKRÁT DRUHÁ U CHVALČE

Dvěma závody ve Chvalči na Trutnovsku, jež pro osm set účastníků uspořádala Slávie Hradec Králové, začal letošní osmidílný seriál B žebříčku Čechy v orientačním běhu. Této akce se účastnilo také devět členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Čtyři umístění na stupních vítězů jsou na úvod určitě vydařený výsledek.

Po oba víkendové dny se běhalo v dosti kopcovitém a zhusta nepříliš průběžném terénu na východním okraji Krkonoš. Na severu se mapa dotýkala hranic s Polskem. Sobotní klasická trať za značného vedra nabídla zajímavé volby postupů i jalové obíhačky po cestách nebo přes louky. Návštěvníci si fyzicky a orientačně užili v některých svazích s pískovcovými srázy. Co se týče délek, tak to v některých případech stavitelé trochu přestřelili. Jak se na svých internetových stránkách vyjádřil předseda sekce OB Petr Klimpl, pořadatelé zřejmě předpokládali příjezd světové špičky.

Dobře si na klasické distanci vedli Stanislava Opavová v kategorii D55 a Josef Milota v kategorii H40.

Oba vybojovali stříbrné příčky.

O den později byla na programu krátká trať. O běhu nemohlo být příliš řeči, tvůrci tratí prováděli závodníky křížem krážem přes jeden dosti kamenitý hřbet a využili i všechny dostupné prořezané hustníky. Tam bylo umění i udržet se na nohou. K solidnímu výsledku stačil důrazný krok, držení azimutu na krátkou vzdálenost a trocha nezbytného štěstí v místech, kde byla díky porostu viditelnost maximálně pár metrů.

Skvěle si vedl v sobotu čtvrtý Luděk Bartoš v kategorii H40, jenž prolétl trať prakticky bez jediného zaváhání a suverénně vyhrál.

Milotovi ve stejné kategorii se po polovině závodu připletl do cesty nějaký bludný kořen – to už měl za sebou dvě půl minuty „kufrování“ na čtvrtou kontrolu – a orazil zcela jinou kontrolu. Diskvalifikace ho pochopitelně nemohla minout. Podobně „úspěšně“ si vedl o den dříve jedenáctý Jan Fišák v kategorii H65, jenž si po deseti minutách běhu otočil mapu o 180 stupňů, což se neobešlo bez následků. Zcela dezorientovaný - místo u páté kontroly se objevil u desáté – se nakonec rozhodl závod vzdát.

Spolehlivě zaběhla Opavová,

která obsadila opět druhou příčku. Na vítěznou Konopáčovou z Turnova ztratila necelou minutu.

Další mariánskolázeňští závodníci dosáhli těchto umístění: D10C – Marie Bartošová (11. a 11.), D40 – Jana Bartošová (23. a 21.), H12C – Václav Bartoš (12. a 13.), H14B – Vojtěch Bartoš (17. a 16.), H65 – Jan Sklenář (6. a 12.).

Pepa Milota




PŘIJĎTE SI VYZKOUŠET ORIENTAČNÍ SCHOPNOSTI

Není příliš mnoho sportů, jež lze začít aktivně provozovat v každém věku, navíc bez jakýchkoliv předchozích aktivit. Mezi takové patří zcela určitě orientační běh.

Mariánskolázeňští občané – a nejen oni – mají poslední květnový víkend (25. – 27. 5. 2012) jedinečnou možnost si tuto disciplínu vyzkoušet. V rámci XXVII. ročníku třídenních závodů „Jarní trojúhelník“ připravil pořádající oddíl MLOK Mariánské Lázně i tratě pro příchozí.

Nejvhodnější pro laiky se jeví páteční krátká etapa, která bude odstartována v 17 hodin na parkovišti u hamrnického koupaliště Lido.

Pesimistické řeči typu ´já určitě někde zabloudím´ neobstojí. Z rovinatého a dobře průběžného lesa o rozloze asi jeden kilometr čtvereční nelze nikam zabloudit. Maximálně se člověk ocitne na poli, na silnici nebo na fotbalovém hřišti u Drmoulu.

Nespornou výhodou tohoto závodu je, že se dá absolvovat v normálním denním oblečení. Při délce tratě pro příchozí – asi 1,5 km s osmi kontrolami – se bude jednat spíše o procházku lesem.

Případní zájemci ať jsou na shromaždišti alespoň hodinu předem a mají s sebou 30,- Kč na startovné. Pořadatelé jim na startu ochotně poradí, jak se správně vydat k první kontrole.

Závěrečná etapa Jarního trojúhelníku se koná v neděli od 10 hodin a má shromaždiště v hospodě U Březího vlka ve Valech u Mariánských Lázní. Na start se jde asi 1,5 km. Tratě budou mít klasické délky a vzhledem k terénu budou i orientačně obtížnější a fyzicky náročnější.

Záměrně byla přeskočena II. etapa, která startuje v sobotu od 11 hodin v Lazech nad Lázněmi Kynžvart. Tu pořadatelé v čele s ředitelem závodu Janem Fišákem jako náborovou vůbec nedoporučují. „Na Lazy ať začátečníci vůbec nejezdí, tam se do lesa bojí i zkušení orientační běžci,“ varuje Fišák.

Podrobný rozpis závodů lze nalézt na těchto stránkách v rubrice „POŘÁDÁME“.

Josef Milota




MLOCI ZÍSKALI ČTYŘI OBLASTNÍ TITULY NA KRÁTKÉ TRATI

Kometa Kralovice byla pořádajícím oddílem 9. a 10. kola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, jehož se účastnily dvě stovky závodníků.

Sobotní krátký závod na nové mapě Čertova skalka byl zároveň oblastním přeborem na této distanci. Běhalo se vlastně jen po jednom detailně zmapovaném protáhlém vrchu, kde mezi kameny, v jámách, u vývratů nebo v melioračních rýhách byly umístěny všechny kontrolní lampiony.

Běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK byli nadmíru úspěšní a při vyhlašování stanuli několikrát na stupních vítězů. Prvenství vybojovali Vojtěch Bartoš v kat. H14, Jan Macura v kat. H20, Josef Milota v kat. H35 a Helena Tenglerová v kat D45.

Stříbrnou příčku obsadil Vít Macura a na třetích místech skončili Jaroslav Macura v kat. H45 a Jan Fišák v kat. H55. Osmá doběhla Jana Bartošová z Mariánských Lázní, pro kterou to znamenalo bronz v OP.

Chvíli po skončení vyhlašování připravili organizátoři přímo v místě shromaždiště, jímž byl kralovický kemp, tzv. Orient show. Jednalo se o velmi rychlý závod sprintového typu na mapě v měřítku 1:1200. Tratě, jež byly postaveny čtyři, měřily od čtyř do osmi set metrů a bylo na nich až osmnáct kontrol.

Jako zpestření a zkouška pozornosti se při divácky velmi atraktivní podívané prolézaly traktorové pneumatiky nebo razila kontrola umístěná v plastové popelnici. Ta se pak musela povinně opět přiklopit.

I když se asi patnáct minut před startem mohli účastníci volně procházet závodním prostorem a obejít všechny použité kontroly, bylo nakonec z 57 závodníků dvanáct diskvalifikovaných.

Z našeho oddílu běžel pouze Pepa Milota v kategorii H16+, v níž se umístil na šesté příčce.

O den později se závodilo na klasické trati u obce Hradecko. Tratě ve zvlněném terénu byly v některých dospělých kategoriích poněkud jednodušší, běh měl oproti orientaci navrch.

Prapor Mariánskolázeňských drželi kromě bronzové Heleny Tenglerové už jen někteří mládežníci. Druzí doběhli Václav Bartoš v kat. H12 a Vojtěch Bartoš, třetí skončil Vít Macura.

Josef Milota




ORIENŤÁCKÁ VIDEA VAŠÍKA BOHUSLAVA

NAJDETE NA http://youtu.be/qKo-mrJZn-8




AŠSKÉ LESY PŘIPOMÍNAJÍ MÍSTY PRALES

Příjemné jarní počasí provázelo závody 7. a 8. kola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, které na tzv. signálce mezi Polnou a Novým Žďárem uspořádal oddíl KČT Aš pro 150 běžců.

Závodilo se jako v několika předchozích letech na mapě Kozina v měřítku 1:15 000. Její mnohde zbytečně detailní zmapování dělalo účastníkům při čtení větší problémy než vypořádávání se se skutečností, že v lese díky lesní činnosti přibylo něco nových oplocenek a pasek.

Tyto situace nebyly v mapě pro jejich početnost zaneseny. Každý se s tím musel vyrovnat po svém. Stejně jako s náročným pohybem v podhorském lese, jenž z větší části připomínal spíše prales.

Pro muže v hlavní kategorii připravil v sobotu stavitel tratí Karel Pilař bonbónek v podobě 3,5 km dlouhého postupu přes celou mapu. Ten se sice nakonec realizoval většinou po asfaltové signální cestě, což ale na druhou stranu vylepšilo běžecké časy.

Sobotní závod byl zároveň soutěží oddílových družstev o putovní Ašský štít. Domácí KČT Aš moc toužil získat tuto trofej a snížil pořadatelské řady na nejmenší možné minimum, aby každý boje schopný člen mohl získat body. Ty se udělovaly jen za umístění do šesté příčky v kategoriích HD10-21. Přesto to nakonec Ašským nestačilo a byli o bod druzí za vítěznou Jiskrou Nejdek. Páté místo patřilo Mariánskolázeňskému orientačnímu klubu MLOK.

Nedělní, rovněž klasická trať nesla název Aprílový závod. Těžko však soudit, zda toto označení nepřísluší i sobotě. V obou případech se ale jednalo o fyzicky i orientačně nadmíru náročné běhy, jaké mají masochisté z řad pravidelných návštěvníků rádi.

Běžci z Mariánských Lázní se dostavili v počtu téměř dvaceti závodníků, což se samozřejmě projevilo i při závěrečném rozdílení cen.

Na medailových pozicích se pokaždé objevili Stanislava Opavová (1. a 1. v kat. D45). Na fotce z nedělního závodu má po své pravici druhou Helenou Tenglerovou. Třetí byla Svatava Nováková.

Dvakrát na bedně byl rovněž Josef Milota - to je ten co se nikdy neusmívá (3. a 3. v kat. H21).

Pouze v sobotu se dařilo Kathrin Bínové (2. v kat. D35), Vítu Macurovi (1. v kat. H14), Pavlu Bínovi (3. v kat. H35), Janu Sklenářovi (2. v kat. H55), Břetislavu Milotovi (2. v kat. HDR) a Jonáši Černému (3. v kat. HDR), v neděli se na stupně vítězů probojovali Helena Tenglerová (2. v kat. D45), Samuel Janoch (1. v kat. HDL)

a Jan Fišák (3. v kat. H55).

Josef Milota




RADMILA MITUROVÁ SE PODÍVÁ DO ŠVÝCARSKA

V Újezdu u Chocně se konalo 16. Mistrovství ČR železničářů v orientačním běhu, na jehož start se postavilo 42 závodníků v pěti kategoriích.

Své zástupce měl na východu Čech i Mariánskolázeňský orientační klub MLOK. Jan Fišák i Radmila Miturová už dokázali stanout v minulých letech několikrát na stupních vítězů. Tentokrát byla navíc v sázce i kvalifikace na železničářské Mistrovství Evropy, které se bude konat ve Švýcarsku.

Závodilo se v převážně rovinatém dobře průběžném lese s řadou prostorových detailů. Na jihovýchodě mapy pak byl terén strmější a více členitý.

Miturová potvrdila roli favoritky a s výrazným náskokem zvítězila v kategorii D45.

Určitě si nenechá ujít příležitost návštěvy Švýcarska.

Fišákovi se tentokrát vůbec nedařilo. Podle vlastních slov kazil, na co sáhl a doběhl jako sedmý z devíti účastníků kategorie H60, v níž zvítězil pardubický Knap.

Díky Jiřímu Hájkovi měl Karlovarský kraj ještě jednoho vítěze. Závodník, jenž běhá za ostrovský oddíl, triumfoval ve dvanáctičlenné kategorii H45.

Josef Milota




V ŠINDELOVSKÉ MRAZÍRNĚ MLOCI PŘÍLIŠ NEUSPĚLI

Mekkou orientačního běhu je Skandinávie. Ne každý sportovec věnující se této disciplíně má ale dostatek času či finančních prostředků, aby mohl, kdykoliv si vzpomene, zajet se proběhnout s buzolou a mapou někam na sever.

Orientační běžci ze západočeské oblasti mají v tomto směru určitou výhodu, za několik desetikorun si mohou alespoň jeden víkend v roce užít Skandinávie jako málokdo z centrální Evropy.

V roce 1999 si nechal oddíl KOB Sokolov přemapovat prostor mezi Jindřichovicemi a Šindelovou kvůli uspořádání B žebříčku Čechy. Od té doby se na shromaždiště k rybníku Tajch v Šindelové organizátoři i jejich věrní návštěvníci rádi vracejí.

Orientační zážitky nejhrubšího zrna se odehrávají hlavně v rovinatých pasážích, jež se skládají z nepřehledných a mnohdy těžce prostupných porostů prošpikovaných vodotečemi, bažinkami a neschůdnými cestami. Celý prostor je pak přizdoben terénními detaily nebo vývraty. Teprve tam nalézá dnes hojně užívané klišé „užít si“ ten pravý smysl.

Možná je někomu název Šindelová povědomý i jinak. Ano, jedná se o místo, kde padají skoro každý rok nějaké ty teplotní rekordy. Ale pouze ty minusové.

Na 5. a 6. žebříček západočeské oblasti zamířilo do Šindelové 180 závodníků všeho věku. Nejpočetnější výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jenž se dostavil v počtu 27 osob. Pravda je, že kvantita neznamenala tentokrát kvalitu. Ale nemusí být každý víkend posvícení, že?

Jediné první místo vybojoval v sobotu Vít Macura v kategorii H14 (ten větší),

třetí skončili Samuel Janoch v kategorii HDL, Magda Sklenářová v kategorii D18 a Martina Kamarytová v kategorii D35.

O den později to bylo o něco úspěšnější. První doběhl Vojtěch Bartoš v kategorii H14, druhé příčky obsadili Jonáš Černý v kategorii HDR, Vít Macura v kategorii H14 a Jan Fišák v kategorii H55 a na bronzový stupínek vystoupili Kathrin Bínová v kategorii D35, Jana Sklenářová v kategorii D45 a Jaroslav Macura v kategorii H45.

Josef Milota

Výsledky


OPAVOVÁ A MILOTA ZVÍTĚZILI NA PRAŽSKÝCH VELIKONOCÍCH

Pražské Velikonoce neboli Prague Easter nemají s pomlázkou v ulicích české metropole pranic společného. Jedná se o třídenní mezinárodní závody v orientačním běhu, jež od roku 1999 pořádá oddíl Kotlářka Praha v různých destinacích mezi Mělníkem a Novým Borem.

Letošní XXIII. ročník se za účasti 1100 závodníků z 23 zemí konal na Českolipsku. Zhruba polovinu startovního pole tvořili cizinci. Největší zahraniční výpravy přijely z Německa, Švýcarska, Finska, Švédska a Dánska.

Už od prvního ročníku nechybějí na Prague Easter zástupci Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Téměř pokaždé se alespoň někomu podaří umístit se na stupních vítězů. Letošek byl v tomto směru obzvláště úspěšný.

Stáně Opavové v kategorii D55 (17 účastnic) se moc nevyvedla první krátká etapa, která se běžela stejně jako loni křížem krážem přes skalnatý kopec u Nedamova. Pět minusových minut jí přisoudilo pátou pozici.

Další dva klasické závody se konaly u Jestřebí, ten druhý za poměrně vydatné sněhové nadílky. Skal si závodníci opět užili.

Stáňa zaběhla druhou etapu skvěle a byla znovu ve hře. Do hendikepu vybíhala jako třetí pár sekund za Zlesákovou z Jilemnice. Na vedoucí Sváťu Novákovou z Karlových Varů ztrácela skoro tři minuty. Tento deficit vzal za své na třetí kontrole, kdy bloudící Novákovou soupeřky doběhly a ještě jí poradily, kde se kontrola nalézá. Že by snad cena fair play pro obě děvčata? Ale kdež. „My si to závodění až tolik nebereme. Vždyť se všechny známe, tak z toho nebudeme dělat kdovíco,“ vysvětlovala po závodě Stáňa. „Hlavní je si pěkně zaběhat.“ Kamarádská spolupráce pokračovala i nadále. To třeba Nováková, jež běžela kousek vzadu, obě soupeřky opravovala: „Holky jdete moc vpravo, ať neuletíte.“ A že byla nakonec v cíli první naše Stáňa? Někdo přece vyhrát musí.

38 účastníků měla kategorie H50A, v níž nastoupil Pepa Milota. Úvodní závod mu vyšel nad očekávání dobře a usadil se ve vedení. Na asi šesti sedmi chybkách - pokaždé tak kolem dvaceti vteřin - sice nasbíral dohromady tak dvě a půl minuty, ale ostatní si asi vedli hůř. Druhá spíše běžecká etapa rozuzlení nepřinesla. I když se startovní pole trochu vykrystalizovalo, ve hře o umístění na bedně bylo pořád dost zájemců. Pepův 25 sekundový náskok v hendikepu zlikvidoval druhý startující Nor Hellad už na čtvrté kontrole. Oba běžci pak šli další část závodu víceméně spolu. Do nějakých složitějších manévrů se nikdo z nich raději nepouštěl. Proč také, když měli na startu něco přes tři minuty náskoku na další v pořadí. Rozhodnutí přišlo čtyři kontroly před cílem, kdy se Pepa utrhl (mírná nadsázka) a doběhl si pro první místo. Helland na finiš rezignoval a v cíli se objevil o 15 sekund později. Třetí příčka patřila loňskému vítězi Aeschlimannovi ze Švýcarska, jenž startoval z páté pozice a dokázal v lese udolat Finy Routsiho a Vestolu.

Další mariánskolázeňští závodníci dosáhli těchto umístění: 4. Petra Bischofová v kat. D35B (8 účastnic), 14.Jan Fišák v kat. H65 (25 účastníků) a Alena Bischofová – diskv. v kat D60 (15 účastnic).

Pepa Milota

Na dalším obrázku zleva Opavová, Fišák, Fišáková, Milota.

Výsledky


RÝHOVÁNÍ MĚLO NA PLZEŇSKU ÚSPĚCH

I v současnosti se v českém jazyku občas objeví nějaký nový výraz. Obvykle bývá importován ze zahraničí. Slovo rýhování – nebo možná rýhovaná – je však ryze české.

V případě rýhování se nejedná o nějakou grafickou techniku, o dětskou hru nebo o nekalou činnost při ničení karoserií aut. Rýhování je totiž sportovní odvětví.

Toho si užili do sytosti orientační běžci na 3. a 4. kole žebříčku západočeské oblasti, jež se konala severně od Plzně u obcí Seneč-Zruč a Dobříč.

Organizace a průběh závodů se v podstatě nelišily od jiných, pouze pořadatelé ze Slávie VŠ Plzeň umístili po oba dny prakticky všechny kontroly do erozních rýh. Ať už do těch mělkých o hloubce několika decimetrů nebo do zářezů velikosti údolí, kde by mohl projíždět londýnský double-decker a nebyl by ani moc vidět.

V každém případě to bylo tentokrát náročné nejen orientačně – změť zářezů byla místy dost hustá a nepřehledná – ale i fyzicky.

Mezi dvěma sty startujícími hráli členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK důstojnou roli a častokrát vystoupili na stupně vítězů.

Na sobotní krátké trati uspěli Magda Sklenářová (1. v kat. D18), Helena Tenglerová (2. v kat. D45), Vít Macura (2. v kat. H14), Jaroslav Macura (2. v kat. H45) a Jan Fišák (3. v kat. H55).

V tomto závodě, který se běžel zároveň jako memoriál Ivana Zápotockého a Jana Vodrážky, byly hodnoceny i nejlepší oddílové dvojice mužů v kategoriích H21 a H55. Díky pátým příčkám Josefa Miloty (H21) a Jana Sklenáře (H55)obsadili Mariánskolázeňští třetí místo. Správně tam ale měl být místo Sklenáře o minutu a půl lepší Fišák. Na třetí flek MLOKů by to však nemělo vliv.

Nedělní klasická trať, jež byla zároveň oblastním přeborem na této distanci, sedla Mariánskolázeňským ještě lépe. Kromě diplomů se rozdávaly též medaile. Ty si domů odvezli Martina Kamarytová (3. v kat. D35), Stanislava Opavová (3. v kat. D45), Vít Macura (2.) a Vojtěch Bartoš (3., oba v kat. H14) - to jsou oni na stupních vítězů:

Jan Macura (3. v kat. H20), Josef Milota (3. v kat. H35), Jan Sklenář (2. v kat. H55), Jan Fišák (3. v kat. H55), Jonáš Černý (2. v kat. HDR) a Kateřina Černá 2. v kat. HDL, všichni Mar. Lázně).

Na Jana Fišáka díky dvěma po sobě jdoucím třetím místům už nebude brán žádný zřetel nebo omluva za jeho neplánovaný půlroční sportovní výpadek, kdy byl po operaci přetrženého svalu a dlouhodobé rehabilitaci mimo. Prostě už je zdravý a basta!

Zjevením v dobrém slova smyslu bylo zřejmě vůbec první orientační vystoupení Libora Černého na nedělní klasické trati. Ne kvůli tomu, že přivedl svá dvě dítka, jež hned vybojovala umístění na bedně, ale že si dal normální kategorii, kam patří - H35. Žádná péčka nebo téčka. Urazit 7,7 km v tak orientačně náročném závodě v čase 108:41, když jediný regulérní kufr (asi 7 minut) zažil na krátkém postupu ke konci, je napoprvé výkon jak hrom.

Pepa Milota

Výsledky



KAMARYTOVÁ A OPAVOVÁ USPĚLY U PLZNĚ

Orientační sezóna začala pro běžce ze západočeské oblasti předposlední březnový víkend nedaleko Plas. Závodilo se po oba dny na mapě Brtník u obce Mrtník.

Při psaní článku o takových závodech si člověk musí dát bedlivý pozor při interpretaci názvů - jedna špatně napsaná litera a problém je na světě.

Ale zpět k prvnímu dvojkolu žebříčku západočeské oblasti, které za slunečného jarního počasí uspořádala Lokomotiva Plzeň pro dvě stovky závodníků.

Ze souboje dvou pořadatelských týmů vyšel lépe ten sobotní. Solidní množství delších postupů na volbu i hodně orientačně zajímavých dohledávek v erozivních pasážích potěšily ty, kteří nemají po zimě tolik naběháno.

Naproti tomu nedělní orientační běh splňoval hlavně tu druhou polovinu názvu. Třeba nejdelší zhruba dvoukilometrový postup v hlavní kategorii H21 realizovalo skoro celé 25členné startovní pole po stejné cestě při severním okraji mapy.

Druhým nejpočetnějším oddílem byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jehož členové získali za oba dny deset umístění na stupních vítězů.

Dvakrát skončily „na bedně“ Martina Kamarytová v kategorii D35 (2. a 1.)

(Na obrázku uprostřed, po její levici je třetí Jana Bartošová)

a Stanislava Opavová v kategorii D45 (1. a 2.).

V sobotu je svými výkony doplnili Vít Macura (1. v kat. H14)

a Jan Sklenář (3. v kat. H55), pouze v neděli pak třetími místy zabodovali Martina Chladová (D10), Magda Sklenářová (D18), Jana Bartošová (D35) a Vojtěch Bartoš (H14).

Po vleklém svalovém zranění se do bývalé formy pomalu dostává opora Jan Fišák. 4. a 7. příčka v kategorii H55 jsou po půlroce neběhání nadějné.

Pepa M.




VYHLÁŠENÍ NEJLEPŠÍCH SPORTOVCŮ CHEBSKA

Stalo se už dobrým zvykem, že mezi nejlepší sportovce Chebska se pravidelně nominují i závodníci Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Není divu - zřejmě "ňákej slušnej oddíl".

Ani letošek nebyl výjimkou. Tentokrát jeli ve větším počtu. Vyhlášeno v kategorii Masters (rozuměj vetoši) totiž bylo stříbrné družstvo z loňské republikové veteraniády v Mohelnici v kategorii HD275 ve složení Jan Michalec, Stanislava Opavová, Jan Sklenář, Radmila Miturová a Josef Milota.

Mužská část získala navíc na téže akci ještě bronz ve štafetách H165.

Na pódium nakonec vystoupili jen čtyři – Radmila to měla z Ostravy přece jen trochu z ruky.

Návdavkem dostal Pepa Milota pugét od sportovního redaktora Chebského deníku Bedřicha Klimy za to, jak dlouhodobě a neúnavně zásobuje tento tisk zprávami z orientačního běhu i z jiných méně medializovaných sportů.

Slavnostní akce se na rozdíl od minulých let nekonala v divadle ve Františkových Lázních, ale v Chebu v nově zrekonstruovaném kulturním domě Svoboda. Přítomno bylo i několik známých českých sportovců (jak je patrné ze snímku - jeden z nich je Panenka).




Po oficiální části se v přilehlé prostoře konal rautík pro všechny a na pódiu v sále se jako kulturní vložka objevila parta Maxim Turbulenc. Při jejich asi hodinové produkci (Jede, jede mašinka, Dávej, ber atp.) se někteří mariánskolázeňští veteráni společně s davem sedmnáctiletých děvčat pořádně odvázali.

(Vpředu zprava Sklenář a Opavová. Zbytek obrázku zaplňuje svižná mládež.)




Po Maxících nastoupila na jeviště taneční skupina Starovarka, ale to už „mloci“ mířili domů.

Pepa M.




SKRÝŠE

Ranč Šídlovák u rybníku téhož jména na severním okraji Plzně byl centrem IV. ročníku orientačně navigačního závodu Skrýše 2012 s podtitulem Kompas kontra GPS.

Úkolem soutěžících bylo obejít nebo oběhnout v převážně lesním prostoru okolo vrchu Krkavec ve čtyřhodinovém limitu co nejvíc z dvaceti pěti kontrol. Ty měly navíc hodnotu pěti až deseti bodů. Za každou minutu nad rámec závodu se odpočítával jeden bod.

Rozdíl byl v tom, že ti v kategorii kompas měli za pomůcku normální orienťáckou buzolu, kdežto příznivci geocachingu si pomáhali GPS naváděčkou a předem udanými souřadnicemi. Turistickou mapu v měřítku 1:25 000 se zakreslenými kontrolami dostali pochopitelně všichni stejnou.

Panovalo příjemné jarní počasí, takže nebylo divu, že se na start postavilo rekordních 166 závodníků ve 107 jedno nebo vícečlenných týmech.

Hlavní organizátor Aleš Hejna ze Slávie VŠ Plzeň tentokrát trochu podcenil připravenost pravověrných orientačních běžců. Ti nejlepší dokázali ještě před stanoveným limitem oběhnout všechny kontroly, což se v předchozích letech ani jednou nestalo.

(Pozn. Fišák: Jak je patrno z přiloženého obrázku, účastníky tento fakt těžce zasmušil.)




Prvenství v kategorii Kompas i absolutně patřilo vítězi prvního ročníku Karlu Pilařovi ml. z KOB Sokolov. Ten se objevil v cíli se všemi kontrolami už za 3 hodiny a 35 minut.

Plný počet bodů měl rovněž stříbrný Hynek Urban z Prahy, jenž startoval pod názvem ´Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech´. Čas měl o dvacet minut horší než Pilař. Oba borci urazili asi čtyřicet kilometrů.

Výborné třetí místo si při své premiéře vybojoval Vladimír Kovář z KČT Aš se ziskem 169 bodů, na desáté příčce se objevil jeho jmenovec a oddílový kolega Jindřich Kovář (157 b.), který v roce 2010 triumfoval ve dvojici s Karlem Pilařem st., a dvanáctý doběhl loňský vítěz Josef Milota (155 b.) z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Název jeho jednočlenného týmu zněl Sestry Brožkovy. 32. místo pak obsadila Jitka Kovářová z Aše.

A jak dopadli příznivci geocachingu, zvaní česky kačeři? Nejlepší z nich plzeňský Pavel Stupka nasbíral 141 bodů. Kdyby byl v cíli včas, neodečetlo by se mu osm bodů. Takto skončil 21. v absolutním pořadí. Na pěkné páté příčce se v kategorii GPS umístil Jaroslav Jirásek z Chebu (126 b.). Ač ještě pracující, startoval pod názvem Rentiér, což mu někteří před závodem kvůli případné závisti okolí rozmlouvali.

Josef Milota




PŘESPOLNÍ BĚH

ÚNOR OSLAVILI VYTRVALCI VÍTĚZNÝM BĚHEM

Přesně na nechvalně známé výročí komunistického puče v roce 1948 vyšlo datum dvanáctého ročníku přespolního běhu, který už podvanácté uspořádali členové orientačního oddílu KOB Sokolov.

Organizátoři zvolili dobu konání záměrně, akci už od prvopočátku nazvali „Běh o vítězství v únoru“.

Odměnou kromě samotného sportovního zážitku a drobných upomínkových cen pro každého je pro ty nejlepší možnost vyfotit se s ředitelem závodu Karlem Rambouskem starším před sovětskou vlajkou.

Při slavnostním focení vítězové třímali v rukou bustu nebo obraz V. I. Lenina. Návdavkem pak dostali buď Dějiny VKS nebo publikaci s obrazy sovětských umělců. V tom se asi vyhlašování příliš nelišilo od dob dávno minulých.

Nejdříve se na kratší tratě pustila mládež. Ta běžela v podstatě jen po asfaltové rovině v parku. Zhruba v půl dvanácté nastoupili na společný start vesměs dospělí účastníci, na něž čekalo 7 nebo 9,5 km, mezi nimiž se objevilo i pár orientačních běžců z Mariánských Lázní nebo z Aše.

Vytrvalci se dostali i mimo asfalt na rozmočené louky. Nouze nebyla o převýšení ani o přebíhání delších ledových pasáží.

Na nejdelší trati dominoval Pavel Procházka z domácího AK Sokolov, který se objevil v cíli za 33 minut a 24 sekund. Pěknou šestou příčku v čase 39:30 obsadil ašský veterán Karel Pilař. Ten před startem vyprávěl, že už pět týdnů kvůli zraněnému kolenu, které mu doktoři opíchali injekcemi, vůbec neběhal. No, našlo by se nemálo těch, kteří by takovou formu rádi měli.

Sedmikilometrový závod vyhrál Milan Kožák z ACES Teamu Karlovy Vary (26:28) před známou sokolovskou vytrvalkyní Ivanou Sekyrovou. Jako osmý v cíli – třetí v kategorii veteránů nad 50 let – byl hodnocen Josef Milota (29:26) z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Honza Michalec to tentokráz pojal hodně ležérně a doběhl na chvostu za 39:05.

Výsledky

Pepa Milota




A JEŠTĚ JEDNA KURIOZITA OD BARTOŠŮ ZE ŠUMAVY

V sobotu se na sjezdovce na Kvildě jel taky Nordic Ski Cross. Jedná se o závod dlouhý asi 400 m se třemi prudkými výjezdy a třemi prudkými sjezdy, které jsou k radosti diváků zpestřeny několika skoky, zatáčkami a hrboly. Vše na běžkách. Startují čtyři závodníci současně a vyhrává ten, kdo přežije, nezlomí lyže - hůlka nevadí - a je první v cíli.

Tak na to Vojta (Bartoš H14) chvíli koukal a řekl si, že po zkušenostech z běžek, hokeje a bikrosu, by to mohl zvládnout. Když viděl, že ani Dušan Kožíšek s tím v chlapech žádné problémy nemá, tak se na poslední chvíli taky přihlásil, jednou si to zkusil, kvalifikací se nominoval do dětského finále a tam v kategorii dětí do 15 let i přes jeden pád do kopce zvítězil.

Marušce (Bartošové D8) jsme start zakázali. Ostatní jsme si na to netroufli.

Luděk




Pepa přidal pár fotek z loňské sezóny.




Zpráva o Šumavském skimaratónu

Z MLOKů se zúčastnili Bartošovi a ke klasikům se ještě v neděli přidali Fišák a Sklenář. Start a cíl byl jako obvykle na Kvildě, startujících celkem asi 1300. Mezi nimi opravdu velké množství orienťáků z různých oddílů.

Současný servis pro závodníky je na takové úrovni, že pokud se včas o to začnete zajímat, vybaví vás špičková firma zadarmo na závod namazanými testovacími lyžemi. A například ve stánku České spořitelny nám dvě odbornice zadarmo namazaly lyže fialovým klistrem. Blbě. Tedy nevytýkám jim to. Stejně blbě mělo namazáno 90 procent startujících. V okamžiku startu totiž poklesla teplota pod nulu a začalo chumelit. Z upravených stop zbyly dvě. Jedna hlavní, ledovatá a rozšmidlaná a druhá používaná pro předjíždění, velmi pomalá a s namrzající vrstvičkou čerstvého sněhu. Ostatní stopy byly zachumelené a každý vstup byl potrestán okamžitým namrznutím balíku sněhu na skluznici s následujícím držkopádem.
Asi bych se měl zmínit i o sobotním bruslení, kterého jsem se nezúčastnil. Takže podle účastníků - brnkačka.

Výsledky soboty i neděle najdete na http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/prehled/606

Pokud vás zajímají MLOKci tak koukněte na kategorie 1km W10, 2km M12, 5km M14, 43kmCT M40, 20kmFT M40F, 20kmCT MK60
a zvláště na 20km FT W40F!!
(Pro neodborníky - CT je clasická technika a FT je folná technika)

JF




Na konci loňského a na začátku letošního roku pořádali chebští radioví orienťáci pod vedením Míry Vlacha už třetí ročník Chebské běžecké zimy.

Centrum závodů, start i cíl byly v areálu Krajinné výstavy pod Chebským hradem. Začínalo se 13. listopadu skorosprintem na 2,2 km, pak se dávky zvyšovaly: 11. prosince – 4,4 km, 15. ledna – 6,7 km a 12. února – 8,1 km.

Ani jednou nevynechal Honza Michalec, který tak i díky umístěním v popředí získal nakonec celkovou první příčku v kategorii mužů nad 40 let. Tady se tísní na vítězném stupínku.

A jak běžel? 2,2 km – 3. místo, 8:45, 4,4 km – 6. místo, 18:50, 6,7 km – 5. místo, 32:10, 8,1 km – 4. místo, 40:02.

Na dva delší běhy s ním jel také Pepa Milota a byl pokaždé druhý ve stejné kategorii (6,7 km – 29:22 a 8,1 km – 38:34).)

Běžel tak rychle, že ho kamery dokázaly zaznamenat právě když sám sebe předbíhal o jedno kolo.

Ten závěrečný závod se běžel při mínus 12 stupních Celsia. Účast byla pokaždé něco mezi padesáti až osmdesáti závodníky všeho věku. Mládež běhala pochopitelně kratší tratě.
Ze známých tváří byl na startu vidět třeba domácí Jarda Jirásek.

Pepa Milota




Že MLOKci nejsou na sněhu právě ve svém živlu, se potvrdilo na lyžařském Karlově běhu, který se konal na Božím Daru 11.2. a 12.2. V sobotu bruslení, v neděli klasika. Nebýt rodiny Bartošů, naše výsledky by rozhodně nebyly ani slané, ani mastné.
Podívejte se na http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/prehled/604, zvlášť na kategorie

  • 21 km FT po kategoriích W 40 - 49
  • 2 km CT M12
  • 5 km CT M14

JF




NA VYPŮJČENÝCH LYŽÍCH KOLEM MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ

Sedím takhle v půlce ledna v úšovické hospodě Na kovárně s Honzou Sklenářem.

„Co děláš poslední lednovou neděli?“ ptá se.
„No, nevím,“ na to já.
„Děláme zase lyžařský závod ´Okolo mariánskolázeňských pramenů´“, opáčí. „Vždyť už jsi tam párkrát byl.“
„No jo, ale naposled před třemi roky. Navíc moje třicet let staré šedivé Bohemky s botami, co mají vepředu silonovou destičku s dírami na kolíky ve vázání, už jsou tak trochu out,“ argumentuji.
„To máš jedno. Jaký máš číslo? Devět? Já ti něco půjčím. Lyže i boty. Určitě přijď, bude dobrý počasí,“ přesvědčuje mne sportovní matador.
„Tak jo,“ souhlasím. „Ale poběžím jenom třicítku. Kvůli deseti kilometrům bych se ani nepřevlíkal. A co vosky, co se tam maže? Já jsem v tomhle úplně mimo.“
„S tím si nedělej starosti, něco ti tam dám,“ utěšuje Sklenář.
V sobotu před závodem jsem vypustil návštěvu Kovárny, kde byla nějaká countryová akce, a šel zodpovědně brzy na kutě.
Ráno jsem do sebe kopnul půl litru čaje, snědl dvě tatranky a jeden pomeranč, a šel jsem na věc.
V závišínské hospodě „U pejska a kočičky“, kde byla prezentace – prý se přihlásilo 120 lidí -, jsem zhlédl pár minut ze známého laufařského závodu na 70 km – Marcialonga. Zvláště jsem si všímal soupaže kolegy Standy Řezáče. Nakonec byl těsně třetí za norskými bratry Auklandovými. Šikovnej kluk.

Pak jsem se pozdravil s ředitelem závodu Petrem Vodičkou a klukama z Aše a podíval se na závody žactva. Hodně se dařilo těm z LK Jasan Aš, ale ani domácí z pořádajícího oddílu Ski Nordic Mar. Lázně, který byl založen teprve před rokem, nevyšli naprázdno. (Na obrázku je jejich - i náš - člen Vašík Bartoš po doběhu)

Vyhledal jsem Honzu Sklenáře a vybral si z jeho tří párů lyží a bot nejvěrohodnější Madshusky a šel ke startu. Hůlky jsem měl svoje.

„Hodím ti tam čtyři vrstvy modrýho pod patu,“ hlásí kamarád.
„Nechám to na tobě,“ odpovídám a vznáším požadavky, „hlavně, aby mi to z kopce frčelo a do kopce neustřelovalo.“
Nastává čas startu. Přichází starosta obce Zádub-Závišín Jiří Nešpor s brokovnicí, aby závodníky vyslal do závodu. Povedlo se, do závodníků jako když střelí.
Všichni uhánějí jako k ohni. Já vyklízím stopu, abych nepřišel k úrazu. Ať si jedou, zadní pozice není špatná. Mám tak dokonalý přehled o dění před sebou. A stejně bych tam vepředu s čepicí ´zmijovkou´ neplatil za favorita.
Krizovku mám hned v prvním okruhu. Asi jsem to přepálil. Každou chvíli mne předjíždějí borci ze závodu na deset kilometrů, co vyjeli pět minut po nás.
Vzhledem ke své rychlosti mám dost času pozorovat zasněženou okolní krajinu a hodnotit kvalitu stopy, o kterou se zasloužil Jarda Polidar. I tak trať v jednom prudším místě v ostré pravotočivé zatáčce ozdobuji ´lavorem´.
V průběhu druhého kola – asi tak na mém šestnáctém sedmnáctém kilometru – mne předjíždějí Marek Švejnoha z SC Plzeň (zvítězil za 1:21:09) a Tomáš Veber z Tatranu Chodov, kteří už směřují do cíle. Za chvíli pak i Petr Pešta z USK Plzeň a Jakub Novák z SC Plzeň, kteří se rvou o bronz. Nijak mne to ale nevzrušuje a jedu si svým tempem.
Občerstvovačka s čajem a banány přijde vhod. Posilněn setřásám postupně dva své pronásledovatele.
V závěrečném okruhu už jsem ani jedou neupadl. Za cílem - trochu naoko – láteřím, že mi to moc nejelo a pomáhám vyprazdňovat várnici s čajem.
Po příchodu k ´Pejskovi a kočičce´ usedám na židli a ulamuji čtyřcentimetrový rampouch z obočí. Jsem spokojen, zvláště poté, co jsem se dozvěděl, že ti první na Marcialonze měli čas 2 hodiny a 55 minut. Já byl v cíli o dvacet minut dřív. Cha.

Josef Milota




Řada MLOKů, z nichž někteří jsou i členy SKI NORDIC clubu Mariánské Lázně se zúčastnila 29.1.2012 veřejného závodu v klasickém běžeckém lyžování "Okolo Mariánskolázeňských pramenů".

Výsledky na: http://skinordicml.webnode.cz/zavod/



V sekci POŘÁDÁME jsme zveřejnili rozpis na tradiční závody Jarní trojúhelník, které letos proběhnou v netradičním termínu 25.-27.5.2012.




Mloci Bartošovi na Jizerské padesátce 2012

Pátek: Bedřichovská 30 – bruslení;
Charakteristika: čerstvý sníh, jízda v hlubokáči, jen pro zkušené (což Luděk není, ale snaží se).
Výsledky - absolutní pořadí:
218. Jana 1:54:10 (1. v kategorii ženy 40-50 let);
313. Luděk 2:04:01 (498 účastníků)

Sobota: Jizerská minipadesátka;
Charakteristika: mezinárodní účast, zajímavé a rychlé tratě;
Výsledky:
předžáci - dívky (500 m): 21./ze 43 Maruška
mladší žáci (2 km): 21./23 Vašík
starší žáci (3 km): 6./19 Vojta

Neděle: Jizerská padesátka – klasicky (ale bez stopy!);
Charakteristika: světový závod – stopa jen pro prvních 30 závodníků, kteří ji zničili a pak už jen rozmlácené „mejdlo“ – 50 km bez stopy lze kupodivu ujet – zážitek, který stačí prožít jednou - Stanislav Řezáč to jel celé soupaž.
Výsledky 50 km - absolutní pořadí (dokončilo cca 4 277 závodníků):
1379. Luděk 4:30:57; 1431.
Jana 4:34:09 (12. v kategorii ženy 40-50 let).
Výsledky 25 km - absolutní pořadí (1011 závodníků):
274. Vojta 1:57:39 (17. v kategorii „muži“ do 18 let).
Podrobné výsledky a televizní záznam zde: http://www.jiz50.cz/



Rozpisy některých lyžařských běhů najdete na záložce "ZÁVODY"




2011

Naše největší úspěchy v roce 2011

Západočeský oblastní žebříček
3. místo v kategorii D45  Stanislava Opavová
1. místo v kategorii H10  Václav Bartoš
3. místo v kategorii H18  Jan Macura
2. místo v kategorii H20  Michal Kamaryt
1. místo v kategorii H35  Luděk Bartoš
2. místo v kategorii H45  Jaroslav Macura
3. místo v kategorii H55  Jan Sklenář
3. místo v kategorii H65  Jan Sklenář

Západočeské oblastní přebory
  • Middle 26.3.
  • 1. místo v kategorii D55  Stanislava Opavová
    1. místo v kategorii H10  Václav Bartoš
    3. místo v kategorii H18  Jan Macura
    1. místo v kategorii H45  Jan Michalec
    3. místo v kategorii H55  Jan Sklenář
  • Klasika 9.4.
  • 2. místo v kategorii D45  Helena Tenglerová
    2. místo v kategorii H10  Václav Bartoš
    3. místo v kategorii H18  Jan Macura
    1. místo v kategorii H20  Michal Kamaryt
    1. místo v kategorii H35  Luděk Bartoš
    2. místo v kategorii H55  Jan Fišák
  • Dlouhá 30.4.
  • 3. místo v kategorii D35  Martina Kamarytová
    3. místo v kategorii D45  Helena Tenglerová
    2. místo v kategorii D55  Stanislava Opavová
    1. místo v kategorii H45  Josef Milota
  • Sprint 28.5.
  • 1. místo v kategorii H20  Petr Tengler
    1. místo v kategorii H55  Jan Fišák
    2. místo v kategorii H55  Jan Sklenář


Český žebříček B
2. místo v kategorii D55  Stanislava Opavová
1. místo v kategorii H40  Josef Milota

Mistrovství republiky
  • Middle 11. – 12.6.
  • 3. místo v kategorii H65  Jan Fišák
  • Sprint 2.9.
  • 3. místo v kategorii H50  Josef Milota
  • Štafety 8.10.
  • 3. místo v kategorii H165  Jan Michalec, Jan Sklenář, Josef Milota
  • Družstva 9.10.
  • 2. místo v kategorii DH275  Jan Michalec, Stanislava Opavová, Jan Sklenář, Radmila Miturová, Josef Milota


Prosím o připomínky a doplňky.

JF




Mikulášská schůze

Děkuji všem zúčastněným, včetně dětí, za příjemný večer.


Maškary byly opravdu neodolatelné



Snad nevadilo, že děti nešly domů hned po večerníčku.


Neoficiální zakončení se pro dospělé protáhlo skoro k půlnoci.

JF




PĚT ORIENTAČNÍCH PRVENSTVÍ Z OBLASTNÍHO ŽEBŘÍČKU PUTOVALO DO MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ

Orientační běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK dokáží každoročně na nejrůznějších úrovních kvalitně reprezentovat své město. Ani tento rok nebyl výjimkou.
Celoroční žebříček západočeské oblasti čítal v tomto roce 23 závodů. Pět jich uspořádal KOB Sokolov, třikrát se běhalo v Mariánských Lázních a Nejdku a po dvou akcích připravili sportovci z Aše, Kralovic, Ostrova, Jesenice, Lokomotivy Plzeň a Slávie VŠ Plzeň. Do celkového hodnocení se počítalo s dvanácti nejlépe zaběhnutými závody.
Z početného mariánskolázeňského oddílu uspěli Luděk Bartoš v kategorii H35
a jeho syn Václav v kategorii H10 Oběma patřilo první místo. Třetí skončili Jan Macura v kategorii H18, Stanislava Opavová v kategorii D45 a Jan Sklenář v kategorii H55. Byť nemedailové ale rozhodně pěkné jsou pátá a šestá příčka Víta Macury a Vojtěcha Bartoše v kategorii H14.

V B žebříčku Čechy se dařilo trojici „MLOKů“. Josef Milota sice dvakrát z osmi akcí absentoval, první místo v kategorii H40 ale obhájil. Šanci na celkové prvenství měla i Opavová v kategorii D55. Nezdařily se jí však dva poslední závody při Světovém poháru v Liberci. Druhá příčka ale určitě není k zahození. Pátý skončil Sklenář v kategorii H65.
V Českém poháru veteránů, do něhož se kromě závodů B žebříčku Čechy a Morava započítávají také všechna republiková mistrovství a většina vícedenních závodů v roce, se umístil nejvýše Milota - na osmnáctém místě z 897 mužů nad 35 let, kteří získali alespoň jeden bod.
Ani z českých veteránských šampionátů neodjížděli Mariánskolázeňští s prázdnou. Individuální úspěchy získali Jan Fišák třetím místem v kategorii H65 na krátké trati v Nesměři a Milota kovem stejné hodnoty v kategorii H50 v orientačním sprintu v Boskovicích. K tomu se přidal i kolektivní zdar ve štafetách v kategorii H165 (3. - Jan Michalec, Sklenář, Milota) a historicky první umístění v kategorii družstev DH275 (2. - Michalec, Opavová, Sklenář, Radmila Miturová, Milota) u Mohelnice.
K nim se ještě připojili manželé Luděk a Jana Bartošovi, kteří na M ČR v rogainingu v Bělé nad Radbuzou skončili na stříbrné příčce v závodě na šest hodin v kategorii MIX.
Za úspěchy, jež ale patří hlavně radiovému oddílu z Chebu, lze určitě považovat rovněž bronzovou medaili mariánskolázeňského Michalce .
v kategorii veteránského družstva M50 z MS v radiovém OB, které se konalo na začátku září v Rumunsku, a jeho zlato na M ČR ve foxoringu v kategorii H50 a stříbro z M ČR štafet v kategorii H40.
Co se týče budoucnosti, nevypadá to s orientačním během v Mariánských Lázních špatně. Kolem tří potomků manželů Bartošových se postupem času objevilo dalších asi deset dětí, jež pravidelně někdy i se svými rodiči absolvují tréninky. Z této skupiny se zatím dobře jeví třeba devítiletá Martina Chladová. Ta v kategorii D10 odběhla již čtyři regulérní závody a v oblastním žebříčku jí patřilo celkové osmé místo.

Josef Milota




Uplynulo přesně 32 let od doby, kdy italské sportovce napadlo, že připravit zajímavý orientační závod se dá i mimo les.
Na tento nápad je určitě přivedla existence benátské laguny s její spoustou kanálů, mostů, náměstí, ulic, uliček a průchodů. Letošní ročník závodu Meeting Orientamento Venezia 2011 přilákal druhou listopadovou neděli na start téměř čtyři a půl tisíce závodníků z celé Evropy.
Od pádu „železné opony“ začali tuto akci navštěvovat hojně i Češi. I tentokrát jich bylo přítomno několik set včetně sedmi členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.
Většina českých návštěvníků využívá organizátorských schopností bývalého reprezentanta Roberta Zdráhala z Olomouce a cestuje autokary s ním v rámci početného týmu Haná orienteering.
Před pár lety napadlo Zdráhala, že jezdit na jih kvůli jednomu byť velmi atraktivnímu závodu je trochu přepych. Přichystal proto v podstatě jen pro Čechy další dvě akce sprintového charakteru pod názvem Adriatic Meeting, které nedělním Benátkám předcházejí.
Už v pátek se 250 orientačních nadšenců proběhlo v Brendole na náhorní plošině s členitým golfovým hřištěm. Technicky to byl velmi obtížný závod na tratích od 2,5 do 5 km. Do cíle se dalo dostat za nějakých patnáct dvacet minut ale i o půl hodiny později.
Milovníci golfu, jimž při čtení těchto řádků vstávají vlasy hrůzou na hlavě, mohou být alespoň trochu klidní, greeny byly zakázaným územím.
Z mariánskolázeňských běžců se do popředí nikdo neprosadil. Devátý doběhl Jan Sklenář v kategorii M65, desáté příčky obsadili Jana Sklenářová ml. v kat. W21(na fotce z nedělního závodu), Jana Sklenářová st. v kat. W45 a Radek Tomis v kat. Open.

Druhý den v ulicích Padovy odstartovalo o zhruba 80 běžců víc. Spíše jednoduchý závod přímo v ulicích města vyšel Stanislavě Opavové, která obsadila druhé místo v kategorii W55. Sklenář si polepšil o jednu příčku, stejně tak i Tomis. Zbylá část výpravy skončila ve druhé nebo třetí desítce.


A pak přišla očekávaná neděle v Benátkách. I ti, kteří tu byli už po bůhvíkolikáté, si po odstartování připadali jako na premiéře. Město na laguně se nikdy neomrzí a pokaždé přináší nové situace.
Na nejdelší mužské trati 11,2 km v kategorii Elita (149 účastníků) zvítězil člen lotyšské reprezentace Jonas Gvildys za 1 hod., 9 min. a 54 s. Mezi ženami se z vítězství radovala Češka Šárka Svobodná.
Nejlépe z Mariánských Lázní zaběhla Opavová v kategorii W55 (17., 62 účastnic). Pěkným výsledkem bylo i Tomisovo 28. místo v kategorii M21C (116 účastníků). Ostatní se objevili ve čtvrté desítce nebo i dále.
Český Haná orienteering team, jehož byli Mariánskolázeňští součástí, vyhrál soutěž družstev. Stejně jako loni, předloni, předpředloni…

Pepa Milota




Naši zástupci na Velké kunratické:

84. (ze 158) Vašík Bartoš (kluci mladší, 370 m)
27. (ze 188) Vojta Bartoš (žáci mladší, 840 m)
177. (z 347) Luděk Bartoš (muži 40-49 let, 3 100m)
klikni zde:
třetí zprava - Luděk



Z tiskovky 6.11. a dalších jednání vyplynulo několik následujících informací:

- výcviková schůze pro obsluhu počítače při závodech se uskuteční v sobotu 19.11. ve 14:00 v klubovně na ploché dráze. Spojte se s Raškou.
V 17:00 navážeme první organizační schůzkou před JT2012

- POZOR ZMĚNA společná maškarní Mikulášská schůze žactva a mládeže a výroční členská schůze dospělých se koná tamtéž, nejspíš v sobotu 3.12. v 17:00


Mistrovství Ostravy ve sprintu 30.11.2011 v kategorii D45
vyhrála Radka Miturová


Závěrečné dvojkolo žebříčku západočeské oblasti uspořádal oddíl z Jesenice v místech, která už svými názvy navozovala nějaký romantický zážitek.

V centru sobotního závodu – v chatkovém kempu Račí hrad (nebo Račihrad?) – se běhalo na sedm let staré mapě, problémy s tím ale moc velké nebyly. Tratě měly zkrácené parametry a snad jen kontrola výrazný strom v hustníku, kde těch obřích stromů bylo o pár víc, přinesla nějaké ztrátové sekundy.
Nedělní, rozsáhlejší mapa Lovíč u chatkového tábora Eldorádo, která vznikla před pěti lety, připravila větší vzrušení. Kontrola nesoucí popis roh hustníku, který měl být navíc podle mapy obklopen méně průchodným porostem, už přinášela určité pochybnosti. Široko daleko se totiž rozprostíral normální vzrostlý les.
Výhodou převážně zelené mapy bylo, že se skoro všechny porosty bez rozdílu barev daly vcelku normálně proběhnout.
Dokreslené fialové křížky znamenaly občas nové oplocenky, jindy zase nové paseky, někdy kombinaci obého. Kousek před cílem při kolmém proběhnutí středem dlouhé dokreslené paseky se závodník ocitl docela jinde, než předpokládal. Pořadatelem bylo ale v cíli sděleno, že tyto nové situace byly dokresleny, nikoliv domapovány. Aha!
Členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK přijelo na derniéru skoro dvacet, na stupních vítězů se však objevilo jen pár jmen. Zbytek už po sezóně asi vyklusával nebo se ukládal k zimnímu spánku.
Nezklamala (jako obvykle) Stanislava Opavová, která dvakrát zvítězila v kategorii D45. Stejně úspěšný byl i Jan Macura (na obrázku uprostřed) v kategorii H18.

Bronzový doběhl v sobotu Luděk Bartoš v kategorii H35, jenž si další den střihnul hlavní kategorii mužů H21. V ní skončil na osmém místě.
Za zmínku stojí ještě sobotní čtvrtá příčka Jaoslava Macury v kategorii H45 a stejná umístění Václava Bartoše (v sobotu v H10, v neděli v H12).
Na nedělní klasickou trať přijel pořádný borec – Petr Fodor z Turnova (několikanásobný medailista z MS v ROB a také člen vítězného družstva DH21 z posledního M ČR). Kvalita se projevila. Nejlepší západočeský závodník Tomáš Kamaryt ze Slávie VŠ Plzeň urazil 10 km dlouhou trať za 68:37, Fodor byl o deset a půl minuty rychlejší.

Josef Milota




Mariánskolázenští veteráni jezdí poslední roky pomerne pravidelne na Mistrovství CR štafet a družstev. Nejaké ty placky ze štafet se jim již podarilo získat, ve družstvech však ješte nikdy neuspeli. Tedy až do letošního roku. Konkurence v obou disciplínách je cím dál víc hustejší a umístit se na bedne je težší a težší.
Letos se klubové šampionáty konaly na kopci v okolí hájenky Strítež asi 10 kilometru JZ od Mohlenice za poradatelství klubu KSU.
Les byl vcelku dobre prubežný a trate rychlé, tedy dokud se bežci nedostali do bílo-zeleno-žlutých porostových pasáží – spíše plantáží, kde byly umísteny v podstate všechny kontroly. Tam se uplatnila zkušenost a notná dávka fantazie, kterou predtím urcite museli vyvinout i mapar a stavitel. Metoda hledání formou „na tušáka“ slavila obcas úspech.
Panovalo sychravé pocasí a vetšinu casu trávili úcastníci radeji v klubových stanech.
Pro trojici „mloku“ se závod nezacal vyvíjet nijak príznive. Rozbíhac Honza Michalec asi ctvrt hodiny pred polednem zjistil, že si v aute na parkovišti (1,8 km vzdáleném) zapomnel závodní boty. Start ve 12,10 hod. pochopitelne nestihl, navíc byl z neplánovane dlouhého rozklusání notne unavený. Když si vycítal cip, brali ostatní do rukou mapy a mizeli v lese. Michalec mel asi stometrovou ztrátu. Ta ale nemela vliv na jeho desetiminutové manko na mnohem rychlejšího Stárka (TUR 1). Za temi ostatními už to ale bylo jen pet minut a méne. Dobehl ctvrtý.
U nejstaršího clena týmu Honzy Sklenáre šlo hlavne o to, aby to nekde nezasekl. Pomeroval se totiž i s borci o dvacet let mladšími. Predával jako sedmý. Na vedoucí Ácko Turnova to bylo v tu chvíli 16 minut, na druhý Šternberk ale jen minut deset.
Letos nevyrovnane behající Pepa Milota na tretím úseku si pro svuj nejlepší závod sezóny vybral naštestí tuto sobotu. Za celou dobu ztratil jen neco do dvou minut na nekolika dohledávkách. (4,6 km – 32 minut, nejlepší cas na úseku). Postupne v lese nekde minul TZL a SBR, pak nekde v pulce opustil VRL. Když kontrolu pred diváckým úsekem predbíhal TUR 2, zacal tušit, že to vypadá dobre. Záverecný pytlík zvládl a byl z toho bronz za vítezným Šternberkem jemuž zabehli na 2. a 3. úseku výborne Tomové Zdráhal a Václavek. Stríbro bral Turnov 1.


Mnohem vyhecovanejší to bylo v nedeli ve družstvech. Honza Michalec už si vše vcas pripravil a vybehl spolecne s ostatními. Dostal sice deset minut od Dušátka (PHK), to ale „mloky“ trápit nemuselo. Tato štafeta se totiž posléze propadla. Michalec, který dobehl šestý, láteril na kontrolu c. 110, kde nechal tak ctyri minuty. Na druhou stranu treba Doležalová z favorizovaného družstva PHK, které obhajovalo titul v hlavní kategorii DH21, bloudila na témže míste ctvrt hodiny.
Pak vyrazila do lesa Stána Opavová. U ní je vždycky jistota vyrovnaného výkonu. Desetiminutovou ztrátu smazala na polovinu! Priznala, že jí dost pomohlo, že se cást závodu honila s Víchovou (LPU).
Honza Sklenár (na obrázku predává Radce)



si vedl nad ocekávání dobre a posunul družstvo na ctvrtý flek. S velezkušeným Uherem (VSP) souperit ovšem nemohl. Ztráta na jeho cas, který byl samozrejme nejlepší, byla ale jen šest minut, což je dost lichotivé.
Na ctvrtém úseku se díky famóznímu výkonu Horové utrhl USK Praha a o vítezi bylo rozhodnuto. Naše Radmila Miturová bežela spolehlive a na predávce byla skoro stejne s Bravenou (VBM). Kejmil Arnošt (VSP) mel už v té dobe porádný náskok a ctyri minuty už byl v lese Knap (LPU).
Pepa Milota vybíhal na tretím až ctvrtém míste témer shodne s Hiršem (VBM). Toho pak do poloviny závodu asi trikrát videl. Trate ale byly dost rozhozené. Když pak na predposledním delším postupu predbíhal pardubického borce, asi trochu zpohodlnel, nebot na porostové kontrole pred diváckým úsekem udelal v hustnících trestné kolecko skoro za dve minuty. Vše tak mohlo být ztraceno. Záverecný pytlík i pres jednu pulminutovou váhacku ale zvládl a do cíle pribehl jako druhý.
To ale ješte nebyl konec. Rozklepaný Pepa totiž omylem orazil v predávkovém koridoru a teprve asi po pul minute zevlování na transparent cíl si svuj omyl uvedomil a dodatecne chybu napravil. Bronzový Knap naštestí pribehl až o minutu pozdeji.
Dve klubová umístení behem jednoho mistrovského víkendu je pro nás výsledek jako hrom. Na konci sezóny to budeme muset nekde porádne oslavit.
Pepa M.


Predposlední dvojkolo žebrícku západoceské oblasti pripravili pro zhruba stopadesát závodníku clenové oddílu z Ostrova. Oba závody se bežely na mape Cerné jezero a mely shromaždište tradicne na louce u obce Lužec.

V sobotu se využila menší západní cást, což byl v podstate jeden porádne protáhlý hreben. Trochu to pripomínalo nedávný rovnež sobotní závod v Nejdku. Behalo se v podstate jen po vrstevnicích nebo se hrbet kolmo prelézal.

Z našich závodníku se darilo nejlépe Stáne Opavové v D45 (na snímku uprostred) a Pepovi Milotovi v H45, kterí ve svých kategoriích zvítezili. Druhá byla Martina Kamarytová v D35 a dve tretí prícky obsadili Vojtech Bartoš v H14 a Ludek Bartoš v H35.

V nedeli se závodilo na mnohem pestrejší východní cásti. Trate z rukou Aleše Rittera byly dle mého mínení asi to nejlepší, co tam kdy Ostrovští zatím postavili, prekvapil slušný pocet dlouhých postupu na volbu. Ani toho prevýšení nebylo na trati tolik, leccos se dalo obehnout.

Prvenství jsme sice nezaznamenali, zato jsme meli na konte ctyri stríbrné prícky díky Ludkovi Bartošovi, Vojtovi Bartošovi, Honzovi Macurovi v H18 a opet Martine Kamarytové. Prekvapivé tretí místo urvala Kathrin Bínová v D35.

Pepa